Teuber, Oskar Karl: Porovnání verzí

Aktuální verze z 22. 5. 2017, 14:29

Oskar Karl Teuber

* 11.12. 1852 Weckersdorf / Křinice

† 16.6. 1901 Vídeň (Rakousko)

novinář, spisovatel, divadelní historik

Syn statkáře, v letech 1863–1868 navštěvoval benediktinské gymnázium v Broumově (zde byl jeho spolužákem Alois Jirásek), respektive piaristické gymnázium v Praze, a poté do roku 1870 důstojnickou školu v Eisenstadtu v Burgenlandu Městě a St. Pöltenu. Na to navázal důstojnickým studiem na Terezinánské vojenské akademii ve Wiener Neustadt, které musel v roce 1873 i přes výborné studijní výsledky ze zdravotních důvodů ukončit. Od té doby se T. (již známý v literárním světě) definitivně věnoval povolání spisovatele. Začal ve Štýrském Hradci, kde na univerzitě poslouchal mj. historii, germanistiku a dějiny hudby, jako divadelní referent a fejetonista v Tagespost, poté pracoval v redakci Grazer Zeitung jako politický zpravodaj a rovněž jako divadelní kritik.

V lednu 1875 odešel do Prahy. Zde byl uměleckým a divadelním referentem v německém liberálním deníku Bohemia, ve kterém začal zveřejňovat humoristické skici ze svého vojenského mládí. Tyto skici, v roce 1881 posbírané do knižní podoby a poté několikrát vydané, mu zajistily popularitu u veřejnosti, a zvláště ve vojenských kruzích. Díky detailům v nich obsažených, které byly získány na základě vlastních zkušeností, si i dnes zaslouží pozornost jako kulturně historické prameny. T. je autorem dalších četných, většinou rozsáhlých a o studium pramenů se opírajících vojensko-historických publikací, jejichž vrchol představuje znamenité, bohatě ilustrované dílo Die österreichische Armee von 1700 bis 1867 (Vídeň 1895, nově 1971). Tyto publikace sloužily autorovu přesvědčení, že c. k. armáda je povolána k tomu, aby pomáhala „vlasteneckému vzdělávání národa“ a „zmírňovala protiklady“, a měla by být schopna „ovinout svou sjednocující stuhu okolo všech národností“.

V roce 1883 byl povolán do Vídně, do redakce deníku Fremden-Blatt, zastupujícího myšlenku rakouského společného státu. Zde vyvíjel bohatou publicistickou činnost jako autor úvodníků, fejetonů, umělecký a vojenský redaktor a nakonec jako zastupující šéfredaktor. Zvláště je třeba uvést dva T. texty, rozsáhlou esej Das czechische Theater von seinen Keimen bis zur Gegenwart (Fremden-Blatt, 1. 6. 1892), doprovázející vídeňské pohostinské vystoupení pražského Národního divadla u příležitosti Mezinárodní hudební a divadelní výstavy 1892, a kritiku českých představení, napsanou při stejné příležitosti, ve které T. přinesl zásadní úvahu o českém divadle, přesahující příležitostný rámec. V 90. letech vyšly také jeho apologetické spisy k tematice klášterů a mnišských řádů, jimiž chtěl T. vzdělávat široké publikum. Byl vážen a mnohonásobně vyznamenán (mj. zřídka udělovanou Velkou zlatou medailí za umění a vědu, v roce 1892 se stal rytířem Řádu Františka Josefa, roku 1898 rytířem Řádu železné koruny III. třídy). V letech 1896–1900 byl vedoucím redaktorem listu Armeeblatt, v květnu roku 1900 byl jmenován šéfredaktorem úředního deníku Wiener Zeitung a v krátkém čase mohl začít modernizovat jeho redakční provoz a zlepšovat právní postavení členů redakce, o což se snažil až do své smrti. Byl považován za jednoho z tiskových pověřenců a důvěrníků následníka trůnu arcivévody Franze Ferdinanda. Zemřel na srdeční chorobu. Jeho pohřbu se účastnily nejvyšší kruhy šlechty, vlády i armády (všichni jeho čtyři synové se stali důstojníky) a mnoho jeho literárních a žurnalistických kolegů.

Nejtrvalejší hodnotu si uchovaly T. práce z oblasti divadelní historie. 1877–1879 zveřejnil v Bohemii 71 článků k historii pražského divadla, k nimž ho podnítil Franz Klutschak (do roku 1877 šéfredaktor, poté do roku 1881 vydavatel listu). Stalo se tak u příležitosti výměny vedení pražského německého zemského divadla (o Velikonocích 1876 vystřídal dosavadního ředitele Rudolfa Wirsinga Eduard Kreibig, přicházející ze Štýrského Hradce). Dodatečnou motivací mu mohlo být i manželství s herečkou divadla Emmou Rigolovou, uzavřené v roce 1876. Avšak ještě před koncem této série rozpoznal T. nutnost „nahradit okruh pověstí, který byl doposud spřádán okolo minulosti pražské scény, jejími skutečnými dějinami“. Ve své třídílné práci Geschichte des Prager Theaters, vydané v Praze v letech 1883–1888 tak učinil krok od novináře, který se omezuje na předložené materiály, k historikovi, který odkrývá prameny. Díky dobré znalosti českého jazyka a výtečným a bezkonfliktním kontaktům s českými kruhy využil pro své téma všechny relevantní pražské archivy (včetně soukromých archivů šlechty) a knihovny, stejně jako bohaté fondy vídeňské dvorní knihovny po svém přestěhování do Vídně. Jak již poznamenala tehdejší kritika, ne vždy se mu při tom podařilo přehledně uspořádat materiál. Jako divadelnímu historikovi mu však zůstávají dvě zásluhy: Ve své práci Geschichte des Prager Theaters zachoval mnoho materiálů dnes ztracených a dílo musí být nahlíženo jako nepostradatelný základ pro další bádání. Druhý, pravděpodobně ještě větší přínos spočívá ve schopnosti a ochotě pojednávat „o rozštěpení divadla v Praze, oddělení čechoslovanské scény od německého mateřského institutu“ v 19. století (Geschichte, díl III., s. XIII) objektivně a přes svou koncentraci na německojazyčné divadlo s plným uznáním samostatného vývoje českojazyčné divadelní scény.

Dílo (teatralia)

Ulrich von Hutten. Ein dramatisches Gemälde deutscher Vergangenheit…, Prag 1873. – Die Prager Schaubühne seit den ältesten Zeiten, in: Bohemia, 16. 6. 1877 – 24. 12. 1878 (61 článků); Das Theater in Stöger’s zweiter Directionsperiode, tamtéž, 10. 6. – 21. 10. 1879 (10 článků). – Charakterköpfe aus der Prager Theatergeschichte[Carl Liebich, Johanna Liebich, Franz von Holbein], in: Prager Theater- und Musik-Zeitung, roč. 1, č. 1–6, 1. 3. – 20. 4. 1882. – Geschichte des Prager Theaters: Von den Anfängen des Schauspielwesens bis auf die neueste Zeit: Von Oscar Teuber. Erster theil: Von den Keimen des Theaterwesens in Prag bis zur Gründung des gräflich Nostitz'schen Theaters, des späteren deutschen Landestheaters. Prag: Haase, 1883; Zweiter theil: Von der Brunian-Bergopzoom’schen Bühnen-Reform bis zum Tode Liebichs, des größten Prager Bühnenleiters (1771-1817). Prag: Haase, 1885;  Dritter theil: Vom Tode Liebich’s, des größten Prager Bühnenleiters, bis auf unsere Tage (1817­-1887). Prag: Haase. 1888. – [sebrané recenze o představení], in: F. A. Schubert, Das böhmische National-Theater in der ersten internationalen Musik- und Theater-Ausstellung zu Wien im Jahre 1892, Prag 1892. – Die Theater Prags, in: Die Oesterreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild. Böhmen (2. oddíl), Wien 1896. – Der große Bernardon in Prag, in: Bohemia, 21. 6. 1901 (příloha).

Další díla (výběr)

Feldmarschall Erzherzog Albrecht, Wien 1875; Im Cadeten-Institut. Lose Skizzen aus dem militärischen Jugendleben, Prag 1881; Tschau! Lose Skizzen aus der Militär-Akademie, Prag 1881; Alte Orden in neuer Zeit. Ein Beitrag zur Geschichte des katholischen Ordenswesens, Wien 1888; Flotte Geschichten aus der uniformierten Welt, Wien 1891; Offene Worte für die oesterreichisch-ungarische Armee. Abfertigung der Broschüre „Offene Worte über die österreichisch-ungarische Armee in ihrem Verhältnis zum deutschen Reichsheere“, Wien 1891; Ehrentage Oesterreichs, Wien 1892, 2. vyd. 1896; Im Kreuzgang. Skizzen und Geschichten aus der Klosterwelt, Dresden – Leipzig 1892; Auf Oesterreich-Ungarns Ruhmesbahn, Wien 1893;Resurrexit! Neue Geschichten und Skizzen aus der Klosterwelt, Wien 1895; Historische Legionen Habsburgs,Prag – Wien – Leipzig, 1896; Fräulein Rittmeister und andere Soldaten-Geschichten, Wien 1898; Feldzeugmeister Wilhelm Herzog von Württemberg. Ein Lebensbild, Wien 1899; Altösterreichisch. Ein Mahnwort, Wien 1900.

Prameny

Pozůstalost O. Teubera je ve vlastnictví rodiny ve Vídni.

HHStA Wien: Vojenský archiv, P. Wittas: Ein Musensohn der Alma Mater. In memoriam O. T. (1852–1901), strojopis, sign. B/787:72.

AVČR, Archiv: katalog Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách (Německá akademie věd v Praze). 1891–1945. Materiály k dějinám a inventář archivního fondu. Die Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen (Deutsche Akademie der Wissenschaften in Prag), 1891–1945. Materialien zu ihrer Geschichte und Inventar des Archivbestandes. Zprac. A. Míšková a M. Neumüller, Praha 1994.

Periodika

Fremden-Blatt [Vídeň] 9. 2. 1888, 12. 12. 1891, 17. 6. 1901. – Nekrology: Prager Abendblatt 17. 6. 1901; Armeeblatt 19. 6. 1901; Bohemia 17., 19. a 21. 6. 1901; Neues Wiener Tagblatt 17. a 19. 6. 1901; Wiener Zeitung 18. a 19. 6. 1901; Wiener Abendpost (příloha Wiener Zeitung) 17. – 19. 6. 1901; Meziaktí Národního divadla [Praha] 1901, s. 225. – Neue Freie Presse 25. 1. 1900, 17. 6. 1901. –  Neues Wiener Journal, 3., 14. 6. 1923, 16. 6. 1931.

Literatura

J. Svoboda: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener Neustadt und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage, II, Wien 1894, s. 636–638

Das literarische Deutsch-Österreich. Dříve Die Ostmark. Organ der Deutsch-österreichischen Schriftsteller-Genossenschaft 2, sešit 4, srpen 1901, s. 63–65

J. Zeidler: O. T., in: Deutsche Thalia. Jahrbuch für das gesammte Bühnenwesen, 1, Wien und Leipzig 1902, s. 509–514

J. Stern – S. Ehrlich: Journalisten- und Schriftsteller-Verein „Concordia“ 1859–1909. Eine Festschrift, Wien 1909, s. 183

Dějiny českého divadla, sv. II, Národní obrození, vyd. F. Černý a V. Procházka, Praha 1969; sv. III, Činohra 1848–1918, vyd. F. Černý a L. Klosová, Praha 1977

F. Stamprech: Die älteste Tageszeitung der Welt. Werden und Entwicklung der „Wiener Zeitung“, 2. vyd., Wien 1977, s. 358–364

Ein General im Zwielicht. Die Erinnerungen Edmund Glaises von Horstenau, vyd. Peter Broucek (= Veröffentlichungen der Kommission für neuere Geschichte Österreichs, sv.1), Wien – Köln a.R. – Graz 1980, viz rejstřík

F. Černý: Pocta O. T., in: Divadlo v Kotcích, sb., 1992, s. 403–406

I. Deák: Der K. (u.) K. Offizier 1848–1918, 2. vyd., Wien – Köln a.R. – Weimar 1995

A. Scherl: Berufstheater in Prag 1680–1739, Wien 1999

Hoher Landesausschuß! – Slavný zemský výbore! Žádost Oscara Teubera o finanční podporu, Divadelní revue 22, 2011, č. 1, s. 9–13 [podpora pro vydání Geschichte, edice dokumentu z Nár. archivu], vyd. J. Ludvová  a  K. Ifkovits.

Brümmer, Eisenberg Wien, HD, ÖBL, Otto, Wurzbach

Vznik: 30.11.2012
Autor: Hubert Reitterer