Maretzek, Maxmilian: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
Psán též Mareček, Mareczek, Maretschek, Max, Maximus. Bývá zaměňován s vydavatelem čechoamerického listu ''Slavia ''F. Mráčkem. | Psán též Mareček, Mareczek, Maretschek, Max, Maximus. Bývá zaměňován s vydavatelem čechoamerického listu ''Slavia ''F. Mráčkem. | ||
| − | Z Brna odešel do Vídně, kde studoval lékařství, práva, později hru na housle a kompozici (učitel I. von Seyfried). 1841 se stal | + | Z Brna odešel do Vídně, kde studoval lékařství, práva, později hru na housle a kompozici (učitel I. von Seyfried). 1841 se stal divadelním kapelníkem v Záhřebu, od 1842 koncertním mistrem a dirigentem v Bambergu, ve Štrasburku, v Nancy a Paříži, kde uvedl mj. své skladby a stýkal se s významnými osobnostmi (Meyerbeer, Chopin, Heine ad.). Koncem roku 1844 se stal sbormistrem londýnské opery Covent Garden a 1847 sbormistrem druhé královské londýnské opery Drury Lane, kde se setkal s Berliozem. V září 1848 byl pozván jako dirigent k italské společnosti Astor Palace Opera v New Yorku. 1849 tam zahájil též činnost manažera, nejprve v Astor Palace Opera Company, později též v sezonním provozu Academy of Music a Niblo’s Gardens v New Yorku. Cestoval se společnostmi po Spojených státech amerických a navštívil i Kubu a Mexiko (1862 referoval ''Dalibor ''o jeho cestě po Mexiku, spojené s rizikem únosů). Do Ameriky přivedl vynikající evropské zpěváky, mj. sestry Marchisiovy a 1859 začínající Adelinu Patti. V amerických premiérách uvedl (anglicky či italsky) Verdiho opery ''Rigoletto ''(1855), ''Troubadour ''(1855), ''La Traviata ''(1856), ''Don Carlos ''(1877), Meyerbeerovu ''Afričanku ''(1865) a Gounodova ''Romea a Julii ''(1867), Halévyho ''Židovku ''a Thomasovu ''Mignon. ''1878 zanechal podnikatelské činnosti a věnoval se dirigování a vyučování. Ve společnosti byl výraznou postavou („pitoreskní a barvitý“) a obstál v ostrém komerčním prostředí, v němž překonal mnoho obtíží, včetně stávek orchestrů. V New Yorku pomohl prosadit subvenci pro operu z veřejných prostředků a přispěl ke kultivaci vkusu amerického publika. |
| − | '''M. '''skladatelskou činnost nelze v plném rozsahu rekonstruovat. Je známo, že v sedmnácti letech napsal na vlastní libreto operu ''Hamlet'', kterou řídil v brněnském městském divadle 5. 11. 1840. Údajně se hrála později v Paříži, na jaře 1843 byla provedena v londýnské opeře Covent Garden, notový materiál se však nedochoval. 1841–43 napsal blíže neznámou operu ''Die Nibelungen'', 1843/44 měl v Paříži složit komickou operu na francouzský text, balet pro tanečnice C. Grisiovou a L. Grahnovou, předehru ''Agnes Sorel ''a drobnosti (písně, polky apod.). Jeho baletní pantomima o 4 obr. ''Le Génie du Globe ''(též ''Les Génies du Globe'') měla být uvedena v Covent Garden v Londýně 1852, podle jiných dokladů již 1847 v Drury Lane. V Americe napsal patrně neprovedenou hru se zpěvy ''Baba ''akomicko-pastorální operu ''Sleepy Hollow or The Headless Horseman ''([Spící sluj aneb Bezhlavý rytíř], 3 jedn., t: Ch. Gayer), kterou sám nastudoval 24. 9. 1879 v Academy of Music v New Yorku. Psal i strašidelné povídky s hudebními náměty („ghost-stories“) auveřejňoval je v New York Times. Zanechal dva svazky pamětí (''Crotches and Quavers'', 1885, ''Sharps and Flats ''1890), nově vydaných jako ''Revelations of the Opera Manager in 19th-Century America '' | + | '''M. '''skladatelskou činnost nelze v plném rozsahu rekonstruovat. Je známo, že v sedmnácti letech napsal na vlastní libreto operu ''Hamlet'', kterou řídil v brněnském městském divadle 5. 11. 1840. Údajně se hrála později v Paříži, na jaře 1843 byla provedena v londýnské opeře Covent Garden, notový materiál se však nedochoval. 1841–43 napsal blíže neznámou operu ''Die Nibelungen'', 1843/44 měl v Paříži složit komickou operu na francouzský text, balet pro tanečnice C. Grisiovou a L. Grahnovou, předehru ''Agnes Sorel ''a drobnosti (písně, polky apod.). Jeho baletní pantomima o 4 obr. ''Le Génie du Globe ''(též ''Les Génies du Globe'') měla být uvedena v Covent Garden v Londýně 1852, podle jiných dokladů již 1847 v Drury Lane. V Americe napsal patrně neprovedenou hru se zpěvy ''Baba ''akomicko-pastorální operu ''Sleepy Hollow or The Headless Horseman ''([Spící sluj aneb Bezhlavý rytíř], 3 jedn., t: Ch. Gayer), kterou sám nastudoval 24. 9. 1879 v Academy of Music v New Yorku. Psal i strašidelné povídky s hudebními náměty („ghost-stories“) auveřejňoval je v New York Times. Zanechal dva svazky pamětí (''Crotches and Quavers'', 1885, ''Sharps and Flats ''1890), nově vydaných jako ''Revelations of the Opera Manager in 19th-Century America ''v New Yorku 1971. Patřil k významným podnikatelům v oblasti hudby a hudebního divadla v době prvního velkého rozmachu kultury ve Spojených státech amerických. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>''Dalibor ''5, 1862, s. 24; 19, 1897, s. 265, 310; d’Elvert: Musik; A. Rille: ''Die Geschichte des Brünner Stadt-Theaters 1734–1884'', Brünn 1885; E. Axman: ''Morava v české hudbě XIX. stol''., 1920; Krtička: Brněnská hudební epocha, rkp.v DÚ; H. Berlioz: ''Paměti. Cesty po Italii, Německu, Rusku a Anglii 1803–1865'', 1954, | + | <ee:bibliography_content>''Dalibor ''5, 1862, s. 24; 19, 1897, s. 265, 310; d’Elvert: Musik; A. Rille: ''Die Geschichte des Brünner Stadt-Theaters 1734–1884'', Brünn 1885; E. Axman: ''Morava v české hudbě XIX. stol''., 1920; Krtička: Brněnská hudební epocha, rkp.v DÚ; H. Berlioz: ''Paměti. Cesty po Italii, Německu, Rusku a Anglii 1803–1865'', 1954, s. 482; J. Bachtík–J. Berkovec–J. Pokorný–L. Lajcha: ''W''. ''Shakespeare v hudbě a na našem jevišti'', 1964, s. 79–80; Ch. Haywood: Introduction to the Dover Edition, ''Revelations of the Opera Manager in 19th Century America by Max Maretzek'', New York 1971 [předmluva k pamětem]; E. Drlíková: M. M., Retuše a detaily nenapsané biografie, ''Opus musicum ''5, 1973, s. 10–13; Dějiny hudby na Moravě. • Wurzbach [sv. 16 a 19]; Pazdírek; Oxford Dictionary; ČHS; Kosch; Grove 1980 [heslo New York]; Grove-opera; Piper, sv. Register.</ee:bibliography_content> |
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
Aktuální verze z 9. 2. 2017, 13:47
Psán též Mareček, Mareczek, Maretschek, Max, Maximus. Bývá zaměňován s vydavatelem čechoamerického listu Slavia F. Mráčkem.
Z Brna odešel do Vídně, kde studoval lékařství, práva, později hru na housle a kompozici (učitel I. von Seyfried). 1841 se stal divadelním kapelníkem v Záhřebu, od 1842 koncertním mistrem a dirigentem v Bambergu, ve Štrasburku, v Nancy a Paříži, kde uvedl mj. své skladby a stýkal se s významnými osobnostmi (Meyerbeer, Chopin, Heine ad.). Koncem roku 1844 se stal sbormistrem londýnské opery Covent Garden a 1847 sbormistrem druhé královské londýnské opery Drury Lane, kde se setkal s Berliozem. V září 1848 byl pozván jako dirigent k italské společnosti Astor Palace Opera v New Yorku. 1849 tam zahájil též činnost manažera, nejprve v Astor Palace Opera Company, později též v sezonním provozu Academy of Music a Niblo’s Gardens v New Yorku. Cestoval se společnostmi po Spojených státech amerických a navštívil i Kubu a Mexiko (1862 referoval Dalibor o jeho cestě po Mexiku, spojené s rizikem únosů). Do Ameriky přivedl vynikající evropské zpěváky, mj. sestry Marchisiovy a 1859 začínající Adelinu Patti. V amerických premiérách uvedl (anglicky či italsky) Verdiho opery Rigoletto (1855), Troubadour (1855), La Traviata (1856), Don Carlos (1877), Meyerbeerovu Afričanku (1865) a Gounodova Romea a Julii (1867), Halévyho Židovku a Thomasovu Mignon. 1878 zanechal podnikatelské činnosti a věnoval se dirigování a vyučování. Ve společnosti byl výraznou postavou („pitoreskní a barvitý“) a obstál v ostrém komerčním prostředí, v němž překonal mnoho obtíží, včetně stávek orchestrů. V New Yorku pomohl prosadit subvenci pro operu z veřejných prostředků a přispěl ke kultivaci vkusu amerického publika.
M. skladatelskou činnost nelze v plném rozsahu rekonstruovat. Je známo, že v sedmnácti letech napsal na vlastní libreto operu Hamlet, kterou řídil v brněnském městském divadle 5. 11. 1840. Údajně se hrála později v Paříži, na jaře 1843 byla provedena v londýnské opeře Covent Garden, notový materiál se však nedochoval. 1841–43 napsal blíže neznámou operu Die Nibelungen, 1843/44 měl v Paříži složit komickou operu na francouzský text, balet pro tanečnice C. Grisiovou a L. Grahnovou, předehru Agnes Sorel a drobnosti (písně, polky apod.). Jeho baletní pantomima o 4 obr. Le Génie du Globe (též Les Génies du Globe) měla být uvedena v Covent Garden v Londýně 1852, podle jiných dokladů již 1847 v Drury Lane. V Americe napsal patrně neprovedenou hru se zpěvy Baba akomicko-pastorální operu Sleepy Hollow or The Headless Horseman ([Spící sluj aneb Bezhlavý rytíř], 3 jedn., t: Ch. Gayer), kterou sám nastudoval 24. 9. 1879 v Academy of Music v New Yorku. Psal i strašidelné povídky s hudebními náměty („ghost-stories“) auveřejňoval je v New York Times. Zanechal dva svazky pamětí (Crotches and Quavers, 1885, Sharps and Flats 1890), nově vydaných jako Revelations of the Opera Manager in 19th-Century America v New Yorku 1971. Patřil k významným podnikatelům v oblasti hudby a hudebního divadla v době prvního velkého rozmachu kultury ve Spojených státech amerických.
Prameny a literatura
Dalibor 5, 1862, s. 24; 19, 1897, s. 265, 310; d’Elvert: Musik; A. Rille: Die Geschichte des Brünner Stadt-Theaters 1734–1884, Brünn 1885; E. Axman: Morava v české hudbě XIX. stol., 1920; Krtička: Brněnská hudební epocha, rkp.v DÚ; H. Berlioz: Paměti. Cesty po Italii, Německu, Rusku a Anglii 1803–1865, 1954, s. 482; J. Bachtík–J. Berkovec–J. Pokorný–L. Lajcha: W. Shakespeare v hudbě a na našem jevišti, 1964, s. 79–80; Ch. Haywood: Introduction to the Dover Edition, Revelations of the Opera Manager in 19th Century America by Max Maretzek, New York 1971 [předmluva k pamětem]; E. Drlíková: M. M., Retuše a detaily nenapsané biografie, Opus musicum 5, 1973, s. 10–13; Dějiny hudby na Moravě. • Wurzbach [sv. 16 a 19]; Pazdírek; Oxford Dictionary; ČHS; Kosch; Grove 1980 [heslo New York]; Grove-opera; Piper, sv. Register.
Životní události
- 28. 6. 1821: narození, Brno
- 14. 5. 1897: úmrtí, Pleasant Plains, New York
Další jména
Mareček , Mareczek , Maretschek , Max, Maximus
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 324–325
Autor: Jitka Bajgarová
