Löwe, Julie Sophie: Porovnání verzí

Verze z 6. 1. 2020, 11:03

Pocházela z divadelnické rodiny. Otec Friedrich August Löwe provozoval divadelní společnost, která se pohybovala na území dolního Saska, Porýní-Vestfálska a Hesenska. Ve společnosti hrála i matka a početní sourozenci. L. se objevovala v dětských rolích již od 1789. V mladém věku (kolem 14 let) se jí narodila dcera Therese, otec není znám. Mezi 1802–04 L. hrála v St. Georg Theater v Hamburku, které měl v nájmu její otec. Od 1804 působila v německém divadle v Petrohradu, kam ji během své cesty po Německu získal ředitel J. Miré, hledající nové herecké síly. Od 1809 žila ve Vídni bez stálého divadelního angažmá. 1811 nastoupila společně s mladším bratrem Ludwigem do Stavovského divadla v Praze, kde setrvala do 1814 (s krátkým přerušením 1813). Do Prahy se dvakrát vrátila s cykly pohostinských představení: 1823 hostovala společně s bratrem Ludwigem, znovu přijela 1832. Od podzimu 1814 žila L. opět ve Vídni. Po krátkém účinkování v Divadle na Vídeňce (Theater an der Wien) se 1815 stala členkou Dvorního divadla, kde zakotvila na téměř čtyři desetiletí. 1830 tragicky zahynula její dcera Therese. Když zemřel 1832 ve Vídni před začátkem hostování ve Dvorním divadle L. bratr Ferdinand, ujala se L. neteře Sofie, jíž poskytla herecké vzdělání. 1842 požádala L. o penzionování, zemřela během epidemie cholery o sedm let později. Byla pohřbena na vídeňském hřbitově sv. Marka.

Otec Friedrich August Löwe (1756 Perleberg – 1807) procestoval jako člen Spindlerovy divadelní společnosti Sasko, poté si založil rodinnou společnost. Matka Therese Maria, roz. Meyer (1762 Bozen – zem. po 1810) byla dcerou lékaře a hrála v divadelní společnosti svého muže. V této společnosti se uplatnily i jejich děti, které později úspěšně vstupovaly do angažmá v kamenných divadlech. Bratr Ferdinand (1787 Mannsfeld –1832 Vídeň) působil na četných divadelních scénách v Německu, např. v Kasselu, Düsseldorfu, Braunschweigu, Magdeburku nebo Frankfurtu nad Mohanem. Nejúspěšnější byl bratr Ludwig (1795 Rinteln – 1871 Vídeň), herec a režisér. 1811–21 byl členem německé činohry Stavovského divadla v Praze, 1821–25 působil v Kurfiřtském dvorním divadle (Großherzogliches Hof und Nationaltheater) v Kasselu, od 1825 až do smrti byl angažován ve vídeňském Dvorním divadle. L. dcera Therese (cca 1800–1830 Darmstadt), jejíž otec není znám, se rovněž věnovala herecké profesi. 1826–29 působila s L. a strýcem Ludwigem ve vídeňském Dvorním divadle, 1829 nastoupila angažmá v Darmstadtu, následujícího roku však tragicky zahynula na následky pádu. Neteř Sophie (1815 Oldenburg – 1866 Pešť) byla zpěvačka. 1832 byla členkou operního souboru Divadla u Korutanské brány (Kärtnerthortheater), pak odešla do Královské opery (Königliche Oper) v Berlíně. Po sňatku s princem Friedrichem Albertem von Liechtenstein 1848 zanechala pěvecké kariéry.

V otcově společnosti hrála L. zprvu dětské role, později subrety. Od angažmá v Petrohradu přebírala činoherní úlohy prvních milovnic. V Praze svůj repertoár rozšířila o postavy psychologicky komplikovanější, které ztělesňovala díky přirozenému půvabu a oduševnělosti bez vnější exaltovanosti. Vystupovala v dramatice klasické (G. E. Lessing, J. W. Goethe, F. Schiller), starší (F. Kratter) i v dílech soudobých oblíbených autorů (J. Franul von Weissenthurn a především A. W. Kotzebue). Její specializací byly šlechtičny a ženy vyššího společenského postavení, k nimž ji předurčoval působivý elegantní vzhled a distingovaný herecký projev. Když přešla do oboru matek a starších usedlých žen, hrála ve vážných i komediálních titulech a častěji se objevovala v soudobém repertoáru. Nejvýraznější rolí pražského angažmá byla Amalie v Schillerových Loupežnících (Die Räuber), úspěchy slavila také v titulní roli Lessingovy Emilie Galotti, jako Beatrice v Schillerově Die Braut von Messina nebo jako princezna Amenaide ve Voltairově tragédii Tancred v Goethově překladu. Ze soudobé dramatické tvorby ztvárnila např. Elise v Der Wald von Herrmannstadt J. Franul v. Weissenthurn nebo titulní roli manželky Marka Antonia Octavie v Kotzebuově tragédii, kterou obdařila jemnou ženskostí a vznešeností.
Již v průběhu pražského angažmá však kritika v narážce na uměřenost hlasového projevu a působivé vzezření vytýkala L. tendenci k herecké rutině a monotónní deklamaci. Na tuto skutečnost pak ve Dvorním divadle poukázal dramatik I. F. Castelli, hovořil-li o jejím „šedivém“ herectví. Nepromyšlenost postav přičítal Castelli přehnané decentnostiL.; v jejím herectví postrádal „dostatečné odlišení světla a stínů“. Názor sdílel také autor vídeňského novinového nekrologu, když konstatoval, že se L. v hereckém projevu nikdy nedopustila přehánění či prohřešků vůči dobrému vkusu, nicméně z obavy, aby „neudělala příliš mnoho, učinila mnohdy málo. L. herecké výkony tak měly tendenci splývat do jedné šablony; v tragickém oboru byly limitovány hereččinými hlasovými možnostmi a fyzickou křehkostí.

L. patřila k předním herečkám doby, třebaže nedosáhla uměleckého a společenského věhlasu bratra Ludwiga. V hereckém projevu využívala vrozeného půvabu a elegance, proslula kultivovaným vyjadřováním bez výrazového přehánění.

Role

Deutsches Theater (Petrohrad)

Zauberin Sidonia (H. Zschokke: Die Zauberin Sidonia), Amalia (A. Kotzebue: Das Kind der Liebe), Luise, Karls Geliebte (A. Lafontaine: Die Tochter der Natur) – 1804; Fanchon (A. Kotzebue, h. F. H. Himmel: Fanchon, das Leiermädchen), Emilie (A. Kotzebue: Die Organe des Gehirns) – 1806.

Ständetheater Prag (Stavovské divadlo Praha)

Chatinka (F. Kratter: Das Mädchen von Marienburg), Madame Müller (A. Kotzebue: Menschenhaß und Reue), Lanassa (C. M. Plümicke: Lanassa), Emilia Galotti (G. E. Lessing: Emilia Galotti), Afanasia (A. Kotzebue: Graf Benyowsky), Octavia (A. Kotzebue: Octavia) – 1811; Elisene (J. F. Weissenthurn: Der Wald bei Herrmannstadt), Amalie (A. Kotzebue: Die deutsche Hausfrau) – 1812; Emma von Falkenstein (A. Kotzebue: Die deutschen Ritter vor Nizza), Eusebia (F. Kratter: Die Pflegesöhne), Elvire, Gräfin von Oerindur (A. Müllner: Die Schuld) – 1813; Adelheid, verwitwete Königin von Italien (A. Kotzebue: Der Schutzgeist), Amalie (F. Schiller: Die Räuber), Beatrice (F. Schiller: Die Braut von Messina), Amenaide (J. W. Goethe dle Voltaira [F. M. Arouet]: Tancred) – 1814; Donna Diana (J. Schreyvogel dle A. Moreta a C. Gozziho: Donna Diana oder Stolz und Liebe), Baronin Waldhüll (J. F. Weissenthurn: Das letzte Mittel), Camilla (E. Ch. Houwald: Das Bild), Julie von Grünau (P. Marivaux: Die falschen Vertrauerlichkeiten) – 1823; Maria Stuart (F. Schiller: Maria Stuart), Amalie (J. F. Weissenthurn: Pauline), Lady Athol (A. Kotzebue: Eduard in Schottland oder Die Nacht eines Flüchtlings), Baronin Elise von Seinwald (F. A. Kurländer: Die aufrichtigste Freund), Amalie (A. Kotzebue: Die deutsche Hausfrau), Madame Müller (A. Kotzebue: Menschenhaß und Reue), Baronin von Holmbach (F. L. Schröder dle F. Beaumonta a J. Fletchera: Stille Wasser sind tief), Lady Johanna Laad (F. W. Ziegler: Partheienwuth) – 1832.

K. k. Hofburgtheater Wien (Vídeň) 

Majorin (F. L. Schröder: Die unglückliche Ehe durch Delikatesse), Fürstin (A. W. Iffland: Elise von Valberg), Lady Milford (F. Schiller: Kabale und Liebe), Maria Stuart (F. Schiller: Maria Stuart), Emilie (F. A. Kurländer dle Ch. de Gérnevalde: Bräutigam wider Willen) – 1815; Müllers Frau (J. F. E. Albrecht: Männertreue oder So sind sie Alle), Marie (F. A.  Kurländer dle R. B. Sheridana: Leichtsinn und Heuchelei), Adelheid (A. Müllner dle Ch. de Longchampse: Die Zweiflerin), Madam Wall (I. F. Castelli dle F. Andrieuxe: Die Schauspielerin), Leonore (J. W. Goethe: Torquato Tasso), Donna Diana (J. Schreyvogel dle A. Moreta a C. Gozziho: Donna Diana oder Stolz und Liebe), Lottchen (A. Kotzebue: Der Bruderzwist oder Die Versöhnung) – 1816; Adele (I. F. Castelli: Abneigung und Liebe), Eveline (F. A. Kurländer dle A. Duvala: Shakespeare als Liebhaber), Frau (A. Kotzebue: Der Spiegel oder Laß das bleiben), Amenaide (J. W. Goethe dle Voltaira [F. M. Arouet]: Tancred) – 1817; Donna D´Acunna (J. Schreyvogel dle P. Calderona: Don Gutierre), Baronin (J. Schreyvogel: Die Gleichgültigen oder Die gefährliche Wette), Leonore (F. Schiller: Fiesko [Die Verschwörung des Fiesko zu Genua]) – 1818; Antonie (F. A. Kurländer: Die Charade), Cephise (J. L. Stoll dle M. Dieulafoye: Scherz und Ernst), Gräfin (F. A. Kurländer dle J. N. Bouillyho: List und Liebe), Gabriele (F. W. Ziegler: Die seltsame Heirat) – 1819; Elsbeth (F. I. Holbein: Das Turnier von Kronstein oder Die drei Wahrzeichen), Zaire (J. Schreyvogel dle Voltaira [F. M. Arouet]: Zaire), Eleonore (A. Müllner: Die Albaneserin), Baronin (J. L. Deinhardstein: Ehestandsqualen), Baronin Waldhüll (J. F. Weissenthurn: Das letzte Mittel), Bianca (J. W. Lembert dle C. Gozziho: Das öffentliche Geheimnis), Nichte (L. Robert: Blind und lahm) – 1820; Clementine (K. L. Costenoble dle C. Goldoniho: Die Gefallsucht), Flora (J. L. Deinhardstein: Irrtum und Liebe), Kreusa (F. Grillparzer: Medea), Witwe (F. I. Holbein dle Ch. F. Gellerta: Die Witwe und der Witwer), Camilla (E. Ch. v. Houwald: Das Bild), Johanna Laad, (F. W. Ziegler: Parteiwut oder Die Kraft des Glaubens), Prinzessin Nathalie (H. Kleist: Die Schlacht von Fehrbellin [Prinz Friedrich von Homburg]), Jenny (F. A. Kurländer dle E. Scribe: Der Oberst) – 1821; Rosaura (J. Schreyvogel dle P. Calderona: Das Leben ein Traum), Cordelia (W. Shakespeare, přel. J. H. Voss, přeprac. J. Schreyvogel: König Lear), Baronin Stammburg (F. I. Holbein: Der Wundeschrank), Julie (J. F. Weissenthurn: Ein Mann hilft dem andern), Juliane (W. Vogel dle A. Murphyho: Die Eifersüchtigen), Clementine (T. Hell dle L. B. Picarda: Der Unschuldige muß leiden), Frau von Lindenstein (L. Kruse, C. Lebrun: Die Wette oder Jeder hat sein Plänchen), Antonie (J. F. Jünger dle P. de Marivauxe: Maske für Maske) – 1822; Euphrosina (H. Clauren: Der Bräutigam aus Mexiko), Caroline (I. F. Castelli dle E. Scribeho a Mellesville [H. M. J. Duveyrier]: Gabriele), Irene (F. A. Kurländer dle E. Scribe, F. de Courcyho a X. B. Saintina: Eine Stunde in Karlsbad), Frau von Dorssing (J. W. Lembert dle L. B. Picarda: Die Brautwahl), Wilhelmine (I. F. Castelli dle Méllesvilla [H. M. J. Duveyrier]: Die junge Tante), Die Fürstin von Wiburg (H. Clauren: Das Hotel von Wiburg) – 1823; Auguste (J. F. Weissenthurn: Der Traum), Fanny (J. F. Weissenthurn: Die Engländerin), Madame Danville (I. v. Mosel dle J. F. C. Delavigne: Die Schule der Alten), Die Baronin (I. F. Castelli: Eheliche Strafe), Frau von Orvigny (C. E. Grammerstätter dle A. Murphyho: Männerfreundschaft), Witwe (F. A. Kurländer dle A. d´Artois a T. Anne: Das ändert die Sache) – 1824; Baronin Sophie (F. I. Holbein dle F. Beaumonta a J. Fletchera: Die Zufälle), Julie von Naufeld (W. Vogel dle T./C. Cibbera: Liebe zu Abenteuern und Abenteuer aus Liebe), Viola (J. F. Zedlitz: Liebe findet ihre Wege), Baronin von Kettenstein (J. W. Lembert dle C. Federiciho: Die Frauen zählt man nicht), Die Gräfin (A. W. Kotzebue: Menschenhaß und Reue), Amalie (A. W. Kotzebue: Das Schmuckkästchen oder Der Weg zum Herzen) – 1825; Frau von Lenzen (A. W. Kotzebue dle Pigault-Lebruna [Ch. A. G. De l´Éspinoy]: Verlegenheit und List), Gräfin Baldern (J. F. Weissenthurn: Pauline), Frau von Kröning (F. A. Kurländer přeprac. dle franc. hry F. B. Hoffmanna: La folle épreuve: Eheliche Probe), Baronin (K. L. Costenoble: Die Testamentklausel) – 1826; Baronin (J. L. Deinhardstein: Das diamante Kreuz), Gertrud (F. Schiller: Wilhelm Tell) – 1827; Baronin Helwing (J. F. Weissenthurn: Die Reise nach Paris), Lancaster (W. Shakespeare, přel. J. H. Voss a A. W. Schlegel, přeprac. J. Schreyvogel: König Heinrich IV. I. Teil), Gräfin (P. A. Wolff: Der Mann von fünfzig Jahren), Frau von Blumenbach (E. Bauernfeld: Der Brautwerber), Madame Delby (J. Majláth dle É. J. E. Mazérese: Der junge Ehemann) – 1828; Donna Zilia (E. Raupach: Das Ritterwort), Frau Müller (C. Töpfer: Ein Tag vor Weihnacht). – 1829; Die Schulzin (E. Raupach: Der Müller und sein Kind), Emilie (F. A. v. Kurländer dle E. Scribe, Méllesville [H. M. J. Duveyrier], J. F. Bayarda: Das Geheimnis), Albertine (A. W. Iffland: Die Erinnerung), Justizrätin (A. W. Iffland: Der Hausfrieden), Königin Elisabeth (J. Banks, H. Brooke, přeprac. H. J. v. Collin: Essex) – 1830; Fürstin (F. L. Halirsch: Das Lustspiel), Baronin (F. A.  Kurländer dle E. Scribe a Méllesville [H. M. J. Duveyrier]: Der aufrichtigste Freund) – 1831; Melpomene (J. L. Deinhardstein: Trauerfeier für Goethe), Baronin (E. Raupach: Der weibliche Bruder), Estrella (J. W. Lembert: Der Freund und die Krone) – 1832; Frau von Delaunay (C. W. Koch dle V. H. J. B. Ducange: Das Testament einer armen Frau), Gräfin Wollwarth (A. W. Kotzebue: Die beiden Klingsberg), Elisabeth (F. Schiller: Don Carlos, Infant von Spanien) – 1833;  Herzog von Marlborough (C. Lebrun: Die Puritanerin), Vicomtesse (I. F. Castelli dle J. A. Ancelota: Folgen einer Mißheirat) – 1834; Lady Gerald (C. W. Koch dle J. F. Bayarda: Die Vorleserin), Frau Ratklif (F. Brockmann dle R. Cumberlanda: Der Jude) – 1835; Madame Traut (A. W. Iffland: Die Reise nach der Stadt). – 1836; Gräfin von Auenheim (J. F. Weissenthurn: Die Fremde), Lady Wilton (I. F. Castelli dle E. Scribeho a Méllesville [H. M. J. Duveyrier]: Der Student und die Dame) – 1838; Margarethe (F. Grillparzer: König Ottokars Glück und Ende), Witwe Rosenheim (G. F. Treitschke dle J. S. Knowlese: Die Schweden in Eger), Die Räthin (A. W. Iffland: Die Aussteuer) – 1839; Beatrix (A. Wiesner: Ines de Castro) – 1840; Gräfin (P. Werner: Noch ist es Zeit), Gräfin Orsina (G. E. Lessing: Emilia Galotti) – 1841; Herzogin von Friedland (F. Schiller, úpr. J. Schreyvogel: Wallenstein [Piccolomini 4 Akt, Wallensteins Tod]) – 1842.

Prameny

Kostel sv. Rocha: Sterbenbuch Landstraße, sig. 03-14, 1849–1851, Wien (úmrtí J. Löwe ve Vídni, 11. 9. 1849).

ČMH Praha: Štěpánkovo album, sig. 12/729, č. 64 (dopis L. J. N. Štěpánkovi ze 13. 6. 1832 z Vídně stran hostování ve Stavovském divadle místo původně ohlášené neteře, zpěvačky Sophie Löwe).

AHMP: Rukopisy, sv. 1, 7996 Journal aller auf der k. ständischen Bühne zu Prag aufgeführten Trauer– Schau – Lust-spiele, Opern, Possen Balletts, Concerte und sonstige Productionen von 16ten Juli 1815 bis 30ten April 1834.

NMd: Stavovské divadlo (cedule 1824–1862), 1832. 

Literatura

Theater Kalender, Gotha 1793, s. 156; Theater Kalender, Gotha 1796, s. 318–319; Theater Kalender, Gotha 1797, s. 273–274; Theater Kalender Gotha 1800, s. 282–283; Theater Kalender, Hamburg 1804, s. 180–181; Zeitung für die elegante Welt (Leipzig) 22. 9. 1804, 5. 4. 1806 (Deutsches Theater Petrohrad), 3. 8. 1811, 5. 9. 1811; Morgenblatt für gebildete Stände (Stuttgart, Tübingen) 6. 6. 1809 (odchod z Petrohradu do Vídně), 30. 9. 1811, 30. 5. 1812, 11. 5. 1813; Theater Zeitung (Wien) 7. 4. 1813, 22. 4. 1813, 29. 4. 1813, 5. 6. 1813, 11. 6. 1814; Der Sammler (Wien) 13. 11. 1813 (obnovené angažmá L. ve Stavovském divadle po předchozím odchodu, vč. prvního představení po návratu, 30. 10. 1813), 11. 4. 1826; Allgemeiner deutscher Anzeiger (Prag) 1813, č. 1, s. 3–4, 1814, č. 16, s. 61, č. 33, s. 131–132 (recenze představení a hereckých výkonů L. během angažmá ve Stavovském divadle v letech 1811–1814); Abend Zeitung (Dresden) 23. 9. 1823 (hostování L. ve Stavovském divadle v červenci 1823); Allgemeine Theaterzeitung und Originalblatt für Kunst, Literatur, Mode und geselliges Leben (Wien) 3. 7. 1832; Bohemia, ein Unterhaltungsblatt (Prag) 13. 7. 1832, 20. 7. 1832, 24. 7. 1832, 27. 7. 1832, 31. 7. 1832, 5. 8. 1832 (hostování L. ve Stavovském divadle náhradou za neuskutečněný cyklus pohostinských představení neteře, zpěvačky Sophie Löwe); M. v. Alth: Burgtheater 1776–1976. Aufführungen und Besetzungen von zweihundert Jahren 1; C. L. Gottzmann, P. Hörner: Lexikon des deutschsprachigen Literatur des Baltikums und St. Petersburgs, Bd. 1, s. 109–114; J. Ludvová: Historický repertoár Stavovského divadla 11. 9. 1796 – 30. 6. 1815; J. Ludvová – P. Petráněk: Historický repertoár Stavovského divadla 16. 7. 1815 – 31. 12. 1826; Teuber II., s. 402, s. 412; C. M. v. Weber: Notizen Buch 1813–1816 (https://weber-gesamtausgabe.de/de/Index) ● oznámení o úmrtí: Wiener Theater Zeitung 16. 9. 1849.    

Eisenberg, Ulrich, Wurzbach.  

Vznik: 2019
Autor: Martin Hanoušek