Staszková, Václava: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| Řádka 23: | Řádka 23: | ||
</ee:perex><ee:content> | </ee:perex><ee:content> | ||
| − | Psána též Waclawa Staszko, provd. Loeblová; původem Polka. Od 1890 byla členkou baletního sboru WTR (Warszawskie Teatry Rzadowe). 1894 přešla do pražského ND a působila v jeho baletním ansámblu do 1898. Ač byla angažována jako sólistka, vystupovala především v žánrových scénách z oper: v Auberově ''Němé z Portici'', v Dvořákově opeře ''Šelma sedlák ''(obojí 1895), v tancích vinařek a žneček a ve velkém tanečním finále ve Fibichově ''Hedy ''(1896), v ruských tancích v Nápravníkově opeře '' | + | Psána též Waclawa Staszko, provd. Loeblová; původem Polka. Od 1890 byla členkou baletního sboru WTR (Warszawskie Teatry Rzadowe). 1894 přešla do pražského ND a působila v jeho baletním ansámblu do 1898. Ač byla angažována jako sólistka, vystupovala především v žánrových scénách z oper: v Auberově ''Němé z Portici'', v Dvořákově opeře ''Šelma sedlák ''(obojí 1895), v tancích vinařek a žneček a ve velkém tanečním finále ve Fibichově ''Hedy ''(1896), v ruských tancích v Nápravníkově opeře ''Dubrovský ''(1896) ad. Často dostávala příležitost ve výpravných hrách, jejichž významnou součástí byla vedle sólových a skupinových tanců velká taneční balábile (mj. Šamberk: ''Výlet pana Broučka z Měsíce na výstavu'', 1894). Vystoupila ve Straussově operetě ''Netopýr ''(1898), příležitostně tančila i v činohrách (např. Grand adagio v Tylově ''Strakonickém dudákovi'', 1895). V novém nastudování Delibesova baletu ''Sylvie, víla Dianina ''předvedla spolu s A. Valtrovou tanec najád (1895). Později ji choreograf A. Berger obsazoval i do menších sólových rolí (např. Princ Budulín v Kàanově pohádkovém baletu ''Bajaja'', 1897, Helena v Salvayrově výpravném baletu ''Fandang''o, 1898). Po odchodu z Prahy působila od 1899 jako sólistka baletu ve Lvově. Téhož roku vystoupila jako host ve Varšavě v roli Melisy v ''Lysistratě ''S. Kozmiana. Ve Lvově je její angažmá doloženo do 1909 a nelze vyloučit, že zde působila i později. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Aktuální verze z 13. 2. 2017, 12:26
Psána též Waclawa Staszko, provd. Loeblová; původem Polka. Od 1890 byla členkou baletního sboru WTR (Warszawskie Teatry Rzadowe). 1894 přešla do pražského ND a působila v jeho baletním ansámblu do 1898. Ač byla angažována jako sólistka, vystupovala především v žánrových scénách z oper: v Auberově Němé z Portici, v Dvořákově opeře Šelma sedlák (obojí 1895), v tancích vinařek a žneček a ve velkém tanečním finále ve Fibichově Hedy (1896), v ruských tancích v Nápravníkově opeře Dubrovský (1896) ad. Často dostávala příležitost ve výpravných hrách, jejichž významnou součástí byla vedle sólových a skupinových tanců velká taneční balábile (mj. Šamberk: Výlet pana Broučka z Měsíce na výstavu, 1894). Vystoupila ve Straussově operetě Netopýr (1898), příležitostně tančila i v činohrách (např. Grand adagio v Tylově Strakonickém dudákovi, 1895). V novém nastudování Delibesova baletu Sylvie, víla Dianina předvedla spolu s A. Valtrovou tanec najád (1895). Později ji choreograf A. Berger obsazoval i do menších sólových rolí (např. Princ Budulín v Kàanově pohádkovém baletu Bajaja, 1897, Helena v Salvayrově výpravném baletu Fandango, 1898). Po odchodu z Prahy působila od 1899 jako sólistka baletu ve Lvově. Téhož roku vystoupila jako host ve Varšavě v roli Melisy v Lysistratě S. Kozmiana. Ve Lvově je její angažmá doloženo do 1909 a nelze vyloučit, že zde působila i později.
Prameny a literatura
Cedule ND 1890–99, NMd. • Słownik biograficzny 1994; ND po 1883.
Životní události
- 14. 9. 1876: narození, ?
- 23. 10. 1965: úmrtí, Skolimów, Polsko
Další jména
Staszko Waclawa, Loeblová
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 511–512
Autor: Alice Dubská
