Půlpánová, Božena: Porovnání verzí

Verze z 12. 2. 2018, 12:06 (zobrazit zdroj) Klara.kadlecova (diskuse | příspěvky) ← Porovnání se starší verzí		Aktuální verze z 12. 2. 2018, 12:07 (zobrazit zdroj) Klara.kadlecova (diskuse | příspěvky)
Řádka 58:		Řádka 58:
	EDS, Film III, NDp		EDS, Film III, NDp
−	<p style="text-align: center;">[[File:Pulpanovactyri.jpg|x400px|Božena Půlpánová jako Birdie Hubbardová (L. Hellmanová: Lištičky, Národní divadlo 1948), foto Josef Heinrich. Archiv Národního divadla, URL: http://archiv.narodni-divadlo.cz/ArchivniDokumentFotografie.aspx?ad=28795.]] [[File:Pulpanovapet.jpg|x400px|Božena Půlpánová jako Cvětájeva (M. Gorkij: Maloměšťáci /Měšťáci/, Národní divadlo 1949), fotograf neuveden. Archiv Národního divadla, URL: http://archiv.narodni-divadlo.cz/ArchivniDokumentFotografie.aspx?ad=28097.]]</p></ee:bibliography_content>	+	<p style="text-align: center;">[[File:Pulpanovactyri.jpg|x450px|Božena Půlpánová jako Birdie Hubbardová (L. Hellmanová: Lištičky, Národní divadlo 1948), foto Josef Heinrich. Archiv Národního divadla, URL: http://archiv.narodni-divadlo.cz/ArchivniDokumentFotografie.aspx?ad=28795.]]   [[File:Pulpanovapet.jpg|x450px|Božena Půlpánová jako Cvětájeva (M. Gorkij: Maloměšťáci /Měšťáci/, Národní divadlo 1949), fotograf neuveden. Archiv Národního divadla, URL: http://archiv.narodni-divadlo.cz/ArchivniDokumentFotografie.aspx?ad=28097.]]</p></ee:bibliography_content>
	</ee:bibliography>		</ee:bibliography>
	<div class="chronology"><ee:chronology>		<div class="chronology"><ee:chronology>

---

Aktuální verze z 12. 2. 2018, 12:07

Narodila se do rodiny pražského lékaře, vystudovala reálné gymnázium, 1919–21 navštěvovala přednášky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na přání otce brala hodiny zpěvu u Hany Vettnerové a skrze pěvecká vystoupení se dostala k divadlu: 1922 se přihlásila do elévského programu Národního divadla a po přijetí tu setrvala jednu sezonu. 1923 dostala nabídku ze Švandova divadla, kam přestoupila a kde pak hrála čtyři sezony. 1928 se vrátila do Národního divadla. Za nacistické okupace byla za činnost v Národně revolučním výboru komunistické strany vězněna několik měsíců na Pankráci a v Terezíně (květen–prosinec 1942). V poválečném období se společensky angažovala, psala články do Rudého práva, Lidových a Zemědělských novin a do časopisu Divadlo. Od 1941 učila na pražské konzervatoři, později (1946–66) na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). Obdržela titul zasloužilá umělkyně (1958), Řád práce (1965) a 1968 byla navržena na udělení Řádu republiky, jehož předání se již nedočkala.

První divadelní zkušenosti P. získala v Národním divadle, kam ji 1922 jako elévku přijal K. H. Hilar. Poprvé vystoupila v roli Světlušky ve hře A. Dvořáka a L. Klímy Matěj Poctivý; byla obsazována do menších rolí mladičkých dívek a pážat. Z pocitu nedostatečného využití na první české scéně přijímala i role v jiných divadlech, což se nesetkalo s pochopením K. H. Hilara. V sezoně 1923/24 chtěla vystoupit jako Kasandra v dramatu Nová Oresteia A. Dvořáka, jež bylo studováno ve Švandově divadle, a z Národního divadla odešla. Smíchovská scéna jí přinesla pestré herecké příležitosti; hrála mladé venkovanky, městské dámy i šlechtičny (Zinaidu v adaptaci Strýčkova snu F. M. Dostojevského, naivku Vivii v Shawově Člověk ani neví jak, Apolenku v Tylově lidové komedii Pražský flamendr, Komtesu Bešy v dramatu Preissové Jaro v podzámčí). Když ředitelka E. Švandová z důvodu finanční i osobní krize 1928 soubor rozpustila, P. se vrátila do Národního divadla (patrně i díky vlivu otce, jenž byl v té době vrchním zemským radou). Ve třech inscenacích převzala role po zesnulé J. Horákové: hrála mladého krále Václava II. v Hilbertově Falkenštejnovi, Divadelní královnu v Shakespearově Hamletovi a Hildu Wanglovou v Ibsenově Staviteli Solnessovi. V Ibsenově dramatu (v režii K. Dostala) na sebe upozornila vyzrálým hereckým stylem: koketní Hildu ztvárnila jako láskou poblouzněnou, přitom ale přemýšlivou svůdnou slečnu, přičemž kladla důraz na jasnou a čistou deklamaci. Výraznou rolí, která určila hereččinu oblibu melodramu, se stala 1931 Mahulena v Zeyerově pohádkovém dramatu Radúz a Mahulena (režie V. Novák, s nímž spolupracovala již za předchozího angažmá ve Švandově divadle). Mírným odklonem od dosavadního hereckého realismu došla k lyrické dramatičnosti a citlivosti. Uplatnila především hlas a jeho melodickou modifikaci; její Mahulena byla polidštěnou pohádkovou hrdinkou s vše prostupujícím citem i uvědoměním. Ve 30. letech P. zapůsobila v další z Novákových režií: jako Slávka ve Šrámkově Měsíci nad řekou dokázala spojit přebujelou hrdost dívky s těžko čitelným vnitřním životem a zároveň se svěžestí, upřímností i něhou. V Borově adaptaci Vzkříšení L. N. Tolstého naopak tvrdou mimikou, ostrou výslovností a úsporným pohybem předvedla zločinnou ženu, skrývající v ustrašených gestech nenávist k lidem. V Národním divadle se P. kromě inscenací K. Dostala, V. Nováka a J. Bora uplatnila také ve Frejkových režiích: vybral si ji pro Célii v Nezvalově adaptaci Schovávané na schodech, pro Florence v dramatizaci románu M. Kennedy Věrná milenka, Marinu v Puškinově dramatu Boris Godunov (pýchu a odtažitost polské princezny zde ztvárnila znovu hlavně s důrazem na ostrou deklamaci) či pro Rosavu v Tylově Strakonickém dudákovi. J. Honzl obsadil P. do Cvětájevy v Gorkého Měšťácích, v níž herečka ožila úsměvem a rozvolněným pohybem. V Honzlově inscenaci Racinovy Faidry P. v titulní roli s akcentem na výslovnost a melodičnost replik vytvořila postavu, jež sošně, místy až v křeči a s úspornými gesty přijímala svůj nelehký osud. Další vznešenou ženskou hrdinku, princeznu Leonoru d’Este, ztělesnila v Honzlově režii Goethova Torquata Tassa. V inscenaci moderního amerického dramatu L. Hellmanové Lištičky, kterou režíroval A. Radok (1948), hrála P. pomlouvanou alkoholičku Birdie, na jejíž zvláštnost upozorňovala shrbeným postojem a vydělovala ji ze světa ostatních postav zamyšlenými pohledy stranou a nepřítomným výrazem. Koncem 40. let byla obsazena do hlavní ženské úlohy Natalie Petrovny v Turgeněvově Měsíci na vsi (režie A. Pohorský), kde v sešněrovaném korzetu s obnaženými rameny a silně nalíčená ztělesnila ženskou svůdnost; přimhouřené oči s černě protáhlými liniemi dokreslovaly vypočítavost a koketerii. Vznešená umírněná gesta herečka narušovala nervózními posuňky, které nesly vnitřní napětí neudržitelné situace, do níž se postava kvůli citovým vzplanutím dostala. V 50. a 60. letech hrála P. převážně role starších žen a stařenek. S maskou zdůrazněných hlubokých vrásek na čele a se žalem pokřivenými rty ztvárnila Annu Markovnu Celovanjevovou v Gorkého Rodině Zykovových; zkroušenou smutkem, ale se sílou v nebojácných očích a s tvrdým výrazem podala Matku v Čapkově Bílé nemoci (obojí v režii F. Salzera). Menší role starých žen dostala v Jiráskově Lucerně, v budovatelském dramatu A. N. Arbuzova Irkutská historie či v adaptaci Šolochovy Rozrušené země z prostředí porevoluční ruské vesnice, jež byla hrána u příležitosti výročí ruské říjnové revoluce. 

P. našla svoji hereckou polohu v typu hrdinek vedených myšlenkovou motivací. Nejsilněji působila v postavách s pohnutým osudem a postavách zralých žen bojujících s citem; hojně byla obsazována do rolí měšťanských dam i žen z lidu. Stěžejním prostředkem jí byl hlas – vibrující a táhlý. V herecké práci postupovala důsledně, kromě precizní výslovnosti roli zakládala (později se vzorem ve Stanislavského herecké metodě) na čitelné motivaci jednání a úsporných jednoznačných gestech. Jako dívka studovala zpěv a hudební cit a smysl pro rytmus uplatnila v recitaci; stala se dvorní interpretkou Sukových a především Fibichových melodramů, které až na Hakona (Vrchlický) předvedla všechny; vynikla ve trilogii Hippodamie (Vrchlický).

Podporovala recitační umění, zasedala v porotách na recitačních soutěžích a stala se vyhledávanou recitátorkou na akcích spolků či sjezdech KSČ. Často vystupovala na veřejných akcích a matiné Národního divadla; přednášela verše českých či ruských básníků.

Po druhé světové válce začala P. jako členka činohry Národního divadla, pedagožka DAMU a aktivní komunistka přispívat krátkými tendenční texty do Rudého práva, Lidových novin a Zemědělských novin. Publikovala články o divadelní praxi, o nutnosti výchovy herců, o divadelnictví po únoru 1948, o J. Fučíkovi nebo o životě ruských žen. Sloupkem v Lidových novinách 1951 odsoudila vězně zinscenovaného politického procesu. V časopisu Divadlo a Ochotnické divadlo publikovala články zabývající se Stanislavským a jeho přístupy k divadlu a dva eseje o nezbytné podpoře vzdělání herců a o životě ruských žen.

Ve filmu dostala P. jen drobné příležitosti: 1948 ztvárnila Terezu v Šrámkově Létě, 1959 hrála sociální pracovnici ve filmovém dramatu Křižovatky.

Od 1941 se podstatnou částí profesního života P. stala pedagogická činnost. Nejprve učila na pražské konzervatoři techniku melodramu, později působila na katedře herectví na DAMU (1946–66), kde vedla semináře herecké výchovy a uměleckého přednesu. Ve výuce prosazovala Stanislavského metodu, jejíž výklad opírala mj. o osobní setkání s K. S. Stanislavským a návštěvu MCHATu jako členka oficiální české výpravy divadelníků do Moskvy r. 1935. Na DAMU byla první vedoucí katedry herectví (1951–55, pozici zastávala ještě 1959–61), 1958–60 byla proděkankou fakulty. Působila v umělecké radě DAMU, 1959 obdržela profesorský titul. Od počátku 50. let začala převažovat její pedagogická aktivita nad hereckou, od sezony 1961/62 se věnovala výhradně práci na DAMU.

Role

Švandovo divadlo

1924–28: Kasandra (A. Dvořák: Nová Oresteia), Zinaida (F. M. Dostojevskij: Strýčkův sen), Vivie (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové), Glory (G. B. Shaw: Člověk ani neví jak), Apolenka (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Lea (K. H. Mácha: Cikáni), Komtesa Bešy (G. Preissová: Jara v podzámčí).

Národní divadlo

Světluška (A. Dvořák – L. Klíma: Matěj Poctivý) – 1922; I. jepice (J. a K. Čapkové: Ze života hmyzu), Páže (J. Slowacki: Balladyna), První maska (B. Bjørnson: Král), Thea (F. Wedekind: Procitnutí jara), Milá (S. Lom: Převrat), Druhé děvče (A. Bahier – C. Lemonnier: Silný muž), Lauretta de Sade (J. Vrchlický: Soud lásky), Rozára (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena), Sestra Klára, První páže (E. Rostand: Cyrano de Bergerac) – 1923; Mimi (K. Čapek: Loupežník), j. h. – 1925; Vivie (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové), j. h. – 1926; Kralevic Václav – Václav II. (V. Hilbert: Falkenštejn), Věročka (I. S. Turgeněv: Měsíc na vsi), Aglaja Ivanovna (F. M. Dostojevskij, dram. B. Puťata: Idiot), Hilda Wanglová (H. Ibsen: Stavitel Solness), Jitka (J. Bartoš: Jůra ďábel), Aude (P. Raynal: Hrob neznámého vojína), Jarmila (J. Hilbert: Job), Marie Kolátorová (O. Fischer: Kdo s koho) – 1928; Marie (L. Frank: Karel a Anna), Leontýna (G. Hauptmann: Bobří kožich), Meta (R. E. Sherwood: Hannibal ante portas), Zuzka (F. Langer: Velbloud uchem jehly), Luca (A. H. Horáková: Libuňský jemnostpán), Anežka (F. A. Šubert: Velkostatkář), Služka (V. Werner: Todo je outsider) – 1929; Lady Percyová (W. Shakespeare: Král Jindřich IV.), Tonja (V. P. Katajev: Kvadratura kruhu), Darja Pavlovna Satovová (F. M. Dostojevskij, dram. F. Götz: Běsové), Divadelní královna (W. Shakespeare: Hamlet), Eva Lasztová (Z. Nalkowska: Dům žen), Tyny (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Dcera (A. P. Antoine: Roztomilá nepřítelkyně), Tonča Řeháková (A. M. Šimáček: Svět malých lidí), Judy Bottleová (B. W. Levy: Láska a umění) – 1930; Elisa (Molière: Lakomec), Mahulena (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Celia (V. Nezval dle P. Calderón de la Barca: Schovávaná na schodech), Lída Tomšová (V. Dyk: Zapomnětlivý), Komtesa d’Aubigny (J. Hilbert: Blíženci), Zuzana Bouvettová (A. Birabeau – G. Dolley: Riviera), Erika (V. Werner: Právo na hřích) – 1931; Irina (A. P. Čechov: Tři sestry), Dot (E. Bourdet: Slabé pohlaví), Markyta (J. K. Tyl: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka), Mánička (E. Konrád: Kvočna), Zuzka Hrušková (J. Gregor-Tajovský: Úsvit nad Slovenskem), Věra (B. Viková-Kunětická: Cop), Yvona Bacheletová (P. Nivoix – M. Pagnol: Obchod se slávou) – 1932, Lan Cin (T. Lenotreová – A. Saint-Ogan: Cvok a Brok cestují světem), Jana (R. A. Stemmie: Děti naší doby), První dělnice (H. Duvernois: Jana), Brianda z Luny (J. Vrchlický: Soud lásky), Věrka (I. Stodola: Kariéra Jožky Pučíka), Anna z Frimburka (A. Jirásek: Jan Hus), Baronka Lehzenová (Sil-Vara: Mládí Královny Viktorie), Jill (C. Chesterton – R. Neale: Kouzlo domova), Druhá víla (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské) – 1933; Anděla Rozmarová (R. Jesenská: Deset let a Rajna), May Westová (E. P. Montgomery: Dvojspřeží), Rozára (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Robertsová (P. a A. Stuartovi: Od devíti do šesti) – 1933; Eva (W. S. Maugham: Nedoceněné zásluhy), Slečna Swainová (I. Novello: Panenská půda), Medička Pavla (J. Mahen: Rodina 1933), Boda (Jens Locher: Chudí boháči), Paní de Marsan (G. Forzano – B. Mussolinni: Napoleonových sto dní), Devátá snacha Andjelija (I. Vojnovič: Smrt matky Jugovičů), Hazela Nilesová (E. O’Neil: Smutek sluší Elektře), Lucy Talbotová (E. Ferberová – G. S. Kaufman: Večer o osmé) – 1934; Máša (V. P. Katajev: Cesta květů), Princezna Lamballe (J. Götzová: Marie Antoinetta), Jeanne (A. Strindberg: Opojení), Helena (F. X. Svoboda: Poslední muž), Paní Aubelová (A. P. Antoine – M. Lery: Koníčky na kolotoči), Chispa (P. Calderón de la Barca: Sudí zalamejský), Vědma tetínská (S. Lom: Svatý Václav), Florence (B. Dean – M. Kennedyová: Věrná milenka), Mariana (W. Shakespeare: Veta za vetu), Učednice (H.-R. Lenormand: Ať žije divadlo), Profesorka Nucová (M. Sekerka: Dvojí příjem), Paní z Machautu (G. A. de Caillavet – R. de Flers – E. Rey: Rozkošná příhoda), Marie Livingstonová (M. Anderson: Marie Skotská) – 1935; Helena Warwicková (G. Jenningsová: Trampoty s rodinou); Kytty (I. Stodola: Bankovní dům), Charlie (H. Jeanson: Čestné slovo), MUDr. Pavla Junková (V. Werner: Lidé na kře), Lída (O. J. Komijčuk: Chirurg Platon Krečet), Laura Nashová (M. Hart – G. S. Kaufman: Vesele se točíme dokola), Renée de Pénable (S. Howard – S. Lewis: Továrník Dodsworth), Iréna (Z. Němeček: Zač lidský život?) – 1936; Slávka Hlubinová (F. Šrámek: Měsíc nad řekou), Anetta (K. Čapek: Bílá nemoc), Anděla Jindrová (J. Götzová: Srdce světa), Marina (A. S. Puškin: Boris Godunov), Žena (F. Zavřel: Kristus), Komtesa Christina, Komtesa Sylvie (F. A. Šubert: Jan Výrava), Stříbrná Studánka (S. J. Hsijung: Paní Studánka), Natalja (M. Gorkij: Vassa Železnovová), Klára (S. Pugliesse: Hrdina proti své vůli), Manka (A. Salcrou: Muž jako muž), Gay Wellingtonová (M. Hart – G. S. Kaufman: Vždyť jsme jen jednou na světě), Šílená žena (F. X. Šalda: Zástupové) – 1937; Rakouská císařovna (R. Alessi: Hrabě Orel), Milenka (V. Dyk: Zmoudření Dona Quijota), Marta (H. M. Wuolijokiová: Ženy na Niskavuori), Žofie (A. Dvořák: Král Václav IV.), Tyny (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Ema (E. Synek: Velký případ), Ženský hlas v amplionu (K. Čapek: Matka), Markýtka (L. Stroupežnický: Naši furianti), Eliška (L. Stroupežnický: Mikuláš Dačický z Heslova), Mája Zemanová (J. Kvapil: Oblaka), MUDr. Pavla Řípová (V. Werner: Noví lidé) – 1938; Rozárka (J. K. Tyl: Paličova dcera), Annita (K. H. Hilar: Adamův sen, Večer na uctění památky K. H. Hilara), Marie (F. X. Svoboda: Čekanky), Klára Javorská (E. Bozděch: Dobrodruzi), Jevfimija Ivanovna Bočková, Marja Pavlovna (L. N. Tolstoj, dram. J. Bor: Vzkříšení), Estrella (P. Calderón de la Barca: Život je sen), Lady Macduffová (W. Shakespeare: Macbeth), Rozárka (J. K. Tyl: Paličova dcera), Maryna Rynešová (F. Tetauer: Ztracená tvář) – 1939; Anna Falcká (S. Lom: Karel IV.), Anežka (G. Hauptmann: Kolega Crampton), Učitelka (R. Billinger: Noc běsů), Paní Anna Steelová (E. T. Schaufferová: Parnell), Valborga (B. Björnson: Bankrot), Anna (V. Werner: Červený mlýn), Slečna Stázi (J. Bor – V. Novák: Jarní vody, sestaveno z: F. X. Svoboda: Poupě, B. Viková-Kunětická: Holčička, K. Horký: Vodopád Giessbach), Jindřiška (G. Gutherz: Makartova kytice), Gwen Rundaleová (J. Melka: Mistrův mistrovský kus) – 1940; Ismene (Sofokles: Antigone), Ingebjörk (H. Ibsen: Nápadníci trůnu), Beatrice (C. Goldoni: Benátská maškaráda), Amálie Mánesová (O. Kerhart: Josef Mánes), Ingebjörk (H. Ibsen: Nápadníci trůnu), Bába Martinka, Tetka, První anděl, Starší venkovanka (D. C. Faltis: Veronika) – 1941; Leonora d’Este (J. W. Goethe: Torquato Tasso), Kateřina z Ludanic (F. Kubka, dram. J. Bor: Zuzana Vojířová) – 1942; Deodata (L. Pirandello: Lazar), Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Anežka (M. Tomanová: Zvon mého města) – 1943; Paní Brigita (H. von Kleist: Rozbitý džbán), Rozárka (J. K. Tyl: Paličova dcera), Kreusa (Euripidés: Ion), Athéna (S. Lom: Člověk Odysseus) – 1944; Olivie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Žofie (J. K. Tyl: Jan Hus) – 1945; Anna (M. a J. Tomanovi: Vinice), Jelizaveta (M. Gorkij: Jegor Bulyčev), Vypravěč (J. Honzl: Národní hrdina Julius Fučík, dramatické pásmo) – 1946; Elektra (Aischylos: Oresteia), Faidra (J. Racine: Faidra), Luisa Cordeau (Salacrou: Noci hněvu) – 1947; Birdie Hubbardová (L. Hellmanová: Lištičky), Natalja Petrovna (I. S. Turgeněv: Měsíc na vsi), Jelena (M. Stehlík: Loď dobré naděje), Alexandra Ivanovna (L. M. Leonov: Jabloňové sady) – 1948; Říhová (V. Vančura: Josefína), Cvětájeva (M. Gorkij: Maloměšťáci), Matka Markéta de Jesús (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Druhý čtenář (A. S. Puškin, dram. J. Pokorný: Jevgenij Oněgin), Irina Fjodorovna Griňová (A. V. Sofronov: Moskevský charakter) – 1949; Taťána Alexandrovna (A. P. Štejn: Čestný soud), Sekretářka Leninova (V. V. Višněvskij: Nezapomenutelný rok devatenáctý), Hospodská (A. Jirásek: Vojnarka) – 1950; Gusta Fučíková (J. Burjakovskij: Lidé bděte!) – 1951; Polina (M. Gorkij: Nepřátelé), Ljubov Jarová (K. A. Treňov: Ljubov Jarová) – 1952; Nájemnice (G. Zapolska: Morálka paní Dulské), Terezka (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1953; Lola (K. Čapek: Loupežník) – 1954, Hedwiga (H. Zinnerová: Ďábelský kruh), Královna Nyola (J. Zeyer: Radúz a Mahulena) – 1955; Vdova Kalousková (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Stařenka (V. a A. Mrštíkové: Maryša) – 1956; Matka (K. Čapek: Bílá nemoc), Felicitina matka (N. B. Grieg: Porážka), Mary Ellisová (L. Hellmanová: Podzimní zahrada) – 1957; Smilina (V. K. Klicpera: Ženský boj), Pošlepkina (N. V. Gogol: Revizor), Sousedka (J. Mahen: Jánošík) – 1958; Matka (J. Darvas: Spálená křídla), Paní s pejskem (J. Topol: Jejich den), Anna Markovna Celovanjevová (M. Gorkij: Rodina Zykovových) – 1959; Žena (A. N. Arbuzov: Irkutská historie), Ludmila (J. K. Tyl: Drahomíra a její synové) – 1960; Lukinična (M. A. Šolochov, úpr. M. Stehlík: Rozrušená země) – 1962; Xenie (M. Gorkij: Dostigajev a ti druzí), Mlynářova bába (A. Jirásek: Lucerna) – 1964.

Prameny

Archiv ND: složka B. P., č. P 4; fond fotografií.

NMd: Složka B. P.: Korespondence – Č 10905/IV; A 1120; Č 7443 II/52.

Teatralia

Žena v Rusku, Ochotnické divadlo 8, 1935, s. 94–97 [o životě žen v Rusku a o ruských herečkách; na základě návštěvy Moskvy]; Rudé právo 25. 10. 1945 [článek povzbuzující pracující k návštěvě divadla]; In memoriam Julia Fučíka, Národní divadlo 16, 1946, č. 5–6, s. 36–37 [o Fučíkových divadelních vizích]; Božena Půlpánová, členka činohry Národního divadla v Praze, Zemědělské noviny 8. 4. 1948 [o změnách v divadelnictví po únoru 1948]; Poznámky. Zákulisí divadel lze obnovit jen poctivou uměleckou prací, Divadlo 1, 1950, č. 7, s. 223–224 [o potřebě, aby již studenti herectví vnímali divadlo jako práci a aby měli na DAMU vhodné podmínky pro svůj růst]; Poučení ze Stanislavského, Divadlo 2, 1951, s. 189–191; Toto jméno, toť naše svědomí, Ochotnické divadlo 1, 1955, s. 241–242 [o K. S. Stanislavském]; Jubileum Evy Vrchlické, Divadelní noviny 1, 1958, č. 10, s. 6; Závazek na celý život, Tvorba 23, 1958, s. 1088–1089 [článek o herecké kariéře B. P.]; Herectví, in 15 let DAMU a DISKu: 1945–1960, Praha 1960, s. 37–41, 66, 69; O mladých absolventech, Divadelní noviny 4, č. 16, 1961, s. 7 [příspěvek z divadelní konference o herecké výchově na DAMU].

Literatura

MilNý [Miloslav Novotný]: Oslavy sedmdesátých narozenin Jaroslava Vrchlického, Národní listy 20. 2. 1923 [recitace B. P.]; O. Š. M. [Štorch-Marien], Rozpravy Aventina 2, 1926/27, s. 58 [Vivie, Živnost paní Warrenové]; K. Engelmüller, Národní politika 21. 3. 1928 [Hilda Wanglová, Stavitel Solness]; nesign.: Změny v souborech pražských divadel, Právo lidu 29. 6. 1928 [personální změny v MDKV a ND, mj. angažmá B. P.]; -s-: Jmenování v Národním divadle, Československé divadlo 6, č. 11, 1928, s. 164 [angažování B. P. do ND]; ns: Protekční systém Národního divadla, Československé divadlo 6, 1928, č. 11, s. 166–167 [přijímání hereček a pracovnic do ND díky vlivnému postavení rodiny, mj. i B. P.]; J. Götzová: Profily českých herců, Praha 1931, s. 56–57; Československé divadlo 9, 1931, s. 78 [foto: Mahulena, Radúz a Mahulena]; nesign.: Kultura. Výprava pražských divadelníků do SSSR, Právo lidu 31. 8. 1935; p. [A. M. Píša]: O sovětském divadle, Právo lidu 27. 9. 1935 [reflexe přednáškového večera delegace divadelníků na moskevském divadelním festivalu]; K. Engelmüller, Národní politika 8. 1. 1936 [Helena Warwicková, Trampoty s rodinou] + 22. 1. 1937 [Slávka, Měsíc nad řekou] ● ref. Marina, Boris Godunov: B, Lidové noviny 2. 3. 1937; K. Engelmüller, Národní politika 2. 3. 1937 ● K. Janda: Herecký osud a divadelní kritika, Kritický měsíčník 2, 1939, s. 267 [Jevfimie Bočková, Vzkříšení]; B. Veselá red.: Žena v českém umění dramatickém, Praha 1940, s. 172–173; J. Zhor, Lidové noviny 19. 7. 1942 [Leonora d’Este, Toquato Tasso]; M. Nováková: Ohnivý žebřík, Praha 1945, s. 128–139; B. Půlpánová: Prací k lepšímu zítřku, Rudé právo 26. 5. 1946 [článek chválící komunistickou stranu jako oporu pro lidskou společnost] + Dramatická umělkyně a členka Národního divadla v Praze Božena Půlpánová-Lukášová o knize Klementa Gottwalda Deset let, Rudé právo 20. 3. 1947; A. M.: Kniha budující, Rudé právo 6. 7. 1947; V. Petřík: Hovoříme s našimi umělci – B. P., Hlas osvobozených 23. 7. 1947 [rozhovor]; jwg: Hra francouzského odboje, Filmové noviny 1, 1947, č. 40, s. 6 [Luisa Cordeau, Noci hněvu]; Lidové noviny 6. 6. 1950 [reakce B. P. na čl. V. Laciny Před soudem lidu; odsudek skupiny vězňů stojících před tribunálem za válečné zločiny]; J. Kopecký: Člověk naší doby, Divadlo 2, 1951, s. 143–149 [G. Fučíková, Lidé, bděte!]; B. Půlpánová, Práce 22. 4. 1951 [článek podněcující k boji za socialistický řád a k účasti v prvomájovém průvodu] + Nezapomenutelný Julius Fučík, Divadlo 4, 1953, sv. 4, s. 745–746 [o zásadním Fučíkově vlivu na politickou angažovanost B. P.]; P. Hořec: Z čeho se rodí láska k vlasti, statečnost a elán, Mladá fronta 12. 11. 1953 [rozhovor s B. P.]; Z. Eis – I. Prachař, Divadlo 6, 1955, sv. 6, s. 104 [Lola, Loupežník]; 150 let pražské konzervatoře, Praha 1961, s. 300; P. Hořec: Národ sobě. Umělci národu: B. P., Květy 13, 1963, č. 13, s. 22–23; nesign.: S B. P. nejen o divadle, Zemědělské noviny 11. 4. 1965; Akademie múzických umění v Praze: informace o organizaci a studiu, Praha 1966, s. 75–76 ● nekrology: jo, Rudé právo 30. 10. 1968; nesign., Večerní Praha 30. 10. 1968; ju, Lidová demokracie 31. 10. 1968; nesign., Rovnost 6. 11. 1968; nesign., Rudé právo 6. 11. 1968; nesign., Lidová demokracie 6. 11. 1968; jtg [J. Träger], Divadelní noviny 12, 1968, č. 4, s. 2; nesign., Mladá fronta 6. 11. 1968; jwg, Vlasta 22, 1968, č. 45, s. 3; nesign., Mladá fronta 5. 11. 1968 ● VM: Vzpomínka na B. P., Lidová demokracie 28. 3. 1975; E. Šmeralová: Nad vzácnou fotografií, Čtení. Magazín zajímavostí 24, 1975, č. 5, s. 68–69 [vzpomínky na B. P.]; fk: Nedožité osmdesátiny, Lidová demokracie 29. 3. 1980; DČD IV; L. Bartošek: Před čtyřiceti lety, Cestou k znárodnění, Film a doba 31, 1985, s. 191 [o činnosti Nár. revolučního výboru]; Škola múz: 40 let založení Akademie múzických umění v Praze, Praha 1989, s. 83, 84, 118–119, 212; ki: B. P., Moravskoslezský den 29. 10. 1993; nesign.: B. P., tamtéž 29. 10. 1997; R. Brzobohatý: Nikdy se nevracej…[rozhovor V. Hulce], Divadelní noviny 15, 2006, č. 19, s. 16 [vzpomínka na B. P. jako pedagožku].

EDS, Film III, NDp

   

Vazby

H

• Heslář

Vznik: 2018
Autor: Kristýna Sýbová