Macourek, Jiří: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
Během studia hry na fagot na pražské konzervatoři (1828–34) psán Georg Mazaurek. Stal se kapelníkem vojenské hudby, s níž se zřejmě dostal do Itálie (1847 je na ceduli pražského StD uváděn jako „kapelní mistr a skladatel krále Sardinského“ v Turínu). Snad je totožný s Georgem Mazzaurkem, který v italském nakladatelství Mariani vydal několik skladeb, as Georgiem Matzaurkem, jehož fagotový koncert (rkp. 1894) se nachází v archivu konzervatoře v Praze. | Během studia hry na fagot na pražské konzervatoři (1828–34) psán Georg Mazaurek. Stal se kapelníkem vojenské hudby, s níž se zřejmě dostal do Itálie (1847 je na ceduli pražského StD uváděn jako „kapelní mistr a skladatel krále Sardinského“ v Turínu). Snad je totožný s Georgem Mazzaurkem, který v italském nakladatelství Mariani vydal několik skladeb, as Georgiem Matzaurkem, jehož fagotový koncert (rkp. 1894) se nachází v archivu konzervatoře v Praze. | ||
| − | '''M. '''udržoval kontakt s českým prostředím a 31. 1. 1847 dirigoval ve StD v Praze premiéru své opery ''Žižkův dub ''na text V. K. Klicpery. (Týž námět zhudebnili také F. B. Kott, 1841, a A. Hnilička, 1870). Premiéra byla beneficí zpěváka K. Strakatého; již před ní zazněla Píseň kovářská (píseň Darovínova) na společenském večeru v Měšťanské besedě. Opera měla dvě reprízy, 15. 2. 1847 a 8. 6. 1848, během revolučních událostí k poctě slovanských hostů, kdy byla dávána s Tylovou slavnostní hrou ''Matka Sláva''. Píseň Darovína vyšla samostatně v ediční řadě nakladatelství Johanna Hoffmanna ''Zlatý zpěvník, ''II, č. 5, 1857). Hudba kombinuje italské stylové prvky „s dílem německou instrumentací a vojenskými přívkusy“ [tj. | + | '''M. '''udržoval kontakt s českým prostředím a 31. 1. 1847 dirigoval ve StD v Praze premiéru své opery ''Žižkův dub ''na text V. K. Klicpery. (Týž námět zhudebnili také F. B. Kott, 1841, a A. Hnilička, 1870). Premiéra byla beneficí zpěváka K. Strakatého; již před ní zazněla Píseň kovářská (píseň Darovínova) na společenském večeru v Měšťanské besedě. Opera měla dvě reprízy, 15. 2. 1847 a 8. 6. 1848, během revolučních událostí k poctě slovanských hostů, kdy byla dávána s Tylovou slavnostní hrou ''Matka Sláva''. Píseň Darovína vyšla samostatně v ediční řadě nakladatelství Johanna Hoffmanna ''Zlatý zpěvník, ''II, č. 5, 1857). Hudba kombinuje italské stylové prvky „s dílem německou instrumentací a vojenskými přívkusy“ [tj. typickými vojenskými intonacemi] (''Květy ''1847, s. 64); veseloherní libreto, nemající s Žižkou nic společného, pokládala část kritiky za nevhodné pro dramatickou zpěvohru a ohradila se též proti podtitulu „romantická zpěvohra“. Nelíbila se ani údajně „nestylová“ výprava. Uvedení opery bylo spíše národní kulturní demonstrací než uměleckým dílem. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Aktuální verze z 9. 2. 2017, 13:20
Během studia hry na fagot na pražské konzervatoři (1828–34) psán Georg Mazaurek. Stal se kapelníkem vojenské hudby, s níž se zřejmě dostal do Itálie (1847 je na ceduli pražského StD uváděn jako „kapelní mistr a skladatel krále Sardinského“ v Turínu). Snad je totožný s Georgem Mazzaurkem, který v italském nakladatelství Mariani vydal několik skladeb, as Georgiem Matzaurkem, jehož fagotový koncert (rkp. 1894) se nachází v archivu konzervatoře v Praze.
M. udržoval kontakt s českým prostředím a 31. 1. 1847 dirigoval ve StD v Praze premiéru své opery Žižkův dub na text V. K. Klicpery. (Týž námět zhudebnili také F. B. Kott, 1841, a A. Hnilička, 1870). Premiéra byla beneficí zpěváka K. Strakatého; již před ní zazněla Píseň kovářská (píseň Darovínova) na společenském večeru v Měšťanské besedě. Opera měla dvě reprízy, 15. 2. 1847 a 8. 6. 1848, během revolučních událostí k poctě slovanských hostů, kdy byla dávána s Tylovou slavnostní hrou Matka Sláva. Píseň Darovína vyšla samostatně v ediční řadě nakladatelství Johanna Hoffmanna Zlatý zpěvník, II, č. 5, 1857). Hudba kombinuje italské stylové prvky „s dílem německou instrumentací a vojenskými přívkusy“ [tj. typickými vojenskými intonacemi] (Květy 1847, s. 64); veseloherní libreto, nemající s Žižkou nic společného, pokládala část kritiky za nevhodné pro dramatickou zpěvohru a ohradila se též proti podtitulu „romantická zpěvohra“. Nelíbila se ani údajně „nestylová“ výprava. Uvedení opery bylo spíše národní kulturní demonstrací než uměleckým dílem.
Prameny a literatura
Verzeichnis derjen. Zöglinge […], welche seit Entstehung dieses Instituts den sechsjährigen Lehrcours absolvirt […] haben, I. Instrumentalisten, b. r., archiv Konzervatoře v Praze. • Dr. P.: O českém divadle v Praze, Česká včela 14, 1847, s. 151; Cechische Bühne, Bohemia 2. 2. 1847; Divadlo pražské, Květy 14, 1847, s. 52, 60 [Jelen], 64; E. Meliš: Nynější stav hudby v Čechách a v Praze zvláště, Lumír 7, 1857, s. 1194; Bar-toš: PD opera; Vondráček II; Soupis českých tištěných operních textů, vyd. M. Očadlík, Miscellanea musicologica 7, 1958; V. Justl: V. K. Klicpera, 1960; D ČD II; Laiske: Dramaturgie; Pazdírek: Universal-Handbuch der Musikliteratur aller Völker, Wien s. a., XIX, s. 379 [skladby vydané pod jm. Mazzaurek]. • Pazdírek; ČHS.
Životní události
- 23. 1. 1815: narození, Koněprusy
- po 1863: úmrtí
Další jména
Mazaurek Georg
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 318
Autor: Jitka Ludvová
