Moser-Steinitz, Marie: Porovnání verzí

Verze z 9. 2. 2017, 14:41

Roz. Moser, provd. von Steinitz, vystupovala pod oběma jmény. Studovala na vídeňské kon­zervatoři, kterou absolvovala v šestnácti letech se zvláštním oceněním. Debutovala 1862, ještě před absolutoriem, ve Štýrském Hradci, při­čemž vídeňský Fremdenblatt ocenil její italské školení. Ředitel A. Zöllner ji 1864/65 zaměst­nal jako sopranistku v městském německém divadle v Brně. 1865 několikrát vystoupila v ně­meckém divadle v Pešti v italsky prováděných představeních a hostovala v dvorní opeře ve Vídni. Od 1866 působila v Augsburgu a Braun­schweigu, 1868–71 ve Štýrském Hradci. 4. 1. 1868 se ve Vídni provdala za Eduarda rytíře Steinitze (1839 Vídeň–1911 Vídeň), později generála. 1873 hostovala v Brémách, kde jako Eva v opeře Die Meistersinger von Nürnberg vzbudila Wagnerův zájem. Wagner s ní začal studovat roli Sieglindy pro uvedení tetralogie Der Ring des Nibelungen na Slavnostních hrách v Bayreuthu 1876, záměr se však neuskutečnil, protože M.-S. následovala svého manžela do Prahy, kam byl služebně přeložen. 29. 4. 1873 se ucházela o angažmá ve StD v roli Hraběnky (Mozart: Figaros Hochzeit) a ředitel Wirsing jí ihned nabídl smlouvu, kterou akceptovali i další ředitelé, Eduard a Edmund Kreibigové (1876–85) a A. Neumann (1885). Na pražské ně­mecké scéně působila M.-S. do 1891, kdy umě­leckou dráhu ukončila; o málo později začala využívat pojištění u pražského divadelního pen­zijního spolku. V 90. letech následovala manžela, který byl služebně přeložen do Krakova.

Uplatňovala se hojně jako koncertní pěvky­ně. Již brzy po příchodu do Prahy hostovala na koncertě pražské konzervatoře (11. 5. 1873, Eglantine, Weber: Euryanthe); 27. 1. 1876 byla sólistkou při prvním pražském provedení Verdiho Requiem (znovu 4. 4. 1880 po nečeka­ném úmrtí V. Šebesty ve prospěch jeho rodi­ny); vystupovala na dobročinných akademiích a na soukromých soirée, též ve vojenských kruzích, na večerech německého Komorního spolku a na příležitostných koncertech diva­delního orchestru.

Dokonalé pěvecké školení jí umožňovalo uplatnění v celé stylové šíři operního repertoá­ru, byť sám počet jejích rolí nebyl výjimečný. Její (mezzo)soprán měl velký rozsah a robust­nost, ale byl schopen i subtilních nuancí, včet­ně koloratury. V Brně vynikla jako Ráchel (Halévy: Die Jüdin) a Dinorah (Meyerbeer: Di­norah). Postupně opouštěla subretní a kolora­turní partie a směřovala k dramatickým rolím. Měla velmi dobré herecké dispozice, vynikala pílí v herecké přípravě a dobře mluvila prózu ve hrách se zpěvy. Ve StD zaujímala pozici respektované první dámy a spolu s A. Stollem, V. Šebestou a V. Dobšem tvořila oporu souboru (1876–82 byla s velkým odstupem nejlépe pla­cenou zpěvačkou StD). O jejím výjimečném postavení svědčí, že již po 10 letech jejího pů­sobení v Praze, 29. 4. 1883, uspořádalo divadlo slavnostní představení, při němž zpívala jednu ze svých nejlepších rolí, Goldmarkovu Králo­vnu ze Sáby. Od třiceti šlechtičen dostala da­rem briliantový šperk a od dvou set dam ze společnosti pozdravnou adresu. Ve StD poprvé ztělesnila Aidu (1875), Carmen (1880), Hero­dias (1883), Giocondu (1884), Brünhildu ve Wagnerově tetralogii Ring des Nibelungen (1885 v nastudování G. Mahlera a 1887 s K. Muckem) ad. Od pražské premiéry Wagnerovy opery Tristan und Isolde (30. 4. 1886) až do konce umělecké dráhy ji kritika označovala za hlaso­vě i pohybově ideální Isoldu, interpretovanou se vznešeností a noblesou. Těžiště jejího umě­leckého působení bylo v období StD; po otev­ření nové budovy pražského německého diva­dla (v lednu 1888) již nestudovala téměř žádné nové role (jejím posledním výkonem byla Brünhilda v novém nastudování Wagnerovy tetralogie 1890). Věnovala všechny síly pražské scéně a jen vzácně hostovala v českých zemích (např. v Brně 1874) a v zahraničí (řím 1886, Rotterdam, Darmstadt, Berlín). Byla vytížena méně než ostatní zpěvačky v souboru, ale na­vzdory své suverénní pozici přijímala i malé role a vytvářela je ukázněně a spolehlivě. 

Role (ve StD)

1873–75: Hraběnka (Mozart: Figa­ros Hochzeit), Elsa a Ortrude (Wagner: Lohengerin), Agathe (Weber: Der Freischütz), Euryanthe (Weber: Euryanthe), Senta (Wagner: Der fliegende Hollän­der), Elisabeth (Wagner: Tannhäuser), Vitelia (Mo­zart: Titus), Donna Anna (Mozart: Don Juan, mj. v italském představení 29. 10. 1887 ke 100. výročí pre­miéry), Leonora (Verdi: Troubadour), Selika (Meyerbeer: Die Afrikanerin), První dáma (Mozart: Die Zauberflöte), Margarethe (Gounod: Faust und Mar­garethe), Norma (Bellini: Norma), Donna Lucrezia (Donizetti: Lucrezia Borgia), Valentina (Meyerbeer: Die Hugenotten), Aida a Amneris (Verdi: Aida), Eva (Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg), Eleonora (Abert: Astorga), Vévodkyně Katharina (Ernst II., vé­voda: Diana von Solange), Camilla (Hérold: Zampa); 1876–77: Bianca (Abert: Enzio von Hohenstaufen), Recha (Halévy: Die Jüdin), Anna (Boieldieu: Die weisse Frau), Elvira (Verdi: Ernani), Kleopatra (Ant. Rubinštejn: Die Maccabäer), Eglantine (Weber: Euryanthe), Bertha (R. hrabě Sporck: Ein Nixenmär­chen), Marie, králova neteř (Kretschmer: Die Folkun­ger), Fides (Meyerbeer: Der Prophet), Amelie (Verdi: Ein Maskenball), Leonora (Beethoven: Fidelio), Alice (Meyerbeer: Robert der Teufel); 1878–80: Královna ze Sáby (Goldmark: Königin von Saba), Carmen (Bi­zet: Carmen), Paní Fluth (Nicolai: Die lustigen Weiber von Windsor), Královna (Marschner: Hans Heiling), Adriano a Irena (Wagner: Rienzi), Armida (Gluck: Armida), Rezia (Weber: Oberon), Rebeka (Marschner: Der Templer und die Jüdin); 1881–85: Helena (Boito: Mephistopheles), Gioconda (Ponchielli: La Giocon­da), Herodias (Massenet: Herodias), Brünhilde (Wag­ner: Die Walküre); 1886–88: Isolde (Wagner: Tristan und Isolde), Brünhilde (Wagner: Siegfried, Götter­dämmerung), Diana (Klughardt: Astorre), Archanděl Michael (H. Zöllner: Faust, prem.). 

Prameny a literatura

Cedule StD a NDT 1873–91, NMd.  •  Fremden-Blatt [Wien] 5. 5. 1862, 22., 28. a 29. 9. 1865, 13. 11. 1891; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1874, s. 9 [angažmá ve StD] až 1890, 1894 až 1897 [penze]; O. T[euber]: Wagneria­na, Bohemia 21. 2. 1883; A. Rille: Die Geschichte des Brünner Stadttheaters 1734–1884, Brünn 1885; Teuber III, s. 653–655, 727–729, 761, 809, 813, 819; Prager Zwischenactszeitung 3. 1. 1886, s. 1 [doba před Prahou]; Prager Tagblatt 19. 5. 1911 [nekro­log]; Erinnerungen an M. v. S.-M., Prager Tagblatt 21. 5. 1911; B. Benoni: Moje vzpomínky a dojmy I, 1917, s. 133; R. F. Procházka: Der Kammermusik­verein in Prag, 1926, s. 36, 82; Wiener genealogi­sches Taschenbuch, V, 1931/32, s. 131; Rosenheim, s. 28; L. Hájek: Paměti Augustina Bergra, 1942, s. 72, 111–113; Němeček 1963; W. Binal: Deutsch­sprachiges Theater in Budapest, Wien 1972; Lom­näs–Strauss, rejstřík ve sv. I, s. 344 [konc.].  •  Eisenberg; Kosch; Kutsch 1997; Neues deutsches Theater. 

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 338–339
Autor: Jitka Ludvová