Glöggl, Josef: Porovnání verzí

Aktuální verze z 11. 9. 2018, 09:18

Psán též Glöggel. Pocházel z hudební rodiny z Lince, jeho otec Joseph Glöggl byl kapelníkem v tamním divadle, dědeček Johann Joseph Glöggl hudebník a taneční mistr. Společně s bratrem Franzem Glögglem debutoval G. jako herec ve svém rodišti. Sourozenci hráli společně 1823/24 v Brně, v sezoně 1829/30 měli v pronájmu divadlo v Lublani (Laibach), poté se jejich cesty rozešly. G. byl 1830–38 byl ředitelem divadla v Salcburku, od května 1835 k němu přibral arénu v Bad Ischlu určenou pro letní sezonní provoz. Po krátkém pobytu ve Vídni vedl divadlo v Lublani (sezona 1839/40), 1841 byl ředitelem divadla v Záhřebu (Agram). Následujícího roku (1842) se G. neúspěšně ucházel o divadlo v Klagenfurtu, bezprostředně poté se vydal do Znojma, kde působil jako ředitel v sezoně 1842/43.

Na jaře 1843 byl jedním ze zájemců o ředitelský post brněnského městského divadla. V konkurenci krnovského divadelního ředitele J. Lingga a olomouckého ředitele K. F. Burghausera uspěl, neboť byl schopen složit nástupní kauci ve výši 1000 zlatých. Rozpočet divadla byl omezený, což byl pozůstatek G. předchůdce W. Thiela, který se u rady města značně zadlužil. I přesto G. vedl divadlo bez nutnosti žádat magistrát o finanční úlevy. Snížil vstupné, čímž přivedl do divadla řemeslníky z brněnských předměstí a sedláky z okolí. Krátce po nástupu v létě 1843 zrušil česká představení, která zavedl Thiel. Thielem zbudovaná letní aréna v lužáneckém parku (Augarten) byla využívána pouze minimálně, 1845 byla stržena. G. investice se soustředily spíše na vnitřní úpravy městského divadla na Zelném trhu: 1844 nechal renovovat hlediště, modernizovat a nově dekorovat lóže. Během rekonstrukce fungovalo provizorní divadlo (Nottheater) v redutním sále. 

Repertoáru dominovala opera, kterou ředitel režíroval. I zde se však zpočátku projevila úsporná opatření: aby G. ušetřil na výpravě, uchyloval se ke koncertním provedením operních scén. Jeden z divadelních referentů se pozastavil nad tím, že sbor druidů z nejmenované opery byl oblečen ve fracích doplněných rudými kravatami. Stále se hrála oblíbená italská grand opera, mj.  Donizetti (Marie oder Die Regimentstochter, prem. 10. 8. 1843; Linda von Chamonix, prem. 28. 12. 1844; Don Pasquale, prem. 7. 2. 1845) a Lortzingovy singspiely. 1848 uvedl G. operu Hernani od tehdy ještě neznámého G. Verdiho. Činohru vedl dlouholetý člen divadla a jeho pozdější ředitel A. Balvanský, v jejím repertoáru převládaly zejména komedie a frašky, často francouzské provenience. Velké oblibě se těšily hry J. N. Nestroye, který sám v Brně pohostinně vystupoval v sezonách 1846/47 (13x) a 1847/48 (5x). V červnu 1843 zde hostovali J. Rettichová a K. Rettich z vídeňského Burgtheatru, v březnu 1846 měl klavírní koncert F. Liszt, v lednu 1847 C. Schumannová. K dvoustému výročí úspěšné obrany města před Švédy za třicetileté války (15. 8. 1645) vypsal G. soutěž o divadelní hru, jež by oslavila tuto událost. Zvítězil profesor vídeňské Orientální akademie a pozdější poslanec Říšského sněmu E. M. Selinger se hrou Der Treue Macht (též Macht der Treue), premiéru měla na den výročí (15. 8. 1845, repríza 17. 8. 1845). Během G. ředitelství se začaly objevovat pravidelné referáty z brněnských představení v listech Brünner Zeitung a Moravia.

1849 G. žádal o obnovení nájemní smlouvy, ale byl vystřídán A. Balvanským, svým někdejším spolupracovníkem. Po odchodu z Brna se neúspěšně ucházel o divadla ve vídeňském Josefstadtu a v Pešti, v sezoně 1850/51 se stal ředitelem divadla v Klagenfurtu. V následujících sezonách 1851/52 až 1853/54 vedl divadla v Prešpurku (dnes Bratislava), na jaře 1855 odešel do haličského Lvova, kde byl ředitelem hraběcího Skarbkova divadla (k. k. Gräflich Skarbekschen Theater) a zároveň redaktorem tamních novin Lemberger allgemeinen Anzeigers. Zemřel ve Lvově ve věku 58 let.
G. se během šestiletého vedení podařilo stabilizovat brněnské divadlo po finanční stránce, utrpěla však umělecká úroveň scény. Dílčí úspěchy Thielova ambiciózního programu G. postupně rušil, a svými drakonickými opatřeními a bezohledným chováním proti sobě popudil herce, zrušením českých představení část diváků, a nakonec i městskou radu.

Manželka Johanna Glögglová († po 1858) měla v podniku svého muže na starosti především finance. Starší bratr Franz Joseph Glöggl (1. 1. 1797 – po 1832) byl herec, zpěvák (tenor) a divadelní ředitel. Po ukončení spolupráce s G. byl ředitelem divadel v Lublani a Terstu. 

Prameny

AMB: A1/22 – 1704, 49/39, karton 305–306 (pronájem městského divadla a sálu v Redutě J. Glögglovi).

SOkA Znojmo: 162/V, karton 173, f. 335–336 (předpisy o komediantech, divadlech a dalších veřejných produkcích).

Literatura

Wiener Theater Zeitung 13. 5. 1835; Der Humorist (Wien) 1. 7. 1843, 2. 4. 1844, 28. 5. 1844, 21. 6. 1851; Allgemeine Theaterzeitung: Originalblatt für Kunst, Literatur, Musik, Mode und geselbiges Leben; 19. 8. 1845; Almanach für Freunde der Schauspielkunst, Berlin 1845, d. [1], s. 291; 1846, d. [2], s. 87–90; 1848, d. [2], s. 95–97; 1849, d. [2], s. 73;  Deutscher Bühnen-Almanach, Berlin 1856, d. [1], s. 267; 1858, d. [1], s. 243 [manželka Johanna] ● úmrtí a nekrology: Neue Wiener Musik-Zeitung 13. 5. 1858; Deutscher Bühnen-Almanach, Berlin 1859, d. [1], s. 248 ● A. Rille: Die Geschichte des Brünner Stadt-Theaters 1734–1884, Brünn 1885, s. 140–149; G. Bondi: Geschichte des Brünner deutschen Theaters 1600–1925, Brünn 1924, s. 14–15; A. Vrbka: Gedenkbuch der Stadt Znaim 1226–1926, Nikolsburg 1927, s. 315; L. F. Schoenwald: Vor 100 Jahren. Das Salzburger Stadttheater im Todesjahr Ferdinand Raimunds, Salzburger Chronik 27. 10. 1936; Das kleine Volksblatt (Wien) 27. 5. 1944 [uvedení Fausta]; Vondráček II., s. 396–397; J. Trojan: Opera v Brně v první polovině 19. století, Opus Musicum 27, 1995, č. 4, s. 183–185; K. Goedeke: Grundriss zur Geschichte der deutschen Dichtung, Bd. XII. Berlin 2011, s. 392; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 1/3, Ředitelé městských divadel, Olomouc 2011, s. 114.

OeML [heslo Glöggl (Glökl, Glöckl, Glökel, Klöckl), Familie], Ulrich; Wurmová

Vznik: 2018
Autor: Klára Škrobánková