Palla, Hynek: Porovnání verzí

Aktuální verze z 9. 2. 2017, 18:52

Sám uváděl jiná data narození. Syn hudbymi­lovného hodináře. Zabýval se hudbou při studiu na české reálce v Praze (1850–56) pod vede­ním V. Schweizera, A. Nedvěda a V. E. Horáka. 1856/57 navštěvoval polytechniku, kterou ne­dokončil. Skladbu studoval u J. Krejčího, který ho doporučil J. L. Zvonařovi, aby dále rozvíjel jeho talent. 1864 odešel P. do Plzně, kde začal vyučovat hudbě a tělocviku na vyšší reálné škole a stal se cvičitelem Sokola. 1866 se ože­nil s J. Pechovou, sestrou E. Krásnohorské; 1885, tři roky po smrti své první ženy, uzavřel druhý sňatek s J. Svobodovou. Už ve student­ských letech komponoval písně a sbory, rozsáh­lejší skladatelská činnost pak spadá do plzeňské­ho období. 1864–74 byl ředitelem plzeňského pěveckého spolku Hlahol, při kterém zřídil 1865 ženský a 1867 smíšený sbor a pro který napsal na texty E. Krásnohorské jedny z prv­ních českých kantát. Za vokální skladby obdržel několik cen (od listu Dalibor, v soutěži Jednoty čsl. zpěváckých spolků, k 20. výročí pražského Hlaholu). Po odchodu z Hlaholu 1874 byl referentem Pilsner Reform a psal hu­dební a divadelní kritiky do Plzeňských listů a Plzeňských novin. 1882 pomáhal zakládat Plzeňský filharmonický spolek a stal se jeho ředitelem. Ve své publicistické činnosti se vě­noval hudebním dějinám Plzně a aktuálnímu stavu divadla, zvl. orchestru. V pražském časo­pise Dalibor otiskl 1881–94 větší analytické příspěvky (rozbor Fibichovy Hippodamie a Verdiho Otella) a četné recenze operní, vokální a komorní hudby.

Stál u počátků českého operního divadla v Plzni, jež se rozvíjelo v sousedství stálé ně­mecké scény. Spolu s Krásnohorskou, pobýva­jící v Plzni od 1867, prosazoval Smetanovo dí­lo (8. ledna 1866, čtyři měsíce před pražskou premiérou, podnítil uvedení ukázky z Prodané nevěsty v divadle). Operám se věnoval i spolek Hlahol, který pod P. vedením nastudoval Floto­wovu operu Marta (dvě představení 18. a 19. 12. 1865) a vypomáhal Švandově společnosti v plzeňském divadle (např. Prodaná nevěsta 30. 10. 1869, dir. M. Anger). Dvakrát se poku­sil o dramatickou kompozici: z opery Jedibaba byly koncertně provedeny pouze ukázky, operu Vlasta, v níž chtěl realizovat zásady moderního hudebního dramatu ve wagnerovském smyslu, nedokončil, ač na ní pracoval 15 let. Krásnohor­ská pro něj asi 1869 psala libreto Kassandra.

P. aktivita přesahovala regionální úroveň. Trvalý kontakt s pražským kulturním životem, který udržoval jako publicista i přítel řady uměl­ců, mu pomáhal zachovávat vysoká měřítka a ji­mi měřit úroveň plzeňského hudebního a divadelního dění.

Práce pro divadlo

Jedibaba, kom. opera, 2 jedn., t: Krásnohorská, komp. 1866–67, neprov.; Vlasta, romant. opera, 5 jedn., t: Krásnohorská, 1869, 2. a 3. jedn. nedok.

Texty o divadle

B. Smetana: Prodaná nevěs­ta, úvod ke 4. vyd. libreta v Urbánkově Bibliotéce operních a operetních textův, II/27, 1884; Die Erfol­ge der Kunst in Pilsner, Pilsner Reform 1893/94; Královské město Plzeň a vývoj jeho hudební, rkp. 1896 v Městském muzeu Plzeň. – Autobiografie in: Kalendář českých hudebníků, 1895, a Věstník Jedno­ty pěveckých spolků českoslovanských, 1898. • Texty o divadle v čas. Dalibor (kromě recenzí): 3, 1881: Listy z venkova. Z Plzně, s. 13, 76–77 [sign. P]; Ší­ření vědomostí o hudbě, s. 141–142, 155–157; 4, 1882: O pěstování zpěvu v Čechách a výsledcích jeho doby novější, 6 pokrač. mezi s. 121 a 161; 5, 1883: Umění a diletanti, 10 pokrač. mezi s. 93 a 271; Před otevřením Národního divadla, 8 pokrač. mezi s. 309 a 411; 6, 1884: Mistr Antonín Dvořák v Plzni, s. 134–135, 142–143, 177; 8, 1886: Opera na venko­vě, s. 314–316, 322–324, 333–335; 9, 1887: O plzeň­ské zpěvohře, s. 69–70, 84, 93; 10, 1888: R. Wagne­ra Tannhäuser v Plzni, s. 17–18, 26–27; Z Plzně. Naše zpěvohra, s. 62, 79, 125; G. Verdi: Otello, s. 81–82; Domácí hudba, s. 289–290, 306–307, 322–324; 11, 1889: Hudební činnost našich spolkův, s. 78–79, 106–107, 289–290; 12, 1890: Námluvy Pe­lopovy, s. 97–98, 137–138; 14, 1892: Smír Tantalův, s. 291–294, 305–307, 337–340; 15, 1893: Smrt Hip­podamie, s. 217–219, 229–230, pokrač. v roč. 1894 mezi s. 35 a 112 [přetištěno in: H. Palla: Hippodamia, trilogie melodramat, Rozpravy hudební, č. 13, 1894]; 16, 1894: Městské divadlo v Plzni, s. 127–129, 141–142, 168–169; 17, 1895: Zpěvohra v městském divadle [v Plzni], s. 5–7; Z. Fibich: Bouře, s. 125–126, 165–166, 173–174; 18, 1896: Feuilleton, s. 118–120.

Prameny a literatura

F. K. Hejda: H. P., ku 25letému jubileu mistrova hudebního působení v Plzni, Dalibor 11, 1889, s. 361; L. Potocký: Vzpo­mínka na H. P., Dalibor 18, 1896, s. 257–259, s. 266–268 [nekrolog], 270; M. Čtrnáctý: H. P., Da­libor 31, 1909, s. 287–288; A. J. Patzaková: H. P., Sborník prací k padesátým narozeninám prof. Dra Zdeňka Nejedlého, 1928; A. Špelda: Plzeňská zpěvo­hra ve starém divadle, 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; A. Špelda: E. Krásnohorská, J. Pech a J. Pe­chová, Minulostí Plzně a Plzeňska, II, Plzeň 1959, s. 219 [rodokmen]; A. Špelda: Smetanova Prodaná nevěsta v plzeňské opeře 1869–1959, Minulostí Plzně a Plzeňska, III, Plzeň 1960; A. Špelda: Wagner po­prvé v Čechách [Tannhäuser v Plzni], Opus musicum 20, 1988, č. 2, s. 49–51. • ČHS.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 379–381
Autor: Pavel Petráněk