Macourek, Josef: Porovnání verzí

Aktuální verze z 9. 2. 2017, 13:24

Byl snad žákem malíře divadelních dekorací A. Fingerlanda. Jeho prací namalovaných ko­lem 1850 pro některé pražské ochotnické sou­bory si povšiml výtvarník StD T. Mössner a při­zval M. ke spolupráci. M. se ve StD krátce uplatnil od konce 50. let. Od podzimu 1862 do své smrti 1874 pracoval v PD, pro které vytvořil takřka celý základní dekorační fundus. Zpočát­ku maloval typové dekorace, později, v souladu s požadavky prvního kapelníka B. Smetany, též kompletní výpravy individuální (1866 Smetana: Braniboři v  Čechách, Prodaná nevěsta). Reali­zoval rovněž některé návrhy režiséra Chvalov­ského (1874, podle zachované skici Smetano­vých Dvou vdov). Tím naplňoval dobové snahy o realistické zpodobení českého přírodního a li­dového prostředí, ač tíhnul spíše ke staršímu systému scénické konstrukce s postranními ku­lisami, sufitami a zadními prospekty. Část jeho díla má exkluzivní témata (dekorace slují, pod­světí, chrámů Amorových, Elysejských hájů). Ke Gluckově opeře Orfeus a Eurydika (1864) maloval patrně i tzv. transparentní (prořezáva­né) obrazy. Pro Arénu Na hradbách vytvořil 1869 malovaný portál, dekorace a oponu s po­hledem na Pražský hrad, v popředí s tehdejším pražským řetězovým mostem (v ose dnešní Re­voluční třídy). Do rohu umístil medailony V. K. Klicpery, F. Škroupa, Ch. W. Glucka a J. K. Ty­la. Vybavoval i mimopražské ochotnické spol­ky (Jaroměř, Nymburk, Mladá Boleslav, ad.) a dodával dekorace pro P. Švandu st. (např. pro Lecocqovu Angot, 1874 v Aréně v Eggenber­ku). Snažil se získat zkušenosti v zahraničí. 1866 podnikl cestu do Paříže, aby si prohlédl zařízení a dekorační fundus místních divadel. 1873 absolvoval podobně zaměřenou čtyřtý­denní cestu do Vídně, kde zároveň navštívil světovou výstavu. Jako pravděpodobně první český výtvarník začal M. zobrazovat interiérové prostředí pro­střednictvím tzv. „uzavřených“ či „francouz­ských pokojů“. Jeho scénické návrhy provedené technikou kvaše jsou vždy detailně rozpraco­vány do jednotlivých součástí celkové dekorace a naznačují krajinářské školení. Častým kom­pozičním řešením je zde užití oblouku (pro­spektového nebo tvořeného stromovím), v němž se otevírá pohled na krajinu nebo na zákoutí s architekturou. 

Dekorace (pro opery a hry s hudbou v PD a na pobočných scénách, jednotlivé kusy)

1864: Meyer­beer: Robert ďábel (hrobka), Gluck: Orfeus a Eurydi­ka (podsvětí, elysejský ráj, pohádkový chrám Amo­rův); 1865: Šebor: Templáři na Moravě (románský sál, dekor. „blíž král. hradu pražského“); 1866: Sme­tana: Braniboři v  Čechách, Smetana: Prodaná nevěs­ta, Gluck: Armida, Glinka: Život za cara (zimní kra­jina, les, okolí Moskvy, Kreml), Rossini: Vilém Tell (Rütli); 1867: Glinka: Ruslan a Ludmila (románský sál, skalní jeskyně, krajina, pustá krajina), Šebor: Drahomíra, Gounod: Faust a Markéta (Markétina zahrada, kostel), Donizetti: Dom Sebastian (přístav lisabonský), F. Kaiser: Na ledě aneb Vánoční dárky; 1868: Bendl: Leila (Granada, sál v Alhambře), J. J. Kolár: Věštba Libušina, Smetana: Dalibor (obojí v rámci slavností položení základního kamene k ND), Auber: První den štěstí (kiosk, pagoda), Verdi: Na­buchodonosor (Bálův chrám, též E. Herold), Feldmann–Suppé: Na kovárně; 1869: Auber: Maškarní ples Gustava III. (chatrč, popraviště); Gounod: Romeo a Julie (hrobka); 1870: Šebor: Blanka, Zajc: Únos Sabinek, Bendl: Břetislav; 1871: Offenbach: Princezna trebizondská a Bandité, Zajc: Hadačka z Boissy (hrad), Rozkošný: Svatojanské proudy (myslivna, krajina Svatojanských proudů), Feuillet: V dobách pokušení; 1872: Gluck: Ifigenie v Aulidě, V. Hřímalý: Zakletý princ, Raeder: Flok a Cvok; 1873: Pulda–V. Hřímalý:  Čert na zemi, Raimund– Drechsler: Dívka z čarovných krajů aneb Sedlák milionář, Skuherský: Rektor a generál; 1874: Smetana: Dvě vdovy, Offenbach: Pytláci, Tyl–A.  Čech: Salamandr. 

Prameny a literatura

Podle sdělení archi­vu Akademie výtvarného umění v Praze nebyl ke studiu zapsán. – Žádosti o finanční podporu na ces­ty, adresované Zemskému výboru, a agenda kolem nich, 1873, Národní archiv (SÚA), fond Zemský vý­bor II, 1791–1873, kart. 1230. – Scénické návrhy v NMd a  ČMH.  •  V. Š. Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 88n; Bartoš: PD opera; A. Kittl:  Činohra PD, sv. Překladatelé, výtvar­níci; J. Knap: Umělcové na pouti. České divadelní společnosti v 19. století, 1961; L. Klosová: K inscenač­ním otázkám opery a činohry Prozatímního divadla,  ČNM 135, 1966, s. 212–218; D ČD III; J. Hilmera:  Česká divadelní architektura, 1999, s. 31; B. Srba: Vývojové proměny systému kulisové dekorace v Prozatímním divadle a na jeho filiálních scénách 1862–1883, Sborník fil. fak. brněnské univerzity Q3, 2000, s. 9–75; Dějiny českého výtvarného umění 1780–1890, III/2, 2001; ·ulc: Opereta, s. 404; M. Trávníčková: Výtvarná složka repertoáru Proza­tímního divadla a její zastoupení ve sbírkách Divadelního oddělení Národního muzea, Divadelní revue 19, 2002, č. 1, s. 92–98; PD 1862–83; Trávníčková: PD.  •  NDp. 

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 318–319
Autor: Jiří Hilmera, Věra Velemanová