Marsano, Wilhelm: Porovnání verzí

Aktuální verze z 19. 6. 2017, 14:09

Pocházel z italské rodiny původem z Janova, usedlé v Čechách. Vychodil gymnázium v Praze na Starém Městě, rok studoval na univerzitě tzv. filozofické ročníky, kde vzbudil jeho zájem o literaturu profesor estetiky J. H. Dambeck. Od počátku září 1813 však M. narukoval, nejprve jako praporčík 11. pěchotního pluku, s nímž se účastnil 1813–15 tažení proti Francouzům. V letech  1815–20 byl v pražské garnizóně, 1821 se podílel na vojenské expedici proti Neapolsku. 1822–30 žil opět v Praze, kde svým vybraným chováním a osobním charismatem oživoval kulturní a literární život. Mezi přáteli (K. E. Ebert, W. A. Gerle, R. Glaser, K. Herloszsohn) byl nazýván „pražský Alkibiadés“ (údajně byl intimním přítelem zpěvačky Henrietty Sontagové). 1830 byl povolán do Lombardska, kde se vedle vojenské služby nadále, ač ve stále menší míře, věnoval literární činnosti. 1834 se oženil s markýzou Zambeccari. 1841 se stal majorem, 1843 byl nakrátko převelen do Kroměříže a poté do Vídně, 1845 byl jako podplukovník opět odvelen do Itálie.  V revolučním roce 1848 vystoupil básní s protirevolučním tónem Warnungsstimme aus Italien, v níž nabádal protestující mládež k poslušnosti (F. L. Rieger, podnícen jejím šířením za státní podpory, požadoval, aby vojsko přísahalo na konstituční ústavu). Bojoval v rakouské armádě pod maršálem Radeckým u Milána, San Giustina a Volty, o rok později se účastnil boje proti uherské revoluci v Bačce. Za statečnost byl povýšen: jako plukovník působil od 1850 v generálním štábu, 1853 dosáhl hodnosti generálmajora a obdržel brigádu v 3. válečném sboru v Lombardii.  8. 12. 1855 byl císařem nobilitován, 1858 poslán jako podmaršálek do výslužby. 1859 naposledy navštívil Prahu. Usídlil se v Gorici, odkud občas zavítal do důstojnického kasina v Benátkách. Ve své vlasti takřka zapomenut (vzpomíná na něj A. Heyduk ve svých pamětech), byl pohřben v Bologni v hrobce rodiny své ženy.

První básně publikoval M. v pražských časopisech Kronos a Hyllos (1817–20), po návratu z neapolské expedice do Prahy zejména v časopisech Kranz (1822–24) a Gesellschaftler für einsame Stunden (1823–24) otiskoval básně a romance, v nichž ve stylizaci minnesängra, rytíře a poutníka oslavoval ženské ctnosti a lásku. Milostné písně tiskl rovněž díky zprostředkování svého přítele, vídeňského dramatika I. F. Castelliho, ve vídeňském almanachu Huldigung der Frauen (1825–26, 1828). V drážďanských novinách Abendzeitung (1828) byly publikovány i M. milostné reminiscence na Karlovy Vary a Mariánské Lázně. V německé verzi pražského muzejního časopisu Monatsschrift der Gesellschaft des vaterländischen Museums in Böhmen (1827) uveřejnil složitější reflexivní skladbu Die Jahreszeiten ve čtyřstopém trocheji, v níž paralelizoval milostný cit a vztah k přírodě. Některé jeho básně zhudebnili Heinrich Marschner, František Škroup, Wenzel Wilhelm Veit a teplický skladatel Joseph M. Wolfram. Snad povzbuzen redaktorem a kritikem Antonem Müllerem, uveřejnil v Unterhaltungsblätter (resp. Bohemii) několik črt, humoresek, cestopisů (z Itálie), novel a románů, mj. s divadelní tematikou: o zmateném nápovědovi  Der alte Souffleur podle Tieckova námětu (1829); charakterovou črtu Die Schauspieler (1830); satirickou prózu o nectnostech primadony Die Sängerin. Reiseabenteuer aus den Papieren eines unbeweglichen Reisenden (1830), či text akcentující iracionální složky lidské psychiky (Die unheimlichen Gäste, Unterhaltungsblätter 1829, č. 30–75), inspirovaný dílem E. T. A. Hoffmanna. Některé z nich později vyšly samostatně. Své zážitky z odloučení od Prahy popsal M. sentimentálně nostalgickým způsobem v samostatně vydaných prózách (Marco Doloroso – Die Abenteuer einer Nacht, Leipzig 1832). Snad zklamán jejich rozporuplným čtenářským přijetím, publikoval v milánském časopise Echo nadále pouze humoresky a prózu s historickým námětem z renesanční Itálie Camilla Trivulzi (1836) ovlivněnou W. Scottem.  Od konce 30. let vystupoval na veřejnost už sporadicky.

M. texty pro divadlo tvoří významnou součást pražské dramatické tvorby jeho doby. Většinou byly vydány. Jeho hry, tragédie a komedie prozrazují inspiraci soudobými vzory, zejm. historickými tragédiemi F. Schillera, osudovým dramatem A. Müllnera a komediemi A. v. Kotzebuea. V dramatické prvotině Aurelio, dedikované císařovně Karolině Augustě, se odehrává osudový milostný vztah dvojice v nerovném společenském postavení, obohacený o motiv přátelství (převlečený přítel zachrání hlavnímu hrdinovi život). V tragédii Der Spessart (prem. Praha 1825) hraje důležitou roli oblíbený motiv „převleků“ a snů: hlavní hrdina, hnán touhou po pomstě, omylem přepadne nápadníka své ženy, ten ho však zabije; dcera žalem zemře a žena zešílí. Hranice mezi realitou a snem zde ozřejmuje i citát z Calderónova dramatu Život je sen (La vida es un sueño, 1635). Větší ohlas zaznamenaly M. komedie (jejichž hrdinové jsou z měšťanského a vojenského stavu), ovlivněné Kotzebuovými hrami, ale i vídeňskou fraškou. Jednoaktová komedie Der Phlegmatiker (prem. Praha 1825) předvádí hranou intriku, jejímž prostřednictvím měl být vyléčen zdánlivý flegmatik. M. nejoblíbenější hrou se stala situační jednoaktová komedie Die Helden (též pod názvem Zwei Witwen oder Die weiblichen Duellanten, prem. Praha 1829), psaná v alexandrínech. Je psána pro dvě herečky, vdavekchtivé vdovy, které v převleku do vojenských uniforem a pod rouškou ochrany vojenské cti soupeří o své budoucí štěstí. Hra přináší i naučení: zatímco má být muž hrdinou ve veřejném životě, má být žena hrdinkou ve snášení bolesti. Při pražské premiéře excelovaly ve dvou rolích Friedrike Herbst a Margarethe Binder. Velmi populární kus se hrál ve Vídni (Theater an der Wien), Pešti, Berlíně (1829), Cáchách, Düsseldorfu, Drážďanech, Elberfeldu, Mannheimu (1832), v Praze ve Stavovském divadle ještě v 70. letech 19. století, také na kočovných a ochotnických scénách (česky např. v Litomyšli 1850 ve společnosti Magdaleny Krakovské), byl několikrát vydán tiskem a upravován. Český překlad F. Vinklera má viditelné satirické, protivojenské zaměření. V M. komorní komedii Das Spiegelbild  (prem. Praha 1823) je humorně zkoušen skutečný vztah údajného žárlivce k jeho milé; i zde je významným motivem respektování vojenského stavu.

M. tragédie Marino Falieri  o porušené přísaze je známa pouze podle titulu, protože ji po několika provedeních cenzura zakázala. Obdobný osud stihl Die unmögliche Hochzeit (žádná inscenace nedoložena). Pro údajnou lascivnost nepovolila pražská cenzura rovněž tisk a další inscenace pětiaktové komedie Die Brautschau (prem. Praha 1828) s tématem milostné intriky, která nakonec vede k šťastnému zasnoubení; hra se nicméně nadále dávala s úspěchem v Pešti, Hannoveru, Hamburku, Cáchách a Düsseldorfu.  

V rukopise zůstala mj. M. dramatizace Scottova románu Quentin Durward pod názvem Isabelle von Croye oder des Sieges Preis (prem. Praha 1826), kterou soudobá kritika odsoudila pro „přemíru děje a charakterů“. Dramatizace Scottova románu Woodstock, or The Cavalier, hraná pod titulem Rosamundens Thurm oder Ritterliche Treue (prem. Praha 1828), byla rovněž předmětem kritiky a tiskem nevyšla. Veselohra Der Degen, jež byla uvedena v pražském Stavovském divadle 6. 2. 1838 pod M. jménem, je dílem E. Raupacha.

K repertoáru pražského hudebního divadla přispěl M. libretem k opeře o třech dějstvích Der Rübezahl, k němuž složil hudbu Wenzel W. Würfel (prem. Praha 1824). Předlohou libreta byla pověst o Krakonošovi ze sbírkyVolksmärchen der Deutschen  od J. K. A. Musäuse, Kotzebuova  stejnojmenná divadelní hra a snad i libreto Weberovy opery Der Beherrscher der Geister (Rübezahl). Česká premiéra v překladu J. K. Chmelenského (Krákonoš) byla  1830.

Teatralia, hry

Aurelio. Dramatisches Gedicht in 5 Akten, tisk Prag 1824, neprovedeno. Věnování: „Ihrer Majestät der Kaiserin Königin von Orsterreich Carolina Augusta widmet diesen dramatischen Versuch […]  der Verfasser.“

Das Spiegelbild : Lustspiel in einem Akt in freien Versen. Prem. Stavovské divadlo Praha 21. 4. 1823, hráno v Pešti 1838, 1845. Vyd. in: Almanach dramatischer Spiele zur geselligen Unterhaltung auf dem Lande 29 (1831), Berlin 1831, s. 190–246.

Der Rübezahl, grosse romantische Oper in 3 Akten, hudba W. W. Würfel. Prem. Stavovské divadlo Praha 7. 10. 1824. Hrána v Budě 1825 a 1832, v Pešti 1829. – Česky v překladu J. K. Chmelenského jako Krákonoš, prem. 7. 11. 1830 ve Stavovském divadle, reprízy 1831, 1832, 1849. – Zpěvy z opery: Gesänge zu: Rübezahl, große romantische Oper in drei Aufzügen, Libretto, [S.l.], [1824] (München, Bayerische Staatsbibliothek – sign. Slg.Her 1481)

Der Spessart. Trauerspiel in 1 Akt, prem. Stavovské divadlo Praha 7. 2. 1825 (na témž večeru Der Phlegmatiker), vyd. Prag 1825

Der Phlegmatiker, Posse in 1 Akt, prem. Stavovské divadlo Praha 7. 2. 1825 (na témž večeru Der Spessart). Hráno v Pešti 1849. Vyd. in Almanach dramatischer Spiele zur geselligen Unterhaltung auf dem Lande 27 (1829), Hamburg, s. 131– 178

Isabelle von Croye oder des Sieges Preis, romantisches Schauspiel in 5 Akten, prem. Stavovské divadlo Praha 28. 12. 1826. Podle románu Quentin Durvard od W. Scotta. Hráno v Pešti 1828. Nevydáno.

Brüder, Trauerspiel, 1827 , cit. podle Kosche. Nevydáno, známo podle titulu.

Die Brautschau oder Der Schmetterling: eine Original-Poße in 5 Aufzügen, prem. Stavovské divadlo Praha 31. 1. 1828, 11 představení v Pešti 1829, 1841 Buda. Nevydáno. 

Rosamundens Thurm oder Ritterliche Treue, Romantisches Schauspiel in 5 Aufzügen, prem. Stavovské divadlo Praha 28. 11. 1828. Podle románu W. Scotta Woodstock, or The Cavalier.

Die Helden, Lustspiel in 1 Akt und in Alexandrinern, prem. Stavovské divadlo Praha 2. 2. 1829. Hráno v Pešti mezi 1832 a 1850, celkem 13 provedení, v Budě 1831–1837, celkem 9 provedení. Vyd. in: Almanach dramatischer Spiele zur geselligen Unterhaltung auf dem Lande 29 (1830), Hamburg. – Česky jako Hrdinové (Divadelní bibliotéka, sv. 52), přel. F. Vinkler, 1866. – Další vyd:  Die Helden. Lustspiel in 1 Akt und in Alexandrinern, vyd. Kühlings Theater-Specialität, sv. 19, 1877;  Die Helden. Lustspiel in einem Aufzug, vyd. Carl Friedrich Wittmann, in Reclams Universal-Bibliothek, sv. 4328,[1902].

Prózy s divadelní tématikou

Der alte Souffleur (Unterhaltungsblätter [Prag] 1829, č.1–24, knižně in: Almanach der Novellen und Sagen, roč. 1, č. 3, Halberstadt 1831

Die Schauspieler, Bohemia, oder Unterhaltungsblätter für gebildete Stände 1830, č. 12–74

Die Sängerin. Reiseabenteuer aus den Papieren eines unbeweglichen Reisenden, Bohemia, oder Unterhaltungsblätter für gebildete Stände 1830, č. 71–77

Zhudebněné písňové texty

Erinnerung An Teplitz. Vier Lieder von L. Rellstab und W. Marsano ; mit Begleitung des Pianoforte ; 5te Liedersam[m]lung, in Musik gesetzt von Joseph Maria Wolfram, s. a. (1836?)

Sechs Wanderlieder: mit Begleitung des Pianoforte, componirt von Heinrich Marschner, Leipzig 1875

Nachruf: ein Lied mit Begleitung des Pianoforte oder der Guitare von I. Taizon ; mit beigefügter böhmischer Uibersetzung (od L. Hornova), Prag: Kronberger & Weber, b.d.

Ständchen. Op. 55; in Musik gesetzt für eine Singstimme mit Begleitung des Pianoforte von W. H. Veit

Prameny

WBR: Teilnachlass (http://www.katalog.wienbibliothek.at/hs0/PSI/redirect.psi), Adolf Wenzel Künast: Der Rosamundens Thurm, oder Ritterliche Treue: Romantisches Schauspiel in fünf Aufzügenvon Wilhelm Marsano (dat.  26. 11. 1818), sign. H.I.N. 3381, rkp.; Teilnachlass Adolf Wenzel Künast: Isabella von Croye oder des Sieges Preis : Ein romantisches Schauspiel in fünf Akten nach Walter Scott (dat. říjen 1826), sign.: H.I.N. 3356, rkp.; Nachlass L. A. Frankl: Zu meiner Biographie oder Nekrolog (s.d.), sign. H.I.N. 100793; M. dopisy, adresáti: K. Herlossohn, L. A. Frankl, F. Thomé, A. Bäuerle, I. F. Castelli, W. A. Gerle, R. Glaser, několik autografů jeho básní.

ÖNB Wien: sbírka korespondence, adresát mj. I. F. Castelli http://aleph.onb.ac.at/F/

Periodika

Abendzeitung [Dresden] 1824, č. 254 (rec. Rübezahl); 1827, č. 34; 1828, č. 43 (rec. Isabelle von Croye oder des Sieges Preis);  1828, č. 71–73 (rec. Brautschau). – 1829, č. 20-22 (rec. Rosamundens Thurm oder Ritterliche Treue) [údaje nejsou ověřeny]. – L+++ [L. Rittersberg], Ost und West 2, 1838, s. 60 (rec. Der Degen, připisované omylem M.). – Pražský večerní list 1849, č. 99, 412 (rec. Krakonoš). – Z Litomyšle, Moravské noviny 3, 1850, č. 104, 434 (Hrdinové v Litomyšli). – an. (V. Guth?), Politik 15. 1. 1867 (rec. Hrdinové, přel. Vl. Venkryl (Fr. Vinkler). – Květy 6, 1871, s. 143 (zpráva o úmrtí, uveden jako Vilém M.). – Bohemia 16. 4. 1871 (nekrolog).

Literatura

Teuber III, s. 188

E. Horner: Wilhelm von Marsano, Mittelungen des Vereins für die Geschichte der Deutschen in Böhmen 36, 1898, s. 108–125 (se soupisem díla)

An. [J. Kamper]: Literarisches aus Alt-Prag VIII, Politik 25. 3. 1902, s. 7–8; 30. 3. 1902, s. 7–8.

Deutsche Arbeit 2, 1902/03, s. 100 (rec. Die Helden,  hrsg. von K. F. Wittmann, Leipzig Ph. Reclam, 1902)

A. Heyduk: Vzpomínky literární, 1911 (o setkání s M. v Benátkách, dal mu na památku podobiznu s věnováním „Zapomenutý básník mladému veršovci“)

M. Remeš: Příspěvky k dějinám olomouckého divadla, Časopis vlastivědného musea v Olomouci 1937, s. 234 (Hrdinové v Olomouci, podle Allgemeine Theaterzeitung 1834, č. 42, 167)

K. Sabina: Vzpomínky, ed. M. Hýsek, Praha 1937, s. 20, 156

J. Plavec: František Škroup, Praha 1971, s. 76

R. Schüren: Die Romane Walter Scotts in Deutschland, Berlin 1969, s. 247, 273

Schein und Wirklichkeit, Das Burgtheater und die k.u.k. Armee, Ausstellungskatalog des Heeresgeschichtliches Museums Wien 1976, ed. Joh. Ch. Allmeyer-Beck, exponáty č. 27–30, dvě vyobrazení

H. Belitska-Scholtz a O. Somorjai: Deutsche Theater in Pest und Ofen 1770–1850, Budapest [2000] (přehled provedených her)

V. a H. Reittererovi: Vier dutzend rothe Strümpfe, Wien 2004, s. 40 (o opeře Rübezahl)

A. Novotný: Praha od A do Z v letech 1820–1850, II, Praha 2005, s. 88 (M. člen stolní společnosti Spessart, sledované tajnou policií)

G. Marinelli-König: Die böhmischen Länder in den Wiener Zeitschriften und Almanachen des Vormärz (1805–1848), I, Wien 2011, s. 387–396, 800, 852, 880, 894, 902, 915, 928, 969 

Brümmer, Grove-music, Kleines Literaturlexikon, Kosch L, Kosch Th, ÖBL, Rieger, Ulrich, Wurzbach

Vyobrazení

http://www.bildarchivaustria.at/Pages/Search/Result.aspx?p_ItemID=1

Viz též Schein und Wirklichkeit.

Vznik: 31.07.2013
Autor: Václav Petrbok