Fiedler - Wurzbach, Theodore von: Porovnání verzí

Aktuální verze z 18. 7. 2017, 14:06

Theodore von Fiedler - Wurzbach

* 6.2. 1844 Lemberg (Lviv, UA)

† 24. 6. 1894 Straßburg (Strasbourg, F)

herečka

Rozená Theodore Edle von Wurzbach-Tannenberg. Po sňatku (Salcburk, 1874) se spisovatelem a dramaturgem Karlem Fiedlerem se podepisovala jako Fiedler-v. Wurzbach. V literatuře rozdílně uváděné datum jejího narození dokládá svědectví otce, lexikografa a spisovatele Constanta Rittera (později Edlen) von Wurzbach-Tannenberga. Ačkoliv byla spisovatelsky nadaná, již v letech 1861 a 1862 zveřejňovala příspěvky v časopise pro ženy Der Bazar, proti vůli svého otce se věnovala divadlu.

Na doporučení vídeňského dvorního herce Josefa Wagnera řediteli Franzi Thomému vystoupila poprvé 12.5.1862 ve výpravné hře M.A. Grandjeana – P.J. Reinharda Um die Welt v pražském Stavovském divadle. Následovaly malé role (debut jako Therese v Stille Wasser sind tief) během hostování vídeňských dvorních herců Josefa Wagnera, Friederike Bognar a Josefa Lewinského, kterého – jak vyplývá z jejich korespondence – po celý život ctila jako svého prvního učitele. Následovaly další výstupy – pravděpodobně pod jejím přijatým jménem – na menších německých scénách (Altenburg, Lübeck, Elberfeld, Krefeld). V roce 1869 absolvovala pohostinské vystoupení v Herzoglichen Hoftheater Dessau a byla angažována (toho času již směla – k nelibosti svého otce, jenž si zakládal na jejich společenském postavení – vystupovat pod jménem „Dora v. Wurzbach“). Zde poté, co se vzdala oboru milovnic, hrála velmi úspěšně převážně hrdinky a ženské charakterní role. Od sňatku s Karlem Fiedlerem (1874) působila pod jménem Fiedler v. Wurzbach, roku 1879 se vrátila do Prahy do Německého zemského divadla (debut 12. 8. jako žena z ulice v Böse Zunge). Stejně jako už dříve v Dessau, kde byla F.-W. vysoce ceněna nejen společensky, ale i umělecky, tak také během svého pražského pobytu byla označována za „velmi inteligentní, zajímavě ztvárňující představitelku klasického/vážného/klasických uměleckého/ých snažení/snah“ (Teuber).

Tomuto hodnocení dodává na důvěryhodnosti také to, že v roce 1883 dostala místo jako učitelka deklamace na Pražské hudební konzervatoři, na které vyučovala až do svého odchodu z Prahy roku 1886. Po sezoně v brněnském Městském divadle (1886/1887), kde zastávala obor hrdinských matek, odešla F.-W. v roce 1888 (od roku 1887 ovdovělá) do Městského divadla ve Štrasburku, ve kterém zůstala až do své smrti. Stejně úspěšná byla jak v klasickém dramatu, tak i v konverzačních divadelních hrách. V jednom z nekrologů byla chválena pro své „současně vybrané a přirozené hraní“, pro „velice plynulý, zřetelný a srozumitelný projev“ a pro své „těmi nejjednoduššími prostředky“ dosažené „vznešené dramatické působení“. Zvláště se vyzdvihuje také její recitátorské umění na přednáškových večerech. Osobnost F.-W. je pozoruhodná rovněž tím, že – jak se zdůrazňuje v jejím nekrologu a jak byla vnímána ve Štrasburku– „prolomila ledy mezi společností a divadlem“.

Role

StD
Therese (F. L. Schröder: Stille Wasser sind tief), Mirza (F. Grillparzer: Der Traum ein Leben), Emilia (W. Shakespeare: Othello), Donna Fenisa (J. Schreyvogel: Donna Diana), Thusnelda (F. Halm: Der Fechter von Ravena).

Dessau
Phädra (J. B. Racine: Phädra), Orsina (G. E. Lessing: Emilia Galotti), Gräfin Terzky (F. Schiller: Wallenstein), Lady Milford (F. Schiller: Kabale und Liebe), Brunhild (F. Hebbel: Die Nibelungen), Kommerzienrätin Schlägl (G. v. Moser: Ultimo), Lady Tartuffe (H. Laube: Lady Tartuffe), Frau von der Straß (H. Laube: Böse Zungen), Frau Blume (J. Rosen: Kanonenfutter).

Stadttheater Straßburg
Frosine (J. B. Molière: Der Geizhals), Herzogin (É. Pailleron: Die Welt in der man sich langweilt), Dora (V. Sardou: Dora), Königin Elisabeth (H. Laube: Essex).

Prameny

NA Praha: Policejní ředitelství I., konskripce, kart. 118, obr. 347.

WBR: Handschriftensammlung, 9 dopisů.

ÖNB Wien: Bildarchiv und Grafiksammlung, sig. BAK-Index, 2 portréty. 

Strasbourg, archivy: Ville et Communauté urbaine de Strasbourg. 

Literatura

Illustrirte Frauen-Zeitung (Berlin) 16. 9. 1883; Der Humorist (Wien) 2. 11. 1885; Allgemeine Zeitung (München) 18. 9. 1887; Teuber III. s. 700, 726, 753, 809, 854; M. Prosky: Das herzogliche Hoftheater zu Dessau, Dessau 1894, s. 134, 147, 150; Neue freie Presse (Wien) 28. 6. 1894; Elsässer Journal und Niederrheinischer Kurier. Journal d’Alsace et Courrier du Bas-Rhin 25., 26. 6. 1894; Neuer Theater-Almanach Berlin 1895, s. 191; G. Bondi: 25 Jahre Eigenregie. Geschichte des Brünner Stadttheaters 1882 – 1907, Brünn 1907; J. Branberger: Das Konservatorium für Musik in Prag, Prag 1911, s. 165, 179.

Brümmer, Eisenberg, Flüggen, Kosch Th, ODS, Ulrich, Wurzbach.

Vznik: 30.11.2012
Autor: Hubert Reitterer