Jaich, Peter Anton: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
m
 
Řádka 26: Řádka 26:
 
Psán též Jaisch nebo Taich, uváděn převážně jen jako Anton. Byl otcem rozvětvené umě­lecké rodiny. Dcera Floriana (nar. 1834) vy­stupovala 1861 v ochotnickém Mikulášském divadle na Starém Městě v Praze. Dcera Wil­helmina (Minna, 1835 nebo 1837 Štýrský Hra­dec–20. 12. 1912 Berlín) vystoupila 1852 ve StD v několika dětských rolích; později se pro­vdala za divadelního výtvarníka J. V. Kautské­ho a stala se matkou Karla Kautského, známé­ho sociálního demokrata. Napsala několik her a sociálně orientovaných románů, jež byly pře­loženy i do češtiny. Dcera Louisa (Ludwiga, nar. 1841) hrála ve StD dětské, chlapecké a mladistvé dívčí role od 1852 (poprvé hrála syna Medeina v Bendově melodramu ''Medea''). 1855/56–1858 byla ve StD v angažmá a vystu­povala i v českých představeních (Halm: ''Gri­selda'', Raimund: ''Pražský hodinář'', Raimund: ''Diamant krále duchů'', Tyl: ''Strakonický dudák''). Syn Viktor (1838 Linec–30. 10. 1871 Praha) studoval 1853–56 na malířské akademii v Pra­ze a uplatnil se údajně též jako malíř. Malířem byl i syn Anton (nar. 18. 6. 1848 v Praze). Z díla '''J. '''synů zatím není nic nalezeno. Blíže neznámý herec jménem J. byl 1863/64 členem plzeňské společnosti ředitele J. Wallburga-Weseckého a hrál (vedle J. Mošny) v českých i německých představeních. Vzhledem k dobové praxi uvá­dět křestní jména jen výjimečně je možné, že činnost jednotlivých členů rodiny a jiných osob je někdy zaměňována.
 
Psán též Jaisch nebo Taich, uváděn převážně jen jako Anton. Byl otcem rozvětvené umě­lecké rodiny. Dcera Floriana (nar. 1834) vy­stupovala 1861 v ochotnickém Mikulášském divadle na Starém Městě v Praze. Dcera Wil­helmina (Minna, 1835 nebo 1837 Štýrský Hra­dec–20. 12. 1912 Berlín) vystoupila 1852 ve StD v několika dětských rolích; později se pro­vdala za divadelního výtvarníka J. V. Kautské­ho a stala se matkou Karla Kautského, známé­ho sociálního demokrata. Napsala několik her a sociálně orientovaných románů, jež byly pře­loženy i do češtiny. Dcera Louisa (Ludwiga, nar. 1841) hrála ve StD dětské, chlapecké a mladistvé dívčí role od 1852 (poprvé hrála syna Medeina v Bendově melodramu ''Medea''). 1855/56–1858 byla ve StD v angažmá a vystu­povala i v českých představeních (Halm: ''Gri­selda'', Raimund: ''Pražský hodinář'', Raimund: ''Diamant krále duchů'', Tyl: ''Strakonický dudák''). Syn Viktor (1838 Linec–30. 10. 1871 Praha) studoval 1853–56 na malířské akademii v Pra­ze a uplatnil se údajně též jako malíř. Malířem byl i syn Anton (nar. 18. 6. 1848 v Praze). Z díla '''J. '''synů zatím není nic nalezeno. Blíže neznámý herec jménem J. byl 1863/64 členem plzeňské společnosti ředitele J. Wallburga-Weseckého a hrál (vedle J. Mošny) v českých i německých představeních. Vzhledem k dobové praxi uvá­dět křestní jména jen výjimečně je možné, že činnost jednotlivých členů rodiny a jiných osob je někdy zaměňována.
  
−
O odborném školení '''J. '''a o jeho prvních pů­sobištích není nic známo. V rodinném archivu K. Kautského (viz prameny) jsou uloženy bás­ně z jeho mladých let (od 1819). Až 1836–38 lze potvrdit jeho působení ve Štýrském Hradci. 1839 odešel do Lince, kde měl 1840 vlastní be­nefiční představení. V této době dodal šest de­korací řediteli K. Burghauserovi do městského divadla v Olomouci. 1842–45 byl znovu ve Štýrském Hradci, 1846–61 ve StD v Praze za ředitelů J. Hoffmanna, J. A. Stögera a F. Tho­mého. Od 1847 do 1862 je uváděn nepřetržitě v pražském divadelním almanachu jako „deko­ratér a inspektor osvětlení“, později jen jako „dekoratér“, 1859 jako „stavovský divadelní malíř“, na českých cedulích též „malíř a ozdob­ník“. Na smluvní bázi vedle něho spolupra­covali ve StD další výtvarníci, zvl. domácí Th. Mössner, držitel oficiálního titulu „stavovský divadelní malíř“, a hostující dekoratér pruské­ho dvorního divadla v Berlíně K. W. Gropius. Po odchodu z Prahy se '''J. '''objevuje až 1868–1872 v Linci za ředitele F. Thomého. Od listopadu 1873 byl členem souboru brněnského městského divadla jako „malíř dekorací a stroj­mistr“, vedle J. Trilla (v Brně od 1872), který byl „divadelním malířem a dekoratérem“. Prv­ní '''J. '''prací v Brně byla Meyerbeerova opera ''Die Afrikanerin'', na níž se podílel též Trill a vídeň­ský ateliér Burghardt–Brioschi–Kautsky. Pro tuto operu vytvořil '''J. '''dekoraci sálu admirality v Lisabonu, průřez portugalskou válečnou lodí a stromořadí na pobřeží, obojí s pohyblivými součástmi. Další velkou zakázkou pro '''J. '''byla Meyerbeerova opera ''Der Prophet ''v listopadu 1874 (holandský hostinec, stan novokřtěnců, zimní krajina u Münsteru a panovnický sál v Münsteru, který byl vybaven technickým za­řízením pro závěrečné zničení)
+
O odborném školení '''J. '''a o jeho prvních pů­sobištích není nic známo. V rodinném archivu K. Kautského (viz prameny) jsou uloženy bás­ně z jeho mladých let (od 1819). Až 1836–38 lze potvrdit jeho působení ve Štýrském Hradci. 1839 odešel do Lince, kde měl 1840 vlastní be­nefiční představení. V této době dodal šest de­korací řediteli K. Burghauserovi do městského divadla v Olomouci. 1842–45 byl znovu ve Štýrském Hradci, 1846–61 ve StD v Praze za ředitelů J. Hoffmanna, J. A. Stögera a F. Thomého. Od 1847 do 1862 je uváděn nepřetržitě v pražském divadelním almanachu jako „deko­ratér a inspektor osvětlení“, později jen jako „dekoratér“, 1859 jako „stavovský divadelní malíř“, na českých cedulích též „malíř a ozdob­ník“. Na smluvní bázi vedle něho spolupra­covali ve StD další výtvarníci, zvl. domácí Th. Mössner, držitel oficiálního titulu „stavovský divadelní malíř“, a hostující dekoratér pruské­ho dvorního divadla v Berlíně K. W. Gropius. Po odchodu z Prahy se '''J. '''objevuje až 1868–1872 v Linci za ředitele F. Thomého. Od listopadu 1873 byl členem souboru brněnského městského divadla jako „malíř dekorací a stroj­mistr“, vedle J. Trilla (v Brně od 1872), který byl „divadelním malířem a dekoratérem“. Prv­ní '''J. '''prací v Brně byla Meyerbeerova opera ''Die Afrikanerin'', na níž se podílel též Trill a vídeň­ský ateliér Burghardt–Brioschi–Kautsky. Pro tuto operu vytvořil '''J. '''dekoraci sálu admirality v Lisabonu, průřez portugalskou válečnou lodí a stromořadí na pobřeží, obojí s pohyblivými součástmi. Další velkou zakázkou pro '''J. '''byla Meyerbeerova opera ''Der Prophet ''v listopadu 1874 (holandský hostinec, stan novokřtěnců, zimní krajina u Münsteru a panovnický sál v Münsteru, který byl vybaven technickým za­řízením pro závěrečné zničení)
 
</div>
 
</div>
−
'''J. '''patřil k nejdéle sloužícím výtvarníkům pražského StD a jeho práce musela podstatným způsobem ovlivňovat inscenační styl, žádný z jeho pražských návrhů však zatím nebyl nale­zen a operní kritiky obsahují jen minimum in­formací. Na rozdíl od jiných výtvarníků se ni­jak nespecializoval a pro opery i činohry všech pražských scén (StD, od 1849 Aréna ve Pštros­ce, od 1859 Novoměstské divadlo) maloval kra­jiny, architektury, domácí interiéry, zámky i prostředí měst a výjimečně připravil místo strojníka i mašinerii (létací stroje apod.). Reali­zoval také některé návrhy Gropiovy. Pracoval i na výzdobě divadla při různých příležitostech. Vyzdobil je např. pro redutu spolku Concordia ve StD v únoru 1848 nebo pro návštěvu císař­ského páru na svatební cestě, kdy byla dávána Flotowova opera ''Indra ''(1854). Spolu s Möss­nerem a A. C. Schulzem namaloval tzv. Wan­deldekoration na pohyblivém pruhu plátna, jež byla určena pro slavnost k otevření dráhy Praha–Drážďany 6. 4. 1851 v divadle a obsaho­vala deset pohledů na města a krajinu (Stro­movka, Roudnice, Litoměřice, Střekov, Děčín, Hřensko, pevnost Königstein, Bastei, Pillnitz a Drážďany). Tato dekorace byla používána i později, zejména při českých a německých představeních Toldova a Titlova ''Čarovného zá­voje ''(ještě 1857). 1870 uvedl tuto hru (v ně­mecké verzi ''Der Zauberschleier'') ředitel karlo­varského divadla C. Haag a opatřil ji dekorací Deset pohledů na Dunaj, jejímž autorem byl blíže nejmenovaný J.; nelze říci, zda jde o tutéž práci.
+
'''J. '''patřil k nejdéle sloužícím výtvarníkům pražského StD a jeho práce musela podstatným způsobem ovlivňovat inscenační styl, žádný z jeho pražských návrhů však zatím nebyl nale­zen a operní kritiky obsahují jen minimum in­formací. Na rozdíl od jiných výtvarníků se ni­jak nespecializoval a pro opery i činohry všech pražských scén (StD, od 1849 Aréna ve Pštros­ce, od 1859 Novoměstské divadlo) maloval kra­jiny, architektury, domácí interiéry, zámky i prostředí měst a výjimečně připravil místo strojníka i mašinerii (létací stroje apod.). Reali­zoval také některé návrhy Gropiovy. Pracoval i na výzdobě divadla při různých příležitostech. Vyzdobil je např. pro redutu spolku Concordia ve StD v únoru 1848 nebo pro návštěvu císař­ského páru na svatební cestě, kdy byla dávána Flotowova opera ''Indra ''(1854). Spolu s Möss­nerem a A. C. Schulzem namaloval tzv. Wandeldekoration na pohyblivém pruhu plátna, jež byla určena pro slavnost k otevření dráhy Praha–Drážďany 6. 4. 1851 v divadle a obsaho­vala deset pohledů na města a krajinu (Stro­movka, Roudnice, Litoměřice, Střekov, Děčín, Hřensko, pevnost Königstein, Bastei, Pillnitz a Drážďany). Tato dekorace byla používána i později, zejména při českých a německých představeních Toldova a Titlova ''Čarovného zá­voje ''(ještě 1857). 1870 uvedl tuto hru (v ně­mecké verzi ''Der Zauberschleier'') ředitel karlo­varského divadla C. Haag a opatřil ji dekorací Deset pohledů na Dunaj, jejímž autorem byl blíže nejmenovaný J.; nelze říci, zda jde o tutéž práci.
  
 
Pro operní představení StD vytvořil '''J. '''něko­lik významných premiérových dekorací i kom­pletní výpravy. Dvě světnice ze soudobých Be­nátek namaloval pro operu ''Consuelo ''(h: G. Gordigiani, prem. 6. 6. 1846). 1848 vypravil těsně před revolučními událostmi premiéru Kittlovy opery ''Bianca und Giuseppe oder Die Franzosen vor Nizza ''(v kritikách není výprava popsána) a kompletně vybavil pražské premié­ry Wagnerových oper ''Der fliegende Holländer, Lohengrin ''(obě 1856) a ''Rienzi ''(1859), které kritika popsala jako vizuálně skvělé. Pro hry s historickými náměty namaloval řadu praž­ských interiérů i exteriérů. Některé z nich vznikly pro česká představení (např. Staroměst­ské náměstí s Týnským chrámem pro Tylovu hru ''Jan Hus, kazatel betlemský'', 1848), jiné by­ly využity vícekrát pro hry v obou jazycích ne­bo k různým účelům: např. pro Hickelovu hru ''Die Schweden vor Prag ''namaloval s A. C. Schulzem hlavní sál Staroměstské radnice, Karlův most s pohledem na Malou Stranu a Hrad (sál Staroměstské radnice byl 1851 použit jako síň kláštera v Řezně v českém předsta­vení Ebertova ''Břetislava a Jitky'').
 
Pro operní představení StD vytvořil '''J. '''něko­lik významných premiérových dekorací i kom­pletní výpravy. Dvě světnice ze soudobých Be­nátek namaloval pro operu ''Consuelo ''(h: G. Gordigiani, prem. 6. 6. 1846). 1848 vypravil těsně před revolučními událostmi premiéru Kittlovy opery ''Bianca und Giuseppe oder Die Franzosen vor Nizza ''(v kritikách není výprava popsána) a kompletně vybavil pražské premié­ry Wagnerových oper ''Der fliegende Holländer, Lohengrin ''(obě 1856) a ''Rienzi ''(1859), které kritika popsala jako vizuálně skvělé. Pro hry s historickými náměty namaloval řadu praž­ských interiérů i exteriérů. Některé z nich vznikly pro česká představení (např. Staroměst­ské náměstí s Týnským chrámem pro Tylovu hru ''Jan Hus, kazatel betlemský'', 1848), jiné by­ly využity vícekrát pro hry v obou jazycích ne­bo k různým účelům: např. pro Hickelovu hru ''Die Schweden vor Prag ''namaloval s A. C. Schulzem hlavní sál Staroměstské radnice, Karlův most s pohledem na Malou Stranu a Hrad (sál Staroměstské radnice byl 1851 použit jako síň kláštera v Řezně v českém předsta­vení Ebertova ''Břetislava a Jitky'').
Řádka 35: Řádka 35:
 
== <ee:bibliography_label>Dekorace (pro StD, Arénu ve Pštrosce a Novo­městské divadlo, hry s hudbou)</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Dekorace (pro StD, Arénu ve Pštrosce a Novo­městské divadlo, hry s hudbou)</ee:bibliography_label> ==
 
<ee:bibliography_content><div>
 
<ee:bibliography_content><div>
−
'''1846: '''Hickel: ''Die Weihe der Kunst ''(první představení ředitel. období J. Hoffmanna), Weber: ''Der Freischütz ''(Vlčí sluj se zjeveními), Gordigiani: ''Consuelo ''(dvě světnice, též de Pian), Meyerbeer: ''Robert der Teufel ''(klášterní hrobka, též Mössner), Räder: ''Der artesische Brun­nen ''(kouzel. hra s velkou výpravou, Jaich: zlatá jes­kyně, africká poušť, skalnatá krajina, krajina u sever­ního pólu, též Mössner), Flotow: ''Alessandro Stradella ''(česky), Donizetti: ''Dom Sebastian ''(náměs­tí v Lisabonu, s Mössnerem); '''1847: '''d’Ennery–Gran­gé–Carl: ''Die Glückritter in Paris ''(Paříž se Seinou v měsíčním svitu, pohled z Montmartru), Bunn–G. Schilling–Benedikt: ''Die Kreuzfahrer, oder Der Alte vom Berge ''(orientální květinový háj, pohled z krá­lovského stanu na Jeruzalém), F. Kobler–Raphael: ''Eisele und Beisele ''(létací stroje v baletu), Ne­stroy–Ad. Müller: ''Der Schützling ''(chudý pokoj), Weber: ''Oberon ''(Bagdad), Wollheim–Stiegmann: ''Der fliegende Holländer ''(hra s hudbou, česky Tyl 1849 jako ''Zakletý plavec'', otevřené moře s lasturo­vou jeskyní, též Mössner), Auber: ''Der Feensee'', čes­ky ''Čarovné jezero ''(J. namaloval jednu dekoraci pod­le návrhu K. W. Gropia, který realizoval celou výpravu); '''1848: '''Kittl: ''Bianca und Giuseppe, oder Die Franzosen vor Nizza ''(pohled na Alpy v dálce při rozednívání, též Mössner), Hickel: ''Karl IV., oder Die Schreckensnacht in Pisa ''(J. realizoval návrh K. W. Gropia, Staroměstské náměstí s radnicí), Auber: ''Gott und Bajadere ''(indická chýše), Auber: ''Gustav III''. ''oder Der Maskenball ''(chýše cikánky–věštkyně); '''1849:''' Heinrich [Hickelův pseud.] podle W. Friedri­cha: ''Die Töchter Luzifers ''(ložnice pekelného knížete, krajina ve Schlaraffii); Elmar–Suppé: ''Der Teufels Brautfahrt ''(česky jako ''Ďáblovy námluvy'', slavnostní sál); Anicet-Bourgeois–Dumanoir: ''Der schwarze Arzt ''(americká rákosová chýše), Heinrich [Hickelův pseud.]: ''Des Rekruten Abschied und Heimkehr ''(ve­čer Radetzkého, nová opona, stafáže k živým obra­zům); Elmar: ''Paperl, oder Die Weltreise des Prager Kapitalisten ''(mechanická závěrečná dekorace: po­hled na Prahu od Belvederu); '''1850:''' Feldmann–Sup­pé: ''Die beiden Fassbinder, oder Reflexionen und Aufmerksamkeiten ''(obrazová galerie, slavnostně osvětlený park, též A. C. Schulz), Meyerbeer: ''Der Prophet ''(výčep a Janův byt, stan novokřtěnců, skle­pení, též Mössner a část výpravy z Berlína), Hic­kel–Tauwitz: ''Ein Prophet ''(parodie, též A. C. Schulz); '''1852:''' Hickel: ''Ein Teufelsweib ''(park v pek­le, dioráma krajiny, osvětlený palác a park s vodopá­dy, vodopád, závěrečná dekorace); '''1854:''' Kittl: ''Bil­derstürmer ''(náměstí před katedrálou ve Valencii), Flotow: ''Indra ''(též Mössner a Kautský, úprava jeviště StD pro slavnostní proslov k návštěvě Františka Jo­sefa I. a císařovny Alžběty u příležitosti svatební ces­ty), Meyerbeer: ''Die Hugenotten ''(starobylý sál), Wagner: ''Tannhäuser ''(údolí pod Wartburgem, též Mössner); '''1855:''' Raimund–Kreutzer: ''Der Verschwen­der ''(i čes. představení: skalnaté údolí s proměnou, „Heyřilův zahradní palác“ a vyhlídka na romantic­kou krajinu, též Kautský);'''1856:''' Wagner: ''Lohen­grin'', Wagner: ''Der fliegende Holländer ''(obojí jako celek), Wollheim–Stiegmann: ''Undine, oder Eine verlorene Seele''; '''1857:''' Kaiser–C. Binder: ''Etwas Kleines ''(zimní dekorace), Lortzing: ''Der Waffen­schmied ''(kovárna, vinice);'''1858:''' Mozart: ''Don Juan ''(závěrečná scéna pádu Juana do pekel), Spohr: ''Jes­sonda ''(představení k výročí založení spolku pro otevření konzervatoře, též Mössner), Meyerbeer: ''Der Nordstern ''(též Lehmann z Vídně);'''1859: '''Verdi: ''Sizilianische Vesper ''(alegorie Čtyři roční doby), C. Binder: ''Tannhäuser ''(parodie; s Kautským, celá výprava); P. A. Wolff–Weber: ''Preciosa ''(závěrečná dekorace), Hertel: ''Flik a Flok ''(celková výprava s vý­jimkou dvou obrazů od Kautského), Wagner: ''Rienzi''; 1860: Meyerbeer: ''Dinorah'', Kaiser–Ad. Müller: ''Eine neue Welt.''
+
'''1846: '''Hickel: ''Die Weihe der Kunst ''(první představení ředitel. období J. Hoffmanna), Weber: ''Der Freischütz ''(Vlčí sluj se zjeveními), Gordigiani: ''Consuelo ''(dvě světnice, též de Pian), Meyerbeer: ''Robert der Teufel ''(klášterní hrobka, též Mössner), Räder: ''Der artesische Brun­nen ''(kouzel. hra s velkou výpravou, Jaich: zlatá jes­kyně, africká poušť, skalnatá krajina, krajina u sever­ního pólu, též Mössner), Flotow: ''Alessandro Stradella ''(česky), Donizetti: ''Dom Sebastian ''(náměs­tí v Lisabonu, s Mössnerem); '''1847: '''d’Ennery–Gran­gé–Carl: ''Die Glückritter in Paris ''(Paříž se Seinou v měsíčním svitu, pohled z Montmartru), Bunn–G. Schilling–Benedikt: ''Die Kreuzfahrer, oder Der Alte vom Berge ''(orientální květinový háj, pohled z krá­lovského stanu na Jeruzalém), F. Kobler–Raphael: ''Eisele und Beisele ''(létací stroje v baletu), Ne­stroy–Ad. Müller: ''Der Schützling ''(chudý pokoj), Weber: ''Oberon ''(Bagdad), Wollheim–Stiegmann: ''Der fliegende Holländer ''(hra s hudbou, česky Tyl 1849 jako ''Zakletý plavec'', otevřené moře s lasturo­vou jeskyní, též Mössner), Auber: ''Der Feensee'', čes­ky ''Čarovné jezero ''(J. namaloval jednu dekoraci pod­le návrhu K. W. Gropia, který realizoval celou výpravu); '''1848: '''Kittl: ''Bianca und Giuseppe, oder Die Franzosen vor Nizza ''(pohled na Alpy v dálce při rozednívání, též Mössner), Hickel: ''Karl IV., oder Die Schreckensnacht in Pisa ''(J. realizoval návrh K. W. Gropia, Staroměstské náměstí s radnicí), Auber: ''Gott und Bajadere ''(indická chýše), Auber: ''Gustav III''. ''oder Der Maskenball ''(chýše cikánky–věštkyně); '''1849:''' Heinrich [Hickelův pseud.] podle W. Friedri­cha: ''Die Töchter Luzifers ''(ložnice pekelného knížete, krajina ve Schlaraffii); Elmar–Suppé: ''Der Teufels Brautfahrt ''(česky jako ''Ďáblovy námluvy'', slavnostní sál); Anicet-Bourgeois–Dumanoir: ''Der schwarze Arzt ''(americká rákosová chýše), Heinrich [Hickelův pseud.]: ''Des Rekruten Abschied und Heimkehr ''(ve­čer Radetzkého, nová opona, stafáže k živým obra­zům); Elmar: ''Paperl, oder Die Weltreise des Prager Kapitalisten ''(mechanická závěrečná dekorace: po­hled na Prahu od Belvederu); '''1850:''' Feldmann–Sup­pé: ''Die beiden Fassbinder, oder Reflexionen und Aufmerksamkeiten ''(obrazová galerie, slavnostně osvětlený park, též A. C. Schulz), Meyerbeer: ''Der Prophet ''(výčep a Janův byt, stan novokřtěnců, skle­pení, též Mössner a část výpravy z Berlína), Hic­kel–Tauwitz: ''Ein Prophet ''(parodie, též A. C. Schulz); '''1852:''' Hickel: ''Ein Teufelsweib ''(park v pek­le, dioráma krajiny, osvětlený palác a park s vodopá­dy, vodopád, závěrečná dekorace); '''1854:''' Kittl: ''Bil­derstürmer ''(náměstí před katedrálou ve Valencii), Flotow: ''Indra ''(též Mössner a Kautský, úprava jeviště StD pro slavnostní proslov k návštěvě Františka Josefa I. a císařovny Alžběty u příležitosti svatební ces­ty), Meyerbeer: ''Die Hugenotten ''(starobylý sál), Wagner: ''Tannhäuser ''(údolí pod Wartburgem, též Mössner); '''1855:''' Raimund–Kreutzer: ''Der Verschwen­der ''(i čes. představení: skalnaté údolí s proměnou, „Heyřilův zahradní palác“ a vyhlídka na romantic­kou krajinu, též Kautský); '''1856:''' Wagner: ''Lohen­grin'', Wagner: ''Der fliegende Holländer ''(obojí jako celek), Wollheim–Stiegmann: ''Undine, oder Eine verlorene Seele''; '''1857:''' Kaiser–C. Binder: ''Etwas Kleines ''(zimní dekorace), Lortzing: ''Der Waffen­schmied ''(kovárna, vinice); '''1858:''' Mozart: ''Don Juan ''(závěrečná scéna pádu Juana do pekel), Spohr: ''Jes­sonda ''(představení k výročí založení spolku pro otevření konzervatoře, též Mössner), Meyerbeer: ''Der Nordstern ''(též Lehmann z Vídně); '''1859: '''Verdi: ''Sizilianische Vesper ''(alegorie Čtyři roční doby), C. Binder: ''Tannhäuser ''(parodie; s Kautským, celá výprava); P. A. Wolff–Weber: ''Preciosa ''(závěrečná dekorace), Hertel: ''Flik a Flok ''(celková výprava s vý­jimkou dvou obrazů od Kautského), Wagner: ''Rienzi''; 1860: Meyerbeer: ''Dinorah'', Kaiser–Ad. Müller: ''Eine neue Welt.''
 
</div></ee:bibliography_content>
 
</div></ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
−
<ee:bibliography_content>Cedule StD 1846–60, NMd. – J. Port: ''O výtvarných osudech di­vadla v Čechách se zvl. zřetelem na StD'', s. a., rkp. v NMd, zvl. s. 362 s osobními daty členů rodiny. – Dekorace ke hře E. Buchholze ''Herculaneum, ''insc. ve Vídni 1838, Theatermuseum Köln, sign. 17063. – Internetová stránka International Institute of Social History [http://www.iisg.nl http://www.iisg.nl], ''Inventar Kautsky–Fami­lienarchiv, Dokumente, ''Nr. 1976–1983 (Jaich), 2056–2074 (Minna K.) • ''Almanach für Freunde der Schauspielkunst ''[Berlin] ''auf das Jahr ''1837, s. 348; 1838, s. 55 [obojí Št. Hradec]; ''Österreichischer Theater-Almanach ''[Wien] ''auf das Jahr 1839'', s. 26 [·t. Hradec]; ''Allgemeine Theaterzeitung ''[Wien] 33, 1840, s. 155 [Linec]; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1847, s. 12; 1849, s. 11; 1850, s. 13; 1851, s. 15; 1852, s. 14; 1853, s. 9 [dcery], 14; 1854, s. 10 [Louisa], 17; 1855, s. 11 [Louisa], 17; 1856, s. 10, 17; 1857, s. 17, 21 [odchod Louisy]; 1858, s. 17; 1859, s. 17; 1860, s. 14; 1861, s. 18; 1862, s. 21 [od­chod]; Schematismus 1851, kap. XVI. Prager bür­gerliche Künstler, s. 525; ''Addresbuch der Königli­chen Hauptstadt Prag ''1859, s. 69; Teuber III s. 362; ''Deutscher Bühnenalmanach ''[Berlin] ''auf das Jahr ''1873, s. 46; 1874, s. 36; 1875, s. 50; 1876, s. 373 [vše Brno]; ''Příspěvky k dějinám českého divadla. Zároveň seznam předmětů divadelního oddělení Ná­rodopisné výstavy českoslovanské'', vyd. J. Ladecký, 1895 [herec J.]; A. Chaloupka: ''česká divadelní dekorace'', 1939, s. 21; ''Vendelín Budil a jeho doba (1847–1928). Katalog výstavy Národního musea'', 1953, s. 9 [Flora a Viktor J.]; H. Wimmer: Das Lin­zer Landestheater 1803–1958, ''Oberösterreichische Heimatblätter ''13, 1959, s. 44; DČD II; B. Srba: Ob­raz konkrétních skutečnostních prostředí v jevištních výpravách pražského Stavovského divadla a jeho fi­liálních scén v první polovině 19. století, ''Estetika ''38, 2002, č. 2–4, s. 97–125. • Eisenberg [zpěvák J.]; Ma­sarykův slovník naučný [Minna, s nar. 11. 6. 1837 Praha]; Otto–Dodatky; Toman [synové]; Kosch [Minna]; NDp; Ulrich 1997.</ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>Cedule StD 1846–60, NMd. – J. Port: ''O výtvarných osudech di­vadla v Čechách se zvl. zřetelem na StD'', s. a., rkp. v NMd, zvl. s. 362 s osobními daty členů rodiny. – Dekorace ke hře E. Buchholze ''Herculaneum, ''insc. ve Vídni 1838, Theatermuseum Köln, sign. 17063. – Internetová stránka International Institute of Social History [http://www.iisg.nl http://www.iisg.nl], ''Inventar Kautsky–Fami­lienarchiv, Dokumente, ''Nr. 1976–1983 (Jaich), 2056–2074 (Minna K.) • ''Almanach für Freunde der Schauspielkunst ''[Berlin] ''auf das Jahr ''1837, s. 348; 1838, s. 55 [obojí Št. Hradec]; ''Österreichischer Theater-Almanach ''[Wien] ''auf das Jahr 1839'', s. 26 [·t. Hradec]; ''Allgemeine Theaterzeitung ''[Wien] 33, 1840, s. 155 [Linec]; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1847, s. 12; 1849, s. 11; 1850, s. 13; 1851, s. 15; 1852, s. 14; 1853, s. 9 [dcery], 14; 1854, s. 10 [Louisa], 17; 1855, s. 11 [Louisa], 17; 1856, s. 10, 17; 1857, s. 17, 21 [odchod Louisy]; 1858, s. 17; 1859, s. 17; 1860, s. 14; 1861, s. 18; 1862, s. 21 [od­chod]; Schematismus 1851, kap. XVI. Prager bür­gerliche Künstler, s. 525; ''Addresbuch der Königli­chen Hauptstadt Prag ''1859, s. 69; Teuber III s. 362; ''Deutscher Bühnenalmanach ''[Berlin] ''auf das Jahr ''1873, s. 46; 1874, s. 36; 1875, s. 50; 1876, s. 373 [vše Brno]; ''Příspěvky k dějinám českého divadla. Zároveň seznam předmětů divadelního oddělení Ná­rodopisné výstavy českoslovanské'', vyd. J. Ladecký, 1895 [herec J.]; A. Chaloupka: ''česká divadelní dekorace'', 1939, s. 21; ''Vendelín Budil a jeho doba (1847–1928). Katalog výstavy Národního musea'', 1953, s. 9 [Flora a Viktor J.]; H. Wimmer: Das Lin­zer Landestheater 1803–1958, ''Oberösterreichische Heimatblätter ''13, 1959, s. 44; DČD II; B. Srba: Ob­raz konkrétních skutečnostních prostředí v jevištních výpravách pražského Stavovského divadla a jeho filiálních scén v první polovině 19. století, ''Estetika ''38, 2002, č. 2–4, s. 97–125. • Eisenberg [zpěvák J.]; Ma­sarykův slovník naučný [Minna, s nar. 11. 6. 1837 Praha]; Otto–Dodatky; Toman [synové]; Kosch [Minna]; NDp; Ulrich 1997.</ee:bibliography_content>
 
</ee:bibliography>
 
</ee:bibliography>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>

Aktuální verze z 8. 2. 2017, 21:51

Peter Anton Jaich
* 1804 Vídeň ?, Rakousko
† 1875 Brno ?
divadelní malíř


Psán též Jaisch nebo Taich, uváděn převážně jen jako Anton. Byl otcem rozvětvené umě­lecké rodiny. Dcera Floriana (nar. 1834) vy­stupovala 1861 v ochotnickém Mikulášském divadle na Starém Městě v Praze. Dcera Wil­helmina (Minna, 1835 nebo 1837 Štýrský Hra­dec–20. 12. 1912 Berlín) vystoupila 1852 ve StD v několika dětských rolích; později se pro­vdala za divadelního výtvarníka J. V. Kautské­ho a stala se matkou Karla Kautského, známé­ho sociálního demokrata. Napsala několik her a sociálně orientovaných románů, jež byly pře­loženy i do češtiny. Dcera Louisa (Ludwiga, nar. 1841) hrála ve StD dětské, chlapecké a mladistvé dívčí role od 1852 (poprvé hrála syna Medeina v Bendově melodramu Medea). 1855/56–1858 byla ve StD v angažmá a vystu­povala i v českých představeních (Halm: Gri­selda, Raimund: Pražský hodinář, Raimund: Diamant krále duchů, Tyl: Strakonický dudák). Syn Viktor (1838 Linec–30. 10. 1871 Praha) studoval 1853–56 na malířské akademii v Pra­ze a uplatnil se údajně též jako malíř. Malířem byl i syn Anton (nar. 18. 6. 1848 v Praze). Z díla J. synů zatím není nic nalezeno. Blíže neznámý herec jménem J. byl 1863/64 členem plzeňské společnosti ředitele J. Wallburga-Weseckého a hrál (vedle J. Mošny) v českých i německých představeních. Vzhledem k dobové praxi uvá­dět křestní jména jen výjimečně je možné, že činnost jednotlivých členů rodiny a jiných osob je někdy zaměňována.

O odborném školení J. a o jeho prvních pů­sobištích není nic známo. V rodinném archivu K. Kautského (viz prameny) jsou uloženy bás­ně z jeho mladých let (od 1819). Až 1836–38 lze potvrdit jeho působení ve Štýrském Hradci. 1839 odešel do Lince, kde měl 1840 vlastní be­nefiční představení. V této době dodal šest de­korací řediteli K. Burghauserovi do městského divadla v Olomouci. 1842–45 byl znovu ve Štýrském Hradci, 1846–61 ve StD v Praze za ředitelů J. Hoffmanna, J. A. Stögera a F. Thomého. Od 1847 do 1862 je uváděn nepřetržitě v pražském divadelním almanachu jako „deko­ratér a inspektor osvětlení“, později jen jako „dekoratér“, 1859 jako „stavovský divadelní malíř“, na českých cedulích též „malíř a ozdob­ník“. Na smluvní bázi vedle něho spolupra­covali ve StD další výtvarníci, zvl. domácí Th. Mössner, držitel oficiálního titulu „stavovský divadelní malíř“, a hostující dekoratér pruské­ho dvorního divadla v Berlíně K. W. Gropius. Po odchodu z Prahy se J. objevuje až 1868–1872 v Linci za ředitele F. Thomého. Od listopadu 1873 byl členem souboru brněnského městského divadla jako „malíř dekorací a stroj­mistr“, vedle J. Trilla (v Brně od 1872), který byl „divadelním malířem a dekoratérem“. Prv­ní J. prací v Brně byla Meyerbeerova opera Die Afrikanerin, na níž se podílel též Trill a vídeň­ský ateliér Burghardt–Brioschi–Kautsky. Pro tuto operu vytvořil J. dekoraci sálu admirality v Lisabonu, průřez portugalskou válečnou lodí a stromořadí na pobřeží, obojí s pohyblivými součástmi. Další velkou zakázkou pro J. byla Meyerbeerova opera Der Prophet v listopadu 1874 (holandský hostinec, stan novokřtěnců, zimní krajina u Münsteru a panovnický sál v Münsteru, který byl vybaven technickým za­řízením pro závěrečné zničení)

J. patřil k nejdéle sloužícím výtvarníkům pražského StD a jeho práce musela podstatným způsobem ovlivňovat inscenační styl, žádný z jeho pražských návrhů však zatím nebyl nale­zen a operní kritiky obsahují jen minimum in­formací. Na rozdíl od jiných výtvarníků se ni­jak nespecializoval a pro opery i činohry všech pražských scén (StD, od 1849 Aréna ve Pštros­ce, od 1859 Novoměstské divadlo) maloval kra­jiny, architektury, domácí interiéry, zámky i prostředí měst a výjimečně připravil místo strojníka i mašinerii (létací stroje apod.). Reali­zoval také některé návrhy Gropiovy. Pracoval i na výzdobě divadla při různých příležitostech. Vyzdobil je např. pro redutu spolku Concordia ve StD v únoru 1848 nebo pro návštěvu císař­ského páru na svatební cestě, kdy byla dávána Flotowova opera Indra (1854). Spolu s Möss­nerem a A. C. Schulzem namaloval tzv. Wandeldekoration na pohyblivém pruhu plátna, jež byla určena pro slavnost k otevření dráhy Praha–Drážďany 6. 4. 1851 v divadle a obsaho­vala deset pohledů na města a krajinu (Stro­movka, Roudnice, Litoměřice, Střekov, Děčín, Hřensko, pevnost Königstein, Bastei, Pillnitz a Drážďany). Tato dekorace byla používána i později, zejména při českých a německých představeních Toldova a Titlova Čarovného zá­voje (ještě 1857). 1870 uvedl tuto hru (v ně­mecké verzi Der Zauberschleier) ředitel karlo­varského divadla C. Haag a opatřil ji dekorací Deset pohledů na Dunaj, jejímž autorem byl blíže nejmenovaný J.; nelze říci, zda jde o tutéž práci.

Pro operní představení StD vytvořil J. něko­lik významných premiérových dekorací i kom­pletní výpravy. Dvě světnice ze soudobých Be­nátek namaloval pro operu Consuelo (h: G. Gordigiani, prem. 6. 6. 1846). 1848 vypravil těsně před revolučními událostmi premiéru Kittlovy opery Bianca und Giuseppe oder Die Franzosen vor Nizza (v kritikách není výprava popsána) a kompletně vybavil pražské premié­ry Wagnerových oper Der fliegende Holländer, Lohengrin (obě 1856) a Rienzi (1859), které kritika popsala jako vizuálně skvělé. Pro hry s historickými náměty namaloval řadu praž­ských interiérů i exteriérů. Některé z nich vznikly pro česká představení (např. Staroměst­ské náměstí s Týnským chrámem pro Tylovu hru Jan Hus, kazatel betlemský, 1848), jiné by­ly využity vícekrát pro hry v obou jazycích ne­bo k různým účelům: např. pro Hickelovu hru Die Schweden vor Prag namaloval s A. C. Schulzem hlavní sál Staroměstské radnice, Karlův most s pohledem na Malou Stranu a Hrad (sál Staroměstské radnice byl 1851 použit jako síň kláštera v Řezně v českém předsta­vení Ebertova Břetislava a Jitky).


Dekorace (pro StD, Arénu ve Pštrosce a Novo­městské divadlo, hry s hudbou)

1846: Hickel: Die Weihe der Kunst (první představení ředitel. období J. Hoffmanna), Weber: Der Freischütz (Vlčí sluj se zjeveními), Gordigiani: Consuelo (dvě světnice, též de Pian), Meyerbeer: Robert der Teufel (klášterní hrobka, též Mössner), Räder: Der artesische Brun­nen (kouzel. hra s velkou výpravou, Jaich: zlatá jes­kyně, africká poušť, skalnatá krajina, krajina u sever­ního pólu, též Mössner), Flotow: Alessandro Stradella (česky), Donizetti: Dom Sebastian (náměs­tí v Lisabonu, s Mössnerem); 1847: d’Ennery–Gran­gé–Carl: Die Glückritter in Paris (Paříž se Seinou v měsíčním svitu, pohled z Montmartru), Bunn–G. Schilling–Benedikt: Die Kreuzfahrer, oder Der Alte vom Berge (orientální květinový háj, pohled z krá­lovského stanu na Jeruzalém), F. Kobler–Raphael: Eisele und Beisele (létací stroje v baletu), Ne­stroy–Ad. Müller: Der Schützling (chudý pokoj), Weber: Oberon (Bagdad), Wollheim–Stiegmann: Der fliegende Holländer (hra s hudbou, česky Tyl 1849 jako Zakletý plavec, otevřené moře s lasturo­vou jeskyní, též Mössner), Auber: Der Feensee, čes­ky Čarovné jezero (J. namaloval jednu dekoraci pod­le návrhu K. W. Gropia, který realizoval celou výpravu); 1848: Kittl: Bianca und Giuseppe, oder Die Franzosen vor Nizza (pohled na Alpy v dálce při rozednívání, též Mössner), Hickel: Karl IV., oder Die Schreckensnacht in Pisa (J. realizoval návrh K. W. Gropia, Staroměstské náměstí s radnicí), Auber: Gott und Bajadere (indická chýše), Auber: Gustav III. oder Der Maskenball (chýše cikánky–věštkyně); 1849: Heinrich [Hickelův pseud.] podle W. Friedri­cha: Die Töchter Luzifers (ložnice pekelného knížete, krajina ve Schlaraffii); Elmar–Suppé: Der Teufels Brautfahrt (česky jako Ďáblovy námluvy, slavnostní sál); Anicet-Bourgeois–Dumanoir: Der schwarze Arzt (americká rákosová chýše), Heinrich [Hickelův pseud.]: Des Rekruten Abschied und Heimkehr (ve­čer Radetzkého, nová opona, stafáže k živým obra­zům); Elmar: Paperl, oder Die Weltreise des Prager Kapitalisten (mechanická závěrečná dekorace: po­hled na Prahu od Belvederu); 1850: Feldmann–Sup­pé: Die beiden Fassbinder, oder Reflexionen und Aufmerksamkeiten (obrazová galerie, slavnostně osvětlený park, též A. C. Schulz), Meyerbeer: Der Prophet (výčep a Janův byt, stan novokřtěnců, skle­pení, též Mössner a část výpravy z Berlína), Hic­kel–Tauwitz: Ein Prophet (parodie, též A. C. Schulz); 1852: Hickel: Ein Teufelsweib (park v pek­le, dioráma krajiny, osvětlený palác a park s vodopá­dy, vodopád, závěrečná dekorace); 1854: Kittl: Bil­derstürmer (náměstí před katedrálou ve Valencii), Flotow: Indra (též Mössner a Kautský, úprava jeviště StD pro slavnostní proslov k návštěvě Františka Josefa I. a císařovny Alžběty u příležitosti svatební ces­ty), Meyerbeer: Die Hugenotten (starobylý sál), Wagner: Tannhäuser (údolí pod Wartburgem, též Mössner); 1855: Raimund–Kreutzer: Der Verschwen­der (i čes. představení: skalnaté údolí s proměnou, „Heyřilův zahradní palác“ a vyhlídka na romantic­kou krajinu, též Kautský); 1856: Wagner: Lohen­grin, Wagner: Der fliegende Holländer (obojí jako celek), Wollheim–Stiegmann: Undine, oder Eine verlorene Seele; 1857: Kaiser–C. Binder: Etwas Kleines (zimní dekorace), Lortzing: Der Waffen­schmied (kovárna, vinice); 1858: Mozart: Don Juan (závěrečná scéna pádu Juana do pekel), Spohr: Jes­sonda (představení k výročí založení spolku pro otevření konzervatoře, též Mössner), Meyerbeer: Der Nordstern (též Lehmann z Vídně); 1859: Verdi: Sizilianische Vesper (alegorie Čtyři roční doby), C. Binder: Tannhäuser (parodie; s Kautským, celá výprava); P. A. Wolff–Weber: Preciosa (závěrečná dekorace), Hertel: Flik a Flok (celková výprava s vý­jimkou dvou obrazů od Kautského), Wagner: Rienzi; 1860: Meyerbeer: Dinorah, Kaiser–Ad. Müller: Eine neue Welt.

Prameny a literatura

Cedule StD 1846–60, NMd. – J. Port: O výtvarných osudech di­vadla v Čechách se zvl. zřetelem na StD, s. a., rkp. v NMd, zvl. s. 362 s osobními daty členů rodiny. – Dekorace ke hře E. Buchholze Herculaneum, insc. ve Vídni 1838, Theatermuseum Köln, sign. 17063. – Internetová stránka International Institute of Social History http://www.iisg.nl, Inventar Kautsky–Fami­lienarchiv, Dokumente, Nr. 1976–1983 (Jaich), 2056–2074 (Minna K.) • Almanach für Freunde der Schauspielkunst [Berlin] auf das Jahr 1837, s. 348; 1838, s. 55 [obojí Št. Hradec]; Österreichischer Theater-Almanach [Wien] auf das Jahr 1839, s. 26 [·t. Hradec]; Allgemeine Theaterzeitung [Wien] 33, 1840, s. 155 [Linec]; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1847, s. 12; 1849, s. 11; 1850, s. 13; 1851, s. 15; 1852, s. 14; 1853, s. 9 [dcery], 14; 1854, s. 10 [Louisa], 17; 1855, s. 11 [Louisa], 17; 1856, s. 10, 17; 1857, s. 17, 21 [odchod Louisy]; 1858, s. 17; 1859, s. 17; 1860, s. 14; 1861, s. 18; 1862, s. 21 [od­chod]; Schematismus 1851, kap. XVI. Prager bür­gerliche Künstler, s. 525; Addresbuch der Königli­chen Hauptstadt Prag 1859, s. 69; Teuber III s. 362; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] auf das Jahr 1873, s. 46; 1874, s. 36; 1875, s. 50; 1876, s. 373 [vše Brno]; Příspěvky k dějinám českého divadla. Zároveň seznam předmětů divadelního oddělení Ná­rodopisné výstavy českoslovanské, vyd. J. Ladecký, 1895 [herec J.]; A. Chaloupka: česká divadelní dekorace, 1939, s. 21; Vendelín Budil a jeho doba (1847–1928). Katalog výstavy Národního musea, 1953, s. 9 [Flora a Viktor J.]; H. Wimmer: Das Lin­zer Landestheater 1803–1958, Oberösterreichische Heimatblätter 13, 1959, s. 44; DČD II; B. Srba: Ob­raz konkrétních skutečnostních prostředí v jevištních výpravách pražského Stavovského divadla a jeho filiálních scén v první polovině 19. století, Estetika 38, 2002, č. 2–4, s. 97–125. • Eisenberg [zpěvák J.]; Ma­sarykův slovník naučný [Minna, s nar. 11. 6. 1837 Praha]; Otto–Dodatky; Toman [synové]; Kosch [Minna]; NDp; Ulrich 1997.

Životní události

  • 1804: narození, Vídeň ?, Rakousko
  • 1875: úmrtí, Brno ?

Další jména

Jaisch , Taich , Anton


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 237–239
Autor: Jiří Hilmera, Jitka Ludvová



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Jaich,_Peter_Anton&oldid=20792“