Krzyzanowski, Rudolf: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
m
 
Řádka 23: Řádka 23:
  
 
</ee:perex><ee:content>
 
</ee:perex><ee:content>
Od 1872 studoval na konzervatoři ve Vídni var­hany, klavír a kompozici. Během studia se se­známil s G. Mahlerem a stal se jeho důvěrným přítelem (vystoupil s ním mj. 12. 9. 1876 na koncertě v Jihlavě, pomáhal mu vypracovat klavírní výtah Brucknerovy 3. symfonie ad.). Po absolutoriu (1878) působil jako kapelník v Lublani, Halle, Elberfeldu a Mnichově. 1892 ho ředitel pražského německého divadla A. Neumann angažoval na Mahlerovo dopo­ručení po odcházejícím K. Muckovi jako prv­ního kapelníka. Smlouva skončila v létě 1895. G. Mahler, který tehdy působil v Hamburku, pře­svědčil 1896 hamburského ředitele Polliniho, aby '''K. '''angažoval jako druhého kapelníka do městského divadla; zde ovšem došlo mezi nimi k roztržce. 1898–1907 byl '''K. '''dvorním kapelní­kem ve Výmaru. Jeho manželkou byla wagne­rovská pěvkyně I. Doxat-Krzyzanowská.
+
Od 1872 studoval na konzervatoři ve Vídni var­hany, klavír a kompozici. Během studia se se­známil s G. Mahlerem a stal se jeho důvěrným přítelem (vystoupil s ním mj. 12. 9. 1876 na koncertě v Jihlavě, pomáhal mu vypracovat klavírní výtah Brucknerovy 3. symfonie ad.). Po absolutoriu (1878) působil jako kapelník v Lublani, Halle, Elberfeldu a Mnichově. 1892 ho ředitel pražského německého divadla A. Neumann angažoval na Mahlerovo dopo­ručení po odcházejícím K. Muckovi jako prv­ního kapelníka. Smlouva skončila v létě 1895. G. Mahler, který tehdy působil v Hamburku, přesvědčil 1896 hamburského ředitele Polliniho, aby '''K. '''angažoval jako druhého kapelníka do městského divadla; zde ovšem došlo mezi nimi k roztržce. 1898–1907 byl '''K. '''dvorním kapelní­kem ve Výmaru. Jeho manželkou byla wagne­rovská pěvkyně I. Doxat-Krzyzanowská.
  
 
Po pražském nástupním představení, jímž byl 6. 9. 1892 Wagnerův ''Tannhäuser'', se '''K. '''i nadále uplatňoval zejména jako wagnerovský dirigent. Získal respekt nastudováním opery ''Die Feen ''(8. 2. 1893), když Neumann vyjednal zvláštní svolení Wagnerových dědiců k uvede­ní opery poprvé mimo Bayreuth (režie J. Goldberg a A. Neumann, scéna P. de Vry). S režisé­rem Goldbergem '''K. '''postupně přestudoval a mezi 16. 1. a 2. 2. 1893 provedl všechny Wag­nerovy opery z repertoáru německého divadla (s výjimkou ''Bludného Holanďana''). V běžném provozu dirigoval poměrně málo. Přenechával repertoárová díla jiným kapelníkům a koncent­roval se především na novinky a zvláštní úkoly (mj. na wagnerovský cyklus o 11 večerech v dubnu a květnu 1895). 20. 5. 1894 řídil nepří­liš úspěšnou pražskou německou premiéru Ver­diho ''Falstaffa ''a naopak neobyčejně úspěšné pražské premiéry Humperdinckovy pohádky ''Hänsel und Gretel ''([''Perníková chaloupka''], 1895, v ND později) a Reznickovy komické opery ''Donna Diana ''(1894). S pražským pro­středím se však údajně nikdy nesžil (Rosen­heim). Nedostatku jeho osobní i umělecké pře­svědčivosti je přičítán nezdar Neumannova úsilí o stabilizaci abonentních filharmonických koncertů německého divadla v letech 1892–95. Publikum ho přijímalo chladně, ale v odbor­ných kruzích se těšil vážnosti, vyjádřené vol­bou za řádného člena Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách [Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissen­schaft, Kunst und Literatur in Böhmen].
 
Po pražském nástupním představení, jímž byl 6. 9. 1892 Wagnerův ''Tannhäuser'', se '''K. '''i nadále uplatňoval zejména jako wagnerovský dirigent. Získal respekt nastudováním opery ''Die Feen ''(8. 2. 1893), když Neumann vyjednal zvláštní svolení Wagnerových dědiců k uvede­ní opery poprvé mimo Bayreuth (režie J. Goldberg a A. Neumann, scéna P. de Vry). S režisé­rem Goldbergem '''K. '''postupně přestudoval a mezi 16. 1. a 2. 2. 1893 provedl všechny Wag­nerovy opery z repertoáru německého divadla (s výjimkou ''Bludného Holanďana''). V běžném provozu dirigoval poměrně málo. Přenechával repertoárová díla jiným kapelníkům a koncent­roval se především na novinky a zvláštní úkoly (mj. na wagnerovský cyklus o 11 večerech v dubnu a květnu 1895). 20. 5. 1894 řídil nepří­liš úspěšnou pražskou německou premiéru Ver­diho ''Falstaffa ''a naopak neobyčejně úspěšné pražské premiéry Humperdinckovy pohádky ''Hänsel und Gretel ''([''Perníková chaloupka''], 1895, v ND později) a Reznickovy komické opery ''Donna Diana ''(1894). S pražským pro­středím se však údajně nikdy nesžil (Rosen­heim). Nedostatku jeho osobní i umělecké pře­svědčivosti je přičítán nezdar Neumannova úsilí o stabilizaci abonentních filharmonických koncertů německého divadla v letech 1892–95. Publikum ho přijímalo chladně, ale v odbor­ných kruzích se těšil vážnosti, vyjádřené vol­bou za řádného člena Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách [Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissen­schaft, Kunst und Literatur in Böhmen].
Řádka 29: Řádka 29:
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
 
== <ee:bibliography_label>Dirigent</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Dirigent</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>Premiéry v Novém něm. divadle: '''1893: '''Wagner: ''Rienzi, Tannhäuser, Lohengrin, Die Meister­singer von Nürnberg, Tristan und Isolde, Ring des Nibelungen, Die Feen'', Bretón: ''Garin ''(prem. dirigo­val skladatel), Mascagni: ''Die Rantzau''; '''1894: '''Verdi: ''Falstaff'', Beeckgard: ''Frode ''(prem. něm. verze), Hummel: ''Ein treuer Schelm'', Reznicek: ''Donna Dia­na''; '''1895: '''Humperdinck: ''Hänsel und Gretel'', Kau­ders: ''Walther von der Vogelweide''; 3. 12. 1894 fil­harm. koncert na paměť Ant. Rubinštejna.</ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>Premiéry v Novém něm. divadle: '''1893: '''Wagner: ''Rienzi, Tannhäuser, Lohengrin, Die Meister­singer von Nürnberg, Tristan und Isolde, Ring des Nibelungen, Die Feen'', Bretón: ''Garin ''(prem. dirigo­val skladatel), Mascagni: ''Die Rantzau''; '''1894: '''Verdi: ''Falstaff'', Beeckgard: ''Frode ''(prem. něm. verze), Hummel: ''Ein treuer Schelm'', Reznicek: ''Donna Dia­na''; '''1895: '''Humperdinck: ''Hänsel und Gretel'', Kau­ders: ''Walther von der Vogelweide''; 3. 12. 1894 filharm. koncert na paměť Ant. Rubinštejna.</ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
 
<ee:bibliography_content><div>
 
<ee:bibliography_content><div>
Řádka 40: Řádka 40:
 
* <ee:chronology_date_from>21. 6. 1911</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Štýrský Hradec, Rakousko</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
* <ee:chronology_date_from>21. 6. 1911</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Štýrský Hradec, Rakousko</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
</ee:chronology></div>
 
</ee:chronology></div>
<div class="names"><ee:names/></div>
+
<div class="names"><ee:names>
 +
== Další jména ==
 +
<ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>křtěn Egidius Josef</ee:names_firstname>
 +
</ee:names></div>
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  

Aktuální verze z 9. 2. 2017, 12:19

Rudolf Krzyzanowski
* 5. 4. 1859 Cheb (Eger)
21. 6. 1911 Štýrský Hradec, Rakousko
kapelník, skladatel


Od 1872 studoval na konzervatoři ve Vídni var­hany, klavír a kompozici. Během studia se se­známil s G. Mahlerem a stal se jeho důvěrným přítelem (vystoupil s ním mj. 12. 9. 1876 na koncertě v Jihlavě, pomáhal mu vypracovat klavírní výtah Brucknerovy 3. symfonie ad.). Po absolutoriu (1878) působil jako kapelník v Lublani, Halle, Elberfeldu a Mnichově. 1892 ho ředitel pražského německého divadla A. Neumann angažoval na Mahlerovo dopo­ručení po odcházejícím K. Muckovi jako prv­ního kapelníka. Smlouva skončila v létě 1895. G. Mahler, který tehdy působil v Hamburku, přesvědčil 1896 hamburského ředitele Polliniho, aby K. angažoval jako druhého kapelníka do městského divadla; zde ovšem došlo mezi nimi k roztržce. 1898–1907 byl K. dvorním kapelní­kem ve Výmaru. Jeho manželkou byla wagne­rovská pěvkyně I. Doxat-Krzyzanowská.

Po pražském nástupním představení, jímž byl 6. 9. 1892 Wagnerův Tannhäuser, se K. i nadále uplatňoval zejména jako wagnerovský dirigent. Získal respekt nastudováním opery Die Feen (8. 2. 1893), když Neumann vyjednal zvláštní svolení Wagnerových dědiců k uvede­ní opery poprvé mimo Bayreuth (režie J. Goldberg a A. Neumann, scéna P. de Vry). S režisé­rem Goldbergem K. postupně přestudoval a mezi 16. 1. a 2. 2. 1893 provedl všechny Wag­nerovy opery z repertoáru německého divadla (s výjimkou Bludného Holanďana). V běžném provozu dirigoval poměrně málo. Přenechával repertoárová díla jiným kapelníkům a koncent­roval se především na novinky a zvláštní úkoly (mj. na wagnerovský cyklus o 11 večerech v dubnu a květnu 1895). 20. 5. 1894 řídil nepří­liš úspěšnou pražskou německou premiéru Ver­diho Falstaffa a naopak neobyčejně úspěšné pražské premiéry Humperdinckovy pohádky Hänsel und Gretel ([Perníková chaloupka], 1895, v ND později) a Reznickovy komické opery Donna Diana (1894). S pražským pro­středím se však údajně nikdy nesžil (Rosen­heim). Nedostatku jeho osobní i umělecké pře­svědčivosti je přičítán nezdar Neumannova úsilí o stabilizaci abonentních filharmonických koncertů německého divadla v letech 1892–95. Publikum ho přijímalo chladně, ale v odbor­ných kruzích se těšil vážnosti, vyjádřené vol­bou za řádného člena Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách [Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissen­schaft, Kunst und Literatur in Böhmen].


Dirigent

Premiéry v Novém něm. divadle: 1893: Wagner: Rienzi, Tannhäuser, Lohengrin, Die Meister­singer von Nürnberg, Tristan und Isolde, Ring des Nibelungen, Die Feen, Bretón: Garin (prem. dirigo­val skladatel), Mascagni: Die Rantzau; 1894: Verdi: Falstaff, Beeckgard: Frode (prem. něm. verze), Hummel: Ein treuer Schelm, Reznicek: Donna Dia­na; 1895: Humperdinck: Hänsel und Gretel, Kau­ders: Walther von der Vogelweide; 3. 12. 1894 filharm. koncert na paměť Ant. Rubinštejna.

Prameny a literatura

Datum nar. ověřil Stát. oblast. archiv Plzeň (křtěn Egidius Josef). • Ro­senheim, s. 107, 113, 114; Lübbes Mahler-Lexikon, Bergisch Gladbach 1986, s. 146–147; Společnost pro podporu německé vědy, s. 233 [chybné datum nar.]. • Deutschland; Kosch [manželka]; Piper, sv. Register [chybné datum nar.].

Životní události

  • 5. 4. 1859: narození, Cheb (Eger)
  • 21. 6. 1911: úmrtí, Štýrský Hradec, Rakousko

Další jména

křtěn Egidius Josef


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 292–293
Autor: Jitka Ludvová