Krzyzanowski, Rudolf: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| Řádka 23: | Řádka 23: | ||
</ee:perex><ee:content> | </ee:perex><ee:content> | ||
| − | Od 1872 studoval na konzervatoři ve Vídni varhany, klavír a kompozici. Během studia se seznámil s G. Mahlerem a stal se jeho důvěrným přítelem (vystoupil s ním mj. 12. 9. 1876 na koncertě v Jihlavě, pomáhal mu vypracovat klavírní výtah Brucknerovy 3. symfonie ad.). Po absolutoriu (1878) působil jako kapelník v Lublani, Halle, Elberfeldu a Mnichově. 1892 ho ředitel pražského německého divadla A. Neumann angažoval na Mahlerovo doporučení po odcházejícím K. Muckovi jako prvního kapelníka. Smlouva skončila v létě 1895. G. Mahler, který tehdy působil v Hamburku, | + | Od 1872 studoval na konzervatoři ve Vídni varhany, klavír a kompozici. Během studia se seznámil s G. Mahlerem a stal se jeho důvěrným přítelem (vystoupil s ním mj. 12. 9. 1876 na koncertě v Jihlavě, pomáhal mu vypracovat klavírní výtah Brucknerovy 3. symfonie ad.). Po absolutoriu (1878) působil jako kapelník v Lublani, Halle, Elberfeldu a Mnichově. 1892 ho ředitel pražského německého divadla A. Neumann angažoval na Mahlerovo doporučení po odcházejícím K. Muckovi jako prvního kapelníka. Smlouva skončila v létě 1895. G. Mahler, který tehdy působil v Hamburku, přesvědčil 1896 hamburského ředitele Polliniho, aby '''K. '''angažoval jako druhého kapelníka do městského divadla; zde ovšem došlo mezi nimi k roztržce. 1898–1907 byl '''K. '''dvorním kapelníkem ve Výmaru. Jeho manželkou byla wagnerovská pěvkyně I. Doxat-Krzyzanowská. |
Po pražském nástupním představení, jímž byl 6. 9. 1892 Wagnerův ''Tannhäuser'', se '''K. '''i nadále uplatňoval zejména jako wagnerovský dirigent. Získal respekt nastudováním opery ''Die Feen ''(8. 2. 1893), když Neumann vyjednal zvláštní svolení Wagnerových dědiců k uvedení opery poprvé mimo Bayreuth (režie J. Goldberg a A. Neumann, scéna P. de Vry). S režisérem Goldbergem '''K. '''postupně přestudoval a mezi 16. 1. a 2. 2. 1893 provedl všechny Wagnerovy opery z repertoáru německého divadla (s výjimkou ''Bludného Holanďana''). V běžném provozu dirigoval poměrně málo. Přenechával repertoárová díla jiným kapelníkům a koncentroval se především na novinky a zvláštní úkoly (mj. na wagnerovský cyklus o 11 večerech v dubnu a květnu 1895). 20. 5. 1894 řídil nepříliš úspěšnou pražskou německou premiéru Verdiho ''Falstaffa ''a naopak neobyčejně úspěšné pražské premiéry Humperdinckovy pohádky ''Hänsel und Gretel ''([''Perníková chaloupka''], 1895, v ND později) a Reznickovy komické opery ''Donna Diana ''(1894). S pražským prostředím se však údajně nikdy nesžil (Rosenheim). Nedostatku jeho osobní i umělecké přesvědčivosti je přičítán nezdar Neumannova úsilí o stabilizaci abonentních filharmonických koncertů německého divadla v letech 1892–95. Publikum ho přijímalo chladně, ale v odborných kruzích se těšil vážnosti, vyjádřené volbou za řádného člena Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách [Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen]. | Po pražském nástupním představení, jímž byl 6. 9. 1892 Wagnerův ''Tannhäuser'', se '''K. '''i nadále uplatňoval zejména jako wagnerovský dirigent. Získal respekt nastudováním opery ''Die Feen ''(8. 2. 1893), když Neumann vyjednal zvláštní svolení Wagnerových dědiců k uvedení opery poprvé mimo Bayreuth (režie J. Goldberg a A. Neumann, scéna P. de Vry). S režisérem Goldbergem '''K. '''postupně přestudoval a mezi 16. 1. a 2. 2. 1893 provedl všechny Wagnerovy opery z repertoáru německého divadla (s výjimkou ''Bludného Holanďana''). V běžném provozu dirigoval poměrně málo. Přenechával repertoárová díla jiným kapelníkům a koncentroval se především na novinky a zvláštní úkoly (mj. na wagnerovský cyklus o 11 večerech v dubnu a květnu 1895). 20. 5. 1894 řídil nepříliš úspěšnou pražskou německou premiéru Verdiho ''Falstaffa ''a naopak neobyčejně úspěšné pražské premiéry Humperdinckovy pohádky ''Hänsel und Gretel ''([''Perníková chaloupka''], 1895, v ND později) a Reznickovy komické opery ''Donna Diana ''(1894). S pražským prostředím se však údajně nikdy nesžil (Rosenheim). Nedostatku jeho osobní i umělecké přesvědčivosti je přičítán nezdar Neumannova úsilí o stabilizaci abonentních filharmonických koncertů německého divadla v letech 1892–95. Publikum ho přijímalo chladně, ale v odborných kruzích se těšil vážnosti, vyjádřené volbou za řádného člena Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách [Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen]. | ||
| Řádka 29: | Řádka 29: | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
== <ee:bibliography_label>Dirigent</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Dirigent</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>Premiéry v Novém něm. divadle: '''1893: '''Wagner: ''Rienzi, Tannhäuser, Lohengrin, Die Meistersinger von Nürnberg, Tristan und Isolde, Ring des Nibelungen, Die Feen'', Bretón: ''Garin ''(prem. dirigoval skladatel), Mascagni: ''Die Rantzau''; '''1894: '''Verdi: ''Falstaff'', Beeckgard: ''Frode ''(prem. něm. verze), Hummel: ''Ein treuer Schelm'', Reznicek: ''Donna Diana''; '''1895: '''Humperdinck: ''Hänsel und Gretel'', Kauders: ''Walther von der Vogelweide''; 3. 12. 1894 | + | <ee:bibliography_content>Premiéry v Novém něm. divadle: '''1893: '''Wagner: ''Rienzi, Tannhäuser, Lohengrin, Die Meistersinger von Nürnberg, Tristan und Isolde, Ring des Nibelungen, Die Feen'', Bretón: ''Garin ''(prem. dirigoval skladatel), Mascagni: ''Die Rantzau''; '''1894: '''Verdi: ''Falstaff'', Beeckgard: ''Frode ''(prem. něm. verze), Hummel: ''Ein treuer Schelm'', Reznicek: ''Donna Diana''; '''1895: '''Humperdinck: ''Hänsel und Gretel'', Kauders: ''Walther von der Vogelweide''; 3. 12. 1894 filharm. koncert na paměť Ant. Rubinštejna.</ee:bibliography_content> |
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | ||
<ee:bibliography_content><div> | <ee:bibliography_content><div> | ||
| Řádka 40: | Řádka 40: | ||
* <ee:chronology_date_from>21. 6. 1911</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Štýrský Hradec, Rakousko</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | * <ee:chronology_date_from>21. 6. 1911</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Štýrský Hradec, Rakousko</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | ||
</ee:chronology></div> | </ee:chronology></div> | ||
| − | <div class="names"><ee:names/></div> | + | <div class="names"><ee:names> |
| + | == Další jména == | ||
| + | <ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>křtěn Egidius Josef</ee:names_firstname> | ||
| + | </ee:names></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| linksto={{FULLPAGENAME}} | | linksto={{FULLPAGENAME}} | ||
Aktuální verze z 9. 2. 2017, 13:19
Od 1872 studoval na konzervatoři ve Vídni varhany, klavír a kompozici. Během studia se seznámil s G. Mahlerem a stal se jeho důvěrným přítelem (vystoupil s ním mj. 12. 9. 1876 na koncertě v Jihlavě, pomáhal mu vypracovat klavírní výtah Brucknerovy 3. symfonie ad.). Po absolutoriu (1878) působil jako kapelník v Lublani, Halle, Elberfeldu a Mnichově. 1892 ho ředitel pražského německého divadla A. Neumann angažoval na Mahlerovo doporučení po odcházejícím K. Muckovi jako prvního kapelníka. Smlouva skončila v létě 1895. G. Mahler, který tehdy působil v Hamburku, přesvědčil 1896 hamburského ředitele Polliniho, aby K. angažoval jako druhého kapelníka do městského divadla; zde ovšem došlo mezi nimi k roztržce. 1898–1907 byl K. dvorním kapelníkem ve Výmaru. Jeho manželkou byla wagnerovská pěvkyně I. Doxat-Krzyzanowská.
Po pražském nástupním představení, jímž byl 6. 9. 1892 Wagnerův Tannhäuser, se K. i nadále uplatňoval zejména jako wagnerovský dirigent. Získal respekt nastudováním opery Die Feen (8. 2. 1893), když Neumann vyjednal zvláštní svolení Wagnerových dědiců k uvedení opery poprvé mimo Bayreuth (režie J. Goldberg a A. Neumann, scéna P. de Vry). S režisérem Goldbergem K. postupně přestudoval a mezi 16. 1. a 2. 2. 1893 provedl všechny Wagnerovy opery z repertoáru německého divadla (s výjimkou Bludného Holanďana). V běžném provozu dirigoval poměrně málo. Přenechával repertoárová díla jiným kapelníkům a koncentroval se především na novinky a zvláštní úkoly (mj. na wagnerovský cyklus o 11 večerech v dubnu a květnu 1895). 20. 5. 1894 řídil nepříliš úspěšnou pražskou německou premiéru Verdiho Falstaffa a naopak neobyčejně úspěšné pražské premiéry Humperdinckovy pohádky Hänsel und Gretel ([Perníková chaloupka], 1895, v ND později) a Reznickovy komické opery Donna Diana (1894). S pražským prostředím se však údajně nikdy nesžil (Rosenheim). Nedostatku jeho osobní i umělecké přesvědčivosti je přičítán nezdar Neumannova úsilí o stabilizaci abonentních filharmonických koncertů německého divadla v letech 1892–95. Publikum ho přijímalo chladně, ale v odborných kruzích se těšil vážnosti, vyjádřené volbou za řádného člena Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách [Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen].
Dirigent
Premiéry v Novém něm. divadle: 1893: Wagner: Rienzi, Tannhäuser, Lohengrin, Die Meistersinger von Nürnberg, Tristan und Isolde, Ring des Nibelungen, Die Feen, Bretón: Garin (prem. dirigoval skladatel), Mascagni: Die Rantzau; 1894: Verdi: Falstaff, Beeckgard: Frode (prem. něm. verze), Hummel: Ein treuer Schelm, Reznicek: Donna Diana; 1895: Humperdinck: Hänsel und Gretel, Kauders: Walther von der Vogelweide; 3. 12. 1894 filharm. koncert na paměť Ant. Rubinštejna.
Prameny a literatura
Datum nar. ověřil Stát. oblast. archiv Plzeň (křtěn Egidius Josef). • Rosenheim, s. 107, 113, 114; Lübbes Mahler-Lexikon, Bergisch Gladbach 1986, s. 146–147; Společnost pro podporu německé vědy, s. 233 [chybné datum nar.]. • Deutschland; Kosch [manželka]; Piper, sv. Register [chybné datum nar.].
Životní události
- 5. 4. 1859: narození, Cheb (Eger)
- 21. 6. 1911: úmrtí, Štýrský Hradec, Rakousko
Další jména
křtěn Egidius Josef
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 292–293
Autor: Jitka Ludvová
