Šilhanová, Vlasta: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
m
 
Řádka 42: Řádka 42:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
<ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima,'' ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 314–315{{break}}</ee:source><ee:author></ee:author>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima,'' ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 315{{break}}</ee:source><ee:author></ee:author>
  
 
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]
 
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]

Aktuální verze z 17. 2. 2017, 13:54

Vlasta Šilhanová
* 31. 8. 1931 Jičín
tanečnice


Provd. Vrtišková. Absolvovala TKP 1950. Angažmá: AUS VN 1950/51, ND Praha 1951–81 (od 1958 sólistka). Představovala vyhraněný lyrický typ tanečnice, citlivě tlumočící mladistvé, citově vroucí postavy. Vynikla jako Dorotka ve Švandovi dudákovi (1954), Odetta v Labutím jezeře (1955), tit. role ve Sněhurce (1961), se subtilní dívčí něhou ztvárnila Carevnu v Ptákovi Ohnivákovi a Julii v Romeovi a Julii (1962). Postupně pronikla do psychologie složitých a tragických postav, např. jako Desdemona v Othellovi (1959), Candelas v Čarodějné lásce (1962), Julie v Romeovi a Julii (1962), Žena v Podivuhodném mandarínovi (1970), Divá Hana v Ondrášovi (1974), Runa v Radúzovi a Mahuleně (1975). Pozoruhodná byla její tit. role ve Viktorce (1965), kde přesvědčivě vyjádřila narůstající vnitřní tragiku hrdinky. Zasloužilá umělkyně 1975. Manželka Karla Vrtišky.


Literatura

V. V.: Vlasta Šilhanová–zasloužilá umělkyně, Taneční listy 1975, č. 7, str. 11 • V. V.: Šilhanová Vlasta in Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia Praha 1988

Životní události

  • 31. 8. 1931: narození, Jičín

Další jména

Vrtišková


Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 315