Raab, Johann: Porovnání verzí
m |
m |
||
Řádka 25: | Řádka 25: | ||
Na českých cedulích psán Jan Ráb. Manžel tanečnice Josefy R. (1811–3. 3. 1835 Praha), po její smrti od 1843 manžel herečky M. Zöllnerové (1813–1886). Otec tanečnice Josefy R. (nar. 1829). | Na českých cedulích psán Jan Ráb. Manžel tanečnice Josefy R. (1811–3. 3. 1835 Praha), po její smrti od 1843 manžel herečky M. Zöllnerové (1813–1886). Otec tanečnice Josefy R. (nar. 1829). | ||
− | Byl synem vídeňského měšťana. 1817–21 tančil v dětském baletu F. Horschelta ve vídeňském Theater an der Wien, 1822–31 působil společně s manželkou Josefou ve vídeňském dvorním divadle. 1832 ho přijal ředitel J. A. Stöger jako baletního mistra do Theater in der Josefstadt, kde '''R. '''se sedmnáctičlenným souborem uváděl hlavně pantomimy. 1834 následoval Stögera, který nastupoval na místo ředitele pražského StD. První smlouvu uzavřel 10. 4. 1834 na jeden rok (baletní mistr, tanečník, herec), později ji prodlužoval a zůstal v pražském souboru do 1840. Smlouva ho zavazovala i k účinkování v českých představeních. Zároveň hostoval ve Frankfurtu n. M., v Paříži a Londýně. Během angažmá ve StD vyučoval tanci i v pražských šlechtických rodinách a 1837 získal oficiální titul stavovského učitele tance (Ständischer Landschaftstanzmeister). V Praze uspořádal 1835–48 více než 30 plesů a maškarních bálů, jejichž přitažlivost zvyšovala jeho snaha o zavádění novinek. Zasloužil se o | + | Byl synem vídeňského měšťana. 1817–21 tančil v dětském baletu F. Horschelta ve vídeňském Theater an der Wien, 1822–31 působil společně s manželkou Josefou ve vídeňském dvorním divadle. 1832 ho přijal ředitel J. A. Stöger jako baletního mistra do Theater in der Josefstadt, kde '''R. '''se sedmnáctičlenným souborem uváděl hlavně pantomimy. 1834 následoval Stögera, který nastupoval na místo ředitele pražského StD. První smlouvu uzavřel 10. 4. 1834 na jeden rok (baletní mistr, tanečník, herec), později ji prodlužoval a zůstal v pražském souboru do 1840. Smlouva ho zavazovala i k účinkování v českých představeních. Zároveň hostoval ve Frankfurtu n. M., v Paříži a Londýně. Během angažmá ve StD vyučoval tanci i v pražských šlechtických rodinách a 1837 získal oficiální titul stavovského učitele tance (Ständischer Landschaftstanzmeister). V Praze uspořádal 1835–48 více než 30 plesů a maškarních bálů, jejichž přitažlivost zvyšovala jeho snaha o zavádění novinek. Zasloužil se o zpopularizování polky, kterou předvedl s tanečnicí Valentinou při druhé návštěvě Paříže (1840). Po velkém úspěchu tohoto a dalšího pařížského vystoupení (1844) se polka rozšířila po Evropě. Jeho nový tanec Slovanka se však neprosadil. 1848–50 žil ve Vídni, 1852–55 a 1862 působil v Theater an der Wien a 1855–57 byl baletním mistrem Theater in der Josefstadt. Také ve Vídni vyučoval společenské tance u dvora (1864 učil rakouského korunního prince Rudolfa) a 1859–86 v Tereziánské akademii. F. Kožík jeho osobu literárně ztvárnil v libretu operety ''Polka vítězí ''(1955, hudba J. Křička). |
Vídeňské dvorní divadlo mu poskytlo důkladné taneční vzdělání a přehled o vývoji tanečního umění. Získal popularitu jako představitel Policinella v pantomimách F. Horschelta, F. Occioniho ad., jež se ve 20. a 30. letech těšily značné oblibě. V Theater in der Josefstadt uvedl 24. 10. 1833 svou první pantomimu ''Policinells Entstehung ''(h: J. Lanner). | Vídeňské dvorní divadlo mu poskytlo důkladné taneční vzdělání a přehled o vývoji tanečního umění. Získal popularitu jako představitel Policinella v pantomimách F. Horschelta, F. Occioniho ad., jež se ve 20. a 30. letech těšily značné oblibě. V Theater in der Josefstadt uvedl 24. 10. 1833 svou první pantomimu ''Policinells Entstehung ''(h: J. Lanner). | ||
Řádka 33: | Řádka 33: | ||
V Praze se snažil odpoutat od dosavadní závislosti na Vídni a v souladu se Stögerovým přáním odjel hledat novou orientaci v baletní tvorbě do Paříže. 1835 studoval v Paříži tance pro pražskou inscenaci Meyerbeerovy opery ''Robert der Teufel'', z francouzské inspirace vycházel i při aranžmá tanců v Auberově opeře ''Die Ballnacht''. Ač samostatných baletních představení ve StD nebylo mnoho, usiloval '''R. '''i v nich o narušení pražských stereotypů. Po krátkém baletu ''Die ungarische Hochzeit'', v němž využil svých znalostí uherských tanců, pominul ve svém divertissementu ''Zavězněná aneb Únos a šťastné osvobození ''konvenční postavy komedie dell’arte a vytvořil romantizující příběh o unesené a zachráněné hraběnce a jejím dítěti. Jeho choreografie mírnila obvyklou pohybovou komiku a zdůrazňovala mimicko-herecké vystižení citových stavů postav. Náročnější díla mohl uvádět hlavně s hostujícími tanečníky (např. Hertelovu ''Marnou opatrnost ''nazvanou ''Lisa und Colin ''se sólisty vídeňského divadla). Publikum na jeho reformní snahy nebylo zcela připraveno, kritika však jeho podíl na stoupající úrovni baletu v operních představeních StD ocenila. | V Praze se snažil odpoutat od dosavadní závislosti na Vídni a v souladu se Stögerovým přáním odjel hledat novou orientaci v baletní tvorbě do Paříže. 1835 studoval v Paříži tance pro pražskou inscenaci Meyerbeerovy opery ''Robert der Teufel'', z francouzské inspirace vycházel i při aranžmá tanců v Auberově opeře ''Die Ballnacht''. Ač samostatných baletních představení ve StD nebylo mnoho, usiloval '''R. '''i v nich o narušení pražských stereotypů. Po krátkém baletu ''Die ungarische Hochzeit'', v němž využil svých znalostí uherských tanců, pominul ve svém divertissementu ''Zavězněná aneb Únos a šťastné osvobození ''konvenční postavy komedie dell’arte a vytvořil romantizující příběh o unesené a zachráněné hraběnce a jejím dítěti. Jeho choreografie mírnila obvyklou pohybovou komiku a zdůrazňovala mimicko-herecké vystižení citových stavů postav. Náročnější díla mohl uvádět hlavně s hostujícími tanečníky (např. Hertelovu ''Marnou opatrnost ''nazvanou ''Lisa und Colin ''se sólisty vídeňského divadla). Publikum na jeho reformní snahy nebylo zcela připraveno, kritika však jeho podíl na stoupající úrovni baletu v operních představeních StD ocenila. | ||
− | Druhou linií jeho tvorby ve StD bylo uvádění pohybových aranžmá v lidovém zábavném repertoáru, především pantomim. V polovině 30. let, kdy jejich obliba vrcholila, dal '''R. '''znovu na program (i v českých představeních) svou první pantomimu ''Policinellův původ ''a napsal několik dalších (mj. ''Kouzelný pistolet Arlekýnův'', ''Zlatá sekera'', ''Král křišťálů aneb Arlekýn co taneční mistr''). Podle osvědčené konvence promíchal postavy komedie dell’arte (především milence Harlekýna a Kolombinu, | + | Druhou linií jeho tvorby ve StD bylo uvádění pohybových aranžmá v lidovém zábavném repertoáru, především pantomim. V polovině 30. let, kdy jejich obliba vrcholila, dal '''R. '''znovu na program (i v českých představeních) svou první pantomimu ''Policinellův původ ''a napsal několik dalších (mj. ''Kouzelný pistolet Arlekýnův'', ''Zlatá sekera'', ''Král křišťálů aneb Arlekýn co taneční mistr''). Podle osvědčené konvence promíchal postavy komedie dell’arte (především milence Harlekýna a Kolombinu, pronásledované starým Pantalonem) s pohádkovými postavami a figurami z okruhu soudobého městského prostředí a vytvořil akční děj s překvapivými zvraty a důrazem na komické scény. Do děje zařazoval stylizované národní tance (uherské, tyrolské, polské, ruské apod.) a tance představitelů různých společenských skupin, např. řemeslníků. Ve ''Zlaté sekeře ''(1838) uvedl vedle krakoviaka a mazurky na scénu poprvé polku, kterou tančil s J. Springerovou. Připravoval rovněž taneční části českých představení, zejména pokud byly hry lokalizovány do zdejšího prostředí a využívaly domácí hudby. Významná byla jeho spolupráce s F. Škroupem na přípravě Tylovy ''Fidlovačky ''(1835), do níž nastudoval národní tance. Svým působením ve StD se '''R. '''snažil vytvořit předpoklady pro velkorysejší rozvoj baletu na této scéně. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Řádka 41: | Řádka 41: | ||
</div></ee:bibliography_content> | </div></ee:bibliography_content> | ||
== <ee:bibliography_label>Choreografie a role (kouzelné hry a opery)</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Choreografie a role (kouzelné hry a opery)</ee:bibliography_label> == | ||
− | <ee:bibliography_content>'''1834: '''Auber: ''Der Schnee''; Rossini: ''Armida''; Tyl–F. Škroup: ''Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka''; Bäuerle–W. Müller: ''Alina aneb Praha v jiném dílu světa'', role Učitele; Spohr: ''Jessonda''; Hérold: ''Zampa''; '''1835: '''Meyerbeer: ''Robert der Teufel''; Meisl–W. Müller: ''Die Fee aus Frankreich oder Liebesqualen eines Hagestolzen'', česky 1837 jako ''Kouzedlnice z Paříže aneb Láskou trápený starý | + | <ee:bibliography_content>'''1834: '''Auber: ''Der Schnee''; Rossini: ''Armida''; Tyl–F. Škroup: ''Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka''; Bäuerle–W. Müller: ''Alina aneb Praha v jiném dílu světa'', role Učitele; Spohr: ''Jessonda''; Hérold: ''Zampa''; '''1835: '''Meyerbeer: ''Robert der Teufel''; Meisl–W. Müller: ''Die Fee aus Frankreich oder Liebesqualen eines Hagestolzen'', česky 1837 jako ''Kouzedlnice z Paříže aneb Láskou trápený starý mládenec'', hra; Th. Krones–Drechsler: ''Sylphide, das Seefräulein''; Raimund–Drechsler: ''Der Diamant des Geisterkönigs'', česky jako ''Diamant krále duchů''; K. A. Frey–Schürer: ''Die Zauberrütschen oder Die Liebhaber als Bettelmusikanten''; '''1836:''' Auber: ''Ballnacht'', česky jako ''Noc bálová''; Weber: ''Oberon, König der Elfen''; Meyerbeer: ''Der Kreuzritter in Ägypten''; '''1837:''' Auber: ''Die Stumme von Portici'', česky jako ''Němá z Portici''; Bäuerle–Ad. Müller: ''Praha, Paříž, Londýn a Konstantinopol aneb Všude dobře, v Praze nejlíp''; Spohr: ''Der Berggeist''; F. Hopp–J. Hopp: ''Die Bekanntschaft im Paradiesgarten, die Entführung aus dem Himmel und die Verlobung im Elysium''; Raimund–W. Müller: ''Der Barometermacher auf der Zauberinsel''; '''1838:''' Halévy: ''Die Jüdin''; Spohr: ''Der Alchymist''; F. Hopp–J. Hopp: ''Elias Regenwurm oder Verlobung auf der Parforce Jagd''; '''1839:''' C. J. Schikaneder: ''Der unverhoffe Schatz''; '''1840:''' F. Hopp–J. Hopp: ''Nejšťastnější člověk, největší blázen, nejlepší žena''; Caigniez–M. Stegmayer, úpr. Štěpánek, h: Quaisin: ''Šalamounův rozsudek''.</ee:bibliography_content> |
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | ||
<ee:bibliography_content>Pracovní smlouva s ředitelem StD J. A. Stögerem, NMd, sign. T 1240. – Cedule StD 1834–40, NMd. – Matriky Týnského chrámu, kniha oddaných 1820–1847, Fol. 207, Trauungsregister 31. 1. 1843, druhý sňatek. • ''Allgemeine Theaterzeitung ''[Wien] 1832, August, s. 675; 1835, s. 60 [–f: Aus Prag]; ''Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode ''1833, č. 132, 145; 1835, č. 22; J. K. Chmelenský: Divadelní zprávy, ''Česká včela ''1, 1834, s. 408, 414; ''Bohemia ''24. 7., 4. 8. [Robert der Teufel] a 15. 9. 1835; 30. 6., 3. 7., 1. a 9. 9. 1836; 4. a 8. 9. 1840; 28. 5. 1844 [Herr Raab und die Pariser Polkaprofessoren], 7. 2. 1845 [Carneval-Schau]; ''Květy ''7, 1840, s. 312 [zpráva o polce v Paříži]; Teuber III, s. 201, 254, 277; Nejedlý: Smetana II, III; J. Plavec: ''František Škroup'', 1941; Vondráček II; J. Knap: ''Zöllnerové. Dějiny divadelního rodu'', 1958; Č. Zíbrt: ''Jak se kdy v Čechách tancovalo'', 1960, s. 254–256, 321–322, 325; B. Brodská: ''Dějiny českého baletu do roku 1918'', skripta HAMU, 1983, s. 28–31; R. Raab: ''Biographisches Index des Wiener Opernballets von 1631 bis zur Gegenwart'', Wien 1996; L. Petišková: Pantomime–internationale Kunst auf der Bühne des Ständetheaters in Prag in der ersten Hälfte des 19. Jhs., in: Deutschsprachiges Theater in Prag 2001, s. 227, 228. • ČHS; ÖBL; Schneider: Tanzlexikon; NDp; Český taneční slovník.</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>Pracovní smlouva s ředitelem StD J. A. Stögerem, NMd, sign. T 1240. – Cedule StD 1834–40, NMd. – Matriky Týnského chrámu, kniha oddaných 1820–1847, Fol. 207, Trauungsregister 31. 1. 1843, druhý sňatek. • ''Allgemeine Theaterzeitung ''[Wien] 1832, August, s. 675; 1835, s. 60 [–f: Aus Prag]; ''Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode ''1833, č. 132, 145; 1835, č. 22; J. K. Chmelenský: Divadelní zprávy, ''Česká včela ''1, 1834, s. 408, 414; ''Bohemia ''24. 7., 4. 8. [Robert der Teufel] a 15. 9. 1835; 30. 6., 3. 7., 1. a 9. 9. 1836; 4. a 8. 9. 1840; 28. 5. 1844 [Herr Raab und die Pariser Polkaprofessoren], 7. 2. 1845 [Carneval-Schau]; ''Květy ''7, 1840, s. 312 [zpráva o polce v Paříži]; Teuber III, s. 201, 254, 277; Nejedlý: Smetana II, III; J. Plavec: ''František Škroup'', 1941; Vondráček II; J. Knap: ''Zöllnerové. Dějiny divadelního rodu'', 1958; Č. Zíbrt: ''Jak se kdy v Čechách tancovalo'', 1960, s. 254–256, 321–322, 325; B. Brodská: ''Dějiny českého baletu do roku 1918'', skripta HAMU, 1983, s. 28–31; R. Raab: ''Biographisches Index des Wiener Opernballets von 1631 bis zur Gegenwart'', Wien 1996; L. Petišková: Pantomime–internationale Kunst auf der Bühne des Ständetheaters in Prag in der ersten Hälfte des 19. Jhs., in: Deutschsprachiges Theater in Prag 2001, s. 227, 228. • ČHS; ÖBL; Schneider: Tanzlexikon; NDp; Český taneční slovník.</ee:bibliography_content> |
Aktuální verze z 10. 2. 2017, 12:13
Na českých cedulích psán Jan Ráb. Manžel tanečnice Josefy R. (1811–3. 3. 1835 Praha), po její smrti od 1843 manžel herečky M. Zöllnerové (1813–1886). Otec tanečnice Josefy R. (nar. 1829).
Byl synem vídeňského měšťana. 1817–21 tančil v dětském baletu F. Horschelta ve vídeňském Theater an der Wien, 1822–31 působil společně s manželkou Josefou ve vídeňském dvorním divadle. 1832 ho přijal ředitel J. A. Stöger jako baletního mistra do Theater in der Josefstadt, kde R. se sedmnáctičlenným souborem uváděl hlavně pantomimy. 1834 následoval Stögera, který nastupoval na místo ředitele pražského StD. První smlouvu uzavřel 10. 4. 1834 na jeden rok (baletní mistr, tanečník, herec), později ji prodlužoval a zůstal v pražském souboru do 1840. Smlouva ho zavazovala i k účinkování v českých představeních. Zároveň hostoval ve Frankfurtu n. M., v Paříži a Londýně. Během angažmá ve StD vyučoval tanci i v pražských šlechtických rodinách a 1837 získal oficiální titul stavovského učitele tance (Ständischer Landschaftstanzmeister). V Praze uspořádal 1835–48 více než 30 plesů a maškarních bálů, jejichž přitažlivost zvyšovala jeho snaha o zavádění novinek. Zasloužil se o zpopularizování polky, kterou předvedl s tanečnicí Valentinou při druhé návštěvě Paříže (1840). Po velkém úspěchu tohoto a dalšího pařížského vystoupení (1844) se polka rozšířila po Evropě. Jeho nový tanec Slovanka se však neprosadil. 1848–50 žil ve Vídni, 1852–55 a 1862 působil v Theater an der Wien a 1855–57 byl baletním mistrem Theater in der Josefstadt. Také ve Vídni vyučoval společenské tance u dvora (1864 učil rakouského korunního prince Rudolfa) a 1859–86 v Tereziánské akademii. F. Kožík jeho osobu literárně ztvárnil v libretu operety Polka vítězí (1955, hudba J. Křička).
Vídeňské dvorní divadlo mu poskytlo důkladné taneční vzdělání a přehled o vývoji tanečního umění. Získal popularitu jako představitel Policinella v pantomimách F. Horschelta, F. Occioniho ad., jež se ve 20. a 30. letech těšily značné oblibě. V Theater in der Josefstadt uvedl 24. 10. 1833 svou první pantomimu Policinells Entstehung (h: J. Lanner).
Po příchodu do Prahy mohl uskutečnit své umělecké představy. Ředitel Stöger chtěl organizačně a finančně zajistit rozvoj dosud nevyhraněného baletního sboru StD; R. zahájil v souladu se svou smlouvou pravidelné tréninky a založil při divadle baletní školu, jejíž žákyně (včetně jeho dcery Josefy) se uplatnily v dětských rolích. Z Vídně si přivezl jako významnou posilu několik tanečníků, zvl. J. Lennerse a L. Grollovou. (Jeho první žena Josefa, která ve Vídni vynikla např. jako Fenella v Němé z Portici, zemřela krátce po příchodu do Prahy.) Jeho hlavním úkolem bylo aranžování tanců v operách, jimiž chtěl Stöger vedle bohaté výpravy posílit atraktivnost inscenací. Díla Meyerbeerova, Auberova ad. počítala s významným podílem baletu. R. podal jedinečný výkon při přípravě Meyerbeerovy opery Der Kreuzritter in Ägypten (1836), hlavní divadelní události pražské korunovace Ferdinanda V., když na jevišti řídil pohyb více než 300 statistů a tanečníků.
V Praze se snažil odpoutat od dosavadní závislosti na Vídni a v souladu se Stögerovým přáním odjel hledat novou orientaci v baletní tvorbě do Paříže. 1835 studoval v Paříži tance pro pražskou inscenaci Meyerbeerovy opery Robert der Teufel, z francouzské inspirace vycházel i při aranžmá tanců v Auberově opeře Die Ballnacht. Ač samostatných baletních představení ve StD nebylo mnoho, usiloval R. i v nich o narušení pražských stereotypů. Po krátkém baletu Die ungarische Hochzeit, v němž využil svých znalostí uherských tanců, pominul ve svém divertissementu Zavězněná aneb Únos a šťastné osvobození konvenční postavy komedie dell’arte a vytvořil romantizující příběh o unesené a zachráněné hraběnce a jejím dítěti. Jeho choreografie mírnila obvyklou pohybovou komiku a zdůrazňovala mimicko-herecké vystižení citových stavů postav. Náročnější díla mohl uvádět hlavně s hostujícími tanečníky (např. Hertelovu Marnou opatrnost nazvanou Lisa und Colin se sólisty vídeňského divadla). Publikum na jeho reformní snahy nebylo zcela připraveno, kritika však jeho podíl na stoupající úrovni baletu v operních představeních StD ocenila.
Druhou linií jeho tvorby ve StD bylo uvádění pohybových aranžmá v lidovém zábavném repertoáru, především pantomim. V polovině 30. let, kdy jejich obliba vrcholila, dal R. znovu na program (i v českých představeních) svou první pantomimu Policinellův původ a napsal několik dalších (mj. Kouzelný pistolet Arlekýnův, Zlatá sekera, Král křišťálů aneb Arlekýn co taneční mistr). Podle osvědčené konvence promíchal postavy komedie dell’arte (především milence Harlekýna a Kolombinu, pronásledované starým Pantalonem) s pohádkovými postavami a figurami z okruhu soudobého městského prostředí a vytvořil akční děj s překvapivými zvraty a důrazem na komické scény. Do děje zařazoval stylizované národní tance (uherské, tyrolské, polské, ruské apod.) a tance představitelů různých společenských skupin, např. řemeslníků. Ve Zlaté sekeře (1838) uvedl vedle krakoviaka a mazurky na scénu poprvé polku, kterou tančil s J. Springerovou. Připravoval rovněž taneční části českých představení, zejména pokud byly hry lokalizovány do zdejšího prostředí a využívaly domácí hudby. Významná byla jeho spolupráce s F. Škroupem na přípravě Tylovy Fidlovačky (1835), do níž nastudoval národní tance. Svým působením ve StD se R. snažil vytvořit předpoklady pro velkorysejší rozvoj baletu na této scéně.
Obsah
Choreografie (pantomimy a balety na vlastní libreta, role ve StD)
1834: Die ungarische Hochzeit, balet, h: směs; Policinells Entstehung, pant., h: ?, česky 1835 jako Policinellův původ, role Policinella; Küffel: Bednáři, kom. divertissement, 1 jedn., h: J. Kinsky; 1835: Der Zauber-Februar oder Die Überraschung, pant., h: F. Škroup; 1836: Hertel: Lisa und Colin [Marná opatrnost], balet; Die Verlobten und Verliebten, pant.; 1837: Arlekins Zauberpistolet, pant., 2 jedn., h: F. Vinař, česky jako Kouzelný pistolet Arlekýnův, role Leandera; Zavězněná aneb Únos a šťastné osvobození, divertissement, 3 jedn., h: F. Vinař, role Žalářníka; 1838: Goldene Hacke, pant., 2 jedn., h: F. Vinař, česky jako Zlatá sekera, role Leopold Blümler/Polda Kvítek; 1839: Krystall König oder Arlekin als Tanzmeister, pant., 2 jedn., h: F. Vinař, česky jako Král křišťálů aneb Arlekýn co taneční mistr, role Ženicha; Květenec, výjevy z pantomim, 1 jedn., h: směs.
Choreografie a role (kouzelné hry a opery)
1834: Auber: Der Schnee; Rossini: Armida; Tyl–F. Škroup: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka; Bäuerle–W. Müller: Alina aneb Praha v jiném dílu světa, role Učitele; Spohr: Jessonda; Hérold: Zampa; 1835: Meyerbeer: Robert der Teufel; Meisl–W. Müller: Die Fee aus Frankreich oder Liebesqualen eines Hagestolzen, česky 1837 jako Kouzedlnice z Paříže aneb Láskou trápený starý mládenec, hra; Th. Krones–Drechsler: Sylphide, das Seefräulein; Raimund–Drechsler: Der Diamant des Geisterkönigs, česky jako Diamant krále duchů; K. A. Frey–Schürer: Die Zauberrütschen oder Die Liebhaber als Bettelmusikanten; 1836: Auber: Ballnacht, česky jako Noc bálová; Weber: Oberon, König der Elfen; Meyerbeer: Der Kreuzritter in Ägypten; 1837: Auber: Die Stumme von Portici, česky jako Němá z Portici; Bäuerle–Ad. Müller: Praha, Paříž, Londýn a Konstantinopol aneb Všude dobře, v Praze nejlíp; Spohr: Der Berggeist; F. Hopp–J. Hopp: Die Bekanntschaft im Paradiesgarten, die Entführung aus dem Himmel und die Verlobung im Elysium; Raimund–W. Müller: Der Barometermacher auf der Zauberinsel; 1838: Halévy: Die Jüdin; Spohr: Der Alchymist; F. Hopp–J. Hopp: Elias Regenwurm oder Verlobung auf der Parforce Jagd; 1839: C. J. Schikaneder: Der unverhoffe Schatz; 1840: F. Hopp–J. Hopp: Nejšťastnější člověk, největší blázen, nejlepší žena; Caigniez–M. Stegmayer, úpr. Štěpánek, h: Quaisin: Šalamounův rozsudek.
Prameny a literatura
Pracovní smlouva s ředitelem StD J. A. Stögerem, NMd, sign. T 1240. – Cedule StD 1834–40, NMd. – Matriky Týnského chrámu, kniha oddaných 1820–1847, Fol. 207, Trauungsregister 31. 1. 1843, druhý sňatek. • Allgemeine Theaterzeitung [Wien] 1832, August, s. 675; 1835, s. 60 [–f: Aus Prag]; Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode 1833, č. 132, 145; 1835, č. 22; J. K. Chmelenský: Divadelní zprávy, Česká včela 1, 1834, s. 408, 414; Bohemia 24. 7., 4. 8. [Robert der Teufel] a 15. 9. 1835; 30. 6., 3. 7., 1. a 9. 9. 1836; 4. a 8. 9. 1840; 28. 5. 1844 [Herr Raab und die Pariser Polkaprofessoren], 7. 2. 1845 [Carneval-Schau]; Květy 7, 1840, s. 312 [zpráva o polce v Paříži]; Teuber III, s. 201, 254, 277; Nejedlý: Smetana II, III; J. Plavec: František Škroup, 1941; Vondráček II; J. Knap: Zöllnerové. Dějiny divadelního rodu, 1958; Č. Zíbrt: Jak se kdy v Čechách tancovalo, 1960, s. 254–256, 321–322, 325; B. Brodská: Dějiny českého baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983, s. 28–31; R. Raab: Biographisches Index des Wiener Opernballets von 1631 bis zur Gegenwart, Wien 1996; L. Petišková: Pantomime–internationale Kunst auf der Bühne des Ständetheaters in Prag in der ersten Hälfte des 19. Jhs., in: Deutschsprachiges Theater in Prag 2001, s. 227, 228. • ČHS; ÖBL; Schneider: Tanzlexikon; NDp; Český taneční slovník.
Životní události
- 3. 4. 1807: narození, Vídeň, Rakousko
- 13. 2. 1888: úmrtí, Vídeň, Rakousko
Další jména
Ráb Jan
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 425–427
Autor: Alice Dubská, Božena Brodská