Mahler, Gustav: Porovnání verzí

Po opožděné maturitě na jihlavském gymnáziu (1878), studiu na vídeňské konzervatoři (abs. 1878) a neúspěchu prvních kompozičních plá­nů začal pracovat jako divadelní kapelník. V lé­tě 1880 působil v lázních Bad Hall u Innsbruc­ku, 1881/82 v Lublani, kde měl k dispozici orchestr o 18 hráčích, několik sólistů a sbor o 14 členech. V lednu 1883 mu vídeňská agen­tura Lewy telegraficky zprostředkovala angaž­má na zbytek sezony v městském divadle v Olo­mouci (ředitel E. Raul); M. nahradil kapelníka, který divadlo opustil. Setrval tam pouze od 11. 1. do 18. 3. 1883. 1883–85 působil u dvor­ního divadla v Kasselu. Od sezony 1886/87 si zajistil angažmá v městském divadle v Lipsku a na volné období 1885/86 přijal místo druhého kapelníka, které mu nabídl ředitel StD v Praze A. Neumann. Vzhledem k lipským smluvním závazkům zůstal členem pražského souboru pouze jednu sezonu (červenec 1885–červen 1886), ač Neumann měl zájem o prodloužení jeho smlouvy. Odešel z Prahy v době, kdy se v blízkosti Národního muzea stavěla budova Nového německého divadla. Po ukončení lip­ského angažmá (1888) působil do léta 1891 v královské opeře v Pešti, pak v městském di­vadle v Hamburku. 1897–1907 byl ředitelem dvorní opery ve Vídni a současně 1898–1900 šéfdirigentem orchestru Wiener Philharmoni­ker. 1907 odešel k Metropolitní opeře do New Yorku; 1908 a v sezoně 1909/10 řídil i Newyor­skou filharmonii. Pro vážné onemocnění byl pak nucen zrušit závazky a přes Paříž odjel do Vídně, kde zemřel.

Po epizodě v Bad Hall a poměrně intenzivní práci v Lublani působil M. v Olomouci ve špat­ných podmínkách. Dirigoval asi 13 představení (jako první Meyerbeerovy Hugenoty bez parti­tury, pouze z klavírního výtahu). Ač bylo obsa­zení souboru nouzové a fundus zničený, upozor­nil na sebe divadelní intendanty. Do pražského StD nastupoval spolu s prvním kapelníkem A. Seidlem, který ale už v září 1885 porušil smlouvu uzavřenou s Neumannem a odešel do Metropolitní opery v New Yorku; M. spolu s dosluhujícím L. Slanským zastával prakticky funkci prvního kapelníka StD. Zde se poprvé setkal s provozem velkého divadla a byl pově­řen významnými úkoly, z nichž nejnáročnější bylo studium prvních dvou částí Wagnerovy tetralogie Ring des Nibelungen (prosinec 1885, obě pražské premiéry). Dirigoval též koncerty, zvl. Beethovenovu 9. symfonii a ukázky z Wag­nerova díla 21. 2. 1886. V Praze poprvé vystou­pil na veřejnosti jako skladatel písní (18. 4. 1886, sólistka B. Franková s M. doprovodem).

V nově postavené budově německého diva­dla hostoval M. 18. 8. 1888, jako dirigent praž­ské premiéry své úpravy Weberovy opery Die drei Pintos a všech jejích repríz do 30. 8. Po­zději řídil v pražském německém divadle pou­ze provedení svých symfonií. 19. 9. 1908 uvedl na výstavišti v Holešovicích se spojeným or­chestrem České filharmonie a německého di­vadla ve světové premiéře svou 7. symfonii. 1898 financovala pražská Die Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen na doporučení G. Adlera vydání jeho prvních symfonií.

S pražským německým divadlem a ředitelem Neumannem zůstal M. v živých stycích a byl považován za směrodatnou autoritu. K jeho ná­zoru přihlížela i pražská německá kritika; zvl. Felix Adler (v Bohemii 1906–27) a R. Batka (v Praze do 1908) měřili výkony operního sou­boru požadavky, jež M. prosazoval při vedení vídeňské dvorní opery (dramaturgická orientace na německou tvorbu, vysoké nároky na interpre­taci, režijní věrohodnost). Tyto zásady zastávali i mladí kapelníci pražského německého divadla, hlásící se už během M. života mezi jeho obdivo­vatele, zvl. J. Stransky (nar. v Humpolci, v Praze do 1903), L. Blech (1899–1906), A. Bodanzky (1907–09) a O. Klemperer (1907–10). Šéf ope­ry německého divadla A. Zemlinsky (v Praze 1911–27) uvedl na pražskou scénu M. vídeň­ské úpravy některých oper, zvl. Mozarta, po­kládané již v této době za sporné (vyřadil je Zemlinského nástupce H. W. Steinberg). Od Zemlinského převzali kult Mahlera i jeho spo­lupracovníci a na orchestrálních koncertech ně­meckého divadla patřily M. symfonie k nejhra­nějším dílům.

M. udržoval styky s českými hudebníky. Je­ho symfonie byly trvalou součástí repertoáru  České filharmonie a během pražského pobytu navštívil několikrát ND. Z českých oper uvedl v Hamburku Smetanovy Dvě vdovy, ve Vídni koncertně předehru ke Smetanově Libuši (1900), vdvorní opeře Smetanova Dalibora (1897) a v New Yorku Prodanou nevěstu (1909). Po ro­ce 1901 jednal jako šéf vídeňské dvorní opery s Dvořákem o uvedení Rusalky; pro skladatelo­vy několikeré odklady podpisu smlouvy a vy­soké honorářové požadavky, později snad i pro M. ztrátu důvěry v Dvořákovu operu však již k němu nedošlo.