Socialistická scéna: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(Automatická aktualizace šablony)
m
 
Řádka 1: Řádka 1:
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress>
+
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/>{{Infobox Instituce
<span id="PageFillProgress"></span>
+
</ee:progress>{{Infobox Instituce
+
 
| název = <ee:label>Socialistická scéna</ee:label>
 
| název = <ee:label>Socialistická scéna</ee:label>
 
| letopočet = <ee:era>Praha 1920 - 1924</ee:era>
 
| letopočet = <ee:era>Praha 1920 - 1924</ee:era>
Řádka 8: Řádka 6:
 
</ee:alias>
 
</ee:alias>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
| fotodesc = <ee:imagedesc/>
+
| fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 
| type = <ee:type></ee:type>
 
| type = <ee:type></ee:type>
 
| adresa = <ee:address>
 
| adresa = <ee:address>
Řádka 17: Řádka 15:
  
 
</ee:perex><ee:content>
 
</ee:perex><ee:content>
Spolek Socialistická scéna (SS) byl založen v prosinci 1920 po vzoru německé organizace Die neue freie Volksbühne. Záměr působit uměním na lidové vrstvy a usnadnit jim k němu přístup realizoval především organizační a osvětovou činností. Za snížené jednotné vstupné zajištoval členům návštěvy pražských divadel. Vyvíjel však i vlastní tvůrčí aktivitu, na níž se podíleli dramatik A''. ''Dvořák a architekt J''. ''Kroha, oba členové spolkového výboru.  
+
Spolek Socialistická scéna (SS) byl založen v prosinci 1920 po vzoru německé organizace Die neue freie Volksbühne. Záměr působit uměním na lidové vrstvy a usnadnit jim k němu přístup realizoval především organizační a osvětovou činností. Za snížené jednotné vstupné zajištoval členům návštěvy pražských divadel. Vyvíjel však i vlastní tvůrčí aktivitu, na níž se podíleli dramatik A''. ''Dvořák a architekt J''. ''Kroha, oba členové spolkového výboru.
  
 
SS samostatně připravila dvě inscenace typu tzv. davového divadla, vyrůstajícího z revolučních nálad a socialistických idejí poválečných let. Jako první byla v režii, výpravě a kostýmech J. Krohy a s hudbou J. Weinbergera uvedena přepracovaná verze Dvořákova dramatu ''Husité ''(1922). Monumentální plenérové představení, hrané v zámeckém parku v Josefodole u Mladé Boleslavi, akcentovalo masové scény, na nichž se vedle desítek jezdců a husitských vozů podílel několikasetčlenný komparz. Kromě velkého počtu sokolů se ho účastnili dělníci a rolníci z Mladoboleslavska. Pro druhou inscenaci byla zvolena Dvořákova ''Nová Oresteia ''(1923), novodobá variace Aischylovy ''Oresteie''. Na rozdíl od amatérského obsazení ''Husitů ''byli pro hlavní role přizváni profesionální herci: B. Karen (Orestes), A. Iblová (Elektra) a M. Hellerová (Klytaimnestra). Rozlehlý prostor Průmyslového paláce na pražském Výstavišti pojednal Kroha kubistickou sestavou schodišť a stupňovitých plošin, s jejímž tvaroslovím slohově korespondovaly kostýmy, formované barevnými geometrickými plochami a liniemi. Ideová abstraktnost, vznosný patos umocněný velebnou hudbou K. B. Jiráka i jistá statičnost jevištní kompozice byly blízké symbolistní poetice, avšak neoslovily lidové publikum, k němuž se SS chtěla obracet především. Velkolepý projekt, vykazující souvislosti s masovými inscenacemi M. Reinhardta, po několika reprízách finančně zkrachoval. Následovalo soudní řízení a krátce poté, na jaře 1924, spolek zanikl.
 
SS samostatně připravila dvě inscenace typu tzv. davového divadla, vyrůstajícího z revolučních nálad a socialistických idejí poválečných let. Jako první byla v režii, výpravě a kostýmech J. Krohy a s hudbou J. Weinbergera uvedena přepracovaná verze Dvořákova dramatu ''Husité ''(1922). Monumentální plenérové představení, hrané v zámeckém parku v Josefodole u Mladé Boleslavi, akcentovalo masové scény, na nichž se vedle desítek jezdců a husitských vozů podílel několikasetčlenný komparz. Kromě velkého počtu sokolů se ho účastnili dělníci a rolníci z Mladoboleslavska. Pro druhou inscenaci byla zvolena Dvořákova ''Nová Oresteia ''(1923), novodobá variace Aischylovy ''Oresteie''. Na rozdíl od amatérského obsazení ''Husitů ''byli pro hlavní role přizváni profesionální herci: B. Karen (Orestes), A. Iblová (Elektra) a M. Hellerová (Klytaimnestra). Rozlehlý prostor Průmyslového paláce na pražském Výstavišti pojednal Kroha kubistickou sestavou schodišť a stupňovitých plošin, s jejímž tvaroslovím slohově korespondovaly kostýmy, formované barevnými geometrickými plochami a liniemi. Ideová abstraktnost, vznosný patos umocněný velebnou hudbou K. B. Jiráka i jistá statičnost jevištní kompozice byly blízké symbolistní poetice, avšak neoslovily lidové publikum, k němuž se SS chtěla obracet především. Velkolepý projekt, vykazující souvislosti s masovými inscenacemi M. Reinhardta, po několika reprízách finančně zkrachoval. Následovalo soudní řízení a krátce poté, na jaře 1924, spolek zanikl.
Řádka 38: Řádka 36:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
<ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Eva Šormová]]{{break}}</ee:author>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů'', ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 445—446{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Eva Šormová]]{{break}}</ee:author>
 
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category>
 
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category>
  
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<ee:documentation>
 
<ee:documentation>
<br/>
+
 
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>

Aktuální verze z 9. 2. 2017, 15:06

Socialistická scéna
Praha 1920 - 1924
Další názvy: Socialistická scéna 1920–22; Všelidová scéna 1922–24


Spolek Socialistická scéna (SS) byl založen v prosinci 1920 po vzoru německé organizace Die neue freie Volksbühne. Záměr působit uměním na lidové vrstvy a usnadnit jim k němu přístup realizoval především organizační a osvětovou činností. Za snížené jednotné vstupné zajištoval členům návštěvy pražských divadel. Vyvíjel však i vlastní tvůrčí aktivitu, na níž se podíleli dramatik A. Dvořák a architekt J. Kroha, oba členové spolkového výboru.

SS samostatně připravila dvě inscenace typu tzv. davového divadla, vyrůstajícího z revolučních nálad a socialistických idejí poválečných let. Jako první byla v režii, výpravě a kostýmech J. Krohy a s hudbou J. Weinbergera uvedena přepracovaná verze Dvořákova dramatu Husité (1922). Monumentální plenérové představení, hrané v zámeckém parku v Josefodole u Mladé Boleslavi, akcentovalo masové scény, na nichž se vedle desítek jezdců a husitských vozů podílel několikasetčlenný komparz. Kromě velkého počtu sokolů se ho účastnili dělníci a rolníci z Mladoboleslavska. Pro druhou inscenaci byla zvolena Dvořákova Nová Oresteia (1923), novodobá variace Aischylovy Oresteie. Na rozdíl od amatérského obsazení Husitů byli pro hlavní role přizváni profesionální herci: B. Karen (Orestes), A. Iblová (Elektra) a M. Hellerová (Klytaimnestra). Rozlehlý prostor Průmyslového paláce na pražském Výstavišti pojednal Kroha kubistickou sestavou schodišť a stupňovitých plošin, s jejímž tvaroslovím slohově korespondovaly kostýmy, formované barevnými geometrickými plochami a liniemi. Ideová abstraktnost, vznosný patos umocněný velebnou hudbou K. B. Jiráka i jistá statičnost jevištní kompozice byly blízké symbolistní poetice, avšak neoslovily lidové publikum, k němuž se SS chtěla obracet především. Velkolepý projekt, vykazující souvislosti s masovými inscenacemi M. Reinhardta, po několika reprízách finančně zkrachoval. Následovalo soudní řízení a krátce poté, na jaře 1924, spolek zanikl.


Literatura

A. Dvořák: Ke druhé premiéře Nové Oresteje, Čin 1, 1929, č. 9, s. 193; A. Závodský: K historii Socialistické scény, in: Sborník prací FF UJEP, 1968, s. 115 + Jiří Kroha a divadlo, in sb. Otázky divadla a filmu II, Brno 1971, s. 157.

Významné události

  • 1920:
    založení spolku Socialistická scéna


Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 445—446
Autor: Eva Šormová