Quaglio, Angelo: Porovnání verzí

Aktuální verze z 9. 2. 2017, 19:51

Pocházel z rozvětvené, původně italské rodiny výtvarníků, která působila od začátku 18. stol. (její první člen Giulio Q. zemř. asi 1720, Ange­lův syn Eugen Q. zemř. 1942; jméno Angelo Q. nesl také člen rodiny, který žil v Mnichově 1778–1815). Již od konce 18. stol. pracovali někteří členové rodiny ve Vídni, v Mannheimu, Frankfurtu n. M. a v Mnichově. Řada z nich se specializovala na divadelní výtvarnictví.

Q. se učil nejprve v Mnichově u svého otce Simona (1795–1878) a u F. Adama, dále studo­val u K. W. Gropia v Berlíně a Ch. A. Cambona v Paříži (1854–55). Podnikl cesty do Bruselu, Drážďan a Hannoveru. Od 1849 pracoval pod otcovým vedením jako malíř v dvorním diva­dle v Mnichově, kde téhož roku vytvořil svou první dekoraci, turecký sál k Mozartově opeře Die Entführung aus dem Serail. Od ledna 1850 zde byl v oficiálním angažmá jako dvorní malíř a první pomocník svého otce. Mnichovské dvorní scéně zůstal věren až do své smrti. 1860–80 dodal mnoho dekorací i do divadel v jiných německých městech (Drážďany, Ber­lín, Stuttgart, Hannover, Meiningen, Schwerin, Oldenburg, Augsburg), ale i do Petrohradu. Na našem území získalo jeho výpravy nejprve nově postavené německé divadlo v Teplicích (otevřeno v květnu 1874), které Q. s F. Lütkemeyerem z Coburgu vybavil základním fon­dem dekoračních souborů, v nichž pak bylo již během první letní sezóny provedeno i 23 oper (Weber: Der Freischütz; Bellini: Norma, Die Nachtwandlerin; Flotow: Martha, Alessandro Stradella; Lortzing: Der Waffenschmied; Verdi: Ernani, Der Troubadour; Kreutzer: Das Nacht­lager von Granada; Mozart: Don Juan, oder Der steinerne Gast; Gounod: Faust und Mar­garethe; Boieldieu: Die weisse Dame; Rossini: Der Barbier von Sevilla; Auber: Maurer und Schlosser a Fra Diavolo, Adam: Der Postillon von Lonjumeau), operet (Offenbach: Die schöne Helena) i her s hudbou (mj. P. A. Wolff–Weber: Preciosa).

V Praze se jeho dekorace objevila roku 1878 při hostování meiningenské dvorní scény v No­voměstském divadle (Schiller: Die Verschwö­rung des Fiesco zu Genua, sál ve 4. jedn., ostat­ní kulisy byly od bratří Brücknerů). Také hostující činoherní soubor mnichovského diva­dla Am Gärtnerplatz si do StD 1888 a 1890 při­vezl dekorace z mnichovského ateliéru ‚Angelo Q. und Sohn‘. České ND získalo 1884 z této dílny výpravy do několika inscenací: Bizet: Carmen; Délibes: Lakmé (části); Meyerbeer: Afričanka (poradní síň v admiralitě lisabonské, na Madagaskaru); Mozart: Don Juan (předsíň v paláci Donny Anny, též K. Gruner a R. Hol­zer). Zejména inscenace Carmen, první opera od zahraničního autora uváděná v ND, kterou Q. vypravil jako celek, vzbuzovala mnohá očekávání; vedení divadla chtělo ukázat, že mož­nosti nově otevřené scény jsou srovnatelné s ji­nými předními evropskými divadly. Dekorace tomuto záměru vyhověly působivou noblesou, utvářenou ještě romantickými konvencemi, efektním zobrazením renesančních arkád, palá­ců a typických jižních krajinných motivů. Díl­čími příspěvky vybavil Q. i činohry.

Jeho návrhy jsou většinou samy o sobě své­bytnými malířskými díly s jemnou, teplou, pro­světlenou barevností a lehkou, měkkou kres­bou, typickou pro tradici italské (benátské) malby. Dokonalým zvládnutím perspektivy a sladěním realistického detailu s celkovou snovou, fantaskní atmosférou (zvl. dekorace k Meyerbeerově Afričance) převyšují Q. práce tvorbu některých dalších členů jeho rodiny.

Prameny a literatura

Největší soubor scén. návrhů celé rodiny je uložen v Divadelním muzeu v Mnichově. Soubor návrhů též v NMd. – Cedule Novoměstského divadla (1878) a StD (1888, 1890), NMd. • Teplitz-Schönauer Anzeiger a Teplitzer Zei­tung 1874 [divadelní oznámení a referáty]; N. Zen­ger: Geschichte der Münchner Oper, München 1923, s. 383, 398, 487; V. Hepner: Scénická výprava na jevišti Národního divadla v letech 1883–1900, 1955, s. 35–64 passim, 81; Nejedlý: Opera ND I; J. Něme­ček: Opera ND v období ředitele F. A. Šuberta 1883–1900 I/2, 1968, s. 388; Němeček: Kovařovic; DČD III; Soupis repertoáru ND; B. Srba: Scénické výpravy Meyerbeerových oper na českém jevišti, Hudební věda 21, 1984, s. 376–385, obr.; B. Plevka: Cesty 1945–1985, Teplice 1985; Dějiny českého vý­tvarného umění 1780–1890, III/2, 2001, s. 232, 233. • Rieger; Otto; Enciclopedia; Kosch; Theater international Lexikon; Ulrich 1997; ND po 1883.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 423–424
Autor: Jiří Hilmera, Věra Velemanová