Meliš, Emanuel Antonín: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(Automatická aktualizace šablony)
m
 
Řádka 18: Řádka 18:
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
 
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
−
| fotodesc=<ee:imagedesc/>
+
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 
| povolání=<ee:profession>publicista, organizátor hudebního života,</ee:profession>
 
| povolání=<ee:profession>publicista, organizátor hudebního života,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
Řádka 28: Řádka 28:
 
V době politického uvolnění kolem 1860 patřil k průkopníkům české hudební kultury abyl prvním soustavně činným českým hudeb­ním publicistou. Účastnil se zakládání pěvec­kých spolků v Čechách a na Moravě a od 1860 vydával spolu s L. Procházkou v sešitech sbo­rovou edici ''Záboj ''(více než 60 skladeb). Pěvec­kým spolkům sloužil i ''Průvodce v oboru čes­kých tištěných písní pro jeden neb více hlasů (od r. 1800–1862)'', který '''M. '''vydal s J. Berg­mannem 1863. Po úvodní studii O vývinu české písně, jež popisuje situaci českého sborového zpěvu a přibližuje vývoj opery, zde následuje bibliografický soupis tištěných českých titulů, včetně původních a přeložených árií z oper. Již od 1856 působil '''M. '''jako hudební kritik ''Praž­ských novin''. V říjnu 1858 založil první český specializovaný list ''Dalibor, časopis pro hudbu, divadlo a umění vůbec ''(třikrát v měsíci), který redigoval do března 1864 a znovu 1869. Publi­koval zde řadu životopisů, jež se později (přes faktografické nedostatky) staly základem bio­grafických studií. V ''Daliboru ''tiskl i své po­zdější příspěvky do Riegrova ''Slovníku naučné­ho'', kam napsal mj. pojednání o hudbě do hesla Rusko s obsáhlou informací o opeře (VII, 1867, s. 1160–1172). Dvě velké studie napsal do Mendelova slovníku ''Musicalisches Conversa­tions-Lexikon ''(Berlín od 1871, sv. II, heslo Böhmen, odstavec Geschichte der Musik, v je­ho rámci Opernmusik s. 87–89, sv. VIII, heslo Russische Musik, odstavec Dramatische und Instrumentalmusik, s. 470–479). 1864 se stal hudebním kritikem listu ''Národ''. 1874 redigoval ''časopis Nápověda ''(vyšlo 20 čísel), věnovaný zvl. aktuálním zprávám z divadelního světa. Vydal též sborník ''Cecilie, sbírka novel, poví­''dek a humoresek ze života hudebních umělců (1874).
 
V době politického uvolnění kolem 1860 patřil k průkopníkům české hudební kultury abyl prvním soustavně činným českým hudeb­ním publicistou. Účastnil se zakládání pěvec­kých spolků v Čechách a na Moravě a od 1860 vydával spolu s L. Procházkou v sešitech sbo­rovou edici ''Záboj ''(více než 60 skladeb). Pěvec­kým spolkům sloužil i ''Průvodce v oboru čes­kých tištěných písní pro jeden neb více hlasů (od r. 1800–1862)'', který '''M. '''vydal s J. Berg­mannem 1863. Po úvodní studii O vývinu české písně, jež popisuje situaci českého sborového zpěvu a přibližuje vývoj opery, zde následuje bibliografický soupis tištěných českých titulů, včetně původních a přeložených árií z oper. Již od 1856 působil '''M. '''jako hudební kritik ''Praž­ských novin''. V říjnu 1858 založil první český specializovaný list ''Dalibor, časopis pro hudbu, divadlo a umění vůbec ''(třikrát v měsíci), který redigoval do března 1864 a znovu 1869. Publi­koval zde řadu životopisů, jež se později (přes faktografické nedostatky) staly základem bio­grafických studií. V ''Daliboru ''tiskl i své po­zdější příspěvky do Riegrova ''Slovníku naučné­ho'', kam napsal mj. pojednání o hudbě do hesla Rusko s obsáhlou informací o opeře (VII, 1867, s. 1160–1172). Dvě velké studie napsal do Mendelova slovníku ''Musicalisches Conversa­tions-Lexikon ''(Berlín od 1871, sv. II, heslo Böhmen, odstavec Geschichte der Musik, v je­ho rámci Opernmusik s. 87–89, sv. VIII, heslo Russische Musik, odstavec Dramatische und Instrumentalmusik, s. 470–479). 1864 se stal hudebním kritikem listu ''Národ''. 1874 redigoval ''časopis Nápověda ''(vyšlo 20 čísel), věnovaný zvl. aktuálním zprávám z divadelního světa. Vydal též sborník ''Cecilie, sbírka novel, poví­''dek a humoresek ze života hudebních umělců (1874).
  
−
Praktický význam v kulturním životě měl je­ho ''Průvodce hudební a divadelní ''(vyd. Miku­láš _amp_ Knapp), který obsahuje seznam pražských ochotnických divadel, hudebních ústavů a pě­veckých spolků (tyto pro celé území Rakous­ka), adresář pražských herců, hudebníků, zpě­váků a vojenských kapelníků (tito pro celé území Rakouska). Druhý ročník ''Průvodce ''je omezen na oblast hudby; '''M. '''sám se zde připo­míná jako autor jednoaktového libreta ''Přeruše­né zastaveníčko'', dále jako ředitel ochotnické jednoty Thalia na Malé Straně, čestný člen Jed­noty k zvelebení hudby církevní v Prešpurku [Bratislava], Jednoty pro zvelebení vojenské hudby v Praze a několika pěveckých spolků. Bývá uváděn jako překladatel několika libret, prokázána je však pouze jeho spolupráce na překladu Beethovenova ''Fidelia ''(1887).
+
Praktický význam v kulturním životě měl je­ho ''Průvodce hudební a divadelní ''(vyd. Miku­láš &amp; Knapp), který obsahuje seznam pražských ochotnických divadel, hudebních ústavů a pě­veckých spolků (tyto pro celé území Rakous­ka), adresář pražských herců, hudebníků, zpě­váků a vojenských kapelníků (tito pro celé území Rakouska). Druhý ročník ''Průvodce ''je omezen na oblast hudby; '''M. '''sám se zde připo­míná jako autor jednoaktového libreta ''Přeruše­né zastaveníčko'', dále jako ředitel ochotnické jednoty Thalia na Malé Straně, čestný člen Jed­noty k zvelebení hudby církevní v Prešpurku [Bratislava], Jednoty pro zvelebení vojenské hudby v Praze a několika pěveckých spolků. Bývá uváděn jako překladatel několika libret, prokázána je však pouze jeho spolupráce na překladu Beethovenova ''Fidelia ''(1887).
  
 
Jeho žena Antonie M. (1833 Budín [Buda­pešť]–1894 Malolány u Veské), publikovala od 1860 mj. v ''Daliboru ''a ''Lumíru ''básně, z nichž některé byly zhudebněny. 1861–69 vydávala list ''Lada'', ''časopis pro dámy'', podporující žen­ská hnutí, poté více než 20 let českou verzi ně­meckého časopisu ''Bazar''. Překládala z němči­ny a francouzštiny do češtiny. Napsala novely ze života hudebních umělců (''Nadšenec pro Mozarta'', ''Bendova první láska ''ad.), po 1865 též několik jednoaktových veseloher a literární po­jednání Nejnovější naše dramatická literatura (''Česká Thalia ''2, 1868, s. 243). 
 
Jeho žena Antonie M. (1833 Budín [Buda­pešť]–1894 Malolány u Veské), publikovala od 1860 mj. v ''Daliboru ''a ''Lumíru ''básně, z nichž některé byly zhudebněny. 1861–69 vydávala list ''Lada'', ''časopis pro dámy'', podporující žen­ská hnutí, poté více než 20 let českou verzi ně­meckého časopisu ''Bazar''. Překládala z němči­ny a francouzštiny do češtiny. Napsala novely ze života hudebních umělců (''Nadšenec pro Mozarta'', ''Bendova první láska ''ad.), po 1865 též několik jednoaktových veseloher a literární po­jednání Nejnovější naše dramatická literatura (''Česká Thalia ''2, 1868, s. 243). 
Řádka 43: Řádka 43:
 
* <ee:chronology_date_from>27. 6. 1916</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha, Vršovice</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
* <ee:chronology_date_from>27. 6. 1916</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha, Vršovice</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
</ee:chronology></div>
 
</ee:chronology></div>
−
<div class="names"><ee:names>
+
<div class="names"><ee:names/></div>
−
 
+
−
</ee:names></div>
+
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
Řádka 55: Řádka 53:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
<ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author>'''Autor:''' [[Lenka Kusáková]]{{break}}</ee:author>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 333–335{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Lenka Kusáková]]{{break}}</ee:author>
  
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
Řádka 62: Řádka 60:
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<ee:documentation>
 
<ee:documentation>
−
 
+
<references></references>
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>

Aktuální verze z 9. 2. 2017, 14:13

Emanuel Antonín Meliš
* 15. 10. 1831 Zminné u Pardubic
† 27. 6. 1916 Praha, Vršovice
publicista, organizátor hudebního života


Manžel spisovatelky a překladatelky Antonie M., roz. Körschnerové. Narodil se v rodině mlynáře a od dětství se vzdělával v hudbě. Stu­dia na gymnázium započal v Hradci Králové, dokončil na Akademickém gymnáziu v Praze na Starém Městě. 1855 vstoupil do státní poš­tovní služby, již po roce se však začal plně vě­novat organizaci hudebního života a hudební adivadelní publicistice. Ve druhé polovině 60. let studoval hospodářství a 1870–77 byl tajemníkem Jednoty k povzbuzení průmyslu v Čechách. 1878 se odstěhoval do Malolán u Veské (Pardubicko) a zřídil tam pokusnou stanici. Od 1877 založil několik hospodářských časopisů a psal návody k vedení domácnosti a četné osvětové brožury.

V době politického uvolnění kolem 1860 patřil k průkopníkům české hudební kultury abyl prvním soustavně činným českým hudeb­ním publicistou. Účastnil se zakládání pěvec­kých spolků v Čechách a na Moravě a od 1860 vydával spolu s L. Procházkou v sešitech sbo­rovou edici Záboj (více než 60 skladeb). Pěvec­kým spolkům sloužil i Průvodce v oboru čes­kých tištěných písní pro jeden neb více hlasů (od r. 1800–1862), který M. vydal s J. Berg­mannem 1863. Po úvodní studii O vývinu české písně, jež popisuje situaci českého sborového zpěvu a přibližuje vývoj opery, zde následuje bibliografický soupis tištěných českých titulů, včetně původních a přeložených árií z oper. Již od 1856 působil M. jako hudební kritik Praž­ských novin. V říjnu 1858 založil první český specializovaný list Dalibor, časopis pro hudbu, divadlo a umění vůbec (třikrát v měsíci), který redigoval do března 1864 a znovu 1869. Publi­koval zde řadu životopisů, jež se později (přes faktografické nedostatky) staly základem bio­grafických studií. V Daliboru tiskl i své po­zdější příspěvky do Riegrova Slovníku naučné­ho, kam napsal mj. pojednání o hudbě do hesla Rusko s obsáhlou informací o opeře (VII, 1867, s. 1160–1172). Dvě velké studie napsal do Mendelova slovníku Musicalisches Conversa­tions-Lexikon (Berlín od 1871, sv. II, heslo Böhmen, odstavec Geschichte der Musik, v je­ho rámci Opernmusik s. 87–89, sv. VIII, heslo Russische Musik, odstavec Dramatische und Instrumentalmusik, s. 470–479). 1864 se stal hudebním kritikem listu Národ. 1874 redigoval časopis Nápověda (vyšlo 20 čísel), věnovaný zvl. aktuálním zprávám z divadelního světa. Vydal též sborník Cecilie, sbírka novel, poví­dek a humoresek ze života hudebních umělců (1874).

Praktický význam v kulturním životě měl je­ho Průvodce hudební a divadelní (vyd. Miku­láš & Knapp), který obsahuje seznam pražských ochotnických divadel, hudebních ústavů a pě­veckých spolků (tyto pro celé území Rakous­ka), adresář pražských herců, hudebníků, zpě­váků a vojenských kapelníků (tito pro celé území Rakouska). Druhý ročník Průvodce je omezen na oblast hudby; M. sám se zde připo­míná jako autor jednoaktového libreta Přeruše­né zastaveníčko, dále jako ředitel ochotnické jednoty Thalia na Malé Straně, čestný člen Jed­noty k zvelebení hudby církevní v Prešpurku [Bratislava], Jednoty pro zvelebení vojenské hudby v Praze a několika pěveckých spolků. Bývá uváděn jako překladatel několika libret, prokázána je však pouze jeho spolupráce na překladu Beethovenova Fidelia (1887).

Jeho žena Antonie M. (1833 Budín [Buda­pešť]–1894 Malolány u Veské), publikovala od 1860 mj. v Daliboru a Lumíru básně, z nichž některé byly zhudebněny. 1861–69 vydávala list Lada, časopis pro dámy, podporující žen­ská hnutí, poté více než 20 let českou verzi ně­meckého časopisu Bazar. Překládala z němči­ny a francouzštiny do češtiny. Napsala novely ze života hudebních umělců (Nadšenec pro Mozarta, Bendova první láska ad.), po 1865 též několik jednoaktových veseloher a literární po­jednání Nejnovější naše dramatická literatura (Česká Thalia 2, 1868, s. 243). 


Texty (výběr se vztahem k opeře)

Nynější stav hudby v  Čechách a v Praze zvláště, Lumír 7, 1857, mezi s. 976 a 1266; Jan Baptist Píšek, Dalibor 2, 1859, mezi s. 169 a 195; Kateřina Podhorská, Dali­bor 4, 1861, mezi s. 111 a 127; Jak by se dala zřídit hudební akademie a dramatická škola v Praze, Dali­bor 4, 1861, s. 117; [F. Škroup v Rotterdamu], Dali­bor 4, 1861, s. 215 a 239; F. Škroup. Životopisný ná­stin, Dalibor 5, 1862, mezi s. 41 a 57; Stručný přehled české operní literatury, Dalibor 8, 1869, s.42 a 51; Stručné dějiny ruské hudby, 1870 [heslo Riegrova slovníku]; A. W. Ambros, životopisný ná­stin, Hudební listy 1, 1870, mezi s. 50 a 146;  Čeští hud. skladatelé, zpěváci a zpěvačky v pol. 19. stol., Dalibor 35, 1913, 4 pokr. mezi s. 5 a 196 [přetisk se­znamu z Lumíra 1857]. 

Prameny a literatura

E. Meliš: Průvodce hudební, 1869 [i manželka]; J. Plavec: František Škroup, 1941.  •  Rieger, i Dodatky; Mendel; Otto;  ČHS [lit.]; L ČL [Melišová-Körschnerová]. 

Životní události

  • 15. 10. 1831: narození, Zminné u Pardubic
  • 27. 6. 1916: úmrtí, Praha, Vršovice


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 333–335
Autor: Lenka Kusáková



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Meliš,_Emanuel_Antonín&oldid=20899“