Kneislová, Marie: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
m
 
Řádka 25: Řádka 25:
 
Psána též Kneisl, Kneissel. Není upřesněn její příbuzenský vztah s tanečníky Kneislovou ml., Kneislem ml. a F. Kneislem (zemř. 1866), kteří působili ve StD v rozmezí 1840–65. Byla žač­kou baletní školy StD, kterou 1835 založil a ve­dl J. Raab, a vystupovala v dětských rolích (na­př. v Tylově ''Fidlovačce'', 1834). 1835–46 byla členkou baletního sboru (1839 jako figurantka) a současně sboru operního. Tančila v pantomi­mách baletního mistra J. Raaba a jeho nástupce P. Rainoldiho, u kterého se doškolovala. Po Rainoldiho odchodu 1847 opustila balet a zů­stala v operním sboru, 1849 v činohře StD. 1850–53 byla sólovou tanečnicí. 1854 odešla do Vídně, patrně i se svými pražskými jmenov­ci, 1856/57 se vrátila a pracovala ve StD jako inspicientka. Po odchodu baletního mistra A. Horschelta byla od podzimu 1857 do dubna 1858 baletní mistryní StD. 1859 ji v této funkci nahradil H. Vogel. Po otevření českého PD v li­stopadu 1862 působil baletní soubor StD až do 28. 3. 1864 i v PD, pak se rozdělil. '''K. '''se stala baletní mistryní PD, v srpnu 1865 se však vrá­tila jako tanečnice zpět na německou scénu a 1865/66 ji tam ředitel R. Wirsing znovu pově­řil vedením baletního ansámblu. Připravovala tance do oper a přenesla sem divertissementy a meziaktní tance z PD. 1865 ji ve funkci balet­ní mistryně nahradila Theresa Kilányi. Vedla soukromou baletní školu, jejíž žáci spoluúčin­kovali v divadle, a vychovala řadu tanečníků. 
 
Psána též Kneisl, Kneissel. Není upřesněn její příbuzenský vztah s tanečníky Kneislovou ml., Kneislem ml. a F. Kneislem (zemř. 1866), kteří působili ve StD v rozmezí 1840–65. Byla žač­kou baletní školy StD, kterou 1835 založil a ve­dl J. Raab, a vystupovala v dětských rolích (na­př. v Tylově ''Fidlovačce'', 1834). 1835–46 byla členkou baletního sboru (1839 jako figurantka) a současně sboru operního. Tančila v pantomi­mách baletního mistra J. Raaba a jeho nástupce P. Rainoldiho, u kterého se doškolovala. Po Rainoldiho odchodu 1847 opustila balet a zů­stala v operním sboru, 1849 v činohře StD. 1850–53 byla sólovou tanečnicí. 1854 odešla do Vídně, patrně i se svými pražskými jmenov­ci, 1856/57 se vrátila a pracovala ve StD jako inspicientka. Po odchodu baletního mistra A. Horschelta byla od podzimu 1857 do dubna 1858 baletní mistryní StD. 1859 ji v této funkci nahradil H. Vogel. Po otevření českého PD v li­stopadu 1862 působil baletní soubor StD až do 28. 3. 1864 i v PD, pak se rozdělil. '''K. '''se stala baletní mistryní PD, v srpnu 1865 se však vrá­tila jako tanečnice zpět na německou scénu a 1865/66 ji tam ředitel R. Wirsing znovu pově­řil vedením baletního ansámblu. Připravovala tance do oper a přenesla sem divertissementy a meziaktní tance z PD. 1865 ji ve funkci balet­ní mistryně nahradila Theresa Kilányi. Vedla soukromou baletní školu, jejíž žáci spoluúčin­kovali v divadle, a vychovala řadu tanečníků. 
  
−
Jako tanečnice StD měla '''K. '''množství men­ších úkolů v meziaktních tancích, tanečních blocích a scénách oper a činoher. Vytvořila však i velké role, zejm. v charakterním oboru, kde tančila temperamentní cikánky, čarodějni­ce i komické postavy. Jako baletní mistryně StD a PD měla k dispozici málo tanečníků (1 sólista, 2 sólistky, 13 tanečnic). Každodenní operní a činoherní repertoár připravovala '''K. '''i choreograficky a její nejzdařilejší kreace byly uváděny nejen s několika hrami současně, ale i po jejím odchodu z divadla (ještě 1868 se v PD uváděl její ''Taneční divertissement''). Větší samostatné práce byly jen příležitostnými do­plňky. Patřil k nim např. balet na hudbu růz­ných skladatelů ''Slavnost ve Hvězdě, obrázek ze života pražského ''(1864), vkládaný mezi akty Tylovy hry ''Zkouška o slavnosti ve Hvězdě aneb Bankrotář a kramářka''. Zápletku baletu převza­la '''K. '''od Tyla a v jednotlivých číslech se inspi­rovala tanci francouzské společnosti Théátre de la Porte St.-Martin, která se sólistou J. Blickem hostovala v červnu a červenci 1864 v Novo­městském divadle ('''K. '''zařadila mj. tanec ''Poli­chinelle ''à ''la John Blick'', tančil E. Feigert). Představení francouzské společnosti ''Život ve snách'', hrané v Praze se 17 reprízami, podnítilo '''K. '''k vytvoření tanců do stejnojmenné kouzelné hry ''Život ve snách aneb čarovné cestování ''s fantastickými výjevy z říše víl, se zpěvy a gymnastickými produkcemi (1864, 10 repríz, celkem 77 čísel, např. ''Světa omrzelý, Okouzle­né květiny, Kouzelná zahrada, Rubínový palác, Operní bál v Paříži, Cesta povětřím na „elas­tickém lanu“, Fackování v alejích, Adagio, Va­riace, Pas de quatre, Štyrský tanec, Tarantella, Pas de fleur, Tanec hokyní, Pas de deux, Komic­ká polka, Národní tanec ruský, Pas hongrois, Chycený lovec, Velký tanec závěrečný veške­rých květin, Polichinelle ''a ''Motýlek''). Uplatnila se zde scénická mašinerie (ohnivé stroje, vodo­trysk), zahraniční akrobaté a kankán s domácí tanečnicí. Při samostatné tvorbě přizpůsobova­la '''K. '''zahraniční modely domácím možnostem.
+
Jako tanečnice StD měla '''K. '''množství men­ších úkolů v meziaktních tancích, tanečních blocích a scénách oper a činoher. Vytvořila však i velké role, zejm. v charakterním oboru, kde tančila temperamentní cikánky, čarodějni­ce i komické postavy. Jako baletní mistryně StD a PD měla k dispozici málo tanečníků (1 sólista, 2 sólistky, 13 tanečnic). Každodenní operní a činoherní repertoár připravovala '''K. '''i choreograficky a její nejzdařilejší kreace byly uváděny nejen s několika hrami současně, ale i po jejím odchodu z divadla (ještě 1868 se v PD uváděl její ''Taneční divertissement''). Větší samostatné práce byly jen příležitostnými do­plňky. Patřil k nim např. balet na hudbu růz­ných skladatelů ''Slavnost ve Hvězdě, obrázek ze života pražského ''(1864), vkládaný mezi akty Tylovy hry ''Zkouška o slavnosti ve Hvězdě aneb Bankrotář a kramářka''. Zápletku baletu převza­la '''K. '''od Tyla a v jednotlivých číslech se inspi­rovala tanci francouzské společnosti Théátre de la Porte St.-Martin, která se sólistou J. Blickem hostovala v červnu a červenci 1864 v Novo­městském divadle ('''K. '''zařadila mj. tanec ''Poli­chinelle ''à ''la John Blick'', tančil E. Feigert). Představení francouzské společnosti ''Život ve snách'', hrané v Praze se 17 reprízami, podnítilo '''K. '''k vytvoření tanců do stejnojmenné kouzelné hry ''Život ve snách aneb čarovné cestování ''s fantastickými výjevy z říše víl, se zpěvy a gymnastickými produkcemi (1864, 10 repríz, celkem 77 čísel, např. ''Světa omrzelý, Okouzle­né květiny, Kouzelná zahrada, Rubínový palác, Operní bál v Paříži, Cesta povětřím na „elas­tickém lanu“, Fackování v alejích, Adagio, Va­riace, Pas de quatre, Štyrský tanec, Tarantella, Pas de fleur, Tanec hokyní, Pas de deux, Komic­ká polka, Národní tanec ruský, Pas hongrois, Chycený lovec, Velký tanec závěrečný veškerých květin, Polichinelle ''a ''Motýlek''). Uplatnila se zde scénická mašinerie (ohnivé stroje, vodo­trysk), zahraniční akrobaté a kankán s domácí tanečnicí. Při samostatné tvorbě přizpůsobova­la '''K. '''zahraniční modely domácím možnostem.
 
</ee:content>
 
</ee:content>
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>

Aktuální verze z 9. 2. 2017, 11:40

Marie Kneislová
* 1821 ? Praha
† 19. 2. 1866 ? Praha
tanečnice, baletní mistryně, choreografka


Psána též Kneisl, Kneissel. Není upřesněn její příbuzenský vztah s tanečníky Kneislovou ml., Kneislem ml. a F. Kneislem (zemř. 1866), kteří působili ve StD v rozmezí 1840–65. Byla žač­kou baletní školy StD, kterou 1835 založil a ve­dl J. Raab, a vystupovala v dětských rolích (na­př. v Tylově Fidlovačce, 1834). 1835–46 byla členkou baletního sboru (1839 jako figurantka) a současně sboru operního. Tančila v pantomi­mách baletního mistra J. Raaba a jeho nástupce P. Rainoldiho, u kterého se doškolovala. Po Rainoldiho odchodu 1847 opustila balet a zů­stala v operním sboru, 1849 v činohře StD. 1850–53 byla sólovou tanečnicí. 1854 odešla do Vídně, patrně i se svými pražskými jmenov­ci, 1856/57 se vrátila a pracovala ve StD jako inspicientka. Po odchodu baletního mistra A. Horschelta byla od podzimu 1857 do dubna 1858 baletní mistryní StD. 1859 ji v této funkci nahradil H. Vogel. Po otevření českého PD v li­stopadu 1862 působil baletní soubor StD až do 28. 3. 1864 i v PD, pak se rozdělil. K. se stala baletní mistryní PD, v srpnu 1865 se však vrá­tila jako tanečnice zpět na německou scénu a 1865/66 ji tam ředitel R. Wirsing znovu pově­řil vedením baletního ansámblu. Připravovala tance do oper a přenesla sem divertissementy a meziaktní tance z PD. 1865 ji ve funkci balet­ní mistryně nahradila Theresa Kilányi. Vedla soukromou baletní školu, jejíž žáci spoluúčin­kovali v divadle, a vychovala řadu tanečníků. 

Jako tanečnice StD měla K. množství men­ších úkolů v meziaktních tancích, tanečních blocích a scénách oper a činoher. Vytvořila však i velké role, zejm. v charakterním oboru, kde tančila temperamentní cikánky, čarodějni­ce i komické postavy. Jako baletní mistryně StD a PD měla k dispozici málo tanečníků (1 sólista, 2 sólistky, 13 tanečnic). Každodenní operní a činoherní repertoár připravovala K. i choreograficky a její nejzdařilejší kreace byly uváděny nejen s několika hrami současně, ale i po jejím odchodu z divadla (ještě 1868 se v PD uváděl její Taneční divertissement). Větší samostatné práce byly jen příležitostnými do­plňky. Patřil k nim např. balet na hudbu růz­ných skladatelů Slavnost ve Hvězdě, obrázek ze života pražského (1864), vkládaný mezi akty Tylovy hry Zkouška o slavnosti ve Hvězdě aneb Bankrotář a kramářka. Zápletku baletu převza­la K. od Tyla a v jednotlivých číslech se inspi­rovala tanci francouzské společnosti Théátre de la Porte St.-Martin, která se sólistou J. Blickem hostovala v červnu a červenci 1864 v Novo­městském divadle (K. zařadila mj. tanec Poli­chinelle à la John Blick, tančil E. Feigert). Představení francouzské společnosti Život ve snách, hrané v Praze se 17 reprízami, podnítilo K. k vytvoření tanců do stejnojmenné kouzelné hry Život ve snách aneb čarovné cestování s fantastickými výjevy z říše víl, se zpěvy a gymnastickými produkcemi (1864, 10 repríz, celkem 77 čísel, např. Světa omrzelý, Okouzle­né květiny, Kouzelná zahrada, Rubínový palác, Operní bál v Paříži, Cesta povětřím na „elas­tickém lanu“, Fackování v alejích, Adagio, Va­riace, Pas de quatre, Štyrský tanec, Tarantella, Pas de fleur, Tanec hokyní, Pas de deux, Komic­ká polka, Národní tanec ruský, Pas hongrois, Chycený lovec, Velký tanec závěrečný veškerých květin, Polichinelle a Motýlek). Uplatnila se zde scénická mašinerie (ohnivé stroje, vodo­trysk), zahraniční akrobaté a kankán s domácí tanečnicí. Při samostatné tvorbě přizpůsobova­la K. zahraniční modely domácím možnostem.


Role (ve StD, autor hudby často nezjištěn)

1831: tanec Královny květin (Policinell mrtvý a živý, pant., ch: F. Occioni, h: Riotte); 1834: tanec (Uherská svatba, pant., ch: Raab); 1837: Mlynářka (Die Mül­ler oder Das Randezvous auf der Leiter, balet, libr. a ch: J. Lenners, aranžmá: Klass); 1840: Dorotka (Venkovní kratochvíle aneb Tyrolové, pant., libr. a ch: Rainoldi, h: Karmasin, 1842 jako Slavnost ožínků aneb Tyrolové); Františka (Arlekin a Kolum­binka na Alpách aneb Kouzelná zahrada, pant., libr. a ch: Rainoldi); 1841: Nejvyšší kouzelnice (Kouzel­ná polnice aneb Vystřelený Arlekýn, pant., libr. a ch: F. Feigert, h: F.Vinař), Hrabě (Der Teufel in allen Ecken, balet, ch:?, česky jako Veselý švec aneb Ďá­bel ve všech koutech 1841, jako Ďábel ve všech kou­tech aneb Proměněné ženy 1845, libr. Mazilier, h: Adam); 1842: tanec (Pollicinelův původ, pant., libr. a ch: Raab); Alexis (Lov na medvědy a hloupý Petr jakožto rekruta, aneb Kratochvíle na Ukrajině, pant., libr. a ch: Rainoldi, h: Volkert aj.); 1843: Zu­lejma (Ztečení města nepřátelského, pant., libr. a ch: Caldi); 1850: Čarodějnice (Sylphide, balet, libr. [Nourrit], ch: Kilányi dle F. Taglioniho, h: Schneitz­höffer); Kouzelnice (Die Töchter Lucifers, libr. a ch: M. Friedrich); 1851: Katerina (Katerina čili Dcera banditova, balet, ch: Kilányi, h: Pugni); 1852: Mi­randa (Miranda aneb Patero smyslů, něm. jako Mi­randa oder Die fünf Sinne, balet, libr. a ch: Kilányi dle F. Taglioniho); tanec (C. Haffner: Prodané spaní aneb Strašlivý sen nešlechetníka, velká romant. ko­mická bajka, h: Hebenstreit); 1853: Tanec (Die le­benden Blumen, čes. jako živé květiny, divertisse­ment, libr. a ch: A. Horschelt); 1855: Zabietta (Pašerové, pant., libr. a ch: A. Horschelt, h: Tau­witz); Služka (Der Postillon und die Marketenderin, balet, libr. Saint-Léon, ch: A. Horschelt dle Saint-Léona, h: Pugni); 1856: Dozorkyně (Mořští loupež­níci, pant., libr. a ch: A. Horschelt); 1858: tanec (Plötz: Hloupá a učená aneb Profesor a sládek, ch: H. Vogel dle Rainoldiho); 1862: tanec (Die alte und die neue Zeit, česky jako Starý a nový věk, balet, libr. a ch: Reisinger dle H. Vogela, h: Jos. Fischer); 1865: polka Stará a mladá (Taneční směs, dávána s činohrami), tance (Jakobson–Hauptner: Die Afri­kanerin).

Choreografie (hry, opery a balety v PD)

1864: Selský tanec, Mazur, Polka malých mlékařek, Pas de cosaque, Czardas, Ballabile, Pas de deux, valčíky, „skupení“ (Kaiser: Paní hospodská, aneb železnice v horách, výprav. hra, h: C. Binder; Halévy: Židovka; Korzeniowski: Obžínky; Kneislová: Slavnost ve Hvězdě, obrázek ze života pražského, balet, vložka in Tyl: Bankrotář a kramářka, h: růz. aut.; Mazurka, Polka, Pas seul, Grand pas de valse, Kvapík, Skotský tanec, Polichinelle, Kozácký tanec, Kankán, tan. di­vertissement vkládaný např. do násl. her: Marsano: Hrdinové, Bergen: Vražda na uhelném trhu, Thi­boust: Sklenice čaje, Belly: Pan Herkules, Tyl: Lesní panna; Anon.: Život ve snách aneb čarovné cestová­ní, kouzel. hra, h: A. Čech; Meyerbeer: Hugenoti; Polka coquette, Tanec zahradnic, „skupení“, in: Elmar: Děvče z přádelny; Tyl: Jiříkovo vidění; Plötz: Hloupá a učená, h: Zabel; Balfe: Cikánka; Bolero, Tanec v plášti, La Rosita, Pochod na rozloučenou, Helena–přelud, in: Meyerbeer: Robert ďábel; Offen­bach: Orfeus v podsvětí; Gluck: Orfeus a Eurydika; Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus; 1865: C. Haffner: Prodané spaní aneb Strašlivý sen nešle­chetníka; Kulhavý ženich, balet.

Prameny a literatura

B. Brodská: Soupis něm. baletního sboru 1863–82, soukr. archiv. • The­ateralmanach [Prag] auf das Jahr 1838, s. 7; 1839, s. 7; 1845, s. 9; 1848, s. 8, 13; 1850, s. 48, 49; 1851, s. 11, 12; 1852, s. 11; 1853, s. 14; 1854, s. 13; 1855, s. 14, 21; 1856, s. 14; 1857, s. 13, 14; 1860, s. 18; 1865, s. 10; 1866, s. 14; Národní listy 2. 10. 1862, 9. 8. 1865; L. Novák: Opera a balet staré gardy Ná­rodního divadla, 1938, s. 186; Č. Zíbrt: Jak se kdy v Čechách tancovalo, 1960, s. 255; L. Schmidová: Československý balet, 1962, s. 11; Kittl: Opera StD 1824–62; B. Brodská: Začátky baletu ve Stavovském divadle, Taneční listy 1980, č. 1–4; B. Brodská: Dě­jiny českého baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983, s. 44, 54, 65, 67; L. Klosová–A. Scherl: Proza­tímní divadlo, Divadelní revue 6, 1995, č. 3, s. 87; PD 1862–83. • NDp; Česká divadla; Český taneční slovník.

Životní události

  • 1821 ?: narození, Praha
  • 19. 2. 1866 ?: úmrtí, Praha

Další jména

Kneisl , Kneissel


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 269–271
Autor: Jana Holeňová



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Kneislová,_Marie&oldid=20828“