Wieser, Josef: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 2. 2017, 19:37

První angažmá našli ve společnosti Vlasten­ského divadla v budově U Hybernů (od 1791/92 současně i v Nostitzově divadle), vedené V. Mi­hulem. W. byl jedním z herců, na něž si Mihu­le stěžoval v komentáři ke svému odchodu z Prahy v květnu 1793 v gothajském divadelním kalendáři. W. prý přes napomínání direkce, cenzury a policie extemporoval „až uši bole­ly“; Mihule ho musel spolu s některými další­mi herci propustit. Oba manžele převzal ně­kdejší Mihulův režisér F. Spengler, který zprvu hrál s částí bývalé společnosti v pronajatém Thunovském divadle na Malé Straně a v létě v Karlových Varech (1793/94), poté převzal i činoherní provoz v Nostitzově divadle. Ko­mické herectví a zřejmě i pěvecká svěžest obou W. jim pomohly i k účinkování v italské operní společnosti D. Guardasoniho; 1796 je uvádí vý­čet jejího personálu jako pomocné síly s malými rolemi ve sborech (např. Spiegel von Arkadien), jež se však výtečně uplatňují i v „českých“ (böhmisch) operách. Oba W. zřejmě vystupo­vali v Guardasoniho produkcích italských oper v češtině v létě 1795 a na počátku roku 1796 (Paisiello: Naninka a Kubiczek, Diewka Panni). V tomto roce nebyli uvedeni v obsazení Speng­lerovy společnosti. Objevují se až 1796–98 v Nostitzově divadle v personálu K. Guolfinge­ra von Steinsberg, který na podzim 1797 pře­vzal i společnost Vlastenského divadla U Hy­bernů; soubory se pak prolínaly a hrály česky i německy na obou scénách. Od října 1797 do ledna 1798 působili W. i v Olomouci, Josef též jako inspicient. Po návratu pobyli v Praze jen krátce, neboť Guolfingerovi von Steinsberg skončila smlouva a stavové jako noví majitelé divadla podepsali kontrakt s Guardasonim. Manželé W. odešli do dvorního divadla v Innsbruc­ku a na podzim 1799 se připojili ke Steinsber­govi v Augsburgu. Jméno W. se vyskytuje též v Budíně a Pešti za ředitele M. A. Cibulky (1803, 1805, 1807, 1809). 1824 přijel zpěvák W. do Lipska s německou společností z Ams­terdamu, kolem 1830 se jméno vyskytuje u společnosti J. Lutze, 1844 hostovali manželé W. v Budíně; v těchto třech případech jde zřej­mě o další generaci.

V podmínkách specializovaného a dotované­ho šlechtického operního divadla s kvalitními pěvci získal W. solidní základ pěveckého re­pertoáru. Byl však všestranný, v inscenacích Erdödyho společnosti také tančil a jako dobrý tanečník proslul později i v Praze. Po 1790 se v Praze postupně přeorientoval z mladokomic­kých tenorových rolí na komika hrubšího raže­ní; jeho pěvecký obor byl 1791/92 označen jako „Buffono“. Lze předpokládat, že jeho hlasové možnosti klesaly (úbytek výšek z původního tenorového rozsahu), ale díky pěvecké technice a specializovanému herectví vypěstovanému italskou komickou operou mohl přejít do oboru bas buffo. Jeho první doloženou mozartovskou rolí byl Franz [Leporello] v Mihulově inscena­ci Dona Juana (poprvé německy, Nostitzovo divadlo 1791), manželka zpívala roli Klarchen [Zerlina]. Největší úspěch měl W. v komických postavách singspielů a lokálních her se zpěvy, zvl. jako Krispin, ševcovský tovaryš (Peri­net–W. Müller: Die Schwestern von Prag, praž­skou premiéru uvedla Spenglerova společnost v Nostitzově divadle 2. 11. 1794). Komickou trojici sluhů ztělesnili W., principál F. Spengler (Kaspar) a režisér K. Krüger (Johann). Krispi­nova populární píseň „Ich bin der Schneider Wetz und Wetz“ byla v Praze od počátku spjata s W. podáním. W. vystoupil též jako Kaspar Bi­to v Müllerově singspielu Der Fagottist oder Die Zauberzither av druhém dílu, nazvaném Pizichi. Typ komického sluhy a průvodce svého pána ztvárnil v mozartovských rolích Papagena (Die Zauberflöte) a Pedrilla (Entführung aus dem Serail). Je možné, že role, které hrál ve Spenglerově společnosti a u Guolfingera von Steinsberg, nastudoval už ve Wahrově a Mihu­lově společnosti pro pražské premiéry uvede­ných děl (např. Pedrillo, 1783; Papageno a Kas­par Bito, 1791) a že zpíval také v českých představeních.

Děti manželů W., Josepha (Pepi), Marie, Karl a Christoph, začaly záhy vystupovat. Jo­sepha a Marie hrály v Praze např. v prosinci 1797 v Nostitzově divadle v příležitostné hře Guolfingera von Steinsberg Böhmens Freuden­feyer za přítomnosti arcivévody Karla, Josepha zde měla také roli Felizia (Hensler: Eugenius Skoko), v Innsbrucku vystoupila jako Harry v prvním uvedení Kotzebueovy hry Der Opfer­tod a jako Herrmann (G. K. Cramer: Adolph der Kühne). Samostatné angažmá jedné z dcer (Mlle. W.) je doloženo 1799 v Krakově (mladá milovnice též v opeře, debut jako Sophie, Schrötter: Das Blatt hat sich gewendet). Jeden ze synů měl v Praze 1797 úspěch jako génius Pizichi v Müllerově singspielu Der Fagottist oder Die Zauberzither.

Role

1776: Rossstriegel (t: de la Ribaudière, překl. J. André, h: Philidor: Der Hufschmid, Vídeň, soukr. divadlo hr. Auersperga); 1779: Marquis Gio­condo (Livigni–Paisiello: Das Mädchen von Frascati, Prešpurk, spol. Schikaneder–Kumpf); 1780: François, komorník (Goldoni–Gassmann: Die Liebe unter den Handwerksleuten, Divadlo v Kotcích, Wahrova spol.); 1784: Hrabě Bandiera (Mazzolà–Salieri: Die Schule der Eifersüchtigen, Prešpurk, spol. Schikaneder– Kumpf); 1785: Gafforio (Casti–Paisiello: König Theo­dor in Venedig, Prešpurk, Erdödyho spol.); 1788: Urson, hauptman stráže (Beaumarchais, adaptace Girzik [Jiřík]–Salieri: Axur, König von Ormus, Preš­purk, Erdödyho spol.); 1791: Doristo (da Ponte, pře­kl. Eberl–Martín y Soler: Der Baum der Diana), Franz [Leporello] (Mozart: Don Juan, oder Die re­dende Statue, vše Vlastenské divadlo, spol. Mihule­ho); 1794–96, vše v Nostitzově divadle ve Spengle­rově spol.: Wolfgang, slepý harfeník (Hensler podle Spiesse–Weigl: Das Petermännchen, zweyter Theil), Domovník (Perinet–W. Müller: Das neue Sonntag­skind), Krispin, krejčovský tovaryš (Perinet–W. Mül­ler: Die Schwestern von Prag), Barzalo, Španěl, Eduardův sluha (Hensler–W. Müller: Das Sonnenfest der Braminen), Kaspar Bito (Perinet–W. Müller: Der Fagottist oder Die Zauberzither), Kaspar Bito (Peri­net–W. Müller: Pizichi, oder Der Zauberzither zweyter Theil), Papageno (Mozart: Die Zauberflöte), Pedrillo (Mozart: Entführung aus dem Serail), Haya-Tschon­ku, Číňan (Hegrad–Partsch: Victor und Heloise, oder Das Hexengericht), Scherasmin (Gieseke–P. Wranitzky: Oberon, König der Elfen), Mandolino (E. Schikaneder–Žák–Gerl: Der wohlthätige Der­wisch, oder Die Schellenkappe); 1797/98, Olomouc: Starý žid / Žid Herschel (Girzik [Jiřík]–Paneck: Die christliche Judenbraut); 1798, vše Nostitzovo a Vla­stenské divadlo, spol. Guolfingera v. Steinsberg: Fer­dinand (Dittersdorf: Hieronymus Knicker), Figaro (Beaumarchais–Paisiello: Der Barbier von Sewillien); 1798, vše Innsbruck: Papageno (Mozart: Die Zau­berflöte), Tita ([J. André]: Lilla [oder die Gärtnerin]), Krispin, krejčovský tovaryš (Perinet–W. Müller: Die Schwestern von Prag), Barthel ([Ihlee–Kunzen:] Das Fest der Winzer).

Prameny a literatura

Theater-Kalender auf das Jahr 1780, Gotha, s. 252–254; 1786, s. 187–188; 1787, s. 201–203; 1788, s. 195–198; 1789, s. 156–160; 1790, s. 129–130; 1794, s. 307–309; Hochgräflich­-Erdödischer Theaterallmanach auf das Jahr 1787, Leipzig–Berlin 1787, s. 38–39; 1788, Pressburg 1788, s. 40–42; Ofner und Pester Theater-Taschen­buch der Bergopzoomischen Schauspielergesellschaft […], Ostern 1789 bis 1. Jänner 1790 […], Pest [1790]; Allgemeine deutsche Theaterzeitung [Brünn], 1, 1797, s. 46, 76–77, 85–86, 91–93; 2, 1798, s. 15–16, 52–55, 243–244, 268–270, 277, 299, 339–340; Theater und Litteratur, Prag 1798, s. 180; Taschenbuch für’s Theater, auf 1798 und 1799, vyd. D. Schmieder, Mainz–Hamburg, s. 264; Theater-Journal derjenigen Schauspiele und Opern, welche in Augsburg von der Karl Ritter von Steinsbergischen Gesellschaft deutscher Schauspieler vom 12. September bis 31. December 1799 aufgeführt wurden, Augsburg 1800, s. [3–4]; Teuber II, s. 63, 90, 102, 297–301, 307, 312, 340; Popis obyvatelstva hlavního města Prahy I, St. Město, vyd. E. Šebesta–A. L. Krejčík, 1933, s. 61; T. Volek: Repertoir pražské Spenglerovy divadelní společnosti v sezóně 1793–94, Miscellanea musicologica 14, 1960, zvl. s. 25–26; T. Volek: Repertoir Nosticovského divadla v Praze z let 1794, 1796–8, Miscellanea Musicologica 16, 1961, s. 38, 43–48, 51, 54, 81, 84–85, 94, 149, 184–187; G. Staud: Adelstheater in Ungarn, Wien 1977; O. Fambach: Das Repertorium des Stadttheaters zu Leipzig 1817–1828, Bonn 1980; Deutsche Theater in Pest und Ofen 1770–1850 [1995].

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 622–625
Autor: Alena Jakubcová