Šulcová, Marie: Porovnání verzí
nahoru...
m |
|||
| Řádka 19: | Řádka 19: | ||
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> | | fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> | ||
| − | | povolání=<ee:profession>zpěvačka, </ee:profession> | + | | povolání=<ee:profession>zpěvačka,</ee:profession> |
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| Řádka 52: | Řádka 52: | ||
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | <ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | ||
| − | [[Category:Divadelní osobnosti | + | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> |
| − | + | ||
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | ||
Aktuální verze z 6. 2. 2020, 12:47
Psána též Schulz(ová), provd. Macháčková. Její rodinný původ není znám. Divadelní dráhu začínala 1823 v ochotnickém Teisingerově divadle a v tomto roce poprvé vystoupila jako ochotnice i ve StD. Od listopadu 1826 byla ve StD angažována s platem 1200 zl. Sblížila se s dramatikem a překladatelem operních libret S. K. Macháčkem, který od 7. 1. 1828 nastoupil jako profesor na gymnázium v Jičíně. Po sňatku s ním na jaře 1829 zanechala Š. pěvecké dráhy a odjela za ním natrvalo do Jičína. Zpěvu se věnovala koncertně, zvl. v trautmannsdorfském soukromém divadle na jičínském zámku, na jehož uměleckém vedení se její manžel podílel. Jeho smrt 2. 10. 1846 přežila jen krátce.
Ve StD se zaměřovala na mezzosopránové zpěvoherní úlohy. Při ochotnickém debutu v Teisingerově divadle zpívala roli šenkýřky Madlenky (Šedivý–Barták: Pražští sládci). V první české operní inscenaci ve StD (Weigl: Rodina švejcarská, 1823) zpívala Gertrudu, pak mj. Marcellinu (Cherubini: Vodař, 1824), Donnu Elvíru (Mozart: Don Juan, 1827, něm. 1826), Emilii (Rossini: Othello, 1825, něm. 1827), Olfrýdu (Rösler: Elisena, kněžna Volharská, 1827) a Aninku (Weber: Střelec kouzedlník, 1828). V německých představeních k jejím rolím patřila mj. Thisbe (Isouard: Aschenbrödel, 1827), Servilia (Mozart: Titus, 1827), Fiametta (Salieri: Axur, König von Ormus, 1827), Felicie (Meyerbeer: Der Ritter von Rhodus in Egypten, 1828) a Agathe von Dienheim (J. W. Kalliwoda: Christine, prem. 1829). Sílu a znělost jejího hlasu v nižší poloze a velmi zřetelnou výslovnost vyzdvihoval J. K. Chmelenský hned v první zmínce, kterou o jejím výkonu zveřejnil 1827. Patřila k oporám formující se české opery ve 20. letech 19. stol.
Prameny a literatura
Penzijní fond sólistů zemských divadel Praha, Národní archiv (dříve SÚA), Praha, fond ND. – Cedule StD 1824–29, NMd. • Čechoslav 1825, s. 159; ČČM 1, 1827, sv. 1, s. 129; 4, 1830, sv. 1, s. 113; A. Truhlář: Simeon Karel Macháček, Krok 1, 1887, s. 136, 137, 238, 313; F. Palacký: Korespondence a zápisky, I, vyd. V. J. Nováček, 1898; J. Plavec: František Škroup, 1941; Kittl: Opera StD 1824–62; Vondráček I, II.
Životní události
- ? poč. 19. stol.: narození, Praha
- 1847: úmrtí, Praha
Další jména
Schulzová , Macháčková , Schulz
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 555
Autor: Adolf Scherl
