Kepplerová, Emilie: Porovnání verzí

Aktuální verze z 9. 2. 2017, 09:55

Psána též Keplerová. Provd. Reisingerová, manželka tanečníka, baletního mistra a choreo­grafa Václava Reisingera, matka Emilie Reisin­gerové (nar.1880?), pozdější tanečnice dráž­ďanské dvorní opery. Bývá často zaměňována s manželovými sestrami Marií (nar. 1824) a Dorotheou R. (nar. 1838), které byly rovněž tanečnicemi.

Její životní a umělecká dráha, s výjimkou pražského působení 1882–84, není známa. V Praze, kam přišla s manželem z Berlína, ji tisk ohlásil jako „sl. Kepplerovou, sólovou ta­nečnici od císařského divadla v Moskvě“; byla považována za žačku vídeňského tanečníka F. Horschelta. Na scéně PD hostovala 29. 1. 1882 (Anger: Záletníci), v únoru 1882 byla přijata do angažmá a doplňovala v baletním souboru dámské sólistky M. Hentzovou a L. La­molièrovou. V listopadu 1883 přešla i s manže­lem do nově otevřeného ND. Reisinger se stal šéfem baletu, K. sólistkou, vedle Františky ze Schöpfů a A. Zieglerové. Po manželových ne­shodách s vedením ND ukončila 1884 smlouvu.

Vystupovala v souborových tanečních scé­nách oper (např. v Pekelném tanci ve Smetano­vě Čertově stěně, v Polce, scéně komediantů a Furiantu ve Smetanově Prodané nevěstě). Výrazněji se uplatnila v divertissementech slo­žených z charakterních tanců různých národů, jež se zařazovaly mezi jednotlivá dějství oper, operet a činoher zpravidla při více příležitos­tech (v různých kombinacích Pas de fantasti­que, Jihoslovanský tanec, Srbský tanec, Pas de deux italienne, Pas Rococco, Kvapík, Grand Pas de deux, Kozák, Millitaria, Ruský tanec). Hlavní či velké role tančila K. v baletech, které autorsky a choreograficky připravil její manžel a jež nekladly na šestatřicetiletou tanečnici vrcholné fyzické nároky (zvl. Lesní panna a ci­kán, 1882, Saltarello a V lesním zátiší, obojí 1883, v ND Hašiš, 1884). S hostující italskou primabalerínou V. Zucchiovou alternovala v operních rolích Heleny–přeludu ve hřbitovní scéně Meyerbeerova Roberta ďábla (1882) a Fenelly v Auberově Němé z Portici (1884). Ohlasy na její výkony v tisku jsou nemnohé. Kritik Divadelních listů (1884) jí přiznával přední místo mezi sólistkami, oceňoval její něžnou graciéznost, temperamentní projev, lehkou, skoro vzdušnou elevaci a estetickou hodnotu jejího pohybu, přestože bylo údajně patrno, že před svým příchodem k pražskému divadlu po delší čas téměř netančila.

Role (v baletech a němé role v operách v PD a ND)

Prameny a literatura

Cedule PD a ND 1882–84, NMd. – Archiv zapisovací z roku 1882, da­ta narození, Archiv hl. města Prahy. • Dalibor 4, 1882, s. 60 (–ý (; Národní listy 14., 16. a 22. 2. 1882; Divadelní listy 5. 2. 1884; Teuber III, s. 698; L. Há­jek: Paměti Augustina Bergra, 1942, s. 115, 117; B. Brodská: Dějiny českého baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983, s. 75, 77, 80; PD 1862–83. • Ulrich 1997; český taneční slovník; ND po 1883.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 259–260
Autor: Jana Holeňová