Mikuláš-Boleslavský, Josef: Porovnání verzí

Aktuální verze z 9. 2. 2017, 14:36

Nedokončil studium na gymnáziu a vyučil se sazečem v Pospíšilově tiskárně v Praze (do 1848). Pracoval u tiskařky K. Jeřábkové, od 1862 vedl Kobrovu tiskárnu. Od učňovských let přispíval do českých časopisů (Květy, Praž­ský posel, Lumír, Kalendář vlastenecký, Zlaté klasy), později byl plodným, byť průměrným autorem, překladatelem a upravovatelem prózy a divadelních her. 1866 založil s M. Knappem tiskárnu v Karlíně (Mikuláš & Knapp). 1872 vstoupil do role podnikatele, když se finančně angažoval jako tichý společník ředitele J. Hofa při stavbě žižkovské Arény na Komotovce. Po rozpadu Hofovy společnosti žádal 1873 sám odivadelní koncesi, nezískal ji však a nevedlo se ani jeho nájemcům. 1874 prodal arénu pod cenou. 1875 se stal členem mladočeského druž­stva spravujícího PD. Pro finanční problémy prodal 1883 svůj podíl v karlínském závodě. Pracoval u několika pražských firem, 1885–90 byl ředitelem Landfrasovy tiskárny v Jindři­chově Hradci, 1891 působil krátce v Ostravě.

1863–64 redigoval list Veleslavín,  Časopis pro umění knihtlačitelské, který měl pozitivní vliv na kvalitu českého tisku. 1867–68 byl vy­davatelem a poté redaktorem České Thalie, 1872–73 řídil Besedník, Časopis věnovaný di­vadlu, hudbě a společenské zábavě. Už během práce v Jeřábkově tiskárně inspiroval a redigo­val edici Divadelní ochotník (6 sv., 1861). Ve firmě Mikuláš & Knapp vyšla 1866 Příruční kniha pro divadelní ochotníky, publikovaná později znovu jako Divadelní škola, Příruční knížka pro herce a začátečníky, jakož i pro po­řadatele divadelních představení (2. vyd. 1882 red. J. M. Srp v řadě Divadelní katechismy, sv. 4, 3. vyd. 1913). 1867–69 převzala firma vydávání ediční řady Divadelní ochotník, 1869 zde vyšel první díl Průvodce hudebního a diva­delního E. Meliše. Firma tiskla též programy, vstupenky, plakáty a množství instruktivní lite­ratury.

V oblasti hudebního divadla zásoboval trh repertoárem denní potřeby. Pro ochotnické společnosti vydal oblíbené frašky se zpěvy (mj. Fotografická dílna v Praze, Osudný den fidlo­vačky aneb Strašidlo v ševcovské dílně, Krejčí lékařem, Izák Löwy, České amazonky apod.) i jeden z nejhranějších lidových titulů, „národ­ní komickou zpěvohru“ Rinaldo Rinaldini od J. J. Piherta, dále kupletní písně J. Frankovské­ho, J. Mošny, J. J. Stankovského, E. Züngela ad. Jako editor připravoval také pro jiné nakladatele notované sborníky, mezi nimiž byly zvl. Diva­delní zpěvník, sbírka divadelních popěvků […] ku představením na českých divadlech (1870) a trojdílné Popěvky, písně a sbory s nápěvy pro pořadatele besedních zábav a divadelních představení (1874, 1876, 1882). Jeho činnost redaktorská a vydavatelská zasáhla nejširší kru­hy české veřejnosti a byla významným zdrojem aktivit ochotnického dění.

Prameny a literatura

J. Neruda: Pan J. M. B., vydavatel Divadelního ochotníka, vypravuje, poprvé 1881, přetisk in: J. Neruda: České divadlo 6, 1973, s. 170–174; L. Pacák: Opereta. Dějiny pražských operetních divadel, 1946, s. 116; Javorin, s. 108, 148–158, 161, 189.  • Rieger; Wurzbach [sv. 18]; Otto; L ČL [lit.]. 

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 336–338
Autor: Josef Kotek, Jitka Ludvová