Radúz a Mahulena: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(Automatická aktualizace šablony)
m
 
Řádka 1: Řádka 1:
<ee:template>Dílo</ee:template><ee:progress>
+
<ee:template>Dílo</ee:template><ee:progress/>{{Infobox Dílo
<span id="PageFillProgress"></span>
+
</ee:progress>{{Infobox Dílo
+
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
| fotodesc = <ee:imagedesc/>
+
| fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 
| typ = <ee:type>tanec, balet</ee:type>
 
| typ = <ee:type>tanec, balet</ee:type>
 
| alias = <ee:alias></ee:alias>
 
| alias = <ee:alias></ee:alias>
Řádka 14: Řádka 12:
 
Scénický melodram Julia Zeyera, hudba Josef Suk (pp. činoherní provedení ND Praha, 6. 4. 1898). Časově vzdálený děj nešťastné lásky Radúze a Mahuleny, které znepřátelila kletba královny Runy, je situován do iracionální, mýtické krajiny slovenských Tater. Scénická hudba J. Suka, resp. z ní vzniklá čtyřdílná suita Pohádka op. 16 (1899), se dostala do repertoáru symfonických orchestrů a zdomácněla na našich jevištích i jako samostatný baletní titul: taneční suitu uvedla se svou Skupinou J. Kröschlová 1943. Jako samostatný baletní titul: ND Praha 29. 1. 1976, režie Petr Weigl, choreografie Miroslav Kůra; další nastudování: Brno 1983, ch. J. Kyselák; Ústí n. Labem 1986, ch. H. Machová; České Budějovice 1988, ch. A. Landa; Olomouc 1989, ch. P. Veleta; Opava 1992, ch. L. Bernklau.
 
Scénický melodram Julia Zeyera, hudba Josef Suk (pp. činoherní provedení ND Praha, 6. 4. 1898). Časově vzdálený děj nešťastné lásky Radúze a Mahuleny, které znepřátelila kletba královny Runy, je situován do iracionální, mýtické krajiny slovenských Tater. Scénická hudba J. Suka, resp. z ní vzniklá čtyřdílná suita Pohádka op. 16 (1899), se dostala do repertoáru symfonických orchestrů a zdomácněla na našich jevištích i jako samostatný baletní titul: taneční suitu uvedla se svou Skupinou J. Kröschlová 1943. Jako samostatný baletní titul: ND Praha 29. 1. 1976, režie Petr Weigl, choreografie Miroslav Kůra; další nastudování: Brno 1983, ch. J. Kyselák; Ústí n. Labem 1986, ch. H. Machová; České Budějovice 1988, ch. A. Landa; Olomouc 1989, ch. P. Veleta; Opava 1992, ch. L. Bernklau.
 
</ee:content>
 
</ee:content>
<ee:bibliography>
+
<ee:bibliography/>
 
+
<div class="chronology"><ee:chronology/></div>
</ee:bibliography>
+
<ee:ats/>
<div class="chronology"><ee:chronology>
+
 
+
</ee:chronology></div>
+
<ee:ats>
+
 
+
</ee:ats>
+
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
Řádka 32: Řádka 24:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
<ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author></ee:author>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima,'' ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 273{{break}}</ee:source><ee:author></ee:author>
 
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]
 
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]
 
[[Category:Díla]]</ee:category>
 
[[Category:Díla]]</ee:category>

Aktuální verze z 15. 2. 2017, 11:20

Radúz a Mahulena
tanec, balet


Scénický melodram Julia Zeyera, hudba Josef Suk (pp. činoherní provedení ND Praha, 6. 4. 1898). Časově vzdálený děj nešťastné lásky Radúze a Mahuleny, které znepřátelila kletba královny Runy, je situován do iracionální, mýtické krajiny slovenských Tater. Scénická hudba J. Suka, resp. z ní vzniklá čtyřdílná suita Pohádka op. 16 (1899), se dostala do repertoáru symfonických orchestrů a zdomácněla na našich jevištích i jako samostatný baletní titul: taneční suitu uvedla se svou Skupinou J. Kröschlová 1943. Jako samostatný baletní titul: ND Praha 29. 1. 1976, režie Petr Weigl, choreografie Miroslav Kůra; další nastudování: Brno 1983, ch. J. Kyselák; Ústí n. Labem 1986, ch. H. Machová; České Budějovice 1988, ch. A. Landa; Olomouc 1989, ch. P. Veleta; Opava 1992, ch. L. Bernklau.



Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 273