Viktorin, Václav: Porovnání verzí
m |
m |
||
Řádka 23: | Řádka 23: | ||
</ee:perex><ee:content> | </ee:perex><ee:content> | ||
− | Původním povoláním učitel vesnických škol na Roudnicku a Mělnicku. Zpěvu se začal věnovat poměrně pozdě v pěveckých sborech. Jeho talent objevil ředitel ND F. A. Šubert. Po dobu jednoho roku navštěvoval '''V. '''v Praze Pivodovu pěveckou školu a pak nastoupil profesionální dráhu. Hostoval v ND hned po jeho druhém otevření, v sezoně 1883/84. O angažmá se ucházel v několika rolích od léta 1885 (jako Fiorillo, Rossini: ''Lazebník sevillský'', Hlasatel, Wagner: ''Lohengrin, ''Poustevník, Weber: '' | + | Původním povoláním učitel vesnických škol na Roudnicku a Mělnicku. Zpěvu se začal věnovat poměrně pozdě v pěveckých sborech. Jeho talent objevil ředitel ND F. A. Šubert. Po dobu jednoho roku navštěvoval '''V. '''v Praze Pivodovu pěveckou školu a pak nastoupil profesionální dráhu. Hostoval v ND hned po jeho druhém otevření, v sezoně 1883/84. O angažmá se ucházel v několika rolích od léta 1885 (jako Fiorillo, Rossini: ''Lazebník sevillský'', Hlasatel, Wagner: ''Lohengrin, ''Poustevník, Weber: ''Čarostřelec''). Byl přijat a a setrval v ND do 1907 jako barytonista vedle B. Benoniho. 1907 se stal pražským měšťanem, zanechal umělecké dráhy a věnoval se pěvecké pedagogice. Výjimečně hostoval mimo Prahu (např. v Plzni, Přemysl, Smetana: ''Libuše, ''1900). Podílel se na přípravě pražské Smetanovy výstavy (1917). Vystupoval koncertně, jako pěvec lidových písní nebo v oratoriích a kantátách (mj. Metoděj, Dvořák: ''Svatá Ludmila'', 1901). |
Do ND přišel bez předchozích divadelních zkušeností, což jeho herecký projev poznamenalo malou schopností individualizovat charaktery. Účinkoval v řadě českých premiér a vytvořil velké postavy i v evropském repertoáru (např. Telramund, Wagner: ''Lohengrin''), ale lépe se mu dařilo v menších rolích, jimž bylo společné vážné, klidné, nevzrušené jednání. Ztvárnil rozšafného Mistra zedníka (Smetana: ''Tajemství''), bodrého dudáka Jiskru Řehůřka (Kovařovic: ''Psohlavci'') a důstojného krále Vladislava (Smetana: ''Dalibor''), kterého provedl i při zájezdu ND na Mezinárodní hudební a divadelní výstavu ve Vídni 1892. Jeho baryton měl kovový, jadrný zvuk, basový témbr a velký rozsah. Zřetelně vyslovoval a s citem frázoval melodické linie. Zpíval v téměř dvaceti premiérách českých děl a řadu rolí kmenového českého repertoáru si podržel po celé dvacetiletí (např. Přemysl ve Smetanově ''Libuši ''téměř 100krát). Jeho umírněný dramatický projev bez nápadnějších gest založil zejm. ve Smetanových a Fibichových operách poněkud jednostrannou interpretační tradici, kterou obohatila výrazným herectvím až další generace zpěváků ND. | Do ND přišel bez předchozích divadelních zkušeností, což jeho herecký projev poznamenalo malou schopností individualizovat charaktery. Účinkoval v řadě českých premiér a vytvořil velké postavy i v evropském repertoáru (např. Telramund, Wagner: ''Lohengrin''), ale lépe se mu dařilo v menších rolích, jimž bylo společné vážné, klidné, nevzrušené jednání. Ztvárnil rozšafného Mistra zedníka (Smetana: ''Tajemství''), bodrého dudáka Jiskru Řehůřka (Kovařovic: ''Psohlavci'') a důstojného krále Vladislava (Smetana: ''Dalibor''), kterého provedl i při zájezdu ND na Mezinárodní hudební a divadelní výstavu ve Vídni 1892. Jeho baryton měl kovový, jadrný zvuk, basový témbr a velký rozsah. Zřetelně vyslovoval a s citem frázoval melodické linie. Zpíval v téměř dvaceti premiérách českých děl a řadu rolí kmenového českého repertoáru si podržel po celé dvacetiletí (např. Přemysl ve Smetanově ''Libuši ''téměř 100krát). Jeho umírněný dramatický projev bez nápadnějších gest založil zejm. ve Smetanových a Fibichových operách poněkud jednostrannou interpretační tradici, kterou obohatila výrazným herectvím až další generace zpěváků ND. | ||
Řádka 29: | Řádka 29: | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
== <ee:bibliography_label>Role (v ND)</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Role (v ND)</ee:bibliography_label> == | ||
− | <ee:bibliography_content>'''1883''', vše j. h.: Přemysl a Radovan (Smetana: ''Libuše''), Něborský, v angažmá Šujskij v novém znění 1894 (Dvořák: ''Dimitrij''), Mícha (Smetana: ''Prodaná nevěsta''), Verbíř (Bendl: ''Karel Škréta''); '''1884''', vše j. h.: Moralles, v angažmá Escamillo (Bizet: ''Carmen''), Theobald (Halévy: ''Židovka''), Ascanino Petruci (Donizetti: ''Lucrezie Borgia''), De Retz, v angažmá St. Bris (Meyerbeer: ''Hugenoti''), Roger (Fibich: ''Nevěsta messinská'', prem.), Don Diego (Meyerbeer: ''Afričanka''), Silvan (Verdi: ''Maškarní ples''); '''1885: '''Fiorillo (Rossini: ''Lazebník sevillský'', j. h.), Hlasatel (Wagner: ''Lohengrin'', j. h.), Poustevník, Doubrava, Otakar, Kuno (Weber: '' | + | <ee:bibliography_content>'''1883''', vše j. h.: Přemysl a Radovan (Smetana: ''Libuše''), Něborský, v angažmá Šujskij v novém znění 1894 (Dvořák: ''Dimitrij''), Mícha (Smetana: ''Prodaná nevěsta''), Verbíř (Bendl: ''Karel Škréta''); '''1884''', vše j. h.: Moralles, v angažmá Escamillo (Bizet: ''Carmen''), Theobald (Halévy: ''Židovka''), Ascanino Petruci (Donizetti: ''Lucrezie Borgia''), De Retz, v angažmá St. Bris (Meyerbeer: ''Hugenoti''), Roger (Fibich: ''Nevěsta messinská'', prem.), Don Diego (Meyerbeer: ''Afričanka''), Silvan (Verdi: ''Maškarní ples''); '''1885: '''Fiorillo (Rossini: ''Lazebník sevillský'', j. h.), Hlasatel (Wagner: ''Lohengrin'', j. h.), Poustevník, Doubrava, Otakar, Kuno (Weber: ''Čarostřelec'', j. h.), Hlasatel, též Pocestný (Rozkošný: ''Popelka'', prem.), Hostinský (Massenet: ''Manon Lescaut''); '''1886: '''Eskalus (Gounod: ''Romeo a Julie''), Pavel (V. Hřímalý: ''Zakletý princ''), Hrabě Ceprano (Verdi: ''Rigoletto''), Baal-Hanan (Goldmark: ''Královna ze Sáby''), Generál Lefort (Lortzing: ''Car a tesař''), Vladislav (Smetana: ''Dalibor''); '''1887: '''Antonio (Mozart: ''Figarova svatba''), Lecocq (Saint-Saëns: ''Etienne Marcel''), Don Fernando (Beethoven: ''Fidelio''); '''1888: '''Montano (Verdi: ''Otello''), Hrabě Morkar (Nápravník: ''Harold''), Leuthol (Rossini: ''Vilém Tell''), Matouš (Meyerbeer: ''Prorok''); '''1889: '''Adolf z Harasova (Dvořák: ''Jakobín'', prem.), Valentin (Gounod: ''Faust a Markéta''), Nicolas Pariset (Brüll: ''Zlatý křížek''), Vasco (Kreutzer: ''Nocleh v Granadě''); '''1890: '''Lancelot (Goldmark: ''Merlin''), Sedlák (Franchetti: ''Asrael''), Vok Vítkovic (Smetana: ''Čertova stěna''), Thoas (Gluck: ''Ifigenie v Tauridě''), Borella (Auber: ''Němá z Portici''), Arnold (Trneček: ''Amaranta'', prem.); '''1891: '''Alfio (Mascagni: ''Sedlák kavalír''), Wolfram (Wagner: ''Tannhäuser''), Tomáš z Torquemady (Bendl: ''Lejla''), Mečník (Moniuszko: ''Strašný dvůr''), Publius (Mozart: ''Titus''); '''1892: '''Tobiáš (Weis: ''Viola'', prem.), Jakub (Méhul: ''Josef v Egyptě''), Ludvík XII. (Messager: ''Cech písařů''), Hrabě Tomský (Čajkovskij: ''Piková dáma''), Friedrich z Vitzhumu (Bendl: ''Dítě Tábora'', prem.), Tomeš (Smetana: ''Hubička''), Strážmistr Miguel (Kovařovic: ''Noc Šimona a Judy'', prem.); '''1893: '''Farář (Foerster: ''Debora'', prem.), Tonio (Leoncavallo: ''Komedianti''), Florentius (Mascagni: ''Rantzauové''); '''1894: '''Bořek (Fibich: ''Blaník''), Djul (Hummel: ''Mara''), Telramund (Wagner: ''Lohengrin''); '''1895: '''Prospero (Fibich: ''Bouře'', prem.), Senešal (Liszt: ''Svatá Alžběta''), Květenský (F. ·kroup: ''Dráteník''), Inkvizitor (Chapí: ''Čarodějka''), Petr (Humperdinck: ''Perníková chaloupka''); '''1896: '''Lambro (Fibich: ''Hedy'', prem.), Lothario (Thomas: ''Mignon''), Schlemihl (Offenbach: ''Hoffmannovy povídky''), Uhlíř (Rimskij-Korsakov: ''Májová noc''), Biaggio (Smareglia: ''Istarská svatba''), Trojekurov (Nápravník: ''Dubrovský''); '''1897: '''Markýz d’Aubigni (Verdi: ''Violetta ''[''La Traviata''], De Rieul (Godard: ''Markytánka''), Matheiu (Giordano: ''André Chénier''), Antigonus (Nešvera: ''Perdita'', prem.), Kníže Přemysl (Fibich: ''Šárka'', prem.); '''1898: '''Hanuš (Moniuszko: ''Halka''), Jiskra Řehůřek (Kovařovic: ''Psohlavci'', prem.), Učitel Brázda (A. V. Horák: ''Na večer Bílé soboty'', prem.), Setník Charvát (Lošťák: ''Selská bouře'', prem.); '''1899: '''Jindra (Malát: ''Stáňa'', prem.); '''1900: '''Pizzaro (Beethoven: ''Fidelio''); '''1901: '''Arcibiskup Metoděj (Dvořák: ''Svatá Ludmila''); '''1903: '''Smil z Klenova (V. Suk: ''Lesův pán''), Domácí skřítek (Moor: ''Vij'', prem.), Angelotti (Puccini: ''Tosca''); '''1904: '''Bohumír z Bouillonu (Dvořák: ''Armida'', prem.).</ee:bibliography_content> |
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | ||
− | <ee:bibliography_content>''Jeviště ''1, 1885, s. 114–115; ''Dalibor ''7, 1885, s. 249; 12, 1890, s. 187; ''Světozor ''22, 1888, s. 174–175 [F. K. Hejda]; ''Den ''26. 6. 1907 [Z. Nejedlý]; ''Právo lidu ''26. 6. 1907 [vk]; ''Národní listy ''22. a 25. 6. 1907 [jmenován měšťanem]; ''Smetana ''14, 1924–25, s. 64 [H. Doležil]; Nejedlý: Opera ND I; P. Pražák: ''Smetanovy zpěvohry'', I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; ND po 1883. • Otto; ČHS; NDp; Kutsch 1997.</ee:bibliography_content> | + | <ee:bibliography_content>''Jeviště ''1, 1885, s. 114–115; ''Dalibor ''7, 1885, s. 249; 12, 1890, s. 187; ''Světozor ''22, 1888, s. 174–175 [F. K. Hejda]; ''Den ''26. 6. 1907 [Z. Nejedlý]; ''Právo lidu ''26. 6. 1907 [vk]; ''Národní listy ''22. a 25. 6. 1907 [jmenován měšťanem]; ''Smetana ''14, 1924–25, s. 64 [H. Doležil]; Nejedlý: Opera ND I; P. Pražák: ''Smetanovy zpěvohry'', I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; ND po 1883. • Otto; ČHS; NDp; Kutsch 1997.</ee:bibliography_content> |
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> |
Aktuální verze z 13. 2. 2017, 18:11
Původním povoláním učitel vesnických škol na Roudnicku a Mělnicku. Zpěvu se začal věnovat poměrně pozdě v pěveckých sborech. Jeho talent objevil ředitel ND F. A. Šubert. Po dobu jednoho roku navštěvoval V. v Praze Pivodovu pěveckou školu a pak nastoupil profesionální dráhu. Hostoval v ND hned po jeho druhém otevření, v sezoně 1883/84. O angažmá se ucházel v několika rolích od léta 1885 (jako Fiorillo, Rossini: Lazebník sevillský, Hlasatel, Wagner: Lohengrin, Poustevník, Weber: Čarostřelec). Byl přijat a a setrval v ND do 1907 jako barytonista vedle B. Benoniho. 1907 se stal pražským měšťanem, zanechal umělecké dráhy a věnoval se pěvecké pedagogice. Výjimečně hostoval mimo Prahu (např. v Plzni, Přemysl, Smetana: Libuše, 1900). Podílel se na přípravě pražské Smetanovy výstavy (1917). Vystupoval koncertně, jako pěvec lidových písní nebo v oratoriích a kantátách (mj. Metoděj, Dvořák: Svatá Ludmila, 1901).
Do ND přišel bez předchozích divadelních zkušeností, což jeho herecký projev poznamenalo malou schopností individualizovat charaktery. Účinkoval v řadě českých premiér a vytvořil velké postavy i v evropském repertoáru (např. Telramund, Wagner: Lohengrin), ale lépe se mu dařilo v menších rolích, jimž bylo společné vážné, klidné, nevzrušené jednání. Ztvárnil rozšafného Mistra zedníka (Smetana: Tajemství), bodrého dudáka Jiskru Řehůřka (Kovařovic: Psohlavci) a důstojného krále Vladislava (Smetana: Dalibor), kterého provedl i při zájezdu ND na Mezinárodní hudební a divadelní výstavu ve Vídni 1892. Jeho baryton měl kovový, jadrný zvuk, basový témbr a velký rozsah. Zřetelně vyslovoval a s citem frázoval melodické linie. Zpíval v téměř dvaceti premiérách českých děl a řadu rolí kmenového českého repertoáru si podržel po celé dvacetiletí (např. Přemysl ve Smetanově Libuši téměř 100krát). Jeho umírněný dramatický projev bez nápadnějších gest založil zejm. ve Smetanových a Fibichových operách poněkud jednostrannou interpretační tradici, kterou obohatila výrazným herectvím až další generace zpěváků ND.
Role (v ND)
1883, vše j. h.: Přemysl a Radovan (Smetana: Libuše), Něborský, v angažmá Šujskij v novém znění 1894 (Dvořák: Dimitrij), Mícha (Smetana: Prodaná nevěsta), Verbíř (Bendl: Karel Škréta); 1884, vše j. h.: Moralles, v angažmá Escamillo (Bizet: Carmen), Theobald (Halévy: Židovka), Ascanino Petruci (Donizetti: Lucrezie Borgia), De Retz, v angažmá St. Bris (Meyerbeer: Hugenoti), Roger (Fibich: Nevěsta messinská, prem.), Don Diego (Meyerbeer: Afričanka), Silvan (Verdi: Maškarní ples); 1885: Fiorillo (Rossini: Lazebník sevillský, j. h.), Hlasatel (Wagner: Lohengrin, j. h.), Poustevník, Doubrava, Otakar, Kuno (Weber: Čarostřelec, j. h.), Hlasatel, též Pocestný (Rozkošný: Popelka, prem.), Hostinský (Massenet: Manon Lescaut); 1886: Eskalus (Gounod: Romeo a Julie), Pavel (V. Hřímalý: Zakletý princ), Hrabě Ceprano (Verdi: Rigoletto), Baal-Hanan (Goldmark: Královna ze Sáby), Generál Lefort (Lortzing: Car a tesař), Vladislav (Smetana: Dalibor); 1887: Antonio (Mozart: Figarova svatba), Lecocq (Saint-Saëns: Etienne Marcel), Don Fernando (Beethoven: Fidelio); 1888: Montano (Verdi: Otello), Hrabě Morkar (Nápravník: Harold), Leuthol (Rossini: Vilém Tell), Matouš (Meyerbeer: Prorok); 1889: Adolf z Harasova (Dvořák: Jakobín, prem.), Valentin (Gounod: Faust a Markéta), Nicolas Pariset (Brüll: Zlatý křížek), Vasco (Kreutzer: Nocleh v Granadě); 1890: Lancelot (Goldmark: Merlin), Sedlák (Franchetti: Asrael), Vok Vítkovic (Smetana: Čertova stěna), Thoas (Gluck: Ifigenie v Tauridě), Borella (Auber: Němá z Portici), Arnold (Trneček: Amaranta, prem.); 1891: Alfio (Mascagni: Sedlák kavalír), Wolfram (Wagner: Tannhäuser), Tomáš z Torquemady (Bendl: Lejla), Mečník (Moniuszko: Strašný dvůr), Publius (Mozart: Titus); 1892: Tobiáš (Weis: Viola, prem.), Jakub (Méhul: Josef v Egyptě), Ludvík XII. (Messager: Cech písařů), Hrabě Tomský (Čajkovskij: Piková dáma), Friedrich z Vitzhumu (Bendl: Dítě Tábora, prem.), Tomeš (Smetana: Hubička), Strážmistr Miguel (Kovařovic: Noc Šimona a Judy, prem.); 1893: Farář (Foerster: Debora, prem.), Tonio (Leoncavallo: Komedianti), Florentius (Mascagni: Rantzauové); 1894: Bořek (Fibich: Blaník), Djul (Hummel: Mara), Telramund (Wagner: Lohengrin); 1895: Prospero (Fibich: Bouře, prem.), Senešal (Liszt: Svatá Alžběta), Květenský (F. ·kroup: Dráteník), Inkvizitor (Chapí: Čarodějka), Petr (Humperdinck: Perníková chaloupka); 1896: Lambro (Fibich: Hedy, prem.), Lothario (Thomas: Mignon), Schlemihl (Offenbach: Hoffmannovy povídky), Uhlíř (Rimskij-Korsakov: Májová noc), Biaggio (Smareglia: Istarská svatba), Trojekurov (Nápravník: Dubrovský); 1897: Markýz d’Aubigni (Verdi: Violetta [La Traviata], De Rieul (Godard: Markytánka), Matheiu (Giordano: André Chénier), Antigonus (Nešvera: Perdita, prem.), Kníže Přemysl (Fibich: Šárka, prem.); 1898: Hanuš (Moniuszko: Halka), Jiskra Řehůřek (Kovařovic: Psohlavci, prem.), Učitel Brázda (A. V. Horák: Na večer Bílé soboty, prem.), Setník Charvát (Lošťák: Selská bouře, prem.); 1899: Jindra (Malát: Stáňa, prem.); 1900: Pizzaro (Beethoven: Fidelio); 1901: Arcibiskup Metoděj (Dvořák: Svatá Ludmila); 1903: Smil z Klenova (V. Suk: Lesův pán), Domácí skřítek (Moor: Vij, prem.), Angelotti (Puccini: Tosca); 1904: Bohumír z Bouillonu (Dvořák: Armida, prem.).
Prameny a literatura
Jeviště 1, 1885, s. 114–115; Dalibor 7, 1885, s. 249; 12, 1890, s. 187; Světozor 22, 1888, s. 174–175 [F. K. Hejda]; Den 26. 6. 1907 [Z. Nejedlý]; Právo lidu 26. 6. 1907 [vk]; Národní listy 22. a 25. 6. 1907 [jmenován měšťanem]; Smetana 14, 1924–25, s. 64 [H. Doležil]; Nejedlý: Opera ND I; P. Pražák: Smetanovy zpěvohry, I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; ND po 1883. • Otto; ČHS; NDp; Kutsch 1997.
Životní události
- 11. 5. 1849: narození, Vraňany u Mělníka
- 1. 6. 1924: úmrtí, Praha
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 601–602
Autor: Pavel Petráněk