Jelínek, Josef Alexander: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
m
 
Řádka 26: Řádka 26:
 
Navštěvoval nižší reálku v Kolíně a Obchodní akademii v Praze. Hudební vzdělání získal v pěvecké škole F. Pivody. Debutoval 21. 9. 1884 tenorovou rolí Lyonela ve Flotowově ''Martě ''v ND, k angažmá však nedošlo, protože pro profesionální dráhu nebyl dostatečně při­praven. V únoru 1885 vystoupil v Plzni ve spo­lečnosti P. Švandy st. jako ''Manrico ''(Verdi: ''Troubadour''). 21. 9. 1885 oznámil ''Dalibor'', že přijal místo v městském divadle v Mainzu, bliž­ší informace však nejsou k dispozici. V dalších letech střídal '''J. '''angažmá ve společnostech, které hrály v městských divadlech v Plzni av Brně: od října 1886 do 1891 působil v Piš­těkově společnosti v Plzni a 1888–91 také v let­ním divadle v Praze na Vinohradech, kde vy­stupoval v operetách (Joh. Strauss, Offenbach, Lecocq, Genée ad.). 1892/93 je veden u společ­nosti Švandy ml. v Brně ve funkci operního režiséra, ale dirigoval též 13. 3. 1893 reprízu Čajkovského ''Eugena Oněgina''. Znovu se u ní objevuje 1896/97 v Brně jako první tenorista (Heřman, Čajkovskij: ''Piková dáma'', Eleazar, Halévy: ''Židovka'', Robert, Meyerbeer: ''Robert ďábel'', Dalibor, Smetana: ''Dalibor''). 1902 zpíval po delší době opět v Plzni, již v nově postave­ném Městském divadle.
 
Navštěvoval nižší reálku v Kolíně a Obchodní akademii v Praze. Hudební vzdělání získal v pěvecké škole F. Pivody. Debutoval 21. 9. 1884 tenorovou rolí Lyonela ve Flotowově ''Martě ''v ND, k angažmá však nedošlo, protože pro profesionální dráhu nebyl dostatečně při­praven. V únoru 1885 vystoupil v Plzni ve spo­lečnosti P. Švandy st. jako ''Manrico ''(Verdi: ''Troubadour''). 21. 9. 1885 oznámil ''Dalibor'', že přijal místo v městském divadle v Mainzu, bliž­ší informace však nejsou k dispozici. V dalších letech střídal '''J. '''angažmá ve společnostech, které hrály v městských divadlech v Plzni av Brně: od října 1886 do 1891 působil v Piš­těkově společnosti v Plzni a 1888–91 také v let­ním divadle v Praze na Vinohradech, kde vy­stupoval v operetách (Joh. Strauss, Offenbach, Lecocq, Genée ad.). 1892/93 je veden u společ­nosti Švandy ml. v Brně ve funkci operního režiséra, ale dirigoval též 13. 3. 1893 reprízu Čajkovského ''Eugena Oněgina''. Znovu se u ní objevuje 1896/97 v Brně jako první tenorista (Heřman, Čajkovskij: ''Piková dáma'', Eleazar, Halévy: ''Židovka'', Robert, Meyerbeer: ''Robert ďábel'', Dalibor, Smetana: ''Dalibor''). 1902 zpíval po delší době opět v Plzni, již v nově postave­ném Městském divadle.
  
−
Už posudky jeho debutu v ND postřehly hlavní slabinu jeho hlasu: měkký tenor nevelké síly zněl v některých polohách příjemně, zato však „celá výška sprovázena jest zvláštním ne­milým přídechem, […] zpěv […] jako by vy­cházel odněkud až z nejzazšího konce krku“. Tytéž vady hlasu konstatovala plzeňská kritika při provedení Smetanovy ''Prodané nevěsty''. Když získal více zkušeností, stal se '''J. '''v Plzni oporou souboru a obsáhl široký repertoár, v němž převažovala románská a české tvorba (1887 ztělesnil poprvé v Plzni ''Dalibora''). Zvláštní pozornost tu vzbudila jeho interpreta­ce Wagnerova ''Lohengrina ''(1887, dir. K. Kova­řovic) a ''Tannhäusera ''(1888, dir. J. Hartl v pre­miéře opery v češtině uskutečněné před ND). Zdokonalil se i po herecké stránce, vytvářel ži­votné dramatické postavy a těšil se přízni pub­lika, avšak stále slyšitelnější tremolo a nasální zabarvení hlasu ve výškách jeho sólovou dráhu ukončilo. 1900–22 působil ve sboru pražského německého divadla. 1923 onemocněl duševní chorobou.
+
Už posudky jeho debutu v ND postřehly hlavní slabinu jeho hlasu: měkký tenor nevelké síly zněl v některých polohách příjemně, zato však „celá výška sprovázena jest zvláštním ne­milým přídechem, […] zpěv […] jako by vy­cházel odněkud až z nejzazšího konce krku“. Tytéž vady hlasu konstatovala plzeňská kritika při provedení Smetanovy ''Prodané nevěsty''. Když získal více zkušeností, stal se '''J. '''v Plzni oporou souboru a obsáhl široký repertoár, v němž převažovala románská a české tvorba (1887 ztělesnil poprvé v Plzni ''Dalibora''). Zvláštní pozornost tu vzbudila jeho interpreta­ce Wagnerova ''Lohengrina ''(1887, dir. K. Kovařovic) a ''Tannhäusera ''(1888, dir. J. Hartl v pre­miéře opery v češtině uskutečněné před ND). Zdokonalil se i po herecké stránce, vytvářel ži­votné dramatické postavy a těšil se přízni pub­lika, avšak stále slyšitelnější tremolo a nasální zabarvení hlasu ve výškách jeho sólovou dráhu ukončilo. 1900–22 působil ve sboru pražského německého divadla. 1923 onemocněl duševní chorobou.
 
</div>
 
</div>
 
Od konce 90. let komponoval pro divadlo, zejména operety. Většině jeho prací bylo vytý­káno epigonství a profesionální nedostateč­nost, setkaly se i s posměchem (''Papoušek''). Větší počet dobře navštívených repríz v Praze av Plzni měly ''Rósza Sándor ''(1890) a ''Tisíc a jedna noc''. Operu ''Enoch Arden ''odmítlo 1894 ND. V Brně byla s jednou reprízou uve­dena jeho jednoaktovka ''Otcův soud ''(1897), napsaná podle modelu veristických oper jako další práce tohoto typu v Čechách (po Kohou­tově ''Stelle'', 1896, Grünbergerově aktovce ''Die Heimkeh''r, 1894, Bendlově aktovce ''Máti Míla'', 1895, ad.).
 
Od konce 90. let komponoval pro divadlo, zejména operety. Většině jeho prací bylo vytý­káno epigonství a profesionální nedostateč­nost, setkaly se i s posměchem (''Papoušek''). Větší počet dobře navštívených repríz v Praze av Plzni měly ''Rósza Sándor ''(1890) a ''Tisíc a jedna noc''. Operu ''Enoch Arden ''odmítlo 1894 ND. V Brně byla s jednou reprízou uve­dena jeho jednoaktovka ''Otcův soud ''(1897), napsaná podle modelu veristických oper jako další práce tohoto typu v Čechách (po Kohou­tově ''Stelle'', 1896, Grünbergerově aktovce ''Die Heimkeh''r, 1894, Bendlově aktovce ''Máti Míla'', 1895, ad.).

Aktuální verze z 8. 2. 2017, 21:58

Josef Alexander Jelínek
* 16. 9. 1863 Kolín n. L.
† 6. 9. 1924 Praha
zpěvák, skladatel


Navštěvoval nižší reálku v Kolíně a Obchodní akademii v Praze. Hudební vzdělání získal v pěvecké škole F. Pivody. Debutoval 21. 9. 1884 tenorovou rolí Lyonela ve Flotowově Martě v ND, k angažmá však nedošlo, protože pro profesionální dráhu nebyl dostatečně při­praven. V únoru 1885 vystoupil v Plzni ve spo­lečnosti P. Švandy st. jako Manrico (Verdi: Troubadour). 21. 9. 1885 oznámil Dalibor, že přijal místo v městském divadle v Mainzu, bliž­ší informace však nejsou k dispozici. V dalších letech střídal J. angažmá ve společnostech, které hrály v městských divadlech v Plzni av Brně: od října 1886 do 1891 působil v Piš­těkově společnosti v Plzni a 1888–91 také v let­ním divadle v Praze na Vinohradech, kde vy­stupoval v operetách (Joh. Strauss, Offenbach, Lecocq, Genée ad.). 1892/93 je veden u společ­nosti Švandy ml. v Brně ve funkci operního režiséra, ale dirigoval též 13. 3. 1893 reprízu Čajkovského Eugena Oněgina. Znovu se u ní objevuje 1896/97 v Brně jako první tenorista (Heřman, Čajkovskij: Piková dáma, Eleazar, Halévy: Židovka, Robert, Meyerbeer: Robert ďábel, Dalibor, Smetana: Dalibor). 1902 zpíval po delší době opět v Plzni, již v nově postave­ném Městském divadle.

Už posudky jeho debutu v ND postřehly hlavní slabinu jeho hlasu: měkký tenor nevelké síly zněl v některých polohách příjemně, zato však „celá výška sprovázena jest zvláštním ne­milým přídechem, […] zpěv […] jako by vy­cházel odněkud až z nejzazšího konce krku“. Tytéž vady hlasu konstatovala plzeňská kritika při provedení Smetanovy Prodané nevěsty. Když získal více zkušeností, stal se J. v Plzni oporou souboru a obsáhl široký repertoár, v němž převažovala románská a české tvorba (1887 ztělesnil poprvé v Plzni Dalibora). Zvláštní pozornost tu vzbudila jeho interpreta­ce Wagnerova Lohengrina (1887, dir. K. Kovařovic) a Tannhäusera (1888, dir. J. Hartl v pre­miéře opery v češtině uskutečněné před ND). Zdokonalil se i po herecké stránce, vytvářel ži­votné dramatické postavy a těšil se přízni pub­lika, avšak stále slyšitelnější tremolo a nasální zabarvení hlasu ve výškách jeho sólovou dráhu ukončilo. 1900–22 působil ve sboru pražského německého divadla. 1923 onemocněl duševní chorobou.

Od konce 90. let komponoval pro divadlo, zejména operety. Většině jeho prací bylo vytý­káno epigonství a profesionální nedostateč­nost, setkaly se i s posměchem (Papoušek). Větší počet dobře navštívených repríz v Praze av Plzni měly Rósza Sándor (1890) a Tisíc a jedna noc. Operu Enoch Arden odmítlo 1894 ND. V Brně byla s jednou reprízou uve­dena jeho jednoaktovka Otcův soud (1897), napsaná podle modelu veristických oper jako další práce tohoto typu v Čechách (po Kohou­tově Stelle, 1896, Grünbergerově aktovce Die Heimkehr, 1894, Bendlově aktovce Máti Míla, 1895, ad.).


Role (v Plzni)

1885: Manrico (Verdi: Trouba­dour); 1886: Chapelou (Adam: Postilion z Lonjume­au), Alfred (Verdi: La Traviata, též 1890), Vojtěch (Bendl: Starý ženich), Don José (Bizet: Carmen), Vojtěch (Blodek: V studni), Jeník (Dvořák: Šelma sedlák), Jeník (Smetana: Prodaná nevěsta), Lyonel (Flotow: Marta); 1887: Dalibor (Smetana: Dalibor), Max (Weber: Čarostřelec), Lohengrin (Wagner: Lo­hengrin), Alessandro Stradella (Flotow: Alessandro Stradella), Faust (Gounod: Faust), Romeo (Gounod: Romeo a Julie); 1888: Tannhäuser (Wagner: Tannhäuser), Felix (Hartl: Natalie); 1890: Lukáš (Smetana: Hubička); Gustav III. (Verdi: Maškarní ples), Sandor Barinkay (Joh. Strauss: Cikánský ba­ron); 1892: Vítek (Smetana: Tajemství), Turiddu (Mascagni: Cavalleria rusticana), Horymír (Roz­košný: Svatojanské proudy); 1893: Canio (Leonca­vallo: Komedianti), Don Ottavio (Mozart: Don Juan), Arnold (Rossini: Vilém Tell); 1894: Vasco de Gama (Meyerbeer: Afričanka), Robert (Meyerbeer: Robert ďábel); 1895: Heřman (Čajkovskij: Piková dáma); 1902: Otello (Verdi: Otello).

Práce pro divadlo

Babinský, opereta, 3 jedn., t: skladatel dle hry Bodkovského, prov.?; Papoušek, opereta, 3 jedn., t: Böhm, 16. 9. 1889 Letní divadlo na Vinohradech; Rósza Sándor, opereta, 8 obr., t: Brožovský, 13. 7. 1890 Letní divadlo na Vinohra­dech; Tisíc a jedna noc aneb Parry Banna, opereta, 5 jedn., t: Plaček, 24. 7. 1892 Letní divadlo na Vino­hradech; Kosové, opereta, 5. 2. 1893 Plzeň; Enoch Arden, opera, 2 obr., t: [?] Hanuš podle Tennysonovy básně v přebásnění P. Sobotky, komp. 1894, neprov.; Otcův soud, opera, 1 jedn., t: Hatlák dle Meriméa, 10. 2. 1897 Brno; Všude dobře, doma nejlíp (Flaši­netářův Toník), dět. hra se zpěvy a tanci, 4 jedn., rkp. DILIA.

Prameny a literatura

Dalibor 6, 1884, s. 355, 386; 7, 1885, s. 348; 11, 1889, s. 277; 12, 1890, s. 236; 16, 1894, s. 340; 18, 1896, s. 141, 262; 19, 1897, s. 63, 102; Česká Thalia 3, 1889, s. 312; 6, 1892, s. 263; Divadelní listy 3, 1902, s. 160; Javorin, s. 219, 221, 222; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1869–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; A. Špelda: Smetanova Prodaná nevěsta v plzeňské opeře 1869–1959, Minulostí Plzně a Plzeňska III, Plzeň 1960, zvl. s. 198; 100 let českého divadla v Plzni 1865–1965, Plzeň–Praha 1965, s. 61, 73, 291; Šulc: Opereta. • Pazdírek; ČHS.

Životní události

  • 16. 9. 1863: narození, Kolín n. L.
  • 6. 9. 1924: úmrtí, Praha


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 240–241
Autor: Pavel Petráněk



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Jelínek,_Josef_Alexander&oldid=20796“