Haase, Friedrich Ludwig Heinrich: Porovnání verzí

Verze z 18. 7. 2017, 11:57

Friedrich Ludwig Heinrich Haase

* 1.11. 1825 Berlín

† 17.3. 1911 Berlín

herec, divadelní režisér, divadelní ředitel

Pocházel z rodiny komorníka pruského krále Friedricha Wilhelma IV., který byl jeho kmotrem a postaral se o jeho vzdělání. Když se projevil jeho talent, zajistil mu král dvouleté divadelní školení u Friedricha Tiecka. H. debutoval v lednu 1846 ve dvorním divadle ve Výmaru. Od 1848 nastoupil s podporou panovníka do angažmá ve dvorním divadle v Berlíně, ale v konkurenci zralých hereckých osobností se nemohl udržet. Skutečným výchozím bodem jeho pozdější vynikající divadelní dráhy se stalo pražské Stavovské divadlo, kde absolvoval pět zkušebních představení ve dnech 13. – 19. 3. 1850 a kam ho angažoval ředitel Johann Hoffmann.

V Praze ho předcházela vynikající pověst a ve společnosti se stal známou a napodobovanou osobností. Již jeho první vystoupení (Carlos / Clavigo, Mephisto / Faust) popisovala kritika velmi obšírně. Chválila nejen jeho herecké ztvárnění postav, ale i vkus při výběru masky a kostýmu. Byl přijat pro „vyšší“ charaktery v klasické literatuře (podle kritiky „hoherer Charakterspieler“). V Praze vypracoval H. svůj herecký typ. Jeho vzdělání a široký literární rozhled ho vedly k péči o dokonalý slovní projev. Každou postavu cílevědomě a individuálně stylizoval a do detailů vypracovával. Dobrým partnerem a protihráčem ve starších rolích mu byl zejména Louis Ferdinand Grauert, herec z Berlína, který působil v pražském angažmá od roku 1846. Jak konstatovala i kritika, oba herci se doplňovali ve svých vyhraněných charakterech, aniž se navzájem omezovali. Ač stál H. na počátku své dráhy, byl srovnáván se slavnými umělci, kteří v Praze vystupovali, např. s pruským dvorním hercem Theodorem Döringem, který hostoval během celého března 1852, též jako Mephisto (Faust). V dlouhé řadě kritik polemizovala kritika (v hledišti i publikum) s Döringovým spíše humorně interpretovaným Mephistem a chválila „skutečného ďábla“ v H. pojetí. Poučen Tieckem, věnoval H. zvláštní zájem Shakespearovým hrám (Hamlet, Shylock / Der Kaufmann von Venedig). Vytvořil též řadu postav ve francouzských veselohrách a ve hrách ze současnosti; nedlouho před svým odchodem vynikl jako vlivný muž z finančního světa při premiéře hry pražského autora Alfreda Meissnera Reginals Armstrong, oder: Die Welt des Geldes.

Dvěma hrami (viz Teatralia) se H. v Praze sám pokusil uplatnit jako dramatik a překladatel, zároveň jako herec hlavní role. Jeho jednoaktová prvotina Ein Brief zu viel jedná o manželském páru, který se odebere na venkov nedaleko Vídně a v izolaci od vnějšího světa se pokouší žít jen pro sebe. Třídílná tragédie Ein Duell unter Richelieu, kterou H. upravil z francouzské předlohy, popisuje milostné vztahy na francouzském dvoře.

Při nástupu nového ředitele Johanna Augusta Stögera, který v Praze v dubnu 1852 vystřídal Hoffmanna, požadoval H. mimořádně vysokou gáži. Stöger nebyl ochoten ji zaplatit a H. neprodloužil své pražské angažmá. Stöger dlouho nenašel rovnocennou náhradu a zejména v klasickém repertoáru vznikla viditelná mezera v obsazení. Z Prahy odešel H. do Karslruhe a 1853–1856 působil ve dvorním divadle v Mnichově (ředitel F. Dingelstedt). V květnu 1855 hostoval v Praze v celé sérii představení, v nichž zopakoval některé své nejúspěšnější role. Do roku 1858 byl pak členem divadla ve Frankfurtu n. M. V roce 1857 se spolu s šesti dalšími kandidáty neúspěšně ucházel o pronájem pražského divadla, kde 1858 končila smlouva řediteli Stögerovi. 1858–1865 byl H. členem dvorního divadla v Petrohradě (v květnu 1865 hostoval v Praze). V této tobě již patřil k nejrespektovanějším německým hercům. 1866 přijal nabídnuté doživotní herecké a režisérské angažmá v dvorním divadle Coburg-Gotha, kde ihned zaujal inscenací Shakespearova Hamleta nastudovanou podle anglického vzoru. Po jedné sezoně ale angažmá zrušil a dal přednost postavení cestujícího hostujícího herce, které mu v posledních deseti letech přineslo nemalé příjmy. 1869 odjel do Ameriky a vystupoval v New Yorku v divadlech na Broadway. Po návratu krátce hostoval ve dvorním divadle v Berlíně. 1870 přijal místo ředitele městského divadla v Lipsku, které opouštěl Heinrich Laube, a setrval tam šest sezon. Po něm nastoupili v roce 1876 August Foerster (pro činohru) a Angelo Neumann (pro operu). V následujících dvaceti letech H. opět hostoval na německých evropských scénách i v Severní Americe, před koncem své umělecké dráhy (1896) se ještě uplatnil v Berlíně při zakládání scény Deutsches Theater. Podle Eisenberga (viz lit.) s ním zmizel z jeviště výrazný herecký typ vznešených pánů s historickým koloritem i v moderním kostýmu.  

Role v Praze

Vystoupení pro angažmá a hostování: 1850: 13.–19. 3. Carlos (Goethe: Clavigo); Amadeus von Brunstädt (Birch-Pfeiffer: Eine Familie); Mephistopheles (Goethe: Faust); Sir Bernard Harleigh (Angely podle Melesvilla: Sie ist wahnsinnig [Elle est folle]). – 1855: 6.–28. 5.: Hamlet (Shakespeare: Hamlet); Otec Klingsberg (Kotzebue: Die beiden Klingsberg); Carlos (Goethe: Clavigo); Mephistopheles (Goethe: Faust); Shylock (Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig); Sir Bernard Harleigh (Angely podle Melesvilla: Sie ist wahnsinnig); Richard III. (Shakespeare: König Richard III.); Reinhold (Raupach: Der Müller und sein Kind); Franz Schiller: Die Räuber); Arthur Derwood (A. W. Hesse podle franc. vaudevillu: Ein Arzt.) – 1865: 8. 5.: Thorane (Gutzkow: Der Kriegslieutenant).

Další role v angažmá: Franz (Schiller: Die Räuber); Schatzmeister – Lord Strážce pokladu (Schiller: Maria Stuart); Bloom (Mosenthal: Deborah); Anselm von Götz (Töpfer: Zurücksetzung); Polonius (Shakespeare:Hamlet); Octavio Piccolomini (Schiller: Wallenstein); Florian von Aachen (J. Walther: Die Amerikanerin); Marschall (E. Vogel: Des Bettlers Tochter); Talbot (Schiller: Die Jungfrau von Orleans); Eduard (F. Haase: Ein Brief zu viel,prem.); Gordon Glendower (A. Meissner, Reginals Armstrong, oder: Die Welt des Geldes, prem.); Herzog von Chevreuse (Lockroy – Baden, úprava F. Haase: Ein Duell unter Richelieu).

Teatralia

Vlastní H. divadelní texty: Ein Brief zu viel, Lustspiel, 1 jedn., prem. 20. 11. 1850 Stavovské divadlo Praha. – Lockroy (J.-Ph. Simon) a Badon: Ein Duell unter Richelieu, německá úprava franc. hry, prem. 2. 4. 1852 Stavovské divadlo.

Paměti: Ungeschminkte Briefe, Dresden 1883. – Was ich erlebte (1846–1896), Berlin – Wien 1897.

Periodika

Almanach des Königl. ständischen Theaters 1851, s. 9, 19; 1852, s. 9. – Bohemia 17. 3., 21. 3., 22. 3., 7. 4. 1850 (představení pro angažmá), 11. 4. 1850 (Schiller: Die Räuber); Bohemia 22. 11. 1850 (recenze premiéry Ein Brief zu viel). – Bohemia-Beilage 16. 2. 1851 (herecká charakteristika). – Bohemia 6. 4. 1852 (recenze premiéryEin Duell unter Richelieu, šifra J. G[undling]). – Deutscher Bühnenalmanach 36, 1872, s. 79–82; Neuer deutscher Bühnenalmanach  48, 1884.

Literatura

H. Bratsch: Die deutsche Kunstkritik über F. H., New York 1884

O. Simon: F. H. Eine dramaturgische Studie, Berlin 1898

Teuber III, s. 403, 406–408, 409,410, 419, 441, 483, 630, 722

Eisenberg, Flüggen, Kosch Th, Oppenheim, Reden-Esbeck, Ulrich

Vyobrazení

13 vyobrazení in:  Bildarchiv der Österreichischen Nationalbibliothek Wien.

Vznik: 20.06.2013
Autor: Jitka Ludvová