Kronbauerová, Jarmila: Porovnání verzí

Aktuální verze z 20. 8. 2018, 09:54

Jarmila Kronbauerová

* 11. 8. 1893 Královské Vinohrady (CZ)

† 6. 11. 1968 Praha (CZ)

herečka, zpěvačka, pedagožka

Pocházela z umělecky založené rodiny spisovatele, novináře a divadelního kritika Rudolfa Jaroslava Kronbauera (1864–1915), jejími tetami byly herečka Karla Wellsová (1862–1936) a operní pěvkyně Anna Kettnerová (1869–1960), obě členky Národního divadla v Praze. Ačkoliv se K. již v útlém věku rozhodla pro herectví, na nátlak otce musela nejprve vystudovat gymnázium. Po maturitě se zapsala na pražskou filozofickou fakultu, ale studia hned v prvním ročníku zanechala. Již během gymnaziálních studií se soukromě herecky vzdělávala u O. Sklenářové-Malé a od 1912 u L. Dostalové, na jejíž doporučení se pak stala žačkou M. Hübnerové. Zpívat se učila u barytonisty Národního divadla V. Viktorina, navštěvovala baletní školu. Na jevišti poprvé vystoupila 1911, první herecké zkušenosti sbírala u pražských ochotníků, mj. v souborech Volné divadlo a Divadlo Umění. Na pozvání ředitele plzeňského divadla V. Budila debutovala 1912 na profesionální scéně v titulní úloze Kvapilovy Princezny Pampelišky. Budilovu nabídku stálého angažmá v Plzni však kvůli otcově odporu nepřijala a nadále účinkovala pohostinsky v různých venkovských divadlech i v Praze. Koncem 1912 jí šéf činohry J. Kvapil nabídl hostování v Národním divadle, kde o rok později získala stálé angažmá a kde pak působila až do svého penzionování 1960 s krátkou přestávkou 1942–45, kdy musela kvůli židovskému původu svého druhého manžela Emila Pollaka (Poláka) divadlo opustit (provdala se za něj 1932). 1919 dostala nabídku vystupovat v populárním kabaretu Červená hvězda. Jelikož však hercům Národního divadla bylo herecké vystupování na jiných divadelních scénách přísně zapovězeno, uplatnila se zde pouze jako šansoniérka. 1920 krátce vystupovala pod jménem svého prvního manžela Kronbauerová-Kozderová (Kozderová-Kronbauerová). 1923 hostovala v berlínské opeře v roli Putifarky v pantomimě Richarda Strausse Legenda o Josefovi. Za svou divadelní práci získala několik ocenění: 1935 byla za herecké výkony ve francouzských hrách jmenována korespondujícím členem Institutu Littéraire et Artistique de France a vyznamenána čestnou medailí pro vědu a umění, t. r. se stala korespondujícím členem španělské akademie pro vědu a umění a byl jí udělen španělský řád Stříbrná hvězda, 1936 byla jako první česká herečka jmenována Důstojníkem francouzské akademie, 1953 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. 1946–49 vyučovala herectví na pražské konzervatoři. Vedle divadelní činnosti se věnovala recitaci, rozhlasovému herectví a přednáškové činnosti (např. o divadelním kostýmu, líčení a společenském chování), dávala soukromé hodiny herectví (k jejím žákům patřil mj. Raoul Schránil). Jejím synovcem je divadelní fotograf Viktor Kronbauer (* 1949). Pohřbena je na Olšanských hřbitovech v Praze.

Herečka štíhlé postavy a přitažlivé tváře s výraznýma očima dokázala svým mnohostranným nadáním a hereckou pohotovostí vyniknout v široké škále jevištních postav. Disponovala lahodným a tvárným hlasem, měla vytříbený smysl pro krásu české řeči i umění konverzace, byla pěvecky, pohybově a tanečně školená. V počátcích své divadelní kariéry vystupovala jako recitátorka na různých společenských akcích, poprvé s melodramem Královna Ema J. Vrchlického na koncertě Spolku českých žurnalistů (1911). To jí otevřelo dveře mezi pražské ochotníky, mezi nimiž herecky debutovala ve veselohře L. Nováka Žárlivec (1911, Společenský klub Merkur). Kromě účinkování s dramatickým kroužkem Vinohradské besedy, který vedl syn plzeňského divadelního ředitele V. Budila Rudolf, spolupracovala s amatérskými soubory Divadlo Umění a Intimní divadlo. Zde měla možnost vyzkoušet si řadu dramatických postav – na její Akmé ve Vrchlického Catullově pomstě v Divadle Umění (1912) divadelní kritika ocenila nejen postavu a zjev mladé herečky, ale i spontánní projev, přirozenou gestikulaci a dobrou artikulaci. Po úspěšném pohostinském vystoupení v Kvapilově Princezně Pampelišce v plzeňském divadle hostovala nejen u venkovských divadelních společností, kde hrála např. také Hildu v Ibsenově Staviteli Solnessovi (spolu v E. Vojanem), Sardouovu Cypriennu (obojí v Mladé Boleslavi), ale opakovaně i v Městském divadle v Plzni, např. v roli královny Alžběty v Kolmanově Zimním králi, v níž dle kritiky dokázala najít porozumění a pravý výraz pro veškeré odstíny ženské duše. Dramatický talent potvrdila ztvárněním Kolárovy Magelony (Divadelní spolek Kolár ve Slaném), v níž byla chválena zejména její výrazná mimika. Vyspělou deklamací a lahodným silným hlasem zaujala kritiku při prvním pohostinském vystoupení v Národním divadle v roli páté snachy v inscenaci Smrt matky Jugovičů (1912). Koncem 1913 jako nově angažovaná členka nastudovala roli Jeanny v populární konverzační hřeRozkošná příhoda, která předznamenala další směřování hereččiny kariéry. Za Kvapilovy éry v Národním divadle tříbila herecký projev nejprve na malých rolích, většinou aktivních a temperamentních dívek, někdy rozmarných a vrtošivých (Prija v Radúzovi a Mahuleně, Zulika ve Strakonickém dudákovi, Helena ve Snu noci svatojanské, Kitty Verdunová v Charleyově tetě), na rolích chlapeckých (Petr Lanský v Jejich štěstí, Donalbain v Macbethovi, Petr ve Zvíkovském raráškovi), k nimž byla předurčena vyšší štíhlou postavou. Elegantní zjev, smysl pro duchaplný humor, ale i schopnost vnější proměny ji brzy přivedly k interpretaci postav konverzačního a bulvárního repertoáru, které ji provázely po celou kariéru v předválečném období. V nich nejčastěji představovala moderní energickou ženu vampa, mondénní lvici salónů, proplouvající životem s elegancí, cílevědomostí a ctižádostí. Postavy ztvárňovala s lehkostí a sebejistotou, bez zatěžkávajících psychologických složitostí, s citem pro smyslovou a citovou senzaci, ale i s útočnou ironií, hraničící až s groteskou, a s promyšlenou gradací. Její herectví bylo výslednicí vědomé rozumové konstrukce, s níž ovládala svůj temperament a prožívání. Tak modelovala ženu Alter Ega z Čapkova Adama Stvořitele, Královnu hadů z Dykova Zapomnětlivého, paní Chevelyovou z Wildeova Ideálního manžela nebo Shawovu Kleopatru. Na rozhraní salónních krásek a rolí složitějších tragických hrdinek stojí Nostra Dea z Bontempelliho stejnojmenné grotesky, žena bez vlastní tváře, jejíž chování a nálady se neproměňují dle životních či psychických situací, ale podle šatů, které obléká.

1919 se stala se oblíbenou interpretkou šansonů v kabaretu Červená sedma, které pro ni psali J. Červený a F. Hvížďálek. Během půldruhého roku trvající spolupráce prohloubila své pěvecké schopnosti, suverénně ovládla lehkost a přirozenost projevu, přičemž nikdy nesklouzávala k lascivnosti či vulgaritám. Těmito schopnostmi pak okouzlovala v bulvárním repertoáru činohry Národního divadla. 1922 předvedla své pohybové nadání v malé roli Oblíbené otrokyně v baletu R. Strausse Legenda o Josefovi, a ačkoliv po celou dobu seděla k obecenstvu zády, dokázala v drobné roli zvládnuté výmluvnými pantomimickými prostředky zaujmout. Během jedné z repríz převzala jako záskok hlavní ženský part Putifarovy ženy a díky svému výkonu obdržela v následujícím roce pozvání k pohostinskému vystoupení ve Státní opeře v Berlíně.

Umělecky závažnější herecké příležitosti se jí naskytly až s příchodem K. H. Hilara na post šéfa činohry Národního divadla 1921; spolu se Z. Baldovou, E. Vrchlickou, K. Dostalem, B. Karenem či V. Vydrou se stala výraznou představitelkou expresionistické éry. Vrcholnými hereckými kreacemi tohoto období byly její Hippodamie, Ofelie, Jokasta a Helena (v druhém dílu Goethova Fausta) v Hilarových inscenacích. Teprve Hilar v ní objevil umělkyni širokého tvůrčího rejstříku a herečce dosud etablované v konverzačním repertoáru v rolích salonních dam a mondénních krásek začal svěřovat náročné úkoly svého průbojného divadelního programu. Přesvědčila v nich, že podstata jejího hereckého nadání je stejně tak nezávazně hravá jako tragická a že její herectví má bohatší výrazový rejstřík než jen vnější oslnivost. V roli vášnivé Hippodamie ve Fibichově a Vrchlického trilogii Námluvy Pelopovy (1923), Smír Tantalův (1925) a Smrt Hippodamie (1925), kde jí byl partnerem v roli Pelopa B. Karen, dostála dle O. Fischera nejen vysokým nárokům básnického slova, ale i komplikované psychologii bezútěšné trpkosti, hadí jedovatosti i dravčího démonismu. Křehkou Ofelii v Shakespearově Hamletovi pod Hilarovým vedením předvedla nejprostšími prostředky jako tichou, prostou dívku, vzorně vychovanou dámu, jejíž tragický konec byl výsledkem složitých společenských událostí; ve scéně Ofeliina šílenství kritika shledala kus nejryzejšího mimického umění. Uměleckou sounáležitost s režisérem K. našla i ve spolupráci s K. Dostalem, především v jeho inscenacích Marinettiho Ohnivého bubnu (1922) a Pirandellovy hry Šest postav hledá autora (1923), v níž překvapila propracovanou postavou Nevlastní dcery, ostrou kresbou žijící chiméry s dokonale znervóznělou hrou těla i mimikou. Během 30. a počátkem 40. let nastudovala desítky rolí v klasickém i konverzačním repertoáru. Kromě ojediněle lidově řízné Pošlepkinové ve Frejkově inscenaci Revizora to byly baronka Castelli-Glembajová z Krležova dramatu Páni Glembajové, lady Milfordová ze Schillerových Úkladů a lásky, Klytaimnestra z Giraudouxovy Nové Elektry, královna Kunhuta z Hilbertova Falkenštejna nebo herečka Isabela z Tetauerovy hry Na těle a na duši, v nichž se postupně přehrávala do rolí zralých žen, do výrazově civilnějšího, nepatetického hereckého projevu. Vývoj její kariéry přerušila nucená pauza během nacistické okupace. Po válce se pokusila navázat na předválečné divadelní úspěchy, v novém repertoáru Národního divadla po 1948 však už herečka jejího ražení nacházela role jen velmi obtížně. Velkou hereckou příležitost jí poskytly jen alternace role Raněvské v Čechovově Višňovém sadu a Zidarovovo drama z první světové války Carská milost, v němž ztělesnila měšťanskou profesorku žádající cara o milost pro svého na smrt odsouzeného syna.

Ačkoliv ve filmu debutovala již 1913 v němém dramatu Konec milování, jako filmová herečka se neprosadila (1926 ztvárnila titulní roli v Kolárově němém dramatu Řina podle stejnojmenného románu svého otce, hrála ve zvukových snímcích Sextánka 1936, Housle a sen 1946, Čintamani a podvodník 1964 a naposledy 1968 v Krškově přepisu Turgeněvovy novely Jarní vody). Spolupracovala s rozhlasem: např. královna Kunhuta v Hilbertově Falknštejnovi (výňatek z 3. dějství, 1945), Rollerová v Jiráskově hře M. D. Rettigová (1949), chůva v Puškinově Jevgeniji Oněginovi (1953), baronka v rozhlasové hře K. A. Treňova Ljubov Jarová (1957), účinkovala v pořadu k životnímu jubileu J. Vojty (1958) a ve vzpomínkovém pásmu na hereckého kolegu J. Průchu (1964). Je autorkou posmrtně vydané knihy vzpomínek Hodiny pod Harlekýnem, v níž barvitým způsobem zachytila své působení v Národním divadle, ale i herecké umění svých kolegů nejen v éře Hilarově.

Role

Společenský klub Merkur v Palace Hotel Praha

Irma (L. Novák: Žárlivci) – 1911.

Městské divadlo Královských Vinohrad

Donna Theodora (J. Echegaray: Velký Galeotto), Helena Etvösová (G. von Moser – F. von Schönthan: Válka v míru) ‒ 1911.

Divadlo královského města Plzně

Princezna Pampeliška (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) ‒ 1912; Královna Alžběta (K. Kolman: Zimní král) – 1913. 

Dramatický kroužek Měšťanské Besedy na Královských Vinohradech

Germain (A. Bisson – A. Lecler: Žárlivá) ‒ 1912.

Divadlo Umění

Akmé (J. Vrchlický: Cattulova pomsta) – 1912.

Dusíkovo divadlo v Čáslavi

Doňa Magelóna Trebizonda (J. J. Kolár: Magelóna) ‒ 1912. 

Volné divadlo

Adela (F. Bernardini: Slepý), Ester Geršomová (E. Tréval: Válka bohů) ‒ 1912; Marie Louise (H. Bernstein: Zloděj) ‒ 1913. 

Intimní divadlo

Kristina (A. Schnitzler: Milkování) – 1913.

Národní divadlo

Pátá snacha (I. Vojnović: Smrt matky Jugovićů) ‒ 1912; Ančka (K. Mašek: Ženy, které potkáváme), Kněžna ďEbly (M. Donnay: Průkopnice), Mladý pastevec (E. Hardt: Blázen Tantris) ‒ 1913; Prija (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Jeanna z Verceilů + Helena z Trévillacu (G. A. de Caillavet – R. de Flers – E. Rey: Rozkošná příhoda), Dejanira (C. Goldoni: Mirandolina), Růženka (O. Nedbal: Z pohádky do pohádky), Kitty Verdunová (T. Brandon: Charleyova teta), Mary (G. Davis: Katakomby), Královna víl + Blandina (E. Pohl: Sedm havranů), Francisca (W. Shakespeare: Veta za vetu), Žofie (A. Fredro: Dámy a husaři), Adéla (H. Becque: Pařížanka), Akmé (J. Vrchlický: Pomsta Catullova), Phoebe (E. Tréval: Tiberius) ‒ 1914; Žena ve sboru (Euripides: Hippolytos), Madame de Thizieux (H. L. G. Bernstein: Ve víru), Beatrix Enriquez ďAraňa (J. Hilbert: Kolumbus), Poličská (K. Želenský: Tažní ptáci), Troníčková (F. Šrámek: Léto), Miss Arabella Wackerová (E. Pailleron: Choulostivý věk), Eva Websterová (G. von Moser: Bibliotekář), Lucienne (H. L. G. Bernstein: Oklikou), Komtesa Sylvia (F. A. Šubert: Jan Výrava), Kamila Burdychová (V. Štech: David a Goliáš), Jirka (K. Mašek: Betlém) ‒ 1915; Anais (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Donalbain (W. Shakespeare: Mackebeth), Katuše Pratová (G. de Porto-Riche: Starý Adam), Baltazar (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Komorná (A. Jirásek: Lucerna), Petr Lanský (J. Hilbert: Jejich štěstí), Selma (J. Císler: Ředitel panství), Meme (J. Štolba: Vodní družstvo), Toninka (F. X. Svoboda: Čekanky), Humphrey z Glostru (W. Shakespeare: Jindřich IV.), (V. Skoch: Naše babička) ‒ 1916; Charmian (G. B. Show: Caesar a Kleopatra), Lampetié (O. Theer: Faëthón), Růžena Sadílková (V. Štech: Třetí zvonění), Krystina (L. Stroupežnický: Naši furianti), Julie (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Notariuska (G. Preissová: Gazdina roba), Pavla + Ore (I. Vojnović: Dubrovnická trilogie), Petr (L. Stroupežnický: Tři staročeské veselohry), Marie (V. Dyk: Revoluční trilogie) ‒ 1917; Eugen (E. Bozděch: Jenerál bez vojska), Vojtěch Levý (B. Adámek: Salomena), Anna (O. Fischer: Přemyslovci), Donátová + První děvče z továrny (F. J. Jeřábek: Služebník svého pána), Prija (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Žanka Hrdličková (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Mlada z Jenštejna (J. Hilbert: Falkenštejn), Třetí krásná paní (A. Jirásek: Jan Roháč), Učitelovic Márinka (G. Preissová: Dvě ukolébavky), Anna z Frimburka (A. Dvořák: Král Václav IV.) ‒ 1918; Rajna (R. Jesenská: Attila), Paní Irena (J. Mahen: Nebe, peklo, ráj...), Pavlína (E. Bozděch: Světa pán v županu), Sestra Klára + Sestra Marta (E. Rostand: Cyrano de Bergerac), Třetí snacha (I. Vojnović: Smrt matky Jugovićů), Aňa (A. P. Čechov: Višňový sad), Sestra Klementa (J. Bartoš: Primo vere), Pepča (V. Dyk: Ondřej a drak), Jeanne (C. Farrere – L. Népoty: V předvečer války), Julie (K. Scheinpflug: Mrak), Svatava (S. Lom: Děvín), Princezna (V. Baldessari-Plumlovská: Jura) ‒ 1919; Jelizaveta (D. S. Merežkovskij: Smrt cara Pavla I.), Konsuella (L. N. Andrejev: Ten, který dostává políčka), Alice (F. Langer: Miliony), Margreta (H. Ibsen: Nápadníci trůnu), Arolinda (Dunsany: Smích bohů), Dorejšová (V. Štech: Zmatená pohádka), Dora Delanneyová (G. B. Shaw: Fannina první hra), Marja Semjonovna Kosareva „Zlatíčko“ (A. N. Tolstoj: Zlatíčko), Prokop (J. K. Tyl: Paličova dcera), Mancy Růžičková (V. Peřina: Jarní svátek) ‒ 1920; Rosa Romanceová (F. de Curel: Poplašená duše), Slečna Mabel Chilternová (O. Wilde: Ideální manžel), Jenufa (G. Duhamel: Světlo), Madlenka (J. Renard: Modlářka), Valerie (W. Shakespeare: Coriolan), První žena (F. Šrámek: Zvony), I. mluvčí (Euripides: Medeia, Sofokles: Slídiči), Třetí mladík (G. Duhamel: Dílo athletů), Vévodkyně Alina De Rege (P. Raynal: Pán svého srdce), Slávka (J. Mahen: Generace), Angelika + Flora (Molière: Zdravý nemocný), Charlotta (L. Verneuil: Kolotoč) ‒ 1921; Neť krále Edvarda II. (Ch. Marlowe: Edvard II.), Věra (J. Hilbert: Jejich štěstí), Jarmila (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovců), Jiřina (F. X. Svoboda: Čekanky), Máša (J. Hilbert: Podzim doktora Marka), Apatura Clythie + I. jepice (K. a J. Čapkovi: Ze života hmyzu, i 1925, 1932), Abigail (E. Scribe: Sklenice vody), Páže královny Alžběty (F. Schiller: Don Carlos), Žena Putifarova + Její oblíbená otrokyně (R. Strauss: Legenda o Josefu), Lisetta (J.-F. Regnard: Universální dědic), Blanca ze Flassans (J. Vrchlický: Soud lásky), Černobýl (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena), Ilsa (F. Wedekind: Procitnutí jara), Lilita (S. Lom: Převrat), Dejanira (C. Goldoni: Mirandolina), Mabima (F. T. Marinetti: Ohnivý buben), Milostenka (W. Shakespeare: Komedie plná omylů) ‒ 1922; Rosaura (P. Calderón de la Barca: Život je sen), Goplana (J. Slowacki: Balladyna), Essie (G. B. Shaw: Pekelník), Sofie Pavlovna (J. Hilbert: Domů), Adelma (C. Gozzi: Turandot), Helena (P. Géraldy: Milování), Gabriella (G. Moore: Gabrielin příchod), Mary (E. Vachek: Ubohý blázen), Nevlastní dcerka (L. Pirandello: Šest postav hledá autora), Celiména (Molière: Misantrop), Daisy (W. S. Maugham: Na východ od Suezu), Hippodamie (J. Vrchlický: Námluvy Pelopovy) ‒ 1923; Markesa Juana de Moya (J. Hilbert: Kolumbus), Seda (S. Kiedrzyński: Zábava v lásce), Mladá žena Angličanova (G. Kaiser: Útěk do Benátek), Komtesa Sylvia (F. A. Šubert: Jan Výrava), Taťána Nikolajevna (L. N. Andrejev: Rozum), Luisa Olbenová (F. Zavřel: Boxerský zápas), Baziliška (A. Dvořák: Bílá Hora), Grazia Maria Sara di San Luca (A. Casella: Smrt na dovolené), Pavla (J. Hilbert: Druhý břeh), Liana + Irma (F. Carco, A. Picard: Klárina), Baronka (A.-R. Lesage – H. de Balzac: Turcaret-Mercadet), Yvonna (R. de Flers – F. de Croisset: Vinice Páně) ‒ 1924; Dina (L. Pirandello: Každý má svou pravdu), Dodo (A. Hopwood: Naše drahá ženuška), Hippodamie (J. Vrchlický: Smír Tantalův), Krásná Pomponina (J. Grau: Pan Pygmalion), Kleopatra (G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra), Hippodamie (J. Vrchlický: Smrt Hippodamie), Mara (M. Begovič: Boží člověk), Krystina (L. Stroupežnický: Naši furianti), Lodoiska Cerizier (R. Rolland: Hra o lásce a smrti), Tonička (R. Benjamin: Rozmary náhody) ‒ 1925; Isa Stránská (J. Bartoš: Vzbouření na jevišti), Helena (J. Hilbert: Prapor lidstva), Giutte le Crapentierová (H. Duvernois – M. Maurey: Věčné mládí), Aubéron (A. Arnoux: Huon z Bordeaux), Ismena (J. Racine: Faidra), Komtesa de Crouseilhes (V. Dyk: Revoluční trilogie), Slečna Hedva Pistoriusová (F. X. Šalda: Tažení proti smrti), Hesia (G. Zapolska: Morálka paní Dulské), Kačenka (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Paní Cousinetová + Pavlína (P. Chaine – A. Lorde – C. Vautel: Náš pan farář), Ofelie (W. Shakespeare: Hamlet), Jaroslava Tichá (R. Jesenská: Je veliká láska na světě?), Mary (J. Kolman-Cassius: Jak nás poznamenala) ‒ 1926; Zlatá bažantka (E. Rostand: Chantecler), Žena Alter Egova (K. a J. Čapkovi: Adam Stvořitel), Běla Erazimová (E. Konrád: Rodinná záležitost), Lady Julie (B. Johnson: Mlčenlivá žena), Kněžice Kunhuta (J. Hilbert: Falkenštejn), Dea (M. Bontempelli: Naše bohyně), Líza (G. B. Shaw: Pygmalion), Comtesse de Beaurien (W. Hackett – R.-C. Megrue: Síla reklamy), Královna Marie-Aimèe (J. Romains: Diktátor) ‒ 1927; Yvonna Landierová (L. Marchand: Tatík dětina), Hela Hall (R. D. Zoulek: Film), Helena (J. W. Goethe: Faust), Paní Cheneyová (F. Lonsdale: Konec paní Cheneyové), Paní Cheveleyová (O. Wilde: Ideální manžel), Kateřina (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Marie Lassarusová (A. Lernet-Holenia: Ollapotrida), Michelina (E. Rey: Michelina), Hedy Petrůová (O. Fischer: Kdo s koho) ‒ 1928; Andrée (P. Nivoix: Jenom žena), Suzy Courtoisová (M. Pagnol: Abeceda úspěchu), Hon. Gvendolina Fairfaxová (O. Wilde: Na čem záleží), Jacquelina (E. Bourdet: Právě vyšlo) ‒ 1929; Marta (L. Pirandello: Přítelkyně vdaných žen), Irena (E. Konrád: Nahý v trní), Růža Bylenská (Z. Nalkowska: Dům žen) ‒ 1930, Karla (R. Gignoux: Profesor angličtiny), Léda (J. Giraudoux: Nový Amfitryon), Královna hadů (V. Dyk: Zapomnětlivý), Eva Rotonová (E. Synek: Rychlebové), Anna (G. Ciprian:Muž s kobylou), Nasťa Prosecká (F. Téver: Ozdravovna „Na Smíchu“), Xenie Dmitrijevna (J. Hilbert: Blíženci), Jaja (V. Werner: Právo na hřích), Winifred Mansfieldová (P. Osborn: Kyselé hrozny) ‒ 1931; Had + Savvy + Černoška + Ecrasia (G. B. Shaw: Zpět k Methusalemu), Míla (E. Konrád: Kvočna), Jokasta (Sofokles: Král Oidipus), Slečna Cibulčini (J. K. Tyl: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka) ‒ 1932; Louisa + Františka (H. Duvernois: Jana), Pavla Klotylda Klausenová (G. Hauptmann: Před západem slunce), Lady George Graystonová (W. S. Maugham: Společenská smetánka), Titanie (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Betty (L. Marchand: Slípka na zdi), Klára (P. Stuart – A. Stuartová: Od devíti do šesti), Emma (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání) ‒ 1933; Sarah Bernhardtová (E. Konrád: Edison), Eva (W. S. Maugham: Nedoceněné zásluhy), Olivie (W. Shakespeare: Cokoli chcete čili Večer tříkrálový), Margarita Gauthierová (A. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi), Jenifer Lawrenceová (P. Stuart – A. Stuartová: Šestnáctiletá), Kitty Packardová (E. Ferberová – G. S. Kaufman: Večeře o osmé), První snacha (I. Vojnović: Smrt matky Jugovićů) ‒ 1934; Henrietta (A. Strindberg: Opojení), Sarka (B. Nušić: Truchlící pozůstalí), Pavla (J. Hilbert: Druhý břeh), Helena z Trévillacu (G. A. de Caillavet – R. de Flers – E. Rey: Rozkošná příhoda), Yvona (A. P. Antoine: Píseň Asie), Hvězda a ředitelka divadelní společnosti (H.-R. Lenormand: Ať žije divadlo), Angelika (Molière: Před svatbou – po svatbě) ‒ 1935; Otilie de Marsot (D. Amiel: Rozkvetlá), Althea Royceová (M. Hart – G. S. Kaufman: Vesele se točíme dokola), Margot Chaussinová (H. Jeanson: Čestné slovo), Porcie (W. Shakespeare: Julius Caesar), Marta (Z. Štěpánek: Kamaráde, kde jsi?), Delia Lovellová (Z. Akinsová – E. Whartonová: Hlas krve /Stará panna/), Pošlepkinová (N. V. Gogol: Revisor) ‒ 1936; Princezna Západních krajů (S. J. Hsiung: Paní Studánka), Baronka Castelli-Glembajová (M. Krleža: Páni Glembajové), Eliška (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Clodie (J. Vrchlický: Pomsta Catullova), Lady Milfordová (F. Schiller: Úklady a láska), Evelina (A. Salacrou: Muž jako muž) ‒ 1937; Valentina Petralová (Z. Němeček: Most), Klytaimnestra (J. Giraudoux: Nová Elektra), Hraběnka Capuletová (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Kunhuta (J. Hilbert: Falkenštejn), Belina (Molière: Zdravý nemocný) ‒ 1938; Anežka Slavíková (R. Jesenská: Kouzelný darebák), Kristýna (F. X. Svoboda: Čekanky), Amy (J. Glasworthy: Boj na nůž), Lesana (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Alžběta (H. Schweikart: Daň z lásky), Lady Wanleyová (W. S. Maugham: Královská Výsost), Isabela Horová (F. Tetauer: Ztracená tvář) ‒ 1939; Paní Cheveleyová (O. Wilde: Ideální manžel), Luisa Helena (M. Hlávka: Panama), Blanka z Valois + Alžběta Pomořanská (S. Lom: Karel IV.), Polina Karpovna Krická (I. A. Gončarov, dramatizace J. Bor: Strž), Emilie (W. Shakespeare: Othello), Gladys Bombassová (J. Melka: Mistrův mistrovský kus) ‒ 1940; Markyta Žlutická (Z. Štěpánek: Nezbedný bakalář), Hermiona (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Královna Nyola (J. Zeyer: Radúz a Mahulena) ‒ 1941; Marta (H. M. Wuolijokiová: Chléb na Niskavuori) ‒ 1942; Estel (O. Scheinpflugová: Guayana), Dorothy Strittonová (J. B. Priestley: Přišli k městu) ‒ 1945; Hraběnka Doris Skriczewinská (T. Rattigan: Světelnou cestou), Zabělinová (N. F. Pogodin: Kremelský orloj) ‒ 1946; Rollerová (A. Jirásek: M. D. Rettigová) ‒ 1947; Mořena (J. Toman: Slovanské nebe), Málika (I. Stodola: Marína Havranová), Lemanská (L. Kruczkowski: Odvety) ‒ 1948; Dorota (J. K. Tyl: Kutnohorští havíři), Matka její (J. Mahen: Kutnohorští havíři) ‒ 1949; Irina Radionovna (K. Zidarov: Carská milost) ‒ 1950; Ljubov Andrejevna Raněvska + Charlotta Ivanovna (A. P. Čechov: Višňový sad), Rubešová (I. Olbracht – E. Vrchlická: Anna proletářka) ‒ 1951; Baronka (K. A. Treňov: Ljubov Jarová) ‒ 1952; Terezka (L. Stroupežnických: Naši furianti), Helena Toralová (A. Jirásek: Samota) ‒ 1953; Juljaševičová (G. Zapolska: Morálka paní Dulské), Anfusa Tichonovna (A. N. Ostrovskij: Vlci a ovce), Naděžda Semjonovna (V. V. Ivanov: Obrněný vlak 14-69), Lady Markbyová (O. Wilde: Ideální manžel), Paní (K. Čapek: Loupežník) ‒ 1954; Anna Pavlovna Zvězdincová (L. N. Tolstoj: Není nad vzdělanost), Runa (J. Zeyer: Radúz a Mahulena) ‒ 1955; Vdova Kalousová (J. T. Tyl: Jiříkovo vidění), Strouhalka (A. a V. Mrštíkové: Maryša) ‒ 1956; Elisa (N. B. Grieg: Porážka) ‒ 1957; Vavruše + Babuše (V. K. Klicpera: Ženský boj) ‒ 1958; Máří (A. Jirásek: Kolébka) ‒ 1959; Xenie (M. Gorkij: Dostigajev a ti druzí) ‒ 1964.

Teatralia

O Ofelii v Hamletu, Rozpravy Aventina 2, 1926/27, s. 113; Oč usilovat, Český herec, sborník Svazu českého herectva 1909–1939, [Praha] 1940, s. 62–63; K výročí skromného tvůrce, Zemědělské noviny 14. 10. 1961; [o A. Mrštíkovi]; Tajemství Hynaisovy opony, Zemědělské noviny 23. 11. 1963; Nechat hladového hladovět, Divadlo – Theater, Praha 1965, s. 74–78 ■ Hodiny pod harlekýnem, Praha 1973.

Prameny

AHMP: fond Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), Praha, okresní hejtmanství Magistrát, Arch zapisovací z roku 1888, krabice číslo 155, pořadové číslo 213.

Archiv ND: výstřižky a fotografie.

DÚdok: soupis rolí a výstřižky.

Literatura

Nesign.: Host našeho divadla slečna J. K., Český denník 28. 1. 1912; nesign., Národní politika 13. 3. 1912 [Magelona]; F. Sekanina: „Divadlo umění“ Jaroslavu Vrchlickému, Národní politika 8. 5. 1912; M. Ascher, Rozvoj 7, 1913, č. 22, s. 5 [Milkování]; nesign., Národní politika 17. 10. 1913, příloha k výtisku 285 [Zimní král] ● ref. Šest postav hledá autora: nesign., Cesta 6, 1923/24, č. 13, s. 203–204; K. Engelmüller, Národní politika 14. 10. 1923 ● E. Konrád: J. K., Národní a Stavovské divadlo 3, 1925/26, s. 3; A. Veselý: Hovory s herci – české divadelní dokumenty, Praha 1926, s. 91–97; ref. Hamlet: O. Š. M. [Štorch-Marien], Rozpravy Aventina 2, 1926/27, s. 70; K. Engelmüller, Národní politika 28. 11. 1926; B. P. Nová doba 4. 4. 1926 [Cypriena]; nesign., Ohlas od Nežárky 27, 1927, č. 44, s. 4 [Nesmrtelná milenka]; J. Götzová: Profily českých herců, Praha 1931, s. 45–46; jr., Národní listy 29. 8. 1934 [Dáma s kameliemi]; K. Engelmüller, Národní politika 11. 9. 1937 [Noc na Karlštejně]; kd [E. Konrád], Lidové noviny 21. 10. 1939 [Na těle a na duši]; R. Vacková: České herečky v současnosti, Žena v českém umění dramatickém, Praha 1940, s. 161–162; K. Milotová: J. K., Práce 27. 7. 1947; M. Wendt: Jak začínali... J. K., Lidová demokracie 18. 3. 1951; F. Götz: 40 let v Národním divadle, in: Národní divadlo, List divadelní práce 29, 1953/54, č. 11, s. 3–12; P. Hořec: Národ sobě umělci národu. J. K., Květy 13, 1963, č. 31, s. 22–23; ej: [Se vzrůstajícím zájmem o nové formy…], Literární noviny 12, 1963, č. 33, s. 2; -ph-: Malý rozhovor s velkou umělkyní, Svobodné slovo 11. 8. 1963; V. Müller: K jubilantčinu dni, Lidová demokracie 2. 11. 1968; L. Páleníček: Herečka hilarovská (K nedožité osmdesátce J. K.), Práce 11. 8. 1973; E. Kohout: Divadlo aneb Snář, Praha 1975, zvl. s. 69–70, 84, 97, 122–123, 128–129; F. Černý: Měnivá tvá divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Praha 1978, s. 128, 159, 175–176, 217, 235; S. Vrbka: Postavy, na ktoré sa nezabúda. J. K., Film a divadlo 22, 1979, č. 7, s. 2; DČD IV; J. Kolář: Zapomenuté hvězdy VII. Z mondény tragédka, Právo lidu 31. 8. 1991; L. Tunys: Hodně si pamatuju... Perličky v duši Raoula Schránila, Praha 1998, s. 14, 33–38; P. Taussig: Neznámí hrdinové, Praha 2017, s. 120–129; nesign.: J. K., DÚk, rkp. b. d.; J. „krib“ Lopour: J. K. in Česko-slovenská filmová databáze (online, cit. 22. 6. 2018), URL: https://www.csfd.cz/tvurce/27701-jarmila-kronbauerova/.

Fikejz – Film II, NDp, Teichman

Vazby

H

• Heslář

Vznik: 2018
Autor: Helena Pinkerová