Pihert, Josef: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| Řádka 23: | Řádka 23: | ||
</ee:perex><ee:content> | </ee:perex><ee:content> | ||
| − | Vystupoval i jako Emanuel P., psán též J. J. P. Bývá zaměňován s mladším publicistou Jindřichem P. (1874–1939). Již při studiu v Praze zpíval v kostele a v dospělém věku vystudoval Pavlisův vojenský hudební ústav a varhanickou školu (1870/72). Byl ředitelem kůru v Hustopečích na Moravě (1873) a v Nymburce (1875–77), poté biskupským kapelníkem v Chorvatsku v Senji. 1883 otevřel v Praze hudební ústav. Mezi 1883 a 1892 byl s přestávkami kapelníkem Pištěkovy společnosti v letním divadle na Král. Vinohradech v Praze. Psal též do listů ''Česká Thalia ''a ''Besedník. ''Komponoval od 1864 a napsal asi 300 skladeb různých žánrů, včetně dvou desítek operet a hudeb k činohrám, určených profesionálním divadlům i ochotníkům. Zabýval se jimi i | + | Vystupoval i jako Emanuel P., psán též J. J. P. Bývá zaměňován s mladším publicistou Jindřichem P. (1874–1939). Již při studiu v Praze zpíval v kostele a v dospělém věku vystudoval Pavlisův vojenský hudební ústav a varhanickou školu (1870/72). Byl ředitelem kůru v Hustopečích na Moravě (1873) a v Nymburce (1875–77), poté biskupským kapelníkem v Chorvatsku v Senji. 1883 otevřel v Praze hudební ústav. Mezi 1883 a 1892 byl s přestávkami kapelníkem Pištěkovy společnosti v letním divadle na Král. Vinohradech v Praze. Psal též do listů ''Česká Thalia ''a ''Besedník. ''Komponoval od 1864 a napsal asi 300 skladeb různých žánrů, včetně dvou desítek operet a hudeb k činohrám, určených profesionálním divadlům i ochotníkům. Zabýval se jimi i publicisticky (Důležitost lehkých původních operetek [text], ''Divadelní ochotní''k, IV, 1867, č. 1). Jeho písně, sbory z činoher a jednotlivá čísla z operet byly značně rozšířené a vycházely jako samostatné letáky nebo v lidových edicích. Vedle původních námětů zhudebňoval i úpravy nebo parodie známých divadelních her a oper. K nejčastěji hraným patřila jeho „národní komická zpěvohra“ ''Rinaldo Rinaldini ''(t: E. Just, 1868), lidová úprava německých rytířských her, převzatých do českého repertoáru v první polovině 19. stol. Hudbu zpěvohry z Krkonoš, mající vedle lupiče Rinaldiniho hlavní postavy v králi Vondráčkovi, královně Symfonii, uhlířích a jejich ženách, doporučuje vydavatel „zvláště pro snadnost, an motivy k ariím vzaty vesměs z národních písní“. Zpěvohra se zvláště rozšířila v úpravě R. Nejedlého jako ''Král Vondráček XXVII''. Podobným způsobem zpracoval '''P. '''i další známé náměty. |
| − | Vedle hudby k operetám a hrám se zpěvy psal tzv. melodramy, humoristické hudební výstupy pro dva až čtyři účinkující. Nejčastěji se hrála ''Fraška a basa ''(4 jedn., t: L. Pihert, režisér ochotnického divadla v Domaušicích), jejíž hudba se skládala z kupletů, dueta a smíšených sborů, 1870), dále ''Jahodový ples'', ''Doktora Fausta noční čepička'',''Tři mrtvoly za pět minut'', ''Na poušti ''ad. Výstupy byly prováděny zvl. na silvestrovských a jiných spolkových zábavách. (Jako jejich autor bývá '''P. '''zaměňován s J. | + | Vedle hudby k operetám a hrám se zpěvy psal tzv. melodramy, humoristické hudební výstupy pro dva až čtyři účinkující. Nejčastěji se hrála ''Fraška a basa ''(4 jedn., t: L. Pihert, režisér ochotnického divadla v Domaušicích), jejíž hudba se skládala z kupletů, dueta a smíšených sborů, 1870), dále ''Jahodový ples'', ''Doktora Fausta noční čepička'',''Tři mrtvoly za pět minut'', ''Na poušti ''ad. Výstupy byly prováděny zvl. na silvestrovských a jiných spolkových zábavách. (Jako jejich autor bývá '''P. '''zaměňován s J. Pauknerem.) Neruda považoval tuto tvorbu za prototyp pokleslého repertoáru. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Aktuální verze z 9. 2. 2017, 19:18
Vystupoval i jako Emanuel P., psán též J. J. P. Bývá zaměňován s mladším publicistou Jindřichem P. (1874–1939). Již při studiu v Praze zpíval v kostele a v dospělém věku vystudoval Pavlisův vojenský hudební ústav a varhanickou školu (1870/72). Byl ředitelem kůru v Hustopečích na Moravě (1873) a v Nymburce (1875–77), poté biskupským kapelníkem v Chorvatsku v Senji. 1883 otevřel v Praze hudební ústav. Mezi 1883 a 1892 byl s přestávkami kapelníkem Pištěkovy společnosti v letním divadle na Král. Vinohradech v Praze. Psal též do listů Česká Thalia a Besedník. Komponoval od 1864 a napsal asi 300 skladeb různých žánrů, včetně dvou desítek operet a hudeb k činohrám, určených profesionálním divadlům i ochotníkům. Zabýval se jimi i publicisticky (Důležitost lehkých původních operetek [text], Divadelní ochotník, IV, 1867, č. 1). Jeho písně, sbory z činoher a jednotlivá čísla z operet byly značně rozšířené a vycházely jako samostatné letáky nebo v lidových edicích. Vedle původních námětů zhudebňoval i úpravy nebo parodie známých divadelních her a oper. K nejčastěji hraným patřila jeho „národní komická zpěvohra“ Rinaldo Rinaldini (t: E. Just, 1868), lidová úprava německých rytířských her, převzatých do českého repertoáru v první polovině 19. stol. Hudbu zpěvohry z Krkonoš, mající vedle lupiče Rinaldiniho hlavní postavy v králi Vondráčkovi, královně Symfonii, uhlířích a jejich ženách, doporučuje vydavatel „zvláště pro snadnost, an motivy k ariím vzaty vesměs z národních písní“. Zpěvohra se zvláště rozšířila v úpravě R. Nejedlého jako Král Vondráček XXVII. Podobným způsobem zpracoval P. i další známé náměty.
Vedle hudby k operetám a hrám se zpěvy psal tzv. melodramy, humoristické hudební výstupy pro dva až čtyři účinkující. Nejčastěji se hrála Fraška a basa (4 jedn., t: L. Pihert, režisér ochotnického divadla v Domaušicích), jejíž hudba se skládala z kupletů, dueta a smíšených sborů, 1870), dále Jahodový ples, Doktora Fausta noční čepička,Tři mrtvoly za pět minut, Na poušti ad. Výstupy byly prováděny zvl. na silvestrovských a jiných spolkových zábavách. (Jako jejich autor bývá P. zaměňován s J. Pauknerem.) Neruda považoval tuto tvorbu za prototyp pokleslého repertoáru.
Dílo
Soupis skladeb uvádí ČHS. – Písně, sbory a kuplety (výběr) vyšly in: Divadelní zpěvník, sbírka divadelních popěvků, písní a sborů ku představením na českých divadlech, sest. J. Mikuláš-Boleslavský, nápěvy od J. J. Piherta a jiných skladatelů (1870, 2. pozměněné vyd. 1878); Popěvky, písně, sbory a nápěvy pro pořadatele besedních zábav a divadelních představení, vyd. J. Mikuláš-Boleslavský, I, 1874, II, 1876, III, s. a. – Pěvec český. Sbírka nejoblíbenějších písní národních, úryvků a popěvků z českých a ruských oper pro jeden hlas s průvodem harmonia nebo piana, nakl. Pazdírek, Bučovice na Mor., s. a.
Práce pro divadlo
Mirza, opera, 1 jedn., klav. výtah a partit. v ČMH; Rinaldo Rinaldini, nár. komická zpěvohra, t: E. Just, klav. výtah s textem rozmn. Mikuláš a Knapp [1868], libr. 1868; Ďáblův podíl, kom. opereta, 3 jedn., t: Litněnský podle stejnojmenné Scribovy hry, klav. výtah vyd. Mikuláš a Knapp 1872, libr. 1875; Náš milý venkov, opereta, 1 jedn., t: Grunert, klav. výtah vyd. Mikuláš a Knapp 1872; Poklad, operetka, 1 jedn., t: L.[adislav] P.[ihert], část textu vyd. Česká Thalia 3, 1869, s. 9–11, klav. výtah F. Hoblík v Pardubicích s. a.; Toman a lesní panna, potpourri z operety pro klavír na 2 ruce, vyd. Mikuláš a Knapp s. a.; Afrikánka, potpourri z operety pro klavír na 2 ruce, Mikuláš a Knapp s. a. [parodie Meyerbeerovy opery]; Šotek, kom. opereta, 1 jedn., t: L. M. Pihert, potpourri pro klavír na 2 ruce a libr. vyd. Mikuláš a Knapp s. a.; Růžové jezero, romant. opereta, 3 jedn., t: ?, klav. výtah vyd. Švarc, Kutná Hora, s. a; Kutna Hora, s. a.; Krakonoš aneb Srdce z kamene, báchorka, t: Janke, 1872.
Prameny a literatura
Česká Thalia 4, 1870, s. 54; Dalibor 11, 1889, s. 365 [seznam skl.]; 34, 1912, s. 8 [nekrolog]; J. Neruda, Podobizny I, 1951, s. 289–290 [zaměněn s Pauknerem]; Javorin, s. 221; J. Kotek: Dějiny české populární hudby a zpěvu, I, 1994; J. Paclt: Hudba v českém divadle a činohře, 1869–1918, Prolegomena scénografické encyklopedie, 8, 1971, část II, s. 108 [zmínka]. • Otto; ČHS [lit.].
Životní události
- 27. 8. 1845: narození, Domousice u Loun
- 21. 10. 1911: úmrtí, Praha
Další jména
Pihert Emanuel, Pihert J. J.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 396–397
Autor: Josef Kotek
