Časopis Česká Thalia 1887–1892: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „<ee:template>Dokument - jednoduchý</ee:template>{{Infobox Dokument2 | název = {{PAGENAME}} | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | fotodesc = <ee:imag…“) |
|||
Řádka 4: | Řádka 4: | ||
| fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc> | | fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc> | ||
}}<ee:content> | }}<ee:content> | ||
− | '''Česká Thalia 1887–''''''1892 | + | '''Česká Thalia 1887–''''''1892'''<br/>'''Bibliografický soupis článků''' |
''Českou Thalii'' začal v roce 1887 pod hlavičkou Ústřední matice divadelní vydávat Jan Ladecký (1861–1907), profesí učitel, jinak ale aktivní ochotnický divadelník, dramatik, divadelní historik a literát působící v literárním odboru Umělecké besedy a v Máji. Z hlediska struktury byla ''Česká Thalia'' tvořena dvěma částmi: v první se tiskla dramata a odborné texty (studie a črty, statě, historická pojednání, kritiky), často na pokračování, v druhé části následovaly pravidelné rubriky. Prostor v časopise, který první dva roky (1887–88) vycházel dvakrát do měsíce a později (1889–92) třikrát, měla vedle divadelní náplně také původní česká prozaická tvorba a překlady. Časopis do své náplně zařazoval též plné texty dramat: v šestiletém období bylo otištěno sedmnáct kusů (na pokračování), převažovaly veselohry. Šéfredaktor často vybíral díla českých autorů, měl snahu přinášet čerstvá díla současníků (J. Zeyer: ''Šárka'', I. ročník, 1887, V. Štech: ''Maloměstská tradice'', II. ročník, 1888, F. X. Svoboda: ''Márinka Válková'', III. ročník, 1889) a též světová vrcholně moderní díla (L. N. Tolstoj: ''Ve tmách ''[''Vláda tmy''], I. ročník, 1887, A. Strindberg: ''Slečna Julie'', IV. ročník, 1890, H. Becque: ''Krkavci'', M. Maeterlinck: ''Sedm princezen'', VI. ročník, 1892). | ''Českou Thalii'' začal v roce 1887 pod hlavičkou Ústřední matice divadelní vydávat Jan Ladecký (1861–1907), profesí učitel, jinak ale aktivní ochotnický divadelník, dramatik, divadelní historik a literát působící v literárním odboru Umělecké besedy a v Máji. Z hlediska struktury byla ''Česká Thalia'' tvořena dvěma částmi: v první se tiskla dramata a odborné texty (studie a črty, statě, historická pojednání, kritiky), často na pokračování, v druhé části následovaly pravidelné rubriky. Prostor v časopise, který první dva roky (1887–88) vycházel dvakrát do měsíce a později (1889–92) třikrát, měla vedle divadelní náplně také původní česká prozaická tvorba a překlady. Časopis do své náplně zařazoval též plné texty dramat: v šestiletém období bylo otištěno sedmnáct kusů (na pokračování), převažovaly veselohry. Šéfredaktor často vybíral díla českých autorů, měl snahu přinášet čerstvá díla současníků (J. Zeyer: ''Šárka'', I. ročník, 1887, V. Štech: ''Maloměstská tradice'', II. ročník, 1888, F. X. Svoboda: ''Márinka Válková'', III. ročník, 1889) a též světová vrcholně moderní díla (L. N. Tolstoj: ''Ve tmách ''[''Vláda tmy''], I. ročník, 1887, A. Strindberg: ''Slečna Julie'', IV. ročník, 1890, H. Becque: ''Krkavci'', M. Maeterlinck: ''Sedm princezen'', VI. ročník, 1892). |
Verze z 4. 2. 2021, 13:18
'Česká Thalia 1887–'1892
Bibliografický soupis článků
Českou Thalii začal v roce 1887 pod hlavičkou Ústřední matice divadelní vydávat Jan Ladecký (1861–1907), profesí učitel, jinak ale aktivní ochotnický divadelník, dramatik, divadelní historik a literát působící v literárním odboru Umělecké besedy a v Máji. Z hlediska struktury byla Česká Thalia tvořena dvěma částmi: v první se tiskla dramata a odborné texty (studie a črty, statě, historická pojednání, kritiky), často na pokračování, v druhé části následovaly pravidelné rubriky. Prostor v časopise, který první dva roky (1887–88) vycházel dvakrát do měsíce a později (1889–92) třikrát, měla vedle divadelní náplně také původní česká prozaická tvorba a překlady. Časopis do své náplně zařazoval též plné texty dramat: v šestiletém období bylo otištěno sedmnáct kusů (na pokračování), převažovaly veselohry. Šéfredaktor často vybíral díla českých autorů, měl snahu přinášet čerstvá díla současníků (J. Zeyer: Šárka, I. ročník, 1887, V. Štech: Maloměstská tradice, II. ročník, 1888, F. X. Svoboda: Márinka Válková, III. ročník, 1889) a též světová vrcholně moderní díla (L. N. Tolstoj: Ve tmách [Vláda tmy], I. ročník, 1887, A. Strindberg: Slečna Julie, IV. ročník, 1890, H. Becque: Krkavci, M. Maeterlinck: Sedm princezen, VI. ročník, 1892).
Dramatické texty a odborné články historiografické, teoretizující texty a kritiky plnily periodikum pouze částečně. Obsahově významnou částí byly informační a besedníkové oddíly; krátké referáty pravidelně informovaly o pražských i mimopražských scénách. Mezi besedníkovými oddíly zabíraly velkou část ohlasy aktivit a produkce pražského Národního divadla. Ústřední složku tvořily Referáty o stálých českých divadlech, pod nimiž se nejčastěji podepisoval kromě Ladeckého Karel Teige, uznávaný muzikolog a odborník na hudební divadlo. Dále se v časopisu nacházely Rozhledy v cizích divadlech (referoval tu J. Vrchlický, F. Chalupa, F. Vrána, K. Štěpánek, J. Ladecký, K. J. Černý, V. Mrštík, J. Z. Raušar), podrubrika Cestující společnosti, Dopisy (zprávy od různých souborů) a beletristické rubriky Feuilleton a Literatura a umění. Privilegované postavení měla rubrika Divadla ochotnická: ač byla Česká Thalia orgánem jednoty divadelních ochotníků pouze omezenou dobu, ochotnickým skupinám a amatérským divadelníkům byla nápomocna po celou dobu svého vycházení. Rubrika Feuilleton představovala zábavní složku časopisu, již plnily jak úvahy či glosy, tak poezie i kratší prózy na rozmanitá témata, často z divadelního prostředí. V některých ročnících se věcně prolínala s rubrikou Literatura a umění, od třetího ročníku se rozsah této části postupně ztenčoval.
Periodikum především skrze referátové oddíly reflektovalo obrovské množství divadelních aktivit, o nichž informovalo dvakrát, resp. třikrát do měsíce. Takový informační záběr je v dobovém kontextu zcela jedinečný a má zakladatelský charakter. V pátém a šestém ročníku ubylo spolupracovníků na referátech, ubylo tedy také informací o divadelní produkci. Pevnou součástí zůstaly především referáty z pražského Národního divadla (nejen o představení, ale též o proběhlých kulturních akcích, informace o výročích apod.), které psal šéfredaktor, z jiných divadel se objevovaly kritiky a zpravodajství již velmi nepravidelně, každé číslo přineslo informace odjinud.
Pro Kabinet pro studium českého divadla zpracovala Kristýna Sýbová.
Předložený elektronický dokument vznikl za finanční podpory Ministerstva kultury v rámci institucionálního financování dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace Institut umění – Divadelní ústav (DKRVO 2021, MK000023205).