Binder, Sebastian Josef: Porovnání verzí

Verze z 15. 2. 2017, 17:35

Syn učitele. Nejpozději od 1816 byl sboristou operních divadel ve Vídni (Theater an der Wien, dvorní divadlo). Ač byl jeho tenor ceněn značně vysoko, nenašel pro svou menší postavu sólistické uplatnění a přijal 1822 nabídku ředitele Holbeina k nástupu do StD v Praze. Po hostování (16. 11. 1822 Gianettino, Rossini: Die diebische Elster, 26. 11. Argir, Rossini: Tancred) získal smlouvu, kterou akceptovali i Holbeinovi nástupci Štěpánek–Polawsky–Kainz. Již během pražského angažmá hostoval v Pešti 1826, v Lipsku koncertně 1825 a 1828 aj. 11. 10. 1825 se oženil s ovdovělou herečkou StD Margaretou von den Klogen. 1829 z Prahy odešel za výhodných podmínek do vídeňské dvorní opery. Jeho hlas však od roku 1835 ztrácel na kvalitě, také vinou rozháraného života, což vedlo k ukončení angažmá 1836. Poté mu sice ředitel F. Pokorny nabídl místo zpěváka a vrchního režiséra v Theater in der Josefstadt, pro opakované indispozice však B. nevystoupil ani v jednom představení a ze spolupráce nakonec sešlo. B. vyučoval zpěvu a pokračoval v hostování, jeho vystoupení v pražském StD 1836 však zklamalo (Masaniello, Auber: Die Stumme von Portici, Pylades, Gluck: Iphigenie auf Tauris, Don Ottavio, Mozart: Don Juan, Hugo, Spohr: Faust, Neokles, Rossini: Die Belagerung von Corinth). 1837 navštívil ještě Záhřeb a Innsbruck, 1838 Pešť, Düsseldorf a Hamburk, 1841 opět Pešť. Záhy potom však přestal vystupovat a od 1844 žil v Pešti jako vyhledávaný učitel zpěvu. Zemřel na zápal plic.

Ve StD 1822 okamžitě zaujal svou všestrannou hlasovou vybaveností a přesvědčivým přednesem. Jeho tenor nevynikal silou, ale dokonalým ovládáním i v nejobtížnějších partiích. Lahodným hlasem a krásným mezza voce vynahrazoval B. vše, co mu snad chybělo na působivém zjevu a hereckém nadání. Vynikl ve velkých rolích rossiniovského, mozartovského či francouzského repertoáru, náročných na pěveckou virtuozitu a kultivovaný zpěv (1827 Tamino, Mozart: Kouzelná flétna, 1828 Montbary, Meyerbeer: Der Ritter von Rhodus [Il Crociato in Egitto], 1829 Leonardo [Masaniello], Auber: Die Stumme von Portici). O jeho vysokém hodnocení svědčí, že za Polawského, Kainze a Štěpánka pobíral stejný plat 4000 zl. jako ředitelé a primadona M. A. Ernstová. Ve Vídni po roce 1830 rozmnožil svůj repertoár o některé velké role romantické opery (1834 Raimbaud, Meyerbeer: Robert der Teufel, 1838 Hrabě Arnauld, Halévy: Die Jüdin), ale většinou opakoval postavy nastudované v Praze.

Zpíval i česky s dobrou výslovností (poprvé Rodriga v české premiéře Rossiniho Othella, 1825). Účinkoval v českých quodlibetech, pro které se naučil česky dueta, árie ponechal v italštině. Jeho příkladu následovali další přední němečtí členové operního souboru StD. Byl oblíbeným pěvcem F. Palackého, s nímž se stýkal i v pražských salonech. Jeho umělecká dráha byla poměrně krátká, ale intenzivní. V pražském StD představoval jednu z klíčových osobností.

Role (ve StD)

1822: Gianettino (Rossini: Die diebische Elster), Argir (Rossini: Tancred, 1829 ital.); 1824: Hrabě Hugo (Spohr: Faust), Don Ottavio (Mozart: Don Juan), Almaviva (Rossini: Der Barbier von Sevilla), Ramiro (Isouard: Aschenbrödel), Rytíř Wellan (Auber: Der Schnee), Rodrigo (Rossini: Othello), Lindoro (Rossini: Die Italienerin in Algier), Baron Felsenburg (Paisiello: Die schöne Müllerin), Karl (Paër: Sargines); 1825: Hrabě Rudolf (Weber: Silvana), Rytíř Seyfried (Triebensee: Die wilde Jagd), Rodrigo (čes. Rossini: Othello, prem.); Alfred (Wolfram: Alfred), Achilles (Paër: Achilles), Max (Weber: Der Freischütz), Hrabě Leicester (Rossini: Elisabeth, Königin von England), Jakub V. (Rossini: Das Fräulein am See), Murney (F. X. Huber–Winter: Das unterbrochene Opferfest), Josef (Méhul: Joseph und seine Brüder); 1826: Richard (Rossini: Richard und Zoraide), Telemach (Triebensee: Telemach auf der Insel Ogygia), Alpino (Wolfram: Die bezauberte Rose, prem.), Pherisis (Rossini: Moses), Viktor (Auber: Das Konzert im Hofe), George Brown (Boieldieu: Die weisse Frau), Richard I. (Grétry: Richard Löwenherz), Don Ramiro (Rossini: Cenerentola); 1827: Corradin (Rossini: Corradin), Johann von Paris (Boieldieu: Johann von Paris), Kníže (Weber: Střelec kouzelník), Tamino (Mozart: Die Zauberflöte), Herrmann, zedník (Auber: Maurer und Schlosser), Wallau (Rumler: Die Walpurgisnacht), Atar (Salieri: Axur), Don Carlos (Auber: Leokadie), Adolar (Weber: Euryanthe); 1828: Adrian Montbary (Meyerbeer: Der Ritter von Rhodus); 1829: Adolpho, franc. důstojník (Auber: Fiorella), Vévoda Bertrand (Rossini: Die glückliche Täuschung), Chevalier d’Aubant (J. W. Kalliwoda: Christine), Princ Ludvík (Wolfram: Prinz Lieschen, prem.), Hrabě Armand (Cherubini: Der Wasserträger), Alexis (Onslow: Der Hausierer, prem.), Hüon (Weber: Oberon), Leonardo [Masaniello] (Auber: Die Stumme von Portici), Rytíř Vergy (Grétry: Fürst Raul), Hrabě Ory (Rossini: Graf Ory), Edgar Aubrey (Marschner: Der Vampyr), Kníže Ayemonte (F. Škroup: Der Nachtschatten, prem.)

Prameny a literatura

Archiv hl. m. Prahy: Matriky oddaných fary kostela sv. Jindřicha J CH O 10, 1808–26, fol. 227, 11. 10. 1825 sňatek. – Cedule StD 1824–30, NMd. – Penzijní fond sólistů zemských divadel Praha, Národní archiv (dříve SÚA), Praha, fond ND. – Martinec: Journal.  •  Allgemeine musikalische Zeitung [Leipzig] 24, 1822, sl. 828, 25, 1823, sl. 384; Allgemeine Theaterzeitung [Wien] 19, 1826, s. 364 [Aus Prag]; 23, 1830, s. 74–75 a 509; 31, 1838, s. 243, 310, 362, 430, 534, 568, 950, 956; 38, 1845, s. 591 [nekrolog]; Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode, 1827, č. 49, s. 400 [Tamino]; ČČM 1, 1827, sv. 1. s. 130; sv. 2, s. 143; Unterhaltungsblätter [Prag] 1828, č. 26 (28. 3.) a 78 (26. 9.); Teuber III, s. 101, 107, 109–111, 117, 119, 120, 125, 166, 170, 172, 174, 175, 186, 188, 329, 499; R. Wallaschek: Das k. k. Hofoperntheater, Die Theater Wiens, IV, Wien 1909, s. 101n.; I. Castelli: Memoiren meines Lebens, I, München 1914, s. 39–40; J. Plavec: František Škroup, 1941; J. Markl: F. Palacký a hudba, Miscellanea musicologica 3, 1957, s. 45–47; W. Binal: Deutschsprachiges Theater in Budapest, Wien 1972.  •  Allgemeines Theater-Lexikon 2; Eisenberg; NDp.

Sebastian

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 59–60
Autor: Adolf Scherl