Horschelt, August: Porovnání verzí

Aktuální verze z 6. 2. 2020, 12:33

Přijméní též psáno česky Horšelt. Člen rozvětvené rodiny herců, tanečníků a di­vadelních ředitelů, jež v několika generacích působila též v Čechách. Prvním známým pří­slušníkem rodu byl principál Johann Adam H. (též Horscheidt), který se svou společností ve 40. letech 18. stol. projel Moravu (Znojmo, Olomouc, Brno). Jeho syn, tanečník Franz H. (1760–1828), byl již 1772 mezi figuranty u ře­ditele Bruniana v Praze v divadle v Kotcích, ve Wahrově společnosti byl druhým sólistou, u Koberweina v Olomouci 1773–75 a poté u Joh. Böhma v Brně baletním mistrem. Oženil se s Koberweinovou dcerou Katharinou (zemř. 3. 12. 1838), s níž měl čtyři děti: Friedricha (1793 Kolín n. R.–1876 Mnichov), Karolinu, provd. Koppmannovou (1796–1819), Barboru, provd. Thomsovou (1801–1832) a Nanettu, o níž zatím není nic známo. Katharina H. se svými dětmi jezdila po Rakousku a od dubna do června 1814 s nimi hostovala ve StD v Pra­ze. Nejdříve uvedla dva žánrové obrázky Der Jahrmarkt a Der listige Werber, 5. 5. 1814 pak proslulou práci choreografa Didelota Zephir und Flora, v níž dcera Karolina tančila Zephira a Barbora Floru. Jejich bratr Friedrich, zakla­datel vídeňského dětského baletu, v Praze v té­to době nebyl. Stal se baletním mistrem v Mni­chově, kde se 1824 oženil s B. Ecknerovou (1804–1838).

August H. byl třetím synem Friedricha a Kathariny H. (první dva synové se stali malí­ři). Trpěl však závažnou kožní chorobou. 1843 sice tančil v Mnichově roli Alena v baletu Mar­ná opatrnost a napodoboval cachuchu v převle­ku za Španělku, ale musel se podrobit delšímu léčení, než s ním v září 1847 otec odcestoval do Paříže, aby se začal školit u A. Descombeye. Po dvou letech hostoval August v Mnichově, Ber­líně a ve Vídni, kde se při zkušebním vystoupe­ní pro angažmá vážně zranil. Po rekonvalescen­ci přijal místo v Praze a od Velikonoc 1853 byl baletním mistrem a sólovým tanečníkem StD. V únoru 1857 odešel jako baletní mistr do Stuttgartu (do 1865). 1862 se oženil s bývalou členkou pražského StD, tanečnicí K. Brandstrupovou, a po skončení stuttgartského půso­bení si spolu s ní otevřel baletní školu v Ham­burku.

V době H. působení v pražském StD zaměst­nával ředitel J. A. Stöger tři sólistky, pět taneč­níků a sedmnáct sboristek. H. připravoval zvl. taneční čísla a vložky do oper a činoher v ně­meckých i českých představeních (aranžoval např. tance ve Venušině sluji při pražské pre­miéře Wagnerovy opery Tannhäuser, 1854). Podobně jako v opeře se ředitel StD a H. jako dramaturg opíral o hosty. 8. 10. 1853 vystoupi­la Španělka P. de Oliva se španělskými tanci s kastanětami (La Madrilena, El Ole, Jaleo de Xeres), znovu přijela v dubnu a květnu 1855 a v lednu a únoru 1857. Koncem roku 1853 ho­stovala tanečnice P. Camara se španělskou společností, v srpnu 1855 tanečnice londýnského Drury Lane Theatre L. Thompsonová. S domá­cím souborem a s hostující primabalerínou ví­deňského dvorního divadla E. Albert-Bellono­vou nastudoval H. balet Giselle (10. 11. 1853), v němž si zopakoval roli prince Alberta, kterou tančil kdysi ve Vídni. Balet, inscenovaný za po­moci opticko-mechanických efektů R. Božka, označila kritika za „půvabný a poetický“, cho­reografii přijala vcelku dobře, avšak poukázala na nesouměřitelnost výkonů velmi dobrých só­listů a průměrného sboru. H. se dále uplatnil jako tanečník v baletu Saltarello (13. 6. 1855), který nastudoval hostující vídeňský choreograf Frappart. 22. 10. 1854 uvedl H. pantomimu Kominíci na neznámou hudbu s madrilenou a polkou (německy 29. 10. 1854 jako Die Rauchfangkehrer). 22. 6. 1854 měl premiéru balet Die Schleichhändler (h: Tauwitz, česky 18. 2. 1855 jako Pašerové ve prospěch baletní­ho sboru). Ke své benefici H. zvolil 5. 12. 1855 premiéru baletu Die Seeräuber s Tauwitzovou hudbou (3. 2. 1856 česky jako Mořští loupežní­ci), v němž v ženském převlečení parodoval ta­nec La Madrilena populární Pepity de Oliva. V sezoně 1856/57 se sólistkou StD stala K. Brandstrupová z Hamburku, H. pozdější manželka, obsazená do němé role Heleny v Meyer­beerově opeře Robert der Teufel. S pražským obecenstvem se H. rozloučil 2. 2. 1857 při své benefici v Nestroyově frašce Zlý duch Lumpa­civagabundus, v níž s dalšími sólisty provedl Grand pas de quatre.

H. uměleckou dráhu zásadně ovlivnil úraz utrpěný ve Vídni. Ač i v pozdějších letech tan­čil, nemohl kariéru tanečníka plně rozvinout a jeho funkce baletního mistra v pražském StD byla spíše řešením jeho životní situace než pří­ležitostí k uplatnění choreografických vloh.

Prameny a literatura

Cedule StD 1853–57, NMd. • Lumír 3, 1853, s. 1054, 1073; 6, 1856, s. 141; Bohemia 1. 11. 1853; 23. 6. 1854; 14. 6., 11. 10., 6. 12. 1855; 9. a 24. 5. 1856; Theater­almanach [Prag] auf das Jahr 1854, s. 13; 1855, s. 42; 1856, s. 13, 56; 1857, s. 45, 59, 61; Deutscher Bühnen Almanach [Berlin] auf das Jahr 1856 a 1857; Teuber III, s. 856; Laiske: Dramaturgie; B. Brodská: Dějiny českého baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983, s. 41–52; R. Raab: Biogra­phisches Index des Wiener Opernballets von 1631 bis zur Gegenwart, Wien 1994; R. Kraus: Das Stuttgar­ter Hoftheater von den ältesten Zeiten bis zur Ge­genwart, Stuttgart 1908, s. 249; P. a P. Mlakar: Unsterblicher Theatertanz, 300 Jahre Ballettge­schichte der Oper in München, I, Wilhelmshafen 1992, s. 240, 252, 254, 263, 266.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 213–214
Autor: Božena Brodská, Ladislava Petišková