Postl, Karl: Porovnání verzí

Aktuální verze z 9. 2. 2017, 19:46

Psán též Postel. Narodil se v rodině vrchnostenského úředníka na bechyňském panství hrabat Paarů. Studoval na vídeňské Akademii výtvarných umění, pravděpodobně u F. A. Branda, a na grafické speciálce u J. M. Schmutzera. Ve Vídni začal s grafickým zpracováním vedut jiných autorů, později sám maloval veduty. Byl autorem panoramatických pohledů na Vídeň (1804) a Prahu (pohled z Vodárenské věže, 1805); je považován za nejvýznamnějšího vedutistu empírové Prahy. Ve Vídni ho proslavila série 26 pitoreskních pohledů z Čech, vydaných 1803–06 v albu Collection de vues les plus interessantes, et pittoresques de la Bohême. Do Čech se vrátil patrně 1803; z tohoto roku pochází jeho Pohled na Teplice. 1806 požádal pražskou Gesellschaft patriotischer Kunstfreunde o místo profesora krajinomalby na její škole (pozdější Akademie výtvarných umění). V žádosti upozorňoval na svůj český původ. Smlouva byla v dubnu 1806 podepsána a P. od 1. června vyučoval. Společnost ho ubytovala u hraběte Vrtby v Celetné ulici čp. 558 a za udělené stipendium mu uložila školit 12 žáků. Vyučoval do 1817 (jeho žákem byl mj. A. Mánes). Zemřel na tuberkulózu.

Jako krajinář vyšel námětově i stylově z podnětů francouzské a německé klasicistní malby heroických krajin s antikizujícími stafážemi (C. Lorrain, N. Poussin, J. P. Hackert). Charakteristická divadelnost se promítá i do P. pláten zejména do práce se světlem (viz Noc z cyklu Čtyři denní doby). 1807, za ředitele Liebicha, se P. stal prvním stálým divadelním malířem v historii StD, jímž zůstal do 1817. Liebich pro něj získal od stavovské divadelní komise plat 900 zl., sám připlácel 300 zl. Podle Liebichova přání měl P. nejen obnovit poškozené dekorace z éry ředitele Guardasoniho, ale vytvořit značný počet nových. Liebich nespoléhal na typové dekorace, které pro StD maloval ještě J. Platzer. Požadoval také, aby zejména v činoherních představeních byly iluzionistické barokní dekorace vystřídány historicky věrnějšími obrazy skutečného prostředí, které zachovávají reálný vzhled věcí. P. byl patrně především autorem návrhů, pro jejichž malířskou realizaci povolal Liebich z Vídně již 1806 L. Czermaka. Podle údaje z roku 1808 (Theateralmanach) vytvořil P. „od 1. května 1807 dodnes více dekorací, než jsme viděli za posledních 10 let". Jeho práce přispěly k odstraněních dřívějších častých rozporů mezi dekorací a prostředím hry. Ze souvislosti s P. ostatní tvorbou lze usuzovat, že jeho doménou v StD byly exteriérové scény. Z P. díla pro divadlo je dnes známo pouze jediné, rytina prospektu s pražským motivem, s výhledem od Týnského chrámu přes Staroměstskou radnici na petřínsko–hradčanské panorama. Spolu s dnes neznámým prospektem Vídně byl obraz součástí výpravy k německému představení zpěvohry Das Singspiel auf dem Dache ve StD (1807, h: Jos. Fischer, t: F. Treitschke). Z pražské dekorace byla pořízena rytina. Centrem dění, jež P. situoval do prvního plánu, je terasa mezi domy pod Týnským chrámem. Je oživena nenápadným žánrovým výjevem s trojúhelníkem postav v empírových oděvech. V divadelně pojatých gestech figur, z nichž jedna hraje na univerzální nástroj (harfa spojená s lesním rohem, bubínky a činely), se patrně zračí základní dramatická situace zpěvohry. Dominantou dekorace je věž Staroměstské radnice, za níž se rýsují střechy Klementina, v pozadí Karlův most a Malá Strana, na horizontu Petřín, Strahov a část Hradčan. Dekorace (nebo její části) byla použita v dalších inscenacích (pravděpodobně i při premiéře hry J. N. Štěpánka Obležení Prahy od Švejdů aneb Věrnost a udatnost česká, 1812), jejíž 2. jednání se odehrává v okolí radnice na Staroměstském náměstí. Z hlediska historie divadla v českých zemích má význam též P. kresba hlavního průčelí budovy StD (Theateralmanach 1808), zachycující stav před přestavbou uskutečněnou v roce 1834.

P. pražská dekorace je dokladem nové tendence ve scénografii, jež spočívá v zobrazování reálných prostředí. Vypovídá také o dobovém životním pocitu pražské měšťanské společnosti na těsném rozhraní mezi poklidným empírem a bouřlivým romantismem, jenž se promítl též do krajinářské malby.

Dílo

Soupis děl in: B. Mráz: K. P. a základy české krajinomalby, 1957, zde též přehled lit.

Prameny a literatura

Díla uložena v NG, Muzeu hl. m. Prahy, Galerii hl. m. Prahy, Oblastní galerii v Liberci, v Albertinu ve Vídni. • Schematismus 1807 [VII. Privat-Gesellschaft der patriot. Kunstfreunde], s. 117, 119; 1808, s. 204 a 344 [Stadtanzeigen]; 1809–1817 [Landesämter im Königreich Böhmen, Ständische Theateraufsichtskommission]; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1808, s. 13, 99–100, v příloze rytina z dekorace Das Singspiel auf dem Dache; 1809, s. 8; Teuber II, s. 410; F. X. Jiřík: Vývoj malířství ve století XIX., Dílo 6, 1909, č. 5–9, s. 43–45; F. X. Jiřík: Výstavy pohledů na český kraj, 1917; J. Port: Paběrky z odkazu divadelních Čech, Divadlo 12, 1932/33, s. 90; DČD II; Čtvero knih o Praze, III. Praha národního probuzení, sest. E. Poche, 1980, s. 282, 290–295, 297, 319, 413; V. Hlavsa: Praha očima staletí, 1984, 26n., 226; N. Blažíčková-Horová: České malířství 19. století, katalog výstavy, 1998, s. 15n., 30n.; Dějiny českého výtvarného umění 1780–1890, III/1, 2001; J. Pasáková: Praha v díle K. P. a jeho žáků (P. krajinářská škola a její žáci), katalog výstavy Muzea hl. m. Prahy, 2001; B. Srba: Obraz konkrétních skutečnostních prostředí v jevištních výpravách pražského Stavovského divadla a jeho filiálních scén v první polovině 19. století, Estetika 38, 2002, č. 2–4, s. 97–125. • Dlabač; Rieger; Wurzbach; Otto; ÖBL; Toman; NDp; České výtvarné umění.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 417–419
Autor: Jiří Hilmera, Věra Velemanová