Wollnerová, Marie: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 2. 2017, 19:48

Psána též Wolnerová, Vollnerová, Volnerová. Dcera obchodníka. Hudební školení jí dal kla­tovský regenschori M. Klička, s nímž vystupo­vala na kůru a při hudebních pořadech ve městě. 1877–81 studovala zpěv na pražské konzer­vatoři (prof. F. Vogel). Odešla do Německa a ucházela se o pražské angažmá před znovu­otevřením budovy ND (24. 2. 1883, Azucena, Verdi: Troubadour). Byla přijata pro mezzoso­pránový obor, ředitelství však smlouvu v létě 1886 pro malé využití rozvázalo. W. odešla do společnosti P. Švandy st. ze Semčic, s níž vystupovala 1886/87 v Prozatímním divadle v Brně, v letních měsících i v operetách ve Švandových smíchovských scénách. Po Švan­dově smrti, do konce sezony 1891/92 byla v Národním divadle v Brně za dočasného ředi­tele V. Hübnera. 1892 přešla do společnosti P. Švandy ml. do Plzně jako první dramatická sopranistka. V listopadu 1893 vážně onemoc­něla. Na plzeňské jeviště se sice 1894/95 vráti­la, ale již v další sezoně odešla s ředitelem J. Pištěkem opět do Brna jako primadona sou­boru a 1896 se zúčastnila zájezdu do Splitu. V Brně působila i 1896/97 za ředitele P. Švan­dy ml. Od 1897/98 střídal Švandu v Brně opět J. Pištěk a Družstvo brněnského Národního di­vadla trvalo na tom, že oblíbená W. bude znovu angažována. Mezi zpěvačkou a ředitelem však delší dobu trvaly nedobré vztahy; Pištěk využil v červenci 1898 jejích zdravotních problémů a propustil ji. Čtyřicetiletá pěvkyně, jejíž rodi­na se finančně zhroutila, hledala obživu ve sbo­ru výstavního divadla Uranie, ve Varieté v Kar­líně a krátce v divadle v Brémách. Otevřela si hudební školu v Lounech, která se však udrže­la jen do roku 1907. V tísni přijala zaměstnání na faře v Orlové (okr. Fryštát), kde setrvala deset let, dalších sedm let pak vykonávala po­mocné práce v broumovském klášteře. V po­sledních letech téměř oslepla a trpěla těžkým revmatismem. Žila s malou podporou minister­stva školství v Křinici u Broumova.

Ač byla poprvé v ND angažována jako mez­zosopranistka, snažila se W. rozšiřovat svůj pě­vecký obor a přijímala role sopránové, altové, lyrické i subretní nejen v českých operách, ale v celé šíři repertoáru 19. stol. Její projev trpěl zpočátku hereckou nezkušeností a rušivým hla­sovým tremolem a její umění se rozvinulo až po odchodu z ND. Ve Švandově společnosti byla velmi vytížena; vedle hlavních postav v rychle se střídajícím repertoáru vypomáhala i ve sboru. Její výkony byly hodnoceny jako pěvecky suverénní a všestranně tvořivé. Janáček ji požádal o nastudování role Polušky pro pre­miéru své opery Počátek románu (Brno 10. 2. 1894). V obou svých mimopražských působiš­tích získala W. přízeň obecenstva. Byla reno­movanou koncertní zpěvačkou: např. v Plzni vystoupila 17. 4. 1883 v Haydnově Stvoření světa, v Brně byla 22. 3. 1891 sólistkou prove­dení Dvořákova oratoria Svatá Ludmila, 5. 12. 1891 účinkovala v Mozartově Requiem, nastu­dovaném k uctění skladatelovy památky, ad. Problémy její kariéry patrně souvisely spíše s nepříznivou konstelací osobních vztahů než s kvalitou jejích uměleckých výkonů.

Role

V ND: 1883: Azucena (Verdi: Troubadour, j. h.), Žnečka a Krasava (Smetana: Libuše), Xenie (Dvořák: Dimitrij), Fráter Gabriel (Bendl: Karel Škréta), Hanička (Bendl: Starý ženich), Lidunka (Blodek: V studni); 1884: Frasquita (Bizet: Car­men), Valentina (Meyerbeer: Hugenoti), Lenka (Dvořák: Tvrdé palice), Panoš Zdeněk (Kovařovic: Ženichové), Adalgisa (Bellini: Norma), Cikánka (Šebor: Husitská nevěsta), Ellen (Delibes: Lakmé), Zer­lina (Mozart: Don Juan); 1885: Julie (Rozkošný: Svatojanské proudy), Anna (Nicolai: Veselé ženy windsorské), Hana (Kovařovic: Cesta oknem), Hra­běnka Ceprano (Verdi: Rigoletto), Hraběnka (Adam: U věrného pastýře), Zajma (Bendl: Černohorci), Markýza (J. Klička: Spanilá mlynářka). • V Brně: 1886–92: Evička (Hřímalý: Zakletý princ), Carmen (Bizet: Carmen), Mařenka (Smetana: Prodaná ne­věsta), Karolina (Smetana: Dvě vdovy), Vendulka a Barče (Smetana: Hubička), Milada (Smetana: Da­libor), Ludiše (Smetana: Braniboři v Čechách), Bě­tuška (Dvořák: Šelma sedlák), Bětuška (Bendl: Starý ženich), Santuzza (Mascagni: Cavalleria rusticana), Taťána (Čajkovskij: Eugen Oněgin), Pavlína (Čaj­kovskij: Piková dáma), Pamina (Mozart: Kouzelná flétna), Donna Anna (Mozart: Don Juan), Amelie (Verdi: Maškarní ples), Poluška (Janáček: Počátek románu, prem.), Leonora (Verdi: Troubadour), Giu­lietta (Offenbach: Hoffmannovy povídky), Markéta (Gounod: Faust a Markéta), Anneta (Ricciové: Kryš­pín a kmotra), Anna (Boieldieu: Bílá paní), Selika (Meyerbeer: Afričanka), Isabela (Meyerbeer: Robert ďábel), Paní Brodská (Nicolai: Veselé ženy wind­sorské), Matylda (Rossini: Vilém Tell). • V Plzni: 1892–98: Barče a Vendulka (Smetana: Hubička), Blaženka (Smetana: Tajemství), Mařenka (Smetana: Prodaná nevěsta), Milada (Smetana: Dalibor), Don­na Anna (Mozart: Don Juan), Paní Brodská (Nicolai: Veselé ženy windsorské), Matylda (Rossini: Vilém Tell), Bětuška (Dvořák: Šelma sedlák), Pavlína (Čaj­kovskij: Piková dáma); Julie (Rozkošný: Svatojan­ské proudy), Recha (Halévy: Židovka).

Prameny a literatura

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 629–631
Autor: Jitka Ludvová