Nesvadba, Josef: Porovnání verzí

Aktuální verze z 9. 2. 2017, 18:40

Vl. jm. Hamáček. Psán též Neswadba, Nesvat­ba, Joseph. Pocházel z učitelské rodiny, příjme­ní přejal po matce. 1836–42 navštěvoval gym­názium v Jičíně, kde se stýkal s literátem S. K. Macháčkem, pak filozofické ročníky pražské univerzity. Hudbu studoval u A. Jelena v Žofín­ské akademii. Od 1843 ho angažoval ředitel J. A. Stöger pro StD a Nové divadlo v Růžové ulici, kde N. vystupoval v českých činoherních představeních a zpíval ve sboru. Členem české­ho souboru StD byl i za ředitele J. Hoffmanna (ve StD 1846–52), kdy vytvořil několik men­ších sólových basbarytonových postav v operních představeních. Od 1844 psal písně, sbory, klavírní skladby a hudbu pro divadlo (již 1843 údajně přeložil i text písně do Tylovy úpravy Toldovy a Titlovy hry s hudbou Čarovný závoj). Od května 1848 strávil letní sezonu v Karlo­vých Varech u ředitele Lutze, od podzimu 1848 dvě sezony v Olomouci, kde ve funkci prvního kapelníka za ředitele F. Bluma řídil náročný operní repertoár s velkým orchestrem (36 čle­nů), sborem (22 členů) a baletem. 1850–54 byl kapelníkem v městském německém divadle v Brně (nejpozději od 1852 prvním kapelní­kem) za ředitele A. Balvanského. Divadlo dá­valo v této době převážně činohry a hry se zpěvy, z oper zvl. Donizettiho, Belliniho, Flo­towa a Meyerbeera (Robert der Teufel a Die Hugenotten), z nových děl Verdiho (Ernani 8. 2. 1851, Rigoletto 8. 1. 1853, prem. Grün­baumova něm. překladu) a 23. 8. 1851 Meyer­beerovu novou operu Der Prophet „se zvlášt­ním povolením místodržitelství“ ve skvělé výpravě a ve vynikající kvalitě se zvlášť angažovanou harfistkou (28 repríz). Vnější lesk té­to premiéry nebyl v Brně žádnou inscenací dlouho předstižen.

Od 1854 působil N. u divadla ve Štýrském Hradci, od 15. 4. 1857 opět ve StD v Praze, kam ho povolal nástupce J. Hoffmanna J. A. Stöger jako prvního kapelníka poté, co propus­til F. Škroupa (druhý kapelník E. Tauwitz). 1858, po příchodu ředitele Thomé do StD, ukončil N. angažmá a odešel do soukromého Viktoria Theater v Berlíně, jež se otvíralo v prosinci 1859. Scéna hrála vaudevilly, frašky, činohry a hry se zpěvy, výjimečně italské ope­ry s hosty (Rigoletto v berlínské premiéře 4. 2. 1860 italsky). Vedle dirigování psal N. scénic­kou hudbu i pro jiná divadla. 1861 odešel do Hamburku (odkud přijel do Prahy hledat zpě­váky) a v září 1864 do Darmstadtu, kde působil až do smrti. Byl zde prvním kapelníkem v dvor­ním divadle pro 1400 diváků. Po požáru dvorní scény 24. 10. 1871 přešel do obnoveného staršího dvorního divadla a stal se mj. poradcem je­ho ředitele.

Do StD byl N. přijat 1843 především jako herec činoherního souboru a do 1848 nastudo­val několik desítek českých rolí. Většinou hrál v překladech kouzelných her a frašek ví­deňského lidového divadla (Raimund, Bäuerle, Nestroy, Told, Cuno), výjimečně v klasických hrách (Schiller) nebo o soudobém českém repertoáru (Štěpánek, Klicpera, Tyl). Jeho sólová pěvecká dráha byla krátká, ale významná, pro­tože byl jedním z mála zpěváků českého jazy­ka. Jako kapelník v českých zemích byl praktikem, který uspokojivě plnil běžné povinnosti (psal příležitostné skladby, např. Festouverture pro představení 22. 8. 1858 k narození císař­ského prince). Ve StD nedokázal plně nahradit F. Škroupa, po němž převzal místo prvního ka­pelníka, též proto, že neměl dostatek dobrých zpěváků. Výkony orchestru StD zřejmě značně kolísaly, např. zcela zklamalo provedení Spo­hrovy Jessondy v rámci oslav 50. výročí založení pražské konzervatoře, které N. připravil a 8. 7. 1858 řídil skladatel. Po počátečních odsudcích byl N. nicméně později charakterizo­ván jako „obratný a schopný kapelník“ [Zvonař v Riegrově Slovníku naučném]. V Praze řídil i několik akademií a jeho české písně se občas prováděly (19. 12. 1858 je zpíval E. Bachmann, 2. 4. 1866 neznámý interpret na koncertě v Konviktu). N. schopnosti se plně rozvinuly v Darmstadtu, kde vládl velké operní scéně. Vybíral především románský repertoár a díla uváděl v nádherných výpravách: mimořádný ohlas měla Meyerbeerova Die Afrikanerin 19. 11. 1865 a Verdiho Aida v německé premi­éře 29. 11. 1874. Ke svým beneficím si vybíral Mozartovy opery (Così fan tutte 1864/65, Titus 1870/71, Idomeneus ve zkráceném znění v říj­nu 1871). Ročně dirigoval více než 70 operních večerů a v posledních letech se zvl. věnoval výpravným baletům, jež měl hessenský vévoda v oblibě; v nedochovaném archivu divadla údajně zanechal řadu baletních skladeb. Jeho preciznost a spolehlivost ocenil vévoda několi­ka řády.

Role (ve StD, vše česky)

1845: Borovský (Kuno) a Kníže Otokar (Weber: Střelec kouzelník, též 1848); 1846: Bassi (Flotow: Alessandro Stradella), Rustighello (Donizetti: Lukrecie Borgia, v quodlibetu); 1847: Bandita Giacomo (Auber: Fra Diavolo), Jan rytíř Přibyslavský (Weber: Silvána), Antonio, lou­pežník (Hérold: Zampa), Omar (Rossini: Obležení Korinthu), Hynek, student (Auber: Čarovné jezero), Milota (F. Škroup: Oldřich a Božena); 1848: Moreno, rybář (Auber: Němá z Portici), Kurt (Grétry: Kníže Raoul nazván Modrofous).

Práce pro divadlo (h. k činohrám)

Benedix: Der Blaubart, veselohra, 1844, nedokonč., uvádí lit.; Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera, čtverozpěv a píseň, 2. 2. 1847 StD; Tyl: Strakonický dudák, písně Peníze jsou pány světa, Mnohý vstane sotva z lože, Přítel si namluví bohatou holku (další h. od J. V. Balandy), 21. 11. 1847 StD; Arthur: Ein alter Bekannte, veselohra, 16. 4. 1853 měst. divadlo Brno; Arthur: Der verlorene Sohn oder Putzel’s Abenteuer in Brünn und Wranau, veselohra, 17. 12. 1853 měst. divadlo Brno; H. Müller: Die Gauner von Berlin (Ein ehemaliger Spandauer), lid. hra, 1860 Callenbach Vaudevills-Theater Berlin; Hopf: Der Feenkongress, kouzel. hra, 20. 12. 1860 Viktoria Theater Berlin; Huber: Geheimrat’s Klär­chen, hra se zpěvy, 1861 Callenbach Vaudevills-Thea­ter Berlin; Hopf: Der Liebestraum, kouzel. hra, říjen 1863 Hamburk; H. Hersch: Loreley, drama, listopad 1863 Viktoria Theater Berlin (písně ze hry byly vy­dávány v úpravách).

Prameny a literatura

Datum nar. podle ověřeného údaje v ČHS, úmrtí podle H. Knispela [lit.]. – Cedule StD 1843–48, NMd. • Almanach für Freunde der Schauspielkunst [Berlin] auf das Jahr 1848, s. 217; 1849, s. 232; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1846, s. 19; 1847, s. 35, 36; 1858, s. 8; 1859, s. 8; 1860, s. 17 [odchod]; Theateralmanach [Brünn] auf das Jahr 1854; E. Meliš, Lumír 7, 1857, s. 1214–1215; Dalibor 2, 1859, s. 6; Slavoj 1, 1862/63, s. 13; Hoffmeisters Handbuch der musika­lischen Literatur V, Leipzig 1860, VI, Leipzig 1868, VII, Lepizig 1876 [vyd. skladby]; Teuber III, s. 478, 320, 362, 475, 480, 537–538; H. Knispel: Das Grossherzogische Hoftheater zu Darmstadt von 1810–1910, Darmstadt 1910 [soupis rep.]; J. Bran­berger: Konservatoř hudby v Praze, 1911; J. Plavec: František Škroup, 1941; DČD II; J. Paclt: Hudba v českém divadle a činohře 1848–1860, Prolegome­na scénografické encyklopedie, 7, 1971, část I, s. 111–112, 122; Stieger, sv. Titelkatalog; J. Trojan: Opera v Brně v první polovině 19. stol., II, Opus musicum 27, 1995, s. 183; J. Balatková: Soupis reperto­áru opery německého divadla v Olomouci za léta 1800–1920, rkp., Olomouc 2001. • Rieger; Mendel; Wurzbach; Kosch [s chybnými údaji]; ČHS; NDp; Ulrich 1997.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 361–364
Autor: Jitka Ludvová