Vávrová, Helena: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 2. 2017, 17:47

Dcera spisovatele, překladatele a žurnalisty V. Vávry (pseud. J. Sl. Haštalský) a spisovatel­ky K. Vávrové; manželka plzeňského divadelní­ho historika a kritika J. Schiebla, pod jehož jménem později vystupovala (sňatek v Plzni 18. 8. 1879).

Po několika zkušebních vystoupeních v úlo­hách Aninky (Weber: Čarostřelec) a Mařenky (Smetana: Prodaná nevěsta) byla přijata od prosince 1871 do PD. 1. 5. 1875 dostala od sta­ročesky orientovaného ředitele J. N. Maýra vý­pověď, údajně pro žurnalistickou aktivitu svého otce na straně mladočechů, po otřesu v soubo­ru, způsobeném sebevraždou propuštěného tenoristy J. Součka, však byla krátce nato přijata zpět. Jistou roli při jejím uplatnění sehrála pa­trně i konkurenční pozice nově příchozí T. Bos­chettiové, která začala ovládat subretní obor. 1877 se V. rozhodla pěveckou dráhu ukončit, z existenčních důvodů však znovu nastoupila 1878–79 do angažmá u společnosti P. Švandy st. ze Semčic, působící v Plzni a na zájezdech. V Plzni vyučovala zpěvu a překládala fran­couzskou beletrii pro české časopisy. Od 1871 koncertovala, nejednou za účasti B. Smetany.

Už při vystoupení pro angažmá v PD 15. 4. 1871 zaujala dobře školeným hlasem, přiroze­nou a živou hrou a půvabným subtilním zje­vem. Její soprán měl výšky zvučnější než hloubky, dobře znějící mezza voce, dobrou in­tonaci a zřetelnou výslovnost, kterou V. uplat­nila i v mluvené próze. Smetana s ní nastudoval roli Mařenky ještě před jejím angažmá v PD. V této podobě, kterou skladatel považoval za optimální, byla Mařenka naivní, lyrickou ven­kovskou dívkou, jednající spontánně a bezpro­středně vyjadřující své city. Poezii a jemný roz­mar dodávala V. také chlapeckým rolím, do nichž byla obsazována pro svou drobnou posta­vu (Romeův panoš, Gounod: Romeo a Julie; Páže Oskar, Verdi: Maškarní ples; Gemmy, Rossini: Vilém Tell). Její komické dívčí typy (např. Anička, Nicolai: Veselé ženy windsorské) měly humor a mírnou ironii, uplatňovanou zejm. v operetním repertoáru. V operetních ro­lích anticipovala osobité umění generačně mlad­ších subret M. Laušmannové a H. Cavallarové.

Role

V PD: 1871, vše j. h.: Aninka (Weber: Čaro­střelec), Mařenka (Smetana: Prodaná nevěsta); 1872: Marie (Donizetti: Marie, dcera pluku), Limo­nie (Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), Gregorina (Offenbach: Sněhulák), Helena (Suppé: Dívčí ústav), Romeův panoš (Gounod: Romeo a Julie), Marcela (Grisar: Zahradníkův pes), Annina (Verdi: La Travia­ta), Páže Oskar (Verdi: Maškarní ples), Vltavka (Rozkošný: Svatojanské proudy), Karolina (Cimaro­sa: Tajné manželství); 1873: Liduška (A. Čech [De­melli]: Ostří hoši), Gemmy (Rossini: Vilém Tell), Blaženka (Skuherský: Rektor a generál, prem.), Effie (Adam: Sládek prestonský), Nicetta (Hérold: Souboj), Paquerette (Brandl: Probuzený lev), Paní Bohatá (Nicolai: Veselé ženy windsorské), Henrietta (Auber: Zedník a zámečník), Isabella (Jonas: Javotte); 1875: Jenny (Boieldieu: Bílá paní, jen prem.), Gori­slava (Glinka: Ruslan a Ludmila); 1876: Zuleika (Suppé: Fatinica), Bělča (Suppé: Žádný muž a tolik děvčat, jen prem.); 1877: Inez (Verdi: Troubadour), Ursula (Auber: Černé domino), Princ Rafael (Offen­bach: Princezna trebizondská). • Ve Švandově spo­lečnosti: 1878/79: Kněžna (Dvořák: Šelma sedlák, Plzeň); Marie (Donizetti: Marie, dcera pluku, Plzeň); Mařenka (Smetana: Prodaná nevěsta, Plzeň, Mladá Boleslav, Hradec Králové, Chrudim); Siebel (Gou­nod: Faust, Hradec Králové); Aninka (Weber:Čaro­střelec, Chrudim), Gaston (Brandl: Probuzený lev, Chrudim).

Prameny a literatura

Národní listy 19. 4. a 18. 11. 1871; 3. a 27. 7. 1873; 2. 5. 1875; 21. 4. 1876; 7. , 24. 2. a 4. 8. 1978; Hudební listy 2, 1871, s. 66 [Hostinský]; Pokrok 21. 4. 1871; Politik 24. 4. 1873 [Hostinský]; H. Palla, Pilsner Reform 8. 2. 1879; Divadelní listy 3, 1882, s. 207; J. Arbes: J. N. Maýr [1889], přetisk in: Z divadelního světa, 1958; Plzeňské listy 22. 4. 1910; Divadlo 3, 1905, sv. 2, s. 341; 8, 1910, s. 373; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra v starém divadle 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; Bartoš: PD opera; 100 let českého divadla v Plzni 1865–1965, Plzeň–Praha 1965; PD 1862–83. • ČHS; NDp.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 595–596
Autor: Jaromír Paclt, Jitka Ludvová