Peták, Ignác: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
Psán též Hynek. Starší bratr zpěváka Antonína P. (1829–po 1898). Studoval ve třídě G. Gordigianiho na pražské konzervatoři 1843–45 a upozornil na sebe na školních koncertech, studium však nedokončil. Již 1845 ho ředitel J. A. Stöger na samém konci svého prvního pražského působení angažoval do StD, kde '''P. '''za Stögerova nástupce J. Hoffmanna vystupoval zejm. v české opeře i činohře. Při své pražské návštěvě ho slyšel ředitel J. Pellet, působící ve Lvově, a nabídl mu místo druhého tenoristy. '''P. '''tam setrval pouze od Velikonoc 1846 do Velikonoc 1847, pak následovalo krátké angažmá v operní společnosti hrající v Magdeburgu (1847/48), v Bonnu, Kolíně n. R. a v Cáchách (1850/51), poté v německém souboru ředitele F. Bluma, který objížděl Olomouc, Opavu a Karlovy Vary (1851–53), a posléze v Linci (1853–56). Do StD se '''P. '''vrátil 1857 jako sborista německé a sólista české opery, záhy však znovu odešel na jednu sezonu (neznámo kam), ale 1858 byl znovu angažován s výlučným určením pro česká představení. V nich vystupoval v malých operních a činoherních rolích až do rozdělení českého a německého divadla 1862. Do českého souboru PD nebyl přejat, proto nastoupil v opeře v Pešti a Budíně [Budapešť] jako druhý tenorista. Zde jeho pěvecká dráha pravděpodobně skončila. | Psán též Hynek. Starší bratr zpěváka Antonína P. (1829–po 1898). Studoval ve třídě G. Gordigianiho na pražské konzervatoři 1843–45 a upozornil na sebe na školních koncertech, studium však nedokončil. Již 1845 ho ředitel J. A. Stöger na samém konci svého prvního pražského působení angažoval do StD, kde '''P. '''za Stögerova nástupce J. Hoffmanna vystupoval zejm. v české opeře i činohře. Při své pražské návštěvě ho slyšel ředitel J. Pellet, působící ve Lvově, a nabídl mu místo druhého tenoristy. '''P. '''tam setrval pouze od Velikonoc 1846 do Velikonoc 1847, pak následovalo krátké angažmá v operní společnosti hrající v Magdeburgu (1847/48), v Bonnu, Kolíně n. R. a v Cáchách (1850/51), poté v německém souboru ředitele F. Bluma, který objížděl Olomouc, Opavu a Karlovy Vary (1851–53), a posléze v Linci (1853–56). Do StD se '''P. '''vrátil 1857 jako sborista německé a sólista české opery, záhy však znovu odešel na jednu sezonu (neznámo kam), ale 1858 byl znovu angažován s výlučným určením pro česká představení. V nich vystupoval v malých operních a činoherních rolích až do rozdělení českého a německého divadla 1862. Do českého souboru PD nebyl přejat, proto nastoupil v opeře v Pešti a Budíně [Budapešť] jako druhý tenorista. Zde jeho pěvecká dráha pravděpodobně skončila. | ||
| − | V českých představeních StD zpíval první tenorové role lyrického zaměření. Zvláště byl oceněn jako Alessandro Stradella (Flotow: ''Alessandro Stradella'', 1845); kritika vyzdvihovala jeho výkon nad kreaci německého představitele, tenoristy B. Damckeho. V německých představeních mu byly svěřovány jen menší úkoly (1845: Otakar, Donizetti: ''Belisar'', 1846: Jeppo Livereto, Donizetti: ''Lucrezia Borgia''). Ve Lvově se vcelku dobře uplatnil, byl však zastiňován výtečným prvním tenoristou F. Erlem. Do souboru působícího v okolí Kolína n. R. byl přijat jako první tenorista, u F. Bluma a v Linci pro obor hrdinný tenor. Měl dobře vyškolený hlas a působivý jevištní zjev, ale kritika mu opakovaně doporučovala, aby zlepšil herecký projev. Ve své umělecké dráze, jež se od počátku vyznačovala neklidem a častými změnami působiště, po slibném začátku zapadl do | + | V českých představeních StD zpíval první tenorové role lyrického zaměření. Zvláště byl oceněn jako Alessandro Stradella (Flotow: ''Alessandro Stradella'', 1845); kritika vyzdvihovala jeho výkon nad kreaci německého představitele, tenoristy B. Damckeho. V německých představeních mu byly svěřovány jen menší úkoly (1845: Otakar, Donizetti: ''Belisar'', 1846: Jeppo Livereto, Donizetti: ''Lucrezia Borgia''). Ve Lvově se vcelku dobře uplatnil, byl však zastiňován výtečným prvním tenoristou F. Erlem. Do souboru působícího v okolí Kolína n. R. byl přijat jako první tenorista, u F. Bluma a v Linci pro obor hrdinný tenor. Měl dobře vyškolený hlas a působivý jevištní zjev, ale kritika mu opakovaně doporučovala, aby zlepšil herecký projev. Ve své umělecké dráze, jež se od počátku vyznačovala neklidem a častými změnami působiště, po slibném začátku zapadl do pěveckého průměru. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Aktuální verze z 9. 2. 2017, 19:10
Psán též Hynek. Starší bratr zpěváka Antonína P. (1829–po 1898). Studoval ve třídě G. Gordigianiho na pražské konzervatoři 1843–45 a upozornil na sebe na školních koncertech, studium však nedokončil. Již 1845 ho ředitel J. A. Stöger na samém konci svého prvního pražského působení angažoval do StD, kde P. za Stögerova nástupce J. Hoffmanna vystupoval zejm. v české opeře i činohře. Při své pražské návštěvě ho slyšel ředitel J. Pellet, působící ve Lvově, a nabídl mu místo druhého tenoristy. P. tam setrval pouze od Velikonoc 1846 do Velikonoc 1847, pak následovalo krátké angažmá v operní společnosti hrající v Magdeburgu (1847/48), v Bonnu, Kolíně n. R. a v Cáchách (1850/51), poté v německém souboru ředitele F. Bluma, který objížděl Olomouc, Opavu a Karlovy Vary (1851–53), a posléze v Linci (1853–56). Do StD se P. vrátil 1857 jako sborista německé a sólista české opery, záhy však znovu odešel na jednu sezonu (neznámo kam), ale 1858 byl znovu angažován s výlučným určením pro česká představení. V nich vystupoval v malých operních a činoherních rolích až do rozdělení českého a německého divadla 1862. Do českého souboru PD nebyl přejat, proto nastoupil v opeře v Pešti a Budíně [Budapešť] jako druhý tenorista. Zde jeho pěvecká dráha pravděpodobně skončila.
V českých představeních StD zpíval první tenorové role lyrického zaměření. Zvláště byl oceněn jako Alessandro Stradella (Flotow: Alessandro Stradella, 1845); kritika vyzdvihovala jeho výkon nad kreaci německého představitele, tenoristy B. Damckeho. V německých představeních mu byly svěřovány jen menší úkoly (1845: Otakar, Donizetti: Belisar, 1846: Jeppo Livereto, Donizetti: Lucrezia Borgia). Ve Lvově se vcelku dobře uplatnil, byl však zastiňován výtečným prvním tenoristou F. Erlem. Do souboru působícího v okolí Kolína n. R. byl přijat jako první tenorista, u F. Bluma a v Linci pro obor hrdinný tenor. Měl dobře vyškolený hlas a působivý jevištní zjev, ale kritika mu opakovaně doporučovala, aby zlepšil herecký projev. Ve své umělecké dráze, jež se od počátku vyznačovala neklidem a častými změnami působiště, po slibném začátku zapadl do pěveckého průměru.
Role (výběr z českých ve StD)
1845: Don Ottavio (Mozart: Don Juan), Liborín [Max] (Weber: Střelec kouzelník), Nadori (Spohr: Jessonda), Josef (Méhul: Josef a jeho bratří), Vergy (Grétry: Kníže Raoul, nazván Modrovous), Alessandro Stradella (Flotow: Alessandro Stradella); 1846: Gennaro (Donizetti: Lukrezie Borgia); 1859: Kníže (Weber: Střelec kouzelník); 1860: Ladislav (Isouard: Popelka); 1861: Otakar (Donizetti: Belisar); 1862: Přísedící první (Dörstling: Eva Hlínová, dcera zbrojíře pražského).
Prameny a literatura
Matrika narozených v Pičíně, č. 6, 9. 4. 1822, Stát. oblast. archiv Praha. – Hauptmatrik der Schüler des Conservatoriums, archiv konzervatoře v Praze. – Cedule StD 1845–46, 1857–62, NMd. • Allgemeine Theater-Zeit. [Wien] 36, 1843, s. 295; 39, 1846, s. 184, 332, 336, 518; 40, 1847, s. 272; F. M.[ikovec]: Das Theater in der Rosengasse und die čechische Bühne unter Stöger, Bohemia 5., 7. a 9. 4. 1846; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1846, s. 31; 1847, s. 14 [odchod]; Almanach für Freunde der Schauspielkunst [Berlin] 12, 1848 až 17, 1855; Deutscher Bühnen-Almanach [Berlin] 18, 1854 až 26, 1862; Teuber III, s. 302, 362; Kittl: Opera StD 1824–62; H. Wimmer: Das Linzer Landestheater 1803–1958, Linz 1958, s. 35; DČD II; Got: Lvov.
Životní události
- 9. 4. 1822: narození, Rosovice (též Rosejovice) u Dobříše
- po 1862: úmrtí
Další jména
Hynek
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 393–394
Autor: Adolf Scherl
