Sieglitz, Georg: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 2. 2017, 11:10

Studoval medicínu ve Štrasburku, poté v Jeně, Giessenu, Greifswaldu a v Berlíně, kde se záro­veň na Sternově konzervatoři věnoval hudbě. 1880 debutoval v městském divadle v Hambur­ku u ředitele B. Polliniho jako Masetto (Mozart: Don Juan). 1881 vystupoval krátce v městském divadle v Poznani, od 1882 působil v Düssel­dorfu, též jako činoherec, 1883–86 v Norimber­ku. 1887 hostoval v Metropolitní opeře v New Yorku v německých představeních Wagnero­vých oper. 1888 byl angažován v Rotterdamu. Odtud se v červenci 1888 v sérii rolí ucházel o angažmá v německém divadle v Praze (Hans Stadinger, Lortzing: Der Waffenschmied, Johann z Brogni, Halévy: Die Jüdin, Falstaff, Nicolai: Die lustigen Weiber von Windsor, Marcel, Meyerbeer: Die Hugenotten, Leporello, Mozart: Don Juan). Od ředitele A. Neumanna získal první tříletou smlouvu, která byla prodlužová­na až do léta 1898. Vystupoval i na filharmo­nických koncertech německého divadla (mj. 14. 4. 1891 Verdi: Requiem) a v červenci 1893 podnikl s několika jeho pěvci a instrumentalis­ty delší koncertní cestu po západočeských láz­ních. Stýkal se přátelsky s českými umělci, ale 9. 5. 1891 byl za vyvolání veřejné nacionalis­tické výtržnosti pražským městským soudem odsouzen k peněžnímu trestu 50 zl. ve pro­spěch českých spolků. Z Prahy odešel do dvor­ní opery v Mnichově, jejímž významným čle­nem zůstal do konce své umělecké dráhy; vytvořil zde řadu rolí v premiérách soudobého repertoáru (Ďábel, S. Wagner: Bärenhäuter, 1899, Lunardo, E. Wolf-Ferrari: Die vier Gro­biane, 1906, Ruprecht, Pfitzner: Das Christ­-Elflein, 1906). V Praze hostoval na německé scéně 1903 a 1905.

Do Prahy přišel jako zkušený pěvec se silným a průrazným basem, se zřetelnou, energickou výslovností a s dobrými hereckými schopnost­mi, jimž nebyla na překážku ani korpulentní postava. Svou osobností i hlasovým typem se dobře uplatnil v komických operách; pěvecky dokonale připraveným postavám kritika občas vytýkala herecké přehánění. Jeho životní rolí se stal Falstaff (Nicolai: Die lustigen Weiber von Windsor, a zvl. Verdi: Falstaff, pražská něm. prem. 1894). Jeho interpretaci postavy Abu Hassana (Cornelius: Der Barbier von Bagdad) ocenilo i berlínské publikum při hostování pražského německého divadla v červenci 1891 v Lessingově divadle. Studoval též wagnerov­ské role, žádná z nich však nepatřila k těžišti jeho repertoáru; nejpřesvědčivěji vyzníval Beckmesser (Die Meistersinger von Nürnberg). V Praze zpíval v několika premiérách soudo­bých děl, z nichž dvě byly pracemi pražských autorů A. Wallnöfera (Eddystone, Pověžný Flatnos, 1889) a L. Grünbergera (Die Heimkehr, Otec, 1894). Dalšími premiérami, v nichž v Praze účinkoval, byla Reznickova komická opera Donna Diana (Don Gaston, 1894) a Kauderso­va romantická tragédie Walther von der Vogel­weide (Reinmar, 1895). Za deset let pražského angažmá vytvořil více než 50 rolí a v souboru byl spolehlivým a vždy dobře připraveným členem.

Role (v německém divadle v Praze)

1888–90: Hans Stadinger (Lortzing: Der Waffenschmied), Jo­hann von Brogni (Halévy: Die Jüdin), Ambrosio (Weber–Mahler: Die drei Pintos), Falstaff (Nicolai: Die lustigen Weiber von Windsor), Marcel (Meyer­beer: Die Hugenotten), Leporello (Mozart: Don Juan), Ezechiel (Brüll: Das steinerne Herz), Melchthal (Rossini: Wilhelm Tell), Laertes (Thomas: Mignon), Vulkan (Gounod: Philemon und Baucis), Cherasmin (Weber: Oberon), Rybář Pietro (Auber: Die Stumme von Portici), Bombardon (Brüll: Das goldene Kreuz), Samuel (Verdi: Ein Maskenball), St. Bris (Meyer­beer: Die Hugenotten), Bandita Malvoglio (Flotow: Alessandro Stradella), Sulpice (Donizetti: Die Regimentstochter), Mefisto (Gounod: Faust), Ferrando (Verdi: Der Troubadour), Raimondi (Wagner: Rien­zi), Lantkrabě (Wagner: Tannhäuser), Don Fernando (Beethoven: Fidelio), Donner a Fafner (Wagner: Der Ring des Nibelungen), Lorenzo (Gounod: Romeo und Julia), François Rabelais (Woyrsch: Der Pfarrer von Meudon), Petr Michailow (Meyerbeer: Der Nordstern), Veit Pogner a Beckmesser (Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg), Raimund (Donizetti: Lucia von Lammermoor), Pověžný Flatnos (Wall­nöfer: Eddystone, prem.), Daniel Capuzzi (Hérold: Zampa), Richard Gruweholt (Nessler: Der Ratten­fänger von Hammeln); 1891–95: Walter soudce (Wöber: Der vierjährige Posten), Cikán (Ant. Rubin­štejn: Kinder der Haide), Don Pedro (Bretón: Die Liebenden von Teruel), Ramiro (Gounod: Der Tribut von Zamora), Kouzelník Gromo (Wagner: Die Feen), Otec (Grünberger: Die Heimkehr, prem.), Daland (Wagner: Der fliegende Holländer), Don Gatson (Reznicek: Donna Diana, prem.), Heinrich der Vogler (Wagner: Lohengrin), Reinmar (Kauders: Walther von der Vogelweide, prem.), Poustevník (Marschner: Der Templer und die Jüdin), Houslař Taddeo Ferrari (Hubay: Der Geigenmacher von Cremona); 1896–98: Don Juan (Donizetti: Dom Sebastian), Kaspar (We­ber: Der Freischütz), Farář (Albéniz: Pepita Jimenéz), Generál (Schubert: Der vierjährige Posten), Mathieu „Populus“ (Giordano: André Chénier), Beppo (Leoncavallo: Der Bajazzo).

Prameny a literatura

Deutscher Bühnen-Almanach auf das Jahr 1880 [Berlin], s. 138; 1881, s. 271; 1882, s. 95; 1883, s. 297; Prager Zwischenactszeitung 7. a 16. 7. 1888 [biografie]; Dalibor 13, 1891, s. 183 [pokuta]; 15, 1893, s. 316 [konc. cesta]; 20, 1898, s. 297 [odchod 30. 6.]; Bohemia 29. 11. 1898; L. Hájek: Paměti Augustina Bergra, 1942, s. 211; Němeček 1963; Münchner Theaterzettel 1807–1982, vyd. K. Schultz, München ad. 1982. • Eisenberg; Kosch; Kutsch 1997; Ulrich 1997; Neues deutsches Theater.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 479–481
Autor: Jitka Ludvová