Pištěk, Jan: Porovnání verzí

Verze z 9. 2. 2017, 19:26

Manžel herečky a zpěvačky Marie P. (1854–1945, před 1893 pod jménem Žižkovská a Slánská). Otec herečky Zdeňky P. (nar. 1869, provd. Bul­lantová, činná do 1907), a herce Theodora P. (1895–1960).

Od konce 60. let vystupoval jako tenorista na pražských ochotnických jevištích (mj. v restau­raci v Kravíně). Školil se v Pivodově škole a na konzervatoři, kterou nedokončil. 1869 se po­prvé bohatě oženil. Na profesionální scénu vstoupil 1. 12. 1872 v Aréně v Kravíně v ne­uvedené roli v operetě J. Plötze Zakletý princ. Získal angažmá ve společnosti P. Švandy st. ze Semčic, který hrál 1872–73 v Plzni a v pražské Aréně v Eggenberku. Tam měl P. úspěch jako Paris v Offenbachově Krásné Heleně. Po roz­tržce se Švandou 1874 přešel do Kramuelovy společnosti. 1874/75 přijal za neznámých okolností angažmá v Rusku. 1875–77 znovu zpíval u Kramuela a krátce u Faltysovy společnosti (1877), kde začal dirigovat. Jeho „příjemný te­nor a přirozená hra“ (Národní listy 2. 6. 1878) se nejlépe uplatnily v operetách (Cervantes, J. Strauss: Královnin krajkový šáteček, Pietro, Suppé: Boccaccio, Polyphem, Suppé: Gasko­něc). V operních rolích vystupoval většinou až ve vlastní společnosti (Jeník, Smetana: Proda­ná nevěsta při prvním provedení ukázek v Brně 23. 10. 1879, Fra Diavolo, Auber: Fra Diavolo ad.). Pěvecké role si ponechával až do začátku 90. let (Vašek, Smetana: Prodaná nevěsta, Ty­balt, Gounod: Romeo a Julie, 1887, Riego, Suppé: Donna Juanita, 1890). Opery a operety často připravoval jako režisér a dirigent.

1877 získal divadelní koncesi. 1877/78 si pro­najal městské divadlo v Plzni a výhodně koupil od Kramuela Arénu v Kravíně (začal tam hrát v květnu 1878). Konkuroval Švandově společ­nosti operním, operetním a činoherním repertoárem. Podobně jako Švanda hrál v létě v Pra­ze, v zimě získával do nájmu městská divadla (Plzeň 1877/78, 1886–89 a 1891/92, Chrudim 1878/79 ad.). Zvláště významná byla jeho čin­nost v Brně. 1879–81 pořádal stagiony v Be­sedním domě, 1884/85 se stal prvním ředitelem brněnského Národního divadla a několikrát se na tuto scénu vrátil (1894/95, 1895/96, 1897/98). Souběžně vyvíjel činnost v Praze a získával publikum obou jazyků. 1882 opravil Arénu v Kravíně a představil v ní vedle běžných operet některé francouzské autory (E. Audran: Vel­komogul, A. Messager: Pěnkava z bazaru, obo­jí 1886, ad.). Po zabrání pozemků kolem arény pro stavební účely scénu znovu vybudoval u vi­nohradské vodárny (od 30. 4. 1893). Protože chtěl udržet pražský provoz přes zimu, zřídil v říjnu 1892 jeviště v Národním domě na Vinohradech, hrál tam však jen do prosince. Od 1894 do 1897 publikoval tisk informace o P. úmyslu (inspirovaném zřejmě úspěchem Sme­tanovy Prodané nevěsty na Mezinárodní hu­dební a divadelní výstavě ve Vídni 1892) odjet se souborem do Ameriky a hrát tam českou tvorbu, záměr se však neuskutečnil. V létě 1896 najal P. asi 50 externistů a s osmdesáti účinkujícími uspořádal velmi úspěšný zájezd do Splitu (asi 20 operních představení). Roku 1900 ukončil putování po mimopražských pů­sobištích a trvale zakotvil ve vlastní aréně na Královských Vinohradech, kterou dal zastřešit a upravit pro celoroční provoz. Od jeho smrti 1907 do zbourání 1932 vedla toto vinohradské tzv. Pištěkovo divadlo jeho manželka s dalšími nájemci.

Začátky P. společnosti v Plzni 1877/78 byly rozpačité a činohru doplnilo jen několik operet­ních představení. Činnost se však rychle rozvi­nula. Ředitel si zajistil několik žáků z Pivodovy školy, mohl spoléhat na dobrý interpretační průměr velké společnosti a pěstovat bohatý re­pertoár. V dramaturgii neriskoval, ale nevyhý­bal se českým premiérám (v únoru 1882 uvedl v Chrudimi téměř dva roky před pražským ND premiéru Bendlova Starého ženicha, 1883 operu Záletníci od M. Angra). V brněnských stagio­nách zazněla poprvé na Moravě Prodaná ne­věsta (zkráceně 1879) a Hubička (1881), po­prvé česky Flotowova Marta (1879), Weberův Čarostřelec (1879), Gounodovy opery Faust a Markéta a Romeo a Julie (obě 1880), Verdiho Troubadour a Traviata (též 1880), Nicolaiovy Veselé ženy windsorské (1881) ad. Základ operetního repertoáru tvořili Lecocq, Offenbach, Joh. Strauss a Suppé. Kapelníkem byl J. Hartl, v souboru zpívali kromě ředitele V. Heš, poz­dější člen ND (Mefisto, Gounod: Faust a Markéta, Falstaff, Nicolai: Veselé ženy windsorské), A. Součková (Vendulka, Smetana: Hubička, Leonora, Verdi: Troubadour, Julie, Gounod: Romeo a Julie, Markéta, Gounod: Faust a Markéta, Violetta, Verdi: La Traviata ad.), J. Dvo­řák (Jeník, Prodaná nevěsta, Romeo, Romeo a Julie atd.), J. Dvořáková, A. Chvapilová, K. Schambergerová ad.

Pro brněnské Národní divadlo získal 1884/85 pěvecké individuality (C. Králová-Budilová, E. Kroupa), nepodařilo se mu však přesvědčit kritika Hudebních listů L. Janáčka o patřičné úrovni orchestru, sboru a dirigenta E. Picherta. Vedle děl známých (Smetana, Blodek, Flotow, Gounod, Verdi, Weber) uvedl P. jako novinky i zde Bendlova Starého ženicha, Adamova Postiliona z Lonjumeau a operu Poklad J. Paukne­ra (1885), práci autora populárních komických duet a výstupů. Mezi 12 operetami uvedl v čes­ké premiéře Straussův Královnin krajkový šáte­ček (1885).

1894 nastudoval v Brně poprvé Janáčkovu prvotinu Počátek románu (Selské děvče: M. Wollnerová, Otec: E. Aschenbrenner, Mladý baron: B. Pták, dir. E. Engelbert). V 90. le­tech zde inscenoval Verdiho Maškarní ples, Bizetovu Carmen, obnovil Lohengrina, nově uvedl Mozartova Dona Juana a Kouzelnou flétnu, z nejnovější produkce Čajkovského Pikovou dámu, Smetanovo Tajemství, Dalibora a Dvě vdovy, Dvořákovy Tvrdé palice a Šelmu sedláka. Mezi operetními premiérami byly i práce členů P. společnosti (Hartl: Záboj a Ludiše, J. A. Jelínek: Rosa Šandor, 1890). 1893 se soubor v Brně pokusil o balety (ch: F. Janov­ská-Friezová, Bayer: Královna loutek, Anger: Štědrovečerní sen). V roce 1895, na zájezdu v Moravské Ostravě, debutoval v P. souboru E. Burian.

V Plzni P. 1887 uvedl a režijně připravil po­prvé mimo Prahu Wagnerova Lohengrina (Lo­hengrin: J. A. Jelínek, Elsa: A. Součková, Tel­ramund: E. Kroupa, dir: Kovařovic). Po krátké dirigentské epizodě K. Kovařovice nastoupil opět J. Hartl, který poprvé v Plzni nastudoval Smetanova Dalibora (1887), svou vlastní ope­ru Natalie (1887) a českou premiéru Wagne­rova Tannhäusera (1888 tři roky před praž­ským ND; Tannhäuser: J. A. Jelínek, Alžběta: M. Chlostíková, Wolfram: F. Šír, r: Pištěk, v: R. Polák). Ve své poslední plzeňské sezoně 1891/92 P. nově nastudoval Lohengrina a uve­dl Mascagniho novinku Sedlák kavalír (1892, Santuzza: B. Lesčinská, Lola: M. Panznerová, Turiddu: J. A. Jelínek, Alfio: M. Fedyczkowski). V operním souboru dále působili C. Budilová, J. Hešová, A. Pivoňka aj., kapelníkem byl R. Benýšek. 1889/90 začal P. v Plzni uvádět i celovečerní balety, z nich sám dirigoval Baye­rovu Královnu loutek (ch: J. Dašek, v: R. Hol­zer). 1888 zazněl v Plzni poprvé česky Straussův Cikánský baron.

Po definitivním přesunu do Prahy v roce 1900 došlo ke změnám. P. již dříve omezoval operu a vzhledem ke konkurenci velkých praž­ských scén ji rozpustil. Orientoval se na hry se zpěvy a zábavný repertoár pro lidové publikum. Po čtvrt století patřil k nejznámějším di­vadelním podnikatelům. S dobrým finančním zajištěním postupně vybudoval jednu z největ­ších operních, operetních a činoherních spo­lečností v českých zemích, jejíž zásluhy spočívaly v rozšíření hudebního divadla mimo Prahu, nejen do Plzně, Brna a Chrudimi, ale i do menších měst, kam mnohdy poprvé přine­sla operu.

Prameny a literatura

Národní listy 1. 12. 1872 [první vyst.], 6. 2. 1878 [první cesta společ­nosti]; Hudební a divadelní věstník 2, 1878, s. 22 [začátek her v Kravíně]; Česká Thalia 1, 1887 až 6, 1892 [venkovské štace]; Dalibor 10, 1888 až 19, 1897 [venkovské štace], s. 112–115 [plán amer. tur­né]; Anon.: Jan Pištěk, ředitel, Divadlo 5, 1906/07, s. 303; V. Budil: Z mých ředitelských vzpomínek,1920; A. Charvát: Ze staré Prahy. Divadelní vzpo­mínky, 1926, zvl. s 177–184; V. Š. Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930; K. Tauš: K padesátiletému jubileu českého divadla v Brně,1934; L. Pacák: Opereta, 1946; E. Nováková: Opera v Prozatímním divadle v Brně v letech 1884–1894, dipl. práce fil. fak. brněnské univ. 1956; A. Gruli­chová: Příspěvek k dějinám brněnské opery v letech 1894–1904, dipl. práce fil. fak. brněnské univ. 1958; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; Javorin, s. 100, 108, 245–252 [soupisy členů společnosti]; A. Javo­rin: Letní divadlo na Král. Vinohradech. Repertoár 1882–1892, rkp. v DÚ; J. Knap: Umělcové na pou­ti. České divadelní společnosti v 19. století, 1961; A. Špelda: Smetanova Prodaná nevěsta v Plzni 1869–1959, Minulostí Plzně a Plzeňska, III, Plzeň 1960, zvl. s 196–198; 100 let českého divadla v Plzni 1865–1965, Plzeň–Praha 1965; A. Buchner: Cedu­le; České divadlo v Brně, 1974, sv. II; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978; Divadelní tradice Plzně od 19. století do současnosti, vyd. V. Viktora a Z. Fictumová, Plzeň 1983; O. Roubínek: F. F. Šamberk, 1985; A. Špelda: Wagner poprvé v Če­chách [Tannhäuser v Plzni], Opus musicum 20, 1988, s. 49–51; Šulc: Opereta. • ČHS [lit.]; Postavy I; Česká divadla.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 400–403
Autor: Jiří Štefanides