Tomaselli, Katharina: Porovnání verzí

Vystupovala též pod jménem Gallmeyerová. Dcera tenoristy Josepha T. (1758 Roveredo [Rofreit], Tyrolsko–1836 Würzburg), který byl komorním pěvcem arcibiskupa H. Colloreda v Salcburku, 1803–06 zpěvákem arcivévody Ferdinanda Toskánského, posléze prvním dvor­ním a komorním pěvcem ve Vídni (1807–33). Sestra herců Franze T. (1801–1840) a Ignaze T. (1812–1862), s jejichž manželkami bývá někdy zaměňována.

Zpěvu ji učil otec. Debutovala 1828 v Thea­ter in der Josefstadt ve Vídni (Myrrha, Winter: Das unterbrochene Opferfest), od 1830 zpívala v dvorním divadle v Hannoveru a poté v měst­ském divadle v Salcburku. 1835 byla angažová­na pro první role v německém městském divadle v Brně (poprvé jako Camilla, Hérold: Zampa) a záhy se stala jednou z hlavních opor společ­nosti ředitele W. Thiela. Po uzavření sňatku s hercem Ch. Gallmeyerem (1816–1867) vy­stupovala pod jeho jménem a rovněž její nemanželská dcera Josephine, pozdější proslulá vídeňská subreta a lokální zpěvačka, přejala otčímovo umělecké jméno. Své brněnské půso­bení T. několikrát přerušila: 1839 a 1843/44 navštívila opakovaně na delší čas Lvov, v Brně se však objevuje až do 1853. Vytvořila řadu postav italského, francouzského i německého repertoáru (Lucie, Donizetti: Lucia von Lam­mermoor, Norma, Bellini: Norma, Markéta z Valois, Meyerbeer: Die Hugenotten, Agáta, Weber: Der Freischütz). Ačkoli pocházela z Vídně, učila se česky a 1839–40 účinkovala v prvních brněnských česky zpívaných předsta­veních. České role s ní studoval herec I. Rosa, činný později ve Vídni. Sklidila velký úspěch v kalhotkové roli Benjamina v Méhulově Egyptském Josefovi a jeho bratřích (6. 1. 1839, první provedení kompletní opery v české řeči v Brně) a vystupovala i na koncertech (1839 mj. účinkovala při brněnském vystoupení hous­listy O. Bulla). Ve Lvově se 1839 úspěšně uchá­zela o angažmá jako lokální zpěvačka a zahájila své působení rolí Eudory (Donizetti: Belisar); patrně zpívala starší italskou technikou bel can­ta a tisku se nelíbil její „manýrovitý a nepřiroze­ný přednes“. 1843/44, kdy byla první sopranist­kou lvovského souboru, narážel její pěvecký projev na podobnou kritiku.

Během své umělecké dráhy se po téměř dva­cet let vracela do brněnského divadla, kde se uplatnila i její dcera Josephine. V českých ze­mích se také pohybovali její bratři s rodinami; jejich působiště dosud nejsou zmapována.