Müller, Wenzel: Porovnání verzí

Aktuální verze z 9. 2. 2017, 18:15

V matrice zapsán jako Wenceslaus, česky psán Václav. Jeho první manželkou byla vídeňská zpěvačka M. Reiningsthalová (1770–1794, svatba 15. 10. 1787), podruhé se oženil s hereč­kou A. Trautmannovou (sňatek 1. 11. 1803, zemř. v Praze 21. 12. 1812, pohřbena u sv. Hav­la), potřetí s bývalou zpěvačkou a herečkou R. K. Dillenthalerovou (sňatek 10. 1. 1830, společně žili od 1824). Otec zpěvačky Theresy, provd. Grünbaumové (1791–1876), a skladate­le Wilhelma M. (1800–1882).

Syn správce liechtensteinského statku. Dět­ství strávil ve Starém Městě, po smrti otce žila rodina v blízkých Chornicích. M. tam prošel všestranným hudebním školením místních kan­torů. Pokračoval jako fundatista benediktinské­ho kláštera v Rajhradě u Brna (v inventáři hu­debnin je tam 1771 zapsána M. mše, kterou měl zkomponovat pro kněžské svěcení svého staršího bratra). Zásluhou preláta O. Konráda se dostal do sídla vratislavského biskupa Ph. G. Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníku v době, kdy tam působila kapela a operní diva­dlo; jeho školení se ujal K. Ditters z Dittersdor­fu. 1782 se M. stal houslistou brněnského diva­dla. Zdejší herecká společnost R. Waitzhofera uváděla i původní vážné opery s německými texty (Gluck: Orpheus und Euridice; I. J. Holz­bauer: Günther von Schwarzburg; J. A. Benda: Romeo und Julie; Schweitzer: Das Elysium). M. pro ni napsal své první singspiely Die Rei­senden in Salamanka a Das verfehlte Rendez­vous na libreta brněnského profesora L. E. Zehnmarka. Po úspěšných premiérách se 1783 stal druhým a 1784 prvním kapelníkem (za principála Bergobzooma); na vedení orchestru se zároveň podíleli J. B. Lasser (ředitel orchest­ru od 1782, odešel na konci masopustu 1785) aM. Willmann (na podzim 1785 ředitel opery a orchestru, odešel 1786). V brněnském období složil M. pro divadlo řadu dalších scénických děl, žádná hudba se však nedochovala (1784 např. balety Aeneas Flucht, Die Leiden des jun­gen Werthers, scénickou hudbu pro Shakespea­rova Macbetha a Spiessovu Marii Stuart). Libre­ta jsou zachována např. k provedení kantáty na text herce J. Ungera ke svátku císaře Josefa II. [1783], dále k singspielu Die Reisenden in Sa­lamanka [1783], k velké pantomimě o 3 jedn. Harlekin auf dem Parade Beth oder Nach dem Schlimmen folgt das Gute [1784] a k pantomi­micko-heroickému baletu Gandalin und Roxa­ne oder Durch standhafte Liebe wird oft ein Herz besiegt (1784); autorem obou posledně uvedených byl M. kolega, herec Ant. Baumann. Další názvy M. brněnských kusů přebí­rá z neznámého pramene práce H. Riemanna Opernhandbuch (Leipzig 1887), např. sing­spiely Doktor Faust, Die stolze Operistin, Der adelige Pächter advě pantomimy Hans Tomerl beim Essen a Horia und Kloska. Některé hry dávané v Brně s M. hudbou (Harlekin auf dem Parade Beth; Gandalin und Roxane) zařadil později principál Bergobzoom do repertoáru i na svých dalších štacích v Budíně a Pešti 1789/90, ve Vídni byly uvedeny pantomimy Harlekin auf dem Parade Beth (14. 5. 1790) a Hans Tomerl beim Essen (25. 7. 1790).

Brněnská éra principála Bergobzooma byla 1785/86 postižena dvojím požárem divadelní budovy. M. v nejisté době v dubnu 1786 odešel a 10. 5. přijal místo kapelníka ve vídeňském Theater in der Leopoldstadt u ředitele C. Mari­nelliho. Zde dirigoval buffu Die Gräfin od F. L. Gassmanna (30. 5. 1786) a postupně se stal jed­ním z hlavních skladatelů divadla. Po smrti první manželky se věnoval péči o pěveckou ka­riéru své nadané dcery Theresy, kterou v září 1806 jako patnáctiletou slyšel ve Vídni ředitel pražského StD J. C. Liebich a angažoval ji na šest let. M. přišel do Prahy s dcerou jako kapel­ník a režisér německé opery. Působil zde od března 1807 (podle smlouvy) do konce května 1813, kdy se vrátil do Theater in der Leopold­stadt a naplno rozvinul dráhu nadmíru plodného a evropsky proslulého divadelního skladatele. Do Prahy přijížděl za dcerou, pokud působila v Liebichově souboru, a za vnoučaty (léto 1814, 1815). Komponoval také duchovní hudbu, sbo­ry, orchestrální a komorní skladby.

M. skladatelská produkce, zahrnující vedle singspielů další hudební divadelní útvary (hry se zpěvy, frašky, pantomimy a parodie, mezi něž se zahrnují i díla označovaná jako vojenský singspiel, heroicko-komická opera, kouzelná opera, karikovaná opera, kouzelná fraška se zpěvem a tanci, kouzelná hra, romanticko-ko­mická kouzelná hra, pohádka o vílách apod.), představovala v hudebnědramatické tvorbě to­hoto období kompoziční vrchol. Charakterizo­valy ji jednoduché písně a dvojzpěvy, které v prosté, ale působivé orchestraci dosahovaly značného účinku. Silnou stránkou jeho talentu byla kompozice pro lyrický a reflexivní sólový zpěv, dařily se mu i satirické písně a parodie oper a melodramů. Od Dittersdorfa se M. nau­čil umění dramaticky vyjádřit situační komiku, kterou propojil s lidovou, nejčastěji vídeňskou pouliční písničkou. Popěvkový ráz hudby nedá­val prostor k hudební charakteristice postav, ale naopak vyžadoval, aby herec dodal písni kon­krétní styl a postavu dotvořil. Bohatě rozvinuté ansámblové výstupy (např. první finále známé­ho singspielu Die Schwestern von Prag) jsou divadelně i hudebně značně efektní. Interpre­tační nároky jednotlivých her se řídily konkrét­ním určením, neboť interprety mohli být herci i školení zpěváci. M. divadelní hudba se rozší­řila do všech míst s jazykově německým diva­dlem, ovlivnila vídeňský hudební folklor, ta­neční hudbu i počátky operety. Některé z původně divadelních písní zařadili M. sou­časníci a další generace do svých skladeb: např. Ich bin der Schneider Kakadu ze singspielu Die Schwestern von Prag použil Beethoven ve své skladbě Adagio, Variationen und Rondo für Pianoforte, Violine, Violon und Cello, op. 121a; píseň Das muss ja prächtig sein, dort möcht‘ ich hin, ‚s gibt nur ein‘ Kaiserstadt, ‚s gibt nur ein Wien zkouzelné opery Aline oder Wien in einem anderen Weltteil vícenásobně citovali příslušníci skladatelské rodiny Straussů, C. M. Ziehrer ad., některé písně jsou dodnes živé (např. Kommt ein Vogerl geflogen ze singspielu Aline oder Wien in einem anderen Weltteil). M. komponoval na texty autorů svázaných s Thea­ter in der Leopoldstadt (Hensler, Perinet, Bäuer­le). Později spolupracoval s F. Raimundem a psal hudbu k jeho prvním hrám. Svébytný charakter jeho vídeňské tvorby dotvářely příbě­hy na pokračování, koncipované dramatiky po­kud možno přesně podle očekávání publika. Z M. díla, které čítá na 250 scénických kompo­zic, byla vytištěna jen část (též jednotlivá čís­la). Jeho dochované denní záznamy přinášejí podrobné informace o provozu Theater in der Leopoldstadt, o kapelnické a skladatelské čin­nosti i o událostech osobního života.

V Praze bylo M. úkolem ustavit dosud neexis­tující samostatný operní soubor s repertoárem zpívaným v němčině. Po smrti posledního praž­ského impresária Guardasoniho (1806) a ná­sledném rozpuštění italské společnosti (posled­ní představení 24. 4. 1807) nastala v hudebním divadle ve StD zcela nová situace. Až dosud za­jišťovaly zpěvohru v němčině tzv. činoherní společnosti, jejichž zpívaný repertoár od konce devadesátých let 18. století stagnoval a ustupo­val. S budováním německého operního soubo­ru neměl M. zkušenosti, neboť v Brně i ve Víd­ni působil jako kapelník souborů hereckých; zahájil však s vervou a dramaturgickou invencí. Od 3. 5. 1807 do konce sezony nastudoval dva­náct oper (Cherubini, Méhul, d’Alayrac, Ant. Fischer, P. von Winter, F. H. Himmel, první pražské provedení Grétryho opery Richard Löwenherz), 1807/08 pak šestnáct oper (např. d’Alayrac, Paër, Martín y Soler, Dittersdorf, Jírovec, Weigl, Seyfried). Vůbec poprvé byla svelkou publicitou ve skvělé výpravě provede­na nová opera lobkovického kapelníka J. J. Rös­lera Elisene, Prinzessin von Bulgarien (18. 10. 1807), nově byl nastudován Mozartův Don Juan, Die Mädchentreue [Così fan tutte], Figa­ros Hochzeit, Die Entführung aus dem Serail a Titus. Jírovcova vážná opera Agnes Sorel (1806), kterou M. uvedl 21. února 1808, byla osvědčenou vídeňskou novinkou (v Brně ji pro­vedl E. Schikaneder v březnu 1807). Význam­ným přínosem se stala francouzská opéra-co­mique, která umožnila uplatnění interpretů školených na vídeňském singspielovém reper­toáru a schopných mluvit prózu. Sestavení sou­boru však přinášelo problémy, neboť zpívající herci zvládali náročnější hudební čísla s obtíže­mi. Dočasně vypomáhali bývalí členové Guar­dasoniho operního souboru M. L. Caravoglia­-Sandrini a tenorista G. Radicchi. Nadějnou začátečnicí byla M. dcera Therese, která debu­tovala v titulní roli nové otcovy opery Jawine (10. května 1807). Ansámbl se ale stabilizoval pomalu a trpěl značnou fluktuací (1810 z oper­ního souboru odešli tenoristé Fleischmann a Rottmayer, basista Blumauer, sestry Besselo­vy a Czermaková, 1811 odešel nově angažova­ný basista Blum a Fischerová). Výkony začá­tečníků ve srovnání s někdejšími italskými sólisty neobstály např. v Mozartových operách. Ne všechny uváděné tituly také splňovaly před­stavu operního stylu. Kladnou odezvu zato za­znamenal plně obsazený sbor a výprava insce­nací (statisté, garderoba, dekorace).

I v následujících letech studoval M. ve StD díla místních skladatelů (Vitáskův melodram se sbory a tanci David oder die Befreyung Isra­els, 1810, Röslerovy opery Die Rache oder das Räuberschloss, 1808, a Clementine oder die Felsen bei Arona, 1809, a jeho melodram Ja­sons Vermählung, 1810, Tomáškovu operu Se­rafine, 1811) a prezentoval i vlastní nové sklad­by (melodram Samson, 1808, singspiel Simon Plattkopf, der Unsichtbare, 1809, kouzelnou operu Die Wunderlampe, 1810). Několik kusů z pražského období uvádí M. v soupisu své tvorby jako nedokončené (Konradin von Schwa­ben, Reinhold und Klarissa, Der Graf Sudo­mirsky, Don Sylvio oder der blaue Schmetter­ling, Die Nachtwandlerin). Znepokojení kritiky a pražských znaleckých hudebních kruhů vy­volal však repertoárový návrat M. vídeňských singspielů z devadesátých let 18. století (Das neue Sonntagskind, Die Schwestern von Prag apod.), jejichž uváděním M. překonával nedo­statek pěvců a přiváděl do divadla nadšené širo­ké publikum. Nespokojenost šlechty se stavem pražské opery posléze deklarovalo stanovisko stavovské zemské komise, jež konstatovala, že úroveň německé zpěvohry poklesla na průměr a opera ztratila u obecenstva respekt. M. smlou­va nebyla 1813 prodloužena, na jeho místo na­stoupil C. M. von Weber. M. se vrátil do Vídně, kde prostředí předměstských divadel lépe vyhovovalo jeho naturelu. Pokus o ustavení praž­ské německé opery prokázal, že bez místních vyškolených hudebníků nelze divadlo udržet na vyšší stylové úrovni. Právě do těchto let spada­jí snahy o konstituování výchovné instituce, jíž se 1811 stala pražská konzervatoř.

M. vídeňská scénická díla se v českých zemích spolu s operami Mozartovými stala zá­hy oporou jazykově německého repertoáru. Vrychle následujících českých překladech se M. zpěvohry udržely na scéně po celé 19. sto­letí. Jako první uvedl M. vídeňskou tvorbu do českých zemí principál V. Mihule 1792, a to singspiel Der Fagottist oder die Zauberzither, který následoval v Nostitzově divadle bezpro­středně pro pražské premiéře Mozartovy Kou­zelné flétny av překladu M. Majobera se stal prvním M. kusem uvedeným vzápětí také v češtině, a exotickou výpravnou zpěvohru Das Sonnenfest der Braminen. Mihulův repertoár převzal po jeho odchodu z Prahy F. Spengler a 1793 zařadil pokračování singspielu Der Fa­gottist, nazvané podle postavy malého génia Pizichi. 1794 dal Spengler na program hned tři M. zpěvohry, Das neue Sonntagskind, Die Schwestern von Prag (vzápětí uvedenou také v Brně) a Die Elektrisiermaschine. Brněnská provedení zpravidla následovala hned za praž­skými. Singspielu Kaspar der Fagottist byl údajně 1792 věnován brněnský divadelní alma­nach (dnes nezvěstný), potvrzeno je však až pozdější provedení (1794). Za ředitele J. Rothe­ho se řada M. děl hrála dříve v Brně než v Pra­ze (1795 Caro oder Megära, die fürchterliche Hexe už dva měsíce po vídeňské premiéře a hra se zpěvy Der Alte Uiberall und Nirgens tři mě­síce po premiéře, 1797 Das Schlangenfest von Sangora, 1798 Die zwölf schlafenden Jungfrau­en, Das lustige Beilager, 1799 Taddädl, der 30jährige A. B. C. Schütz) a hra se zpěvy ve Štěpánkově překladu Ďáblův mlejn na Vídeňské hoře tu 5. 2. 1838 zahájila pravidelná česká di­vadelní představení.

1793–1811 spoluvytvářely M. kusy páteř re­pertoáru Vlastenského divadla v pražském Di­vadle U Hybernů, v odpoledních představeních StD a v Malostranském divadle v Raymannov­ském domě, a to v českých i německých ver­zích (např. Der Lustig Lebendig, Die schöne Marketenderin, Der Alte Uiberall und Nirgens, Taddädl, Die Teufelsmühle am Wienerberg, Die Belagerung von Ypsilon oder Evakathel und Schnudi). Také M. pražský nástupce C. M. von Weber uváděl skladby svého předchůdce (např. 1814 Das neue Sonntagskind, Die Teufelsmüh­le, 1815 Die Schwestern von Prag, Der Teu­felsstein bei Mödlingen). M. hudba k Bäuerle­ho hře Aline zazněla v Praze nejen s originálem (1823), ale také ve Štěpánkově lokalizované úpravě nazvané Alína aneb Praha v jiném dílu světa (1825), s kompozičními doplňky kapelní­ka F. Škroupa.

Práce pro divadlo (výběr)

Edice

Das Sonnenfest der Braminen, German Ope­ra 1770–1800, sv. 16 [faksim. partitury], sv. 22/III [faksim. libreta], vyd. Th. Bauman, New York–Lon­don 1985. 

Prameny a literatura

V čes. literatuře je místo M. narození uváděno víceznačně jako „Trnáv­ka na Moravě“. V zahr. pojednáních je zaměňováno místní jméno „Markt Türnau“ za „Tyrnau“, „Trnava“ (např. The New Grove Dictionary of Opera, 1992, kde je chybně interpretováno i místní jméno „Kor­nitz–Chornice“, jako „Koryčany na jihovýchodní Moravě“). Správné údaje má pouze Lexikon zur deutschen Musik. Alternativně uváděný rok nar. 1767 nesouhlasí s údajem rodné matriky. – Stát. ob­last. archiv Zámrsk, matrika narozených farního úřa­du v Městečku Trnávce 1721–64, sign. M–9–1640, fol. 266v. – Wiener Stadt- und Landesbibliothek: W. Mueller: Kays. Koenigl. Priviligirtes Theater in der Leopoldstadt in Wien, Directeur und Eigenthue­mer Herr Carl Edler von Marinelly. Aufgefuehrte Stuecke […] von Wenzel Mueller, Kapellmeister die­ses Theaters (sign. Ja 40426); W. Mueller (autograf): Tagebuecher ueber das Theater in der Leopoldstadt (18 sešitů, sign. Jb 51926, X C III). – Libreta k M. kompozicím pro brněnské divadlo jsou uložena v Ar­chivu města Brna a v Moravské zemské knihovně, viz V. Dokoupil: Soupis brněnských tisků. Staré tisky do roku 1800, Brno 1978. – Die Reisenden in Sala­manka, Brünn [1783], Bayerische Staatsbibliothek München, sign.: Slg. Her 3208. – V. Thám: Zpěvy z nejvýbornějších zpěvoher českých […], 1799 [obs. mj. texty M. árií, přeložené Thámem do češtiny, ze zpěvoher: Kouzedlná citara, Sluneční slavnost Bra­mínů, Všudybyl nikam nedošel, Hezká Markytánka]. Strahovská knih. Praha: cedule Spenglerovy společnosti z října a listopadu 1794 (Die Schwestern von Prag – první praž. Provedení 2. 11., Das Sonnenfest der Braminen, Das neue Sonntagskind, Der Fa­gottist, Pizichi); cedule představení Vlast. divadla, spol. A. Gramse, Div. U Hybernů 14. 4. 1799: Der Lustig Lebendig. – Muzeum hl. města Prahy, sbírka cedulí, inv. č. 32620, k předst. Vlastenského divadla, spol. A. Gramse, Div. U Hybernů 19. 12. 1802: Die Schwestern von Prag [reprodukce D ČD II, č. 22].  •  Kleines Neujahrsgeschenk oder: Brünner Theater­-Taschenbuch, Brünn [1785]; Almanach fürs Theater [Berlin], 1809, s. 157–161 [operní soubor]; 1811, 293–296; 1812, s. 324–328; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1808, s. 11, s. 17–40, 47–51; 1809, s. 13, 22–47, 52–54; Vertraute Briefe geschrie­ben auf einer Reise nach Wien und den Oesterrei­chischen Staaten zu Ende des Jahres 1808 und zu Anfang 1809 von J. F. Reichardt […] I, Amsterdam 1810, s. 120–134; II, s. 193–221; W. Blum: W. M., der eigentliche Schöpfer echter Volksmusik, Allge­meine Theater-Zeitung [Wien], 28, 1835, č. 161, 13. 8. 1835, s. 641; Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode 1840, č. 13 [hudba k Aline]; J. E. Prothke: Das Leopoldstädter Theater von seiner Ent­stehung an skizziert, Wien 1847; C. F. Pohl: Zur Ge­schichte der Wiener Vorstadttheater, Neue Freie Pres­se, 17. 12. 1869; Teuber II, s. 305, 383, 418–436, 451; III, s. 207; J. Zeidler: Die Parodie auf der Wiener Volksbühne am Ende des 18. Jahrhunderts, Wiener Kommunalkalender, Wien 1890, s. 367; H. Riemann: Opernhandbuch, Leipzig 1887, II. Supplement, 1893 [soupis]; R. Batka: Aus der Musik- und Thea­terwelt. Beschreibendes Verzeichnis der Autogra­phen-Sammlung Fritz Donebauer in Prag, 1894, s. 97, 99, 108; R. Frisching: Die Beziehungen F. Raimunds zur Musik, Alt-Wien,Wien 1895, IV, s. 65; E. Rych­novsky: Alpenkönig und Menschenfeind als Oper, Deutsche Arbeit 3, 1903/04, s. 277–282; W. Krone: M. Ein Beitrag zur Geschichte der komischen Oper, dis. univ. Berlín 1906; R. Wallaschek: Das k. k. Hofoperntheater, Wien 1909, s. 16, 67; B. Glos­sy–R. Haas: Wiener Comödienlieder aus drei Jahr­hunderten, Wien 1924; Die Gesänge der Märchen­dramen in den ursprünglichen Vertonungen, vyd. A. Orel, F. Raimunds Sämtliche Werke VI, vyd. F. Bruckner–E. Castle, Wien 1924, s. XXII–XXIII; L. Raab: W. M., ein Tonkünstler Altwiens, Baden 1928; K. Vetterl: Bohumír Rieger a jeho doba,  Časo­pis Matice moravské 53, Brno 1929, s. 45–86, s. 435–500, zvl. s. 56–57, 76–78; Anon.: Rai­mund–Tondichter, Der Ackermann aus Böhmen, 2, sešit 5, květen 1934, s. 229–232, doplňky tamtéž, 2, sešit 7/8, červenec–srpen 1934, s. 372 [čtenář A. Ptak]; F. Hadamowsky: Das Theater in der Wie­ner Leopoldstadt 1781–1860, Wien 1934; O. Rom­mel: Die Alt-Wiener Volkskomödie, Wien 1952, s. 441, 547–553, 571, 678, 719, 744, 788–790, 910; R. Haas: W. M., Mozart-Jahrbuch 1953, Salzburg 1954, s. 81–84; Vondráček I; T. Volek: Repertoir pražské Spenglerovy divadelní společnosti v sezóně 1793–1794, Miscellanea musicologica 14, 1960, s. 5–26; T. Volek: Repertoir Nosticovského divadla v Praze z let 1794, 1796–8, Miscellanea musicologi­ca 16, 1961; F. Hadamowsky: Die Wiener Hoftheater (Staatstheater) 1776–1966 […], I–II, Wien 1966 a 1973; D ČD II; Laiske: Dramaturgie; J. Pešková: Opery ve schwarzenberské hudební sbírce v  Českém Krumlově, Barokní divadlo na zámku v  Českém Krumlově, Praha– Čes. Budějovice 1993, s. 79–102, zde s. 91n.; Wurmová 1996; M. Orlová: Singspiel v repertoáru brněnského Král. městského divadla v poslední třetině 18. století, dipl. práce FF MU Brno 1996, s. 53–70; Dějiny hudby na Moravě; A. Scherl: Zur Rezeption von Grétrys Opern auf dem Prager Theater der 1. Hälfte des 19. Jhs, in: Le rayonnement de l’opéra-comique en Europe au XIXe siècle, konfe­rence v Praze 1999, vyd. M. Pospíšil, A. Jacobsha­gen, F. Claudon, M. Ottlová, 2003, s. 212–230 [zde soupis franc. oper v repertoáru StD 1800–1862].  •  Obsah zpěvohry: Branberger [Sestry z Prahy].  •  Dla­bač; Wurzbach [chybně nar.]; Allgemeines Theater­-Lexikon 2; Deutsches Theater-Lexikon; ADB sv. 22; MGG 1961; Kosch; ÖBL; Grove 1980; Grove-opera [chybně nar.]; Piper, sv. Register; Ulrich 1997 [chyb­ně nar.]; Lexikon zur deutschen Musik.

Wenceslaus,  Václav

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 346–353
Autor: Alena Jakubcová