Hametner, Václav: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| Řádka 23: | Řádka 23: | ||
</ee:perex><ee:content> | </ee:perex><ee:content> | ||
| − | Křestní jméno též Václav Jan. Vyučil se kožešníkem. V tanci žák J. Brunettiho. Od 1826 hrál česky i německy ve StD, vystupoval v činohře i opeře (zpíval basové party), 1839–42 rovněž mim-sólista baletního souboru, od 1842 v ansámblu hrajícím v Divadle v Růžové ulici (od 1844 inspicient), 1862 přešel s českým souborem do Prozatímního divadla v Praze. Jeho doménou byla především pantomima, byl představitelem zpočátku naivních mladíků a milovníků, Pierota, Harlekýna, Pantalona a později komických typů, sluhů, vojáků a hlupáků, vynikl i v postavičkách Židů (např. Aron Bauchem v Štěpánkově hře Čech a Němec, 1840). Jeho pantomimické umění dosáhlo největší obliby ve 40. letech, podle J. Nerudy patřil k nejlepším v Evropě. Příznačná pro něj byla loutkově strnulá tvář, „dřevěný“ vykloubený pohyb končetin a drastická komika hanswurstiád. Z rolí např. Pantalon v Brunettiho pantomimě ''Harlekýnův meč soptící oheň'' (1826), Pierot ve Feigertově ''Arlequin v ochraně kouzel a tři milovníci'' (1829), v Raabově ''Kouzelném pistoletu Arlekýnů'' (1837) a jeho ''Králi křišťálů'' (1839), v Rainoldiho ''Arlekinovi a Kolombince na Alpách aneb Kouzelné zahradě'' (1840) i v jeho ''Medvědovi a zamilovaném Pierrotovi aneb Posvícení v Hloupětíně'' (1841), ve Feigertově ''Kouzelné polnici aneb vystřeleném harlekýnovi'' (1841), Petr v Rainoldiho ''Lovu na medvědy ''a ''Hloupém Petrovi jakožto rekrutě'' (1842), Fintílek v Rainoldiho ''Venkovských kratochvílích'' (1845), Pierot v Kilanyiho ''Harlekýnově růži kouzelné'', ve Voglově ''Polce před soudem'' (1859), Mr. Titelmouche v Reisingerově ''Národní slavnosti v Champs-Élysées'' (1862). J. K. Tyl pro něho napsal roli Paňáci v Chudém kejklíři (1848). | + | Křestní jméno též Václav Jan, příjmení též Hammetner. Vyučil se kožešníkem. V tanci žák J. Brunettiho. Od 1826 hrál česky i německy ve StD, vystupoval v činohře i opeře (zpíval basové party), 1839–42 rovněž mim-sólista baletního souboru, od 1842 v ansámblu hrajícím v Divadle v Růžové ulici (od 1844 inspicient), 1862 přešel s českým souborem do Prozatímního divadla v Praze. Jeho doménou byla především pantomima, byl představitelem zpočátku naivních mladíků a milovníků, Pierota, Harlekýna, Pantalona a později komických typů, sluhů, vojáků a hlupáků, vynikl i v postavičkách Židů (např. Aron Bauchem v Štěpánkově hře Čech a Němec, 1840). Jeho pantomimické umění dosáhlo největší obliby ve 40. letech, podle J. Nerudy patřil k nejlepším v Evropě. Příznačná pro něj byla loutkově strnulá tvář, „dřevěný“ vykloubený pohyb končetin a drastická komika hanswurstiád. Z rolí např. Pantalon v Brunettiho pantomimě ''Harlekýnův meč soptící oheň'' (1826), Pierot ve Feigertově ''Arlequin v ochraně kouzel a tři milovníci'' (1829), v Raabově ''Kouzelném pistoletu Arlekýnů'' (1837) a jeho ''Králi křišťálů'' (1839), v Rainoldiho ''Arlekinovi a Kolombince na Alpách aneb Kouzelné zahradě'' (1840) i v jeho ''Medvědovi a zamilovaném Pierrotovi aneb Posvícení v Hloupětíně'' (1841), ve Feigertově ''Kouzelné polnici aneb vystřeleném harlekýnovi'' (1841), Petr v Rainoldiho ''Lovu na medvědy ''a ''Hloupém Petrovi jakožto rekrutě'' (1842), Fintílek v Rainoldiho ''Venkovských kratochvílích'' (1845), Pierot v Kilanyiho ''Harlekýnově růži kouzelné'', ve Voglově ''Polce před soudem'' (1859), Mr. Titelmouche v Reisingerově ''Národní slavnosti v Champs-Élysées'' (1862). J. K. Tyl pro něho napsal roli Paňáci v Chudém kejklíři (1848). |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
| Řádka 36: | Řádka 36: | ||
<div class="names"><ee:names> | <div class="names"><ee:names> | ||
== Další jména == | == Další jména == | ||
| − | <ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Václav Jan</ee:names_firstname> | + | <ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Václav Jan</ee:names_firstname>, <ee:names_lastname>Hammetner</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/> |
</ee:names></div> | </ee:names></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
Verze z 14. 2. 2017, 12:08
Křestní jméno též Václav Jan, příjmení též Hammetner. Vyučil se kožešníkem. V tanci žák J. Brunettiho. Od 1826 hrál česky i německy ve StD, vystupoval v činohře i opeře (zpíval basové party), 1839–42 rovněž mim-sólista baletního souboru, od 1842 v ansámblu hrajícím v Divadle v Růžové ulici (od 1844 inspicient), 1862 přešel s českým souborem do Prozatímního divadla v Praze. Jeho doménou byla především pantomima, byl představitelem zpočátku naivních mladíků a milovníků, Pierota, Harlekýna, Pantalona a později komických typů, sluhů, vojáků a hlupáků, vynikl i v postavičkách Židů (např. Aron Bauchem v Štěpánkově hře Čech a Němec, 1840). Jeho pantomimické umění dosáhlo největší obliby ve 40. letech, podle J. Nerudy patřil k nejlepším v Evropě. Příznačná pro něj byla loutkově strnulá tvář, „dřevěný“ vykloubený pohyb končetin a drastická komika hanswurstiád. Z rolí např. Pantalon v Brunettiho pantomimě Harlekýnův meč soptící oheň (1826), Pierot ve Feigertově Arlequin v ochraně kouzel a tři milovníci (1829), v Raabově Kouzelném pistoletu Arlekýnů (1837) a jeho Králi křišťálů (1839), v Rainoldiho Arlekinovi a Kolombince na Alpách aneb Kouzelné zahradě (1840) i v jeho Medvědovi a zamilovaném Pierrotovi aneb Posvícení v Hloupětíně (1841), ve Feigertově Kouzelné polnici aneb vystřeleném harlekýnovi (1841), Petr v Rainoldiho Lovu na medvědy a Hloupém Petrovi jakožto rekrutě (1842), Fintílek v Rainoldiho Venkovských kratochvílích (1845), Pierot v Kilanyiho Harlekýnově růži kouzelné, ve Voglově Polce před soudem (1859), Mr. Titelmouche v Reisingerově Národní slavnosti v Champs-Élysées (1862). J. K. Tyl pro něho napsal roli Paňáci v Chudém kejklíři (1848).
Literatura
Neruda J.: Poslední český pierot in České divadlo IV., SNKLHU Praha 1958, str. 65 • L. K.: Hametner Václav in Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia Praha 1988
Životní události
- 18. 2. 1805: narození, Praha
- 27. 6. 1869: úmrtí, Praha
Další jména
Václav Jan, Hammetner
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 90–91
