Kilányi, Therese: Porovnání verzí

Aktuální verze z 9. 2. 2017, 11:27

Psána též Kilany, Kilanová, Kylianová, Teréz, Therese von K., Terese Lajosane, roz. Papp. Manželka tanečníka, baletního mistra a choreo­grafa Lajose K. (1819–1861), matka tanečníka Heinricha K. (nar. 1854 v Hannoveru).

Oba K. tančili v Pešti v neprofesionálním souboru maďarských tanců S. Vesztera a praco­vali společně až do Lajosovy smrti (1861). 1841 navštěvovali v Pešti lekce klasické baletní techniky, které pořádal tehdejší francouzský baletní mistr a choreograf pešťské opery F. Crombé. Vedli vlastní soubor, ale s Vesztero­vým ansámblem cestovali 1840–42 po Americe a 1843–48 vystupovali v Německu, v Paříži, Londýně, Vídni (Theater in der Leopoldstadt v březnu 1843), v Praze v květnu 1843 a v lednu 1847. Při zájezdu do Paříže se školili v kla­sické technice u A. Saint-Léona. K. působila krátce (1845) v opeře v Pešti jako tanečnice. Se svým mužem vystoupila pravděpodobně v Brně v jeho taneční pantomimě Die Räuber von Czarda (19. 12. 1846). Do Prahy přišli oba K. o Velikonocích 1850, údajně přes brněnské angažmá (1849, spíše však hostování). Ve StD působila K. poprvé 1850–53 jako sólová taneč­nice ansámblu, který její manžel vedl ve funkci baletního mistra. 1852 vystřídal ředitele J. Hoffmanna ve StD ředitel Stöger, který si přivedl baletního mistra P. Rainoldiho, a po je­ho smrti A. Horschelta z Vídně. Oba K. odešli o Velikonocích 1853 do Hannoveru, 1857–61 účinkovala K. ve vídeňském Theater in der Jo­sefstadt jako tanečnice, její manžel byl balet­ním mistrem. 1859 byli oba krátce v Pešti. Po smrti manžela se K. ujala 1861–65 vedení jeho vídeňského souboru a spolupracovala i s Thea­ter an der Wien. V červenci 1866 se vrátila do StD (za ředitele Wirsinga) jako baletní mistry­ně, 15. 4. 1869 ji nahradila J. Belkeová. Umě­leckou dráhu ukončila ve Viktoria-Theater v Berlíně.

Ve StD debutovala K. 9. 4. 1850 v hlavní ro­li baletu Sylphide, který nastudoval její manžel podle choreografie F. Taglioniho. Tančila v ba­letech a tanečních pantomimách a vystupovala s manželem v meziaktních tancích a divertisse­mentech. Vynikala jistotou a lehkostí provede­ní obtížných akrobatických prvků. Lépe vytvá­řela realistické postavy než éterické romantické bytosti. Jejímu naturelu vyhovovaly charak­terní role, např. Panni, nevěsta loupežníka Sobriho v pantomimě s tanci Die Räuber im Bakonyer Walde, kde uplatnila temperament a spontánní rytmičnost v maďarských tancích. Ztvárnila dramaticky Myrthu v Adamově Gi­selle při pražském hostování L. Grahnové 1850, s níž v několika rolích alternovala.

V choreografické práci využila zkušeností tanečnice, znalostí folkloru, klasické techniky a praktických poznatků z manželových insce­nací. Měla smysl pro aranžmá velkých sboro­vých scén. Po návratu do skromnějších praž­ských podmínek (1866) studovala především kratší baletní kusy a divertissementy a aranžo­vala meziaktní tance. Choreograficky připravo­vala taneční scény v operách (v některých z nich dříve tančila): Meyerbeer: Robert der Teufel, Der Prophet (obojí 1866), R. Genée: Der schwarze Prinz (1866 prem.), Die Afrika­nerin (1867, prem.), Gluck: Orpheus und Eury­dike (1867), Kittl: Bianca und Giuseppe (1868), Rich. Genée–Flotow: Am Runenstein (1868 prem.), ad. Jediným baletem byla Alphea, na­studovaná podle choreografie F. Taglioniho s hudbou P. Hertela (15. 12. 1866). Jednoakto­vé divertissementy byly převážně dějové, např. Divertissement dansant (1867) s postavami an­tických bájí (Ceres, Flora, Ariadne, Bacchus). 1868 využila K. starší manželovy pantomimy Die Räuber im Bakonyer Walde a přepracovala ji na Die ungarische Bauernhochzeit. Uváděla i fragmenty, např. z Burgmüllerova baletu La Péri uvedla pantomimický divertissement Die Peri oder Ein orientalischer Traum. Pracovala i na výpravných féerích, kouzelných fraškách a parodiích (např. Ella, die Nymphe; Flick und Flock; Robert und Bertram), kde musela choreo­grafické řešení podřídit náročným scénickým konstrukcím. 

Věnovala se výchově tanečníků. S manželem vedli v Hannoveru a Gumpendorfu u Vídně soukromou školu, v Praze 1866–69 baletní pří­pravku při StD, kterou navštěvovalo 6–12 elé­vek a 16 dětí.

Role (v baletech, divertissementech a hrách se zpě­vy ve StD a Aréně ve Pštrosce, výběr; autor hudby často nezjištěn)

1850: Sylphide a čarodějnice (Sylphide, balet, libr. [Nourrit], ch: K. dle F. Taglio­niho, h: Schneitzhöffer); Kolombina (Die Räuber­höhle oder Arlequin auf Reisen, čes. Loupežnická jeskyně aneb Harlekin na cestách, kom. pantomima, libr. a ch: Lenners); Panni, dcera hostinského (Die Räuber im Bakonyer Walde, pant. s tanci, libr. a ch: L. Kilányi, česky Šobri, aneb Loupežníci v Bakoň­ském lese); Fatme (Auber: Bůh a bajadéra, opera–balet, ch: dle F. Taglioniho, host L. Grahnová), Fleur de Lys (Esmeralda, balet, libr. a ch: Perrot, h: Pugni); Myrtha (Giselle oder Die Wilis, libr. Gautier, ch: Coralli a Saint-Georges, h: Adam); Miranda (Mi­randa oder Die fünf Sinne, pant. divertissement, libr. a ch: L. Kilányi, česky Miranda aneb Patero smyslů); 1851: Kateřina (Katharina oder Die Tochter des Banditen, balet, libr. Perrot, ch: L. Kilányi, h: Pugni, česky Katarina čili Dcera zbojníkova); Loutka (Des Spielwarenhändlers Traum, česky jako Hračkářův sen, divertissement, ch: L. Kilányi, h: Maýr); Ela, Ví­la–cikánka (Harlekýnova růže kouzelná a Pierrotova jízda povětřím, tan. pantomima, libr. a ch: Kilányi, h: sestavil V. Procházka, něm. jako Arlequins Zauberro­se und Pierrots Luftfahrt); La Manola, Pas de Matelot, Pas de deux (divertissement, ch: L. Kilányi); Komischer Charakter-Tanz, Ungarischer Tanz (di­vertissement, ch: L. Kilányi); Polonaise, Gross Tanz­-Quodlibett, Schluss-Galoppade, Bajader-Tanz, Drei­sinnen-Quadrille, Schlusstanz (divertissement, ch: L. Kilányi); Národní polka, Pas de deux (F. Hopp: Kožíšek perle a kamna, aneb Trh v Pivoňkově, fraška se zpěvy a tanci); Tanec závojový, Skupení ženské, Valčík růžový (divertissement, ch: L: Kilányi); tanec (Die Bezauberte Statue, pant., libr. a ch: L. Kilányi); 1852: Furien Tanz, Treppen Tanz, Polka (divertisse­ment, ch: ?, h: F. Škroup); Polka, Uherský tanec, Pas de deux, Uherský národní tanec po komickém způso­bu (divertissement, ch: L. Kilányi); Krakówienka, Ländler, Mohren Tanz, Tarantella (divertissement, ch: Rainoldi); tanec (Tyl: Strakonický dudák, h: Ba­landa); tanec (Told, překlad Tyl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská, kouzel. hra, h: Titl); mazur­ka, tanec mouřenínů (C. Haffner: Prodané spaní, hra se zpěvy a tanci, h: Hebenstreit); Pas de deux, tanec zvířat (Bäuerle: Čarovný zámek v Krkonoších aneb Schudlý voňavkář a jeho dcery, h: Ad. Müller); 1853: tanec (Elmar: Das Mädchen von der Spule, h: Ad. Müller); Uherské sólo, Adelin valčík, čínský ta­nec (divertissement, ch: L. Kilányi); Tanec plavců, Pas de deux, čínský tanec (Emden: Bezděčná cesta okolo světa aneb Nešťastné příhody Jeremiáše Kotrmelce, fraška, h: Kantal); Tanec Amazonský (Bydžovský: Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj v Če­chách, fraška, h: Maýr).

Choreografie (balety a hry se zpěvy ve StD a Novoměstském divadle, výběr; autor hudby často nezjištěn)

Prameny a literatura

Divadelní cedule StD 1850–69, NMd. • Allgemeine Theaterzeitung [Wien], 1843, č. 56, s. 260; č. 57, s. 267; Bohemia 12. a 25. 4., 18. 6. a 15. 10. 1850, 13. 3. 1851, 6. 4. 1852; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1850, s. 49; 1851 s. 12, 57, 58, 62; 1853, s. 10; 1854, s. 19; 1867, s. 15; 1868, s. 12; 1869, s. 12; Teuber III, s. 406, 663; AMagyar ballet történetéböl, Budapest 1956, s. 76; B. Brodská: Dějiny českého baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983, s. 46, 69. • Český taneční slovník.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 263–265
Autor: Jana Holeňová