Šmíd, František Leopold: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| Řádka 23: | Řádka 23: | ||
</ee:perex><ee:content> | </ee:perex><ee:content> | ||
| − | Původně psán Schmidt. Vyučený strojník se věnoval divadlu. Postupně se stal jednou z ústředních osobností pražských zpěvních síní a šantánů a vedle J. Mošny nejoblíbenějším pražským komikem. Asi od 1868 byl členem kočovných hereckých společností (9. 9. 1893 slavil ve zpěvní síni U zlatého soudku v Praze 25 let své divadelní činnosti). 1873 se oženil s dcerou | + | Původně psán Schmidt. Vyučený strojník se věnoval divadlu. Postupně se stal jednou z ústředních osobností pražských zpěvních síní a šantánů a vedle J. Mošny nejoblíbenějším pražským komikem. Asi od 1868 byl členem kočovných hereckých společností (9. 9. 1893 slavil ve zpěvní síni U zlatého soudku v Praze 25 let své divadelní činnosti). 1873 se oženil s dcerou ředitele J. Sodomy a opatřil si vlastní koncesi. Od 1874 působil na venkově a do Prahy zajížděl do zpěvních síní U Rozvařilů a U Vocelků, do pivovaru U bílé labutě ad. Vystupoval sám nebo s partnery, tzv. duetisty. 1886 se vrátil do Prahy natrvalo a 14. 8. 1892 otevřela jeho První pražská pěvecká společnost U zlatého soudku v Ostrovní ulici první stálý český šantán, kde '''Š. '''uvedl své nejznámější práce. Setrval zde do 1895. V létě 1895 hrál ve zpěvní síni na výstavišti po dobu Národopisné výstavy, po jejím skončení s jinou skupinou v Konviktu na Starém Městě, poté zřídil nové letní divadlo „Šmídův první český chantant“ v zahradě Na Slovanech. Jeho soubory trpěly vnitřními konflikty, na nichž měl '''Š. '''jistý podíl, a rychle se rozpadaly. 1903 se '''Š. '''vzdal koncese ve prospěch svého syna Vítězslava a připojoval se k cizím společnostem jako sólista. Od 1909 žil v Praze. Když 1914 zemřel jeho syn, převzal po něm '''Š. '''koncesi biografu, využil jí však jen krátce. |
| − | '''Š. '''zdokonalil své podnikání zejména organizačně. Na rozdíl od zpěváčků, kteří se střídali v pivovarech, účinkovala v jeho šantánu trvale angažovaná skupina herců a zpěváků, jejíž program byl dramaturgicky přesně stanoven a režijně upraven. Představení začínalo v pevnou hodinu a platilo se vstupné, čímž odpadla stará praxe obcházení hostů „s talířkem“. Pořad | + | '''Š. '''zdokonalil své podnikání zejména organizačně. Na rozdíl od zpěváčků, kteří se střídali v pivovarech, účinkovala v jeho šantánu trvale angažovaná skupina herců a zpěváků, jejíž program byl dramaturgicky přesně stanoven a režijně upraven. Představení začínalo v pevnou hodinu a platilo se vstupné, čímž odpadla stará praxe obcházení hostů „s talířkem“. Pořad obsahoval až 15 čísel (zpěváci kupletů, operetní subrety, břichomluvci, produkce kouzelníků), po nichž následovala jako vrchol večera aktovka s hudebními vložkami. |
Jako herec a zpěvák vynikl '''Š. '''v převlekových výstupech, jež kombinovaly mluvený text a zpívaná čísla. Byly uměním zkratky a vycházely z dobře odpozorované reality. Předváděl typické postavy: žižkovského Pepíka, podskalského „dlouhoprsťáka“ Vénu, vychrtlého smluvního písaře–diurnistu, lázeňského sluhu, fiakristu, průvodce cizinců, herce venkovské šmíry ad. Vykreslil je hlasově a mimicky na malé časové ploše, bez možnosti postupného rozehrávání, kterou nabízí divadlo. Dvě jeho nejznámější dramatická dílka, sociální sondy do pražského podsvětí, byla pro středostavovské publikum značně exotická. Aktovka ''Z pražského zákoutí, obrázek ze života pražských gaminů'', zachycovala zlodějskou noční krčmu; 1892/93 měla asi 300 repríz. V její tištěné verzi (1893) je obsažen i slovníček slangových výrazů. Další aktovka, nazvaná podle krčmy ''Batalion, obrázek z ovzduší alkoholu ''a provedená poprvé 9. 9. 1893 U zlatého soudku, měla asi 350 repríz; zpopularizovala starou kramářskou píseň ''Pryč, ach pryč je všecko'', vřazenou do textu. ''Batalion ''se hrál ještě po roce 1920 v prostředí levicové avantgardy, naposledy byl vydán 1942. Další '''Š.''' aktovky jsou spíše satirické a parodické (mj. „opery“ ''Mistři pěvci vyšehradští'', ''Cravalleria rusticana'', ''Mlynář a jeho dítě''), případně jde o pikantní komedie (''Hlídací společnost'', ''Chantecler ''ad.). | Jako herec a zpěvák vynikl '''Š. '''v převlekových výstupech, jež kombinovaly mluvený text a zpívaná čísla. Byly uměním zkratky a vycházely z dobře odpozorované reality. Předváděl typické postavy: žižkovského Pepíka, podskalského „dlouhoprsťáka“ Vénu, vychrtlého smluvního písaře–diurnistu, lázeňského sluhu, fiakristu, průvodce cizinců, herce venkovské šmíry ad. Vykreslil je hlasově a mimicky na malé časové ploše, bez možnosti postupného rozehrávání, kterou nabízí divadlo. Dvě jeho nejznámější dramatická dílka, sociální sondy do pražského podsvětí, byla pro středostavovské publikum značně exotická. Aktovka ''Z pražského zákoutí, obrázek ze života pražských gaminů'', zachycovala zlodějskou noční krčmu; 1892/93 měla asi 300 repríz. V její tištěné verzi (1893) je obsažen i slovníček slangových výrazů. Další aktovka, nazvaná podle krčmy ''Batalion, obrázek z ovzduší alkoholu ''a provedená poprvé 9. 9. 1893 U zlatého soudku, měla asi 350 repríz; zpopularizovala starou kramářskou píseň ''Pryč, ach pryč je všecko'', vřazenou do textu. ''Batalion ''se hrál ještě po roce 1920 v prostředí levicové avantgardy, naposledy byl vydán 1942. Další '''Š.''' aktovky jsou spíše satirické a parodické (mj. „opery“ ''Mistři pěvci vyšehradští'', ''Cravalleria rusticana'', ''Mlynář a jeho dítě''), případně jde o pikantní komedie (''Hlídací společnost'', ''Chantecler ''ad.). | ||
Aktuální verze z 13. 2. 2017, 13:36
Původně psán Schmidt. Vyučený strojník se věnoval divadlu. Postupně se stal jednou z ústředních osobností pražských zpěvních síní a šantánů a vedle J. Mošny nejoblíbenějším pražským komikem. Asi od 1868 byl členem kočovných hereckých společností (9. 9. 1893 slavil ve zpěvní síni U zlatého soudku v Praze 25 let své divadelní činnosti). 1873 se oženil s dcerou ředitele J. Sodomy a opatřil si vlastní koncesi. Od 1874 působil na venkově a do Prahy zajížděl do zpěvních síní U Rozvařilů a U Vocelků, do pivovaru U bílé labutě ad. Vystupoval sám nebo s partnery, tzv. duetisty. 1886 se vrátil do Prahy natrvalo a 14. 8. 1892 otevřela jeho První pražská pěvecká společnost U zlatého soudku v Ostrovní ulici první stálý český šantán, kde Š. uvedl své nejznámější práce. Setrval zde do 1895. V létě 1895 hrál ve zpěvní síni na výstavišti po dobu Národopisné výstavy, po jejím skončení s jinou skupinou v Konviktu na Starém Městě, poté zřídil nové letní divadlo „Šmídův první český chantant“ v zahradě Na Slovanech. Jeho soubory trpěly vnitřními konflikty, na nichž měl Š. jistý podíl, a rychle se rozpadaly. 1903 se Š. vzdal koncese ve prospěch svého syna Vítězslava a připojoval se k cizím společnostem jako sólista. Od 1909 žil v Praze. Když 1914 zemřel jeho syn, převzal po něm Š. koncesi biografu, využil jí však jen krátce.
Š. zdokonalil své podnikání zejména organizačně. Na rozdíl od zpěváčků, kteří se střídali v pivovarech, účinkovala v jeho šantánu trvale angažovaná skupina herců a zpěváků, jejíž program byl dramaturgicky přesně stanoven a režijně upraven. Představení začínalo v pevnou hodinu a platilo se vstupné, čímž odpadla stará praxe obcházení hostů „s talířkem“. Pořad obsahoval až 15 čísel (zpěváci kupletů, operetní subrety, břichomluvci, produkce kouzelníků), po nichž následovala jako vrchol večera aktovka s hudebními vložkami.
Jako herec a zpěvák vynikl Š. v převlekových výstupech, jež kombinovaly mluvený text a zpívaná čísla. Byly uměním zkratky a vycházely z dobře odpozorované reality. Předváděl typické postavy: žižkovského Pepíka, podskalského „dlouhoprsťáka“ Vénu, vychrtlého smluvního písaře–diurnistu, lázeňského sluhu, fiakristu, průvodce cizinců, herce venkovské šmíry ad. Vykreslil je hlasově a mimicky na malé časové ploše, bez možnosti postupného rozehrávání, kterou nabízí divadlo. Dvě jeho nejznámější dramatická dílka, sociální sondy do pražského podsvětí, byla pro středostavovské publikum značně exotická. Aktovka Z pražského zákoutí, obrázek ze života pražských gaminů, zachycovala zlodějskou noční krčmu; 1892/93 měla asi 300 repríz. V její tištěné verzi (1893) je obsažen i slovníček slangových výrazů. Další aktovka, nazvaná podle krčmy Batalion, obrázek z ovzduší alkoholu a provedená poprvé 9. 9. 1893 U zlatého soudku, měla asi 350 repríz; zpopularizovala starou kramářskou píseň Pryč, ach pryč je všecko, vřazenou do textu. Batalion se hrál ještě po roce 1920 v prostředí levicové avantgardy, naposledy byl vydán 1942. Další Š. aktovky jsou spíše satirické a parodické (mj. „opery“ Mistři pěvci vyšehradští, Cravalleria rusticana, Mlynář a jeho dítě), případně jde o pikantní komedie (Hlídací společnost, Chantecler ad.).
Uplatnil se jako organizátor i mimo jeviště. 1888 se stal předsedou Jednoty národních zpěváků a redaktorem a též hlavním přispěvatelem jejího časopisu Národní pěvec (1890/91), který byl prvním českým periodikem v oblasti populární hudby. Od 1910 redigoval časopis Český artista. V obou postupně uveřejňoval podrobnou historii pražských zpěvních síní a šantánů. Vydával vlastní list Napověda (1902) a kupletní edice. Ve veřejnosti i v kruzích zpěváčků si vydobyl uznání pro svůj autorský rozhled, osobitost a náročná měřítka, jež v oboru své působnosti nepřestal prosazovat.
Prameny a literatura
Národní listy 2. 11. 1892 [Z pražského zákoutí], 16. 5. 1893 [popis programu], 3. 4. 1912 [Batalion], 16.–24. 8. 1915 [k úmrtí]; M. B. Stýblo: Český národní zpěvák, vlastenec, humorista a spisovatel F. L. Š., jeho život a dílo, 1923; Javorin, s. 260, 286–287; L. Buzek: Historie pražského šantánu, Svobodné slovo 13. a 17. 3. 1957; V. Pletka–V. Karbusický: Kabaretní písničky, 1961; V. Pletka: Přehledný soupis edic, kupletů a šlágrů […], Hudební věda 1, 1964, s. 317–348; DČD III [též obr.]; J. Kotek: Šantán s červenou lucernou, 1985; J. Kotek: Český kuplet, jeho prostředí a pěstovatelé, Hudební věda 22, 1985, zvl. s. 118–124; J. Kotek: Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 20. stol., I, 1994; J. Meszner: Od zpěvních síní k divadlům malých forem, 1860–1930, I–II, 1988, zvl. II, s. 517, rkp. v Městské knihovně v Praze, oddělení Pragensií. • ČHS.
Životní události
- 17. 12. 1848: narození, Praha
- 14. 8. 1915: úmrtí, Praha
Další jména
Schmidt
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 544–546
Autor: Josef Kotek
