Haase, Friedrich Ludwig Heinrich: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m (Editace uživatele „Berenika“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „Conversion script“)
Řádka 1: Řádka 1:
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
<span id="PageFillProgress">3</span>
+
<span id="PageFillProgress">4</span>
 
</ee:progress>{{Infobox Osoba
 
</ee:progress>{{Infobox Osoba
 
| jméno=<ee:firstname>Friedrich Ludwig Heinrich</ee:firstname>  
 
| jméno=<ee:firstname>Friedrich Ludwig Heinrich</ee:firstname>  
Řádka 31: Řádka 31:
 
Při nástupu nového ředitele Johanna Augusta Stögera, který v Praze v dubnu 1852 vystřídal Hoffmanna, požadoval '''H.''' mimořádně vysokou gáži. Stöger nebyl ochoten ji zaplatit a '''H.''' neprodloužil své pražské angažmá. Stöger dlouho nenašel rovnocennou náhradu a zejména v klasickém repertoáru vznikla viditelná mezera v obsazení. Z Prahy odešel''' H. '''do Karslruhe a 1853–1856 působil ve dvorním divadle v Mnichově (ředitel F. Dingelstedt). V květnu 1855 hostoval v Praze v celé sérii představení, v nichž zopakoval některé své nejúspěšnější role. Do roku 1858 byl pak členem divadla ve Frankfurtu n. M. V roce 1857 se spolu s šesti dalšími kandidáty neúspěšně ucházel o pronájem pražského divadla, kde 1858 končila smlouva řediteli Stögerovi. 1858–1865 byl '''H.''' členem dvorního divadla v Petrohradě (v květnu 1865 hostoval v Praze). V této tobě již patřil k nejrespektovanějším německým hercům. 1866 přijal nabídnuté doživotní herecké a režisérské angažmá v dvorním divadle Coburg-Gotha, kde ihned zaujal inscenací Shakespearova ''Hamleta'' nastudovanou podle anglického vzoru. Po jedné sezoně ale angažmá zrušil a dal přednost postavení cestujícího hostujícího herce, které mu v posledních deseti letech přineslo nemalé příjmy. 1869 odjel do Ameriky a vystupoval v New Yorku v divadlech na Broadway. Po návratu krátce hostoval ve dvorním divadle v Berlíně. 1870 přijal místo ředitele městského divadla v Lipsku, které opouštěl Heinrich Laube, a setrval tam šest sezon. Po něm nastoupili v roce 1876 August Foerster (pro činohru) a Angelo Neumann (pro operu). V následujících dvaceti letech '''H.''' opět hostoval na německých evropských scénách i v Severní Americe, před koncem své umělecké dráhy (1896) se ještě uplatnil v Berlíně při zakládání scény Deutsches Theater. Podle Eisenberga (viz lit.) s ním zmizel z jeviště výrazný herecký typ vznešených pánů s historickým koloritem i v moderním kostýmu.  
 
Při nástupu nového ředitele Johanna Augusta Stögera, který v Praze v dubnu 1852 vystřídal Hoffmanna, požadoval '''H.''' mimořádně vysokou gáži. Stöger nebyl ochoten ji zaplatit a '''H.''' neprodloužil své pražské angažmá. Stöger dlouho nenašel rovnocennou náhradu a zejména v klasickém repertoáru vznikla viditelná mezera v obsazení. Z Prahy odešel''' H. '''do Karslruhe a 1853–1856 působil ve dvorním divadle v Mnichově (ředitel F. Dingelstedt). V květnu 1855 hostoval v Praze v celé sérii představení, v nichž zopakoval některé své nejúspěšnější role. Do roku 1858 byl pak členem divadla ve Frankfurtu n. M. V roce 1857 se spolu s šesti dalšími kandidáty neúspěšně ucházel o pronájem pražského divadla, kde 1858 končila smlouva řediteli Stögerovi. 1858–1865 byl '''H.''' členem dvorního divadla v Petrohradě (v květnu 1865 hostoval v Praze). V této tobě již patřil k nejrespektovanějším německým hercům. 1866 přijal nabídnuté doživotní herecké a režisérské angažmá v dvorním divadle Coburg-Gotha, kde ihned zaujal inscenací Shakespearova ''Hamleta'' nastudovanou podle anglického vzoru. Po jedné sezoně ale angažmá zrušil a dal přednost postavení cestujícího hostujícího herce, které mu v posledních deseti letech přineslo nemalé příjmy. 1869 odjel do Ameriky a vystupoval v New Yorku v divadlech na Broadway. Po návratu krátce hostoval ve dvorním divadle v Berlíně. 1870 přijal místo ředitele městského divadla v Lipsku, které opouštěl Heinrich Laube, a setrval tam šest sezon. Po něm nastoupili v roce 1876 August Foerster (pro činohru) a Angelo Neumann (pro operu). V následujících dvaceti letech '''H.''' opět hostoval na německých evropských scénách i v Severní Americe, před koncem své umělecké dráhy (1896) se ještě uplatnil v Berlíně při zakládání scény Deutsches Theater. Podle Eisenberga (viz lit.) s ním zmizel z jeviště výrazný herecký typ vznešených pánů s historickým koloritem i v moderním kostýmu.  
 
</ee:content>
 
</ee:content>
<ee:bibliography></ee:bibliography>
+
<ee:bibliography>
 +
== <ee:bibliography_label>Role v Praze</ee:bibliography_label> ==
 +
<ee:bibliography_content>'''Vystoupení pro angažmá a hostování:''' '''1850:''' 13.–19. 3. Carlos (Goethe: ''Clavigo''); Amadeus von Brunstädt (Birch-Pfeiffer: ''Eine Familie''); Mephistopheles (Goethe: ''Faust''); Sir Bernard Harleigh (Angely podle Melesvilla: ''Sie ist wahnsinnig ''[Elle est folle])''.'' – '''1855:''' 6.–28. 5.: Hamlet (Shakespeare: ''Hamlet''); Otec Klingsberg (Kotzebue: ''Die beiden Klingsberg''); Carlos (Goethe: ''Clavigo'')'';'' Mephistopheles (Goethe: ''Faust''); Shylock (Shakespeare: ''Der Kaufmann von Venedig''); Sir Bernard Harleigh (Angely podle Melesvilla: ''Sie ist wahnsinnig''); Richard III. (Shakespeare: ''König Richard III''.); Reinhold (Raupach: ''Der Müller und sein Kind''); Franz Schiller: ''Die Räuber''); Arthur Derwood (A. W. Hesse podle franc. vaudevillu: ''Ein Arzt''.) – '''1865:''' 8. 5.: Thorane (Gutzkow: ''Der Kriegslieutenant'').
 +
 
 +
'''Další role v angažmá:''' Franz (Schiller: ''Die Räuber''); Schatzmeister – Lord Strážce pokladu (Schiller: ''Maria Stuart''); Bloom (Mosenthal: ''Deborah''); Anselm von Götz (Töpfer: ''Zurücksetzung''); Polonius (Shakespeare:''Hamlet''); Octavio Piccolomini (Schiller: ''Wallenstein''); Florian von Aachen (J. Walther: ''Die Amerikanerin''); Marschall (E. Vogel: ''Des Bettlers Tochter''); Talbot (Schiller: ''Die Jungfrau von Orleans''); Eduard (F. Haase: ''Ein Brief zu viel,''prem.); Gordon Glendower (A. Meissner,'' Reginals Armstrong, oder: Die Welt des Geldes, ''prem.); Herzog von Chevreuse (Lockroy – Baden, úprava F. Haase: ''Ein Duell unter Richelieu'')''.''</ee:bibliography_content>
 +
== <ee:bibliography_label>Teatralia</ee:bibliography_label> ==
 +
<ee:bibliography_content>'''Vlastní H. divadelní texty''': ''Ein Brief zu viel'', Lustspiel, 1 jedn., prem. 20. 11. 1850 Stavovské divadlo Praha. – Lockroy (J.-Ph. Simon) a Badon: ''Ein Duell unter Richelieu'', německá úprava franc. hry, prem. 2. 4. 1852 Stavovské divadlo.
 +
 
 +
'''Paměti:''' ''Ungeschminkte Briefe'', Dresden 1883. – ''Was ich erlebte'' (1846–1896), Berlin – Wien 1897.</ee:bibliography_content>
 +
== <ee:bibliography_label>Periodika</ee:bibliography_label> ==
 +
<ee:bibliography_content>''Almanach des Königl. ständischen Theaters'' 1851, s. 9, 19; 1852, s. 9. – ''Bohemia'' 17. 3., 21. 3., 22. 3., 7. 4. 1850 (představení pro angažmá), 11. 4. 1850 (Schiller: ''Die Räuber''); ''Bohemia'' 22. 11. 1850 (recenze premiéry ''Ein Brief zu viel'')''. – Bohemia-Beilage ''16. 2. 1851 (herecká charakteristika). – ''Bohemia'' 6. 4. 1852 (recenze premiéry''Ein Duell unter Richelieu'', šifra J. G[undling]). – ''Deutscher Bühnenalmanach ''36, 1872, s. 79–82; ''Neuer deutscher Bühnenalmanach  ''48, 1884.</ee:bibliography_content>
 +
== <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> ==
 +
<ee:bibliography_content>H. Bratsch: ''Die deutsche Kunstkritik über F. H.'', New York 1884
 +
 
 +
O. Simon: ''F. H. Eine dramaturgische Studie,'' Berlin 1898
 +
 
 +
Teuber III, s. 403, 406–408, 409,410, 419, 441, 483, 630, 722
 +
 
 +
 
 +
 
 +
Eisenberg, Flüggen, Kosch Th, Oppenheim, Reden-Esbeck, Ulrich</ee:bibliography_content>
 +
== <ee:bibliography_label>Vyobrazení</ee:bibliography_label> ==
 +
<ee:bibliography_content>13 vyobrazení in:  Bildarchiv der Österreichischen Nationalbibliothek Wien.</ee:bibliography_content>
 +
</ee:bibliography>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
 
== Životní události ==
 
== Životní události ==
Řádka 37: Řádka 60:
 
* <ee:chronology_date_from>17.3. 1911</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Berlín</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
* <ee:chronology_date_from>17.3. 1911</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Berlín</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
</ee:chronology></div>
 
</ee:chronology></div>
<div class="names"><ee:names/></div>
+
<div class="names"><ee:names>
 +
 
 +
</ee:names></div>
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
Řádka 54: Řádka 79:
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<ee:documentation>
 
<ee:documentation>
<br/>
+
 
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>

Verze z 18. 7. 2017, 11:57

Friedrich Haase, kol. 1910. https://de.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Haase_(Schauspieler)#/media/File:FriedrichHaasePortrait.JPG
Friedrich Ludwig Heinrich Haase
* 1.11. 1825 Berlín
17.3. 1911 Berlín
herec, divadelní režisér, divadelní ředitel

Podporován pruským králem Friedrichem Wilhelmem IV. se školil u Friedricha Tiecka. 1846 debutoval ve Výmaru, od 1848 působil ve dvorním divadle v Berlíně. 1850-1852 angažován Johannem Hoffmanem v pražském Stavovském divadle, kde ztvárnil řadu charakterních rolí (Mefistofeles, Hamlet nebo Shylock). Byl populární a respektovanou osobností německého divadla jako herec, režisér a jako ředitel (1870 – 1876 vedl městské divadlo v Lipsku). S úspěchem herecky hostoval na řadě světových scén.

Pocházel z rodiny komorníka pruského krále Friedricha Wilhelma IV., který byl jeho kmotrem a postaral se o jeho vzdělání. Když se projevil jeho talent, zajistil mu král dvouleté divadelní školení u Friedricha Tiecka. H. debutoval v lednu 1846 ve dvorním divadle ve Výmaru. Od 1848 nastoupil s podporou panovníka do angažmá ve dvorním divadle v Berlíně, ale v konkurenci zralých hereckých osobností se nemohl udržet. Skutečným výchozím bodem jeho pozdější vynikající divadelní dráhy se stalo pražské Stavovské divadlo, kde absolvoval pět zkušebních představení ve dnech 13. – 19. 3. 1850 a kam ho angažoval ředitel Johann Hoffmann.

V Praze ho předcházela vynikající pověst a ve společnosti se stal známou a napodobovanou osobností. Již jeho první vystoupení (Carlos / Clavigo, Mephisto / Faust) popisovala kritika velmi obšírně. Chválila nejen jeho herecké ztvárnění postav, ale i vkus při výběru masky a kostýmu. Byl přijat pro „vyšší“ charaktery v klasické literatuře (podle kritiky „hoherer Charakterspieler“). V Praze vypracoval H. svůj herecký typ. Jeho vzdělání a široký literární rozhled ho vedly k péči o dokonalý slovní projev. Každou postavu cílevědomě a individuálně stylizoval a do detailů vypracovával. Dobrým partnerem a protihráčem ve starších rolích mu byl zejména Louis Ferdinand Grauert, herec z Berlína, který působil v pražském angažmá od roku 1846. Jak konstatovala i kritika, oba herci se doplňovali ve svých vyhraněných charakterech, aniž se navzájem omezovali. Ač stál H. na počátku své dráhy, byl srovnáván se slavnými umělci, kteří v Praze vystupovali, např. s pruským dvorním hercem Theodorem Döringem, který hostoval během celého března 1852, též jako Mephisto (Faust). V dlouhé řadě kritik polemizovala kritika (v hledišti i publikum) s Döringovým spíše humorně interpretovaným Mephistem a chválila „skutečného ďábla“ v H. pojetí. Poučen Tieckem, věnoval H. zvláštní zájem Shakespearovým hrám (Hamlet, Shylock / Der Kaufmann von Venedig). Vytvořil též řadu postav ve francouzských veselohrách a ve hrách ze současnosti; nedlouho před svým odchodem vynikl jako vlivný muž z finančního světa při premiéře hry pražského autora Alfreda Meissnera Reginals Armstrong, oder: Die Welt des Geldes.

Dvěma hrami (viz Teatralia) se H. v Praze sám pokusil uplatnit jako dramatik a překladatel, zároveň jako herec hlavní role. Jeho jednoaktová prvotina Ein Brief zu viel jedná o manželském páru, který se odebere na venkov nedaleko Vídně a v izolaci od vnějšího světa se pokouší žít jen pro sebe. Třídílná tragédie Ein Duell unter Richelieu, kterou H. upravil z francouzské předlohy, popisuje milostné vztahy na francouzském dvoře.

Při nástupu nového ředitele Johanna Augusta Stögera, který v Praze v dubnu 1852 vystřídal Hoffmanna, požadoval H. mimořádně vysokou gáži. Stöger nebyl ochoten ji zaplatit a H. neprodloužil své pražské angažmá. Stöger dlouho nenašel rovnocennou náhradu a zejména v klasickém repertoáru vznikla viditelná mezera v obsazení. Z Prahy odešel H. do Karslruhe a 1853–1856 působil ve dvorním divadle v Mnichově (ředitel F. Dingelstedt). V květnu 1855 hostoval v Praze v celé sérii představení, v nichž zopakoval některé své nejúspěšnější role. Do roku 1858 byl pak členem divadla ve Frankfurtu n. M. V roce 1857 se spolu s šesti dalšími kandidáty neúspěšně ucházel o pronájem pražského divadla, kde 1858 končila smlouva řediteli Stögerovi. 1858–1865 byl H. členem dvorního divadla v Petrohradě (v květnu 1865 hostoval v Praze). V této tobě již patřil k nejrespektovanějším německým hercům. 1866 přijal nabídnuté doživotní herecké a režisérské angažmá v dvorním divadle Coburg-Gotha, kde ihned zaujal inscenací Shakespearova Hamleta nastudovanou podle anglického vzoru. Po jedné sezoně ale angažmá zrušil a dal přednost postavení cestujícího hostujícího herce, které mu v posledních deseti letech přineslo nemalé příjmy. 1869 odjel do Ameriky a vystupoval v New Yorku v divadlech na Broadway. Po návratu krátce hostoval ve dvorním divadle v Berlíně. 1870 přijal místo ředitele městského divadla v Lipsku, které opouštěl Heinrich Laube, a setrval tam šest sezon. Po něm nastoupili v roce 1876 August Foerster (pro činohru) a Angelo Neumann (pro operu). V následujících dvaceti letech H. opět hostoval na německých evropských scénách i v Severní Americe, před koncem své umělecké dráhy (1896) se ještě uplatnil v Berlíně při zakládání scény Deutsches Theater. Podle Eisenberga (viz lit.) s ním zmizel z jeviště výrazný herecký typ vznešených pánů s historickým koloritem i v moderním kostýmu.  


Role v Praze

Vystoupení pro angažmá a hostování: 1850: 13.–19. 3. Carlos (Goethe: Clavigo); Amadeus von Brunstädt (Birch-Pfeiffer: Eine Familie); Mephistopheles (Goethe: Faust); Sir Bernard Harleigh (Angely podle Melesvilla: Sie ist wahnsinnig [Elle est folle]). – 1855: 6.–28. 5.: Hamlet (Shakespeare: Hamlet); Otec Klingsberg (Kotzebue: Die beiden Klingsberg); Carlos (Goethe: Clavigo); Mephistopheles (Goethe: Faust); Shylock (Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig); Sir Bernard Harleigh (Angely podle Melesvilla: Sie ist wahnsinnig); Richard III. (Shakespeare: König Richard III.); Reinhold (Raupach: Der Müller und sein Kind); Franz Schiller: Die Räuber); Arthur Derwood (A. W. Hesse podle franc. vaudevillu: Ein Arzt.) – 1865: 8. 5.: Thorane (Gutzkow: Der Kriegslieutenant).

Další role v angažmá: Franz (Schiller: Die Räuber); Schatzmeister – Lord Strážce pokladu (Schiller: Maria Stuart); Bloom (Mosenthal: Deborah); Anselm von Götz (Töpfer: Zurücksetzung); Polonius (Shakespeare:Hamlet); Octavio Piccolomini (Schiller: Wallenstein); Florian von Aachen (J. Walther: Die Amerikanerin); Marschall (E. Vogel: Des Bettlers Tochter); Talbot (Schiller: Die Jungfrau von Orleans); Eduard (F. Haase: Ein Brief zu viel,prem.); Gordon Glendower (A. Meissner, Reginals Armstrong, oder: Die Welt des Geldes, prem.); Herzog von Chevreuse (Lockroy – Baden, úprava F. Haase: Ein Duell unter Richelieu).

Teatralia

Vlastní H. divadelní textyEin Brief zu viel, Lustspiel, 1 jedn., prem. 20. 11. 1850 Stavovské divadlo Praha. – Lockroy (J.-Ph. Simon) a Badon: Ein Duell unter Richelieu, německá úprava franc. hry, prem. 2. 4. 1852 Stavovské divadlo.

Paměti: Ungeschminkte Briefe, Dresden 1883. – Was ich erlebte (1846–1896), Berlin – Wien 1897.

Periodika

Almanach des Königl. ständischen Theaters 1851, s. 9, 19; 1852, s. 9. – Bohemia 17. 3., 21. 3., 22. 3., 7. 4. 1850 (představení pro angažmá), 11. 4. 1850 (Schiller: Die Räuber); Bohemia 22. 11. 1850 (recenze premiéry Ein Brief zu viel). – Bohemia-Beilage 16. 2. 1851 (herecká charakteristika). – Bohemia 6. 4. 1852 (recenze premiéryEin Duell unter Richelieu, šifra J. G[undling]). – Deutscher Bühnenalmanach 36, 1872, s. 79–82; Neuer deutscher Bühnenalmanach  48, 1884.

Literatura

H. Bratsch: Die deutsche Kunstkritik über F. H., New York 1884

O. Simon: F. H. Eine dramaturgische Studie, Berlin 1898

Teuber III, s. 403, 406–408, 409,410, 419, 441, 483, 630, 722


Eisenberg, Flüggen, Kosch Th, Oppenheim, Reden-Esbeck, Ulrich

Vyobrazení

13 vyobrazení in:  Bildarchiv der Österreichischen Nationalbibliothek Wien.

Životní události

  • 1.11. 1825: narození, Berlín
  • 17.3. 1911: úmrtí, Berlín


Vznik: 20.06.2013
Autor: Jitka Ludvová