Hřímalý, Vojtěch: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
Jeho otec byl varhaníkem a učitelem hudby, matka zpěvačkou. Sestra Marie (1839–1921) vyučovala hudbě v Mozarteu v Salcburku, bratr Jaromír (1845–1905) byl cellistou, bratr Bohuslav (1848–1894) kapelníkem plzeňského divadla (1872/73) a poté až do smrti u opery v Helsinkách, kde 1886 napsal operu ''Carevniny střevíčky''. Bratr Jan (1844–1915) byl profesorem houslí na konzervatoři v Moskvě. | Jeho otec byl varhaníkem a učitelem hudby, matka zpěvačkou. Sestra Marie (1839–1921) vyučovala hudbě v Mozarteu v Salcburku, bratr Jaromír (1845–1905) byl cellistou, bratr Bohuslav (1848–1894) kapelníkem plzeňského divadla (1872/73) a poté až do smrti u opery v Helsinkách, kde 1886 napsal operu ''Carevniny střevíčky''. Bratr Jan (1844–1915) byl profesorem houslí na konzervatoři v Moskvě. | ||
| − | Základní hudební vzdělání získal '''H. '''u regenschoriho F. Matesa a vystoupil už 1852 v Plzni jako houslista. 1855–61 studoval na pražské konzervatoři hru na housle u M. Mildnera a hrál v orchestru StD pod taktovkou F. Škroupa, na jehož doporučení se 1861 stal koncertním mistrem opery v Rotterdamu. Pořádal tam mj. první komorní večery. Funkci koncertního mistra vykonával 1862 také v Göteborgu, kde působil jako dirigent, varhaník a pedagog. Na radu B. Smetany se vrátil do Prahy a od března 1868 do počátku roku 1873 zastával místo ředitele orchestru a prvního houslisty PD. Se svými bratry založil smyčcové kvarteto, které vystoupilo 3. 7. 1872 v Umělecké besedě. 1873 psal do Pivodových ''Hudebních listů''. 1873/74 byl předsedou česko-německého penzijního spolku hráčů obou divadel Philharmonia, který | + | Základní hudební vzdělání získal '''H. '''u regenschoriho F. Matesa a vystoupil už 1852 v Plzni jako houslista. 1855–61 studoval na pražské konzervatoři hru na housle u M. Mildnera a hrál v orchestru StD pod taktovkou F. Škroupa, na jehož doporučení se 1861 stal koncertním mistrem opery v Rotterdamu. Pořádal tam mj. první komorní večery. Funkci koncertního mistra vykonával 1862 také v Göteborgu, kde působil jako dirigent, varhaník a pedagog. Na radu B. Smetany se vrátil do Prahy a od března 1868 do počátku roku 1873 zastával místo ředitele orchestru a prvního houslisty PD. Se svými bratry založil smyčcové kvarteto, které vystoupilo 3. 7. 1872 v Umělecké besedě. 1873 psal do Pivodových ''Hudebních listů''. 1873/74 byl předsedou česko-německého penzijního spolku hráčů obou divadel Philharmonia, který pořádal významné orchestrální koncerty. Pro konflikty s českým hudebními kruhy nastoupil '''H. '''do pražského německého divadla na místo druhého kapelníka. Napadán českým tiskem pro údajnou zradu národního zájmu, zrušil tam tříletý kontrakt a odešel v listopadu 1874 natrvalo do Černovic, hlavního města rakouské Bukoviny (dnes Ukrajina). Stal se ředitelem Filharmonické společnosti, Zemského spolku pro hudební vzdělání, čestným ředitelem zpěváckého spolku a primáriem nově založeného kvarteta. 1902 byl jmenován lektorem hudby na tamní univerzitě. Spřátelil se s P. I. Čajkovským a L. N. Tolstým. Jeho černovické působení pozvedlo tamní hudební kulturu (uvedl mj. Beethovena, 9. symfonii a pozdní kvarteta op. 127, 130 a 131 ad.). 1887 krátce působil ve Lvově [Lemberg]. S Prahou přerušil veškeré styky, vyjma kontaktů s F. Pivodou. 1896 obdržel zlatý záslužný kříž s korunou a 1905 rytířský řád Františka Josefa I. Hudebně činné byly též jeho děti: syn Otakar, divadelní kapelník v Rusku, napsal mj. 1921 operu ''Idyla bílého lotosu'', dcera Felicita (provd. Lerchenfeldová) se stala operní pěvkyní. |
| − | Jeho kompozice nevynikaly originalitou invence, ale byly ceněny pro melodičnost a přístupnost. Z rozsáhlého díla dosáhly obliby zvl. práce pro divadlo, ať již hudba k činohrám, jíž se '''H. '''věnoval v době svého působení v orchestru PD, nebo zhudebněné žertovné a aktuální vložky režiséra Chramosty do činoher. '''H. '''dovedl navázat kontakt s publikem mj. tím, že v hudbě pro divadlo originálně uplatňoval ( | + | Jeho kompozice nevynikaly originalitou invence, ale byly ceněny pro melodičnost a přístupnost. Z rozsáhlého díla dosáhly obliby zvl. práce pro divadlo, ať již hudba k činohrám, jíž se '''H. '''věnoval v době svého působení v orchestru PD, nebo zhudebněné žertovné a aktuální vložky režiséra Chramosty do činoher. '''H. '''dovedl navázat kontakt s publikem mj. tím, že v hudbě pro divadlo originálně uplatňoval (někdy jako první) v různých funkcích symbolické písně své doby (ruská hymna, Marseillaisa, Yankee Doodle, Kde domov můj apod.). Velký úspěch měla jeho operní prvotina ''Zakletý princ ''na libreto J. Böhma (prem. 1872), která využívá známého pohádkového motivu přenesení chudáka do bohatého prostředí. Po premiéře byla označena za vzor české komické opery a srovnávána s ''Prodanou nevěstou''. Stala se oblíbeným a hojně uváděným dílem: PD 1872 a 1881, ND 1886, 1895 a 1933, Aréna v Eggenbergu 1881, Aréna na Smíchově 1881, 1894, Plzeň 1874, 1903, 1905, 1911, 1939, Brno 1886, 1891, 1907, Kroměříž 1910 (spolek Moravan), Olomouc 1911, 1936, Ostrava 1926, Opava 1952; v zahraničí Štýrský Hradec 1875 (překlad A. Waldau) a Záhřeb 1885 (překlad J. E. Tomić). Části vyšly tiskem v řadě úprav pro domácí provozování. Další operu ''Švanda dudák ''(1875), opět na Böhmovo libreto, které poněkud obměňuje Tylovu hru, ředitelství ND odmítlo. 1895 napadl '''H. '''ND v polemické brožuře a nařkl je z preferování Smetanových oper na úkor děl jiných českých autorů. ''Švanda dudák ''byl proveden (s upraveným libretem) v Plzni až 1896, o rok později v Černovicích. |
Práce pro divadlo představovala jen menší část '''H. '''díla, jež bylo věnováno převážně instrumentální tvorbě. Jeho kompoziční pohotovost mu umožňovala snadno plnit kapelnickou povinnost a zásobovat činohry scénickou hudbou. '''H. '''odchod z Prahy, který přerušil rozvoj jeho operního kompozičního talentu, lze přičíst na vrub neurovnaným poměrům v českém hudebním životě té doby. | Práce pro divadlo představovala jen menší část '''H. '''díla, jež bylo věnováno převážně instrumentální tvorbě. Jeho kompoziční pohotovost mu umožňovala snadno plnit kapelnickou povinnost a zásobovat činohry scénickou hudbou. '''H. '''odchod z Prahy, který přerušil rozvoj jeho operního kompozičního talentu, lze přičíst na vrub neurovnaným poměrům v českém hudebním životě té doby. | ||
Aktuální verze z 8. 2. 2017, 20:54
Jeho otec byl varhaníkem a učitelem hudby, matka zpěvačkou. Sestra Marie (1839–1921) vyučovala hudbě v Mozarteu v Salcburku, bratr Jaromír (1845–1905) byl cellistou, bratr Bohuslav (1848–1894) kapelníkem plzeňského divadla (1872/73) a poté až do smrti u opery v Helsinkách, kde 1886 napsal operu Carevniny střevíčky. Bratr Jan (1844–1915) byl profesorem houslí na konzervatoři v Moskvě.
Základní hudební vzdělání získal H. u regenschoriho F. Matesa a vystoupil už 1852 v Plzni jako houslista. 1855–61 studoval na pražské konzervatoři hru na housle u M. Mildnera a hrál v orchestru StD pod taktovkou F. Škroupa, na jehož doporučení se 1861 stal koncertním mistrem opery v Rotterdamu. Pořádal tam mj. první komorní večery. Funkci koncertního mistra vykonával 1862 také v Göteborgu, kde působil jako dirigent, varhaník a pedagog. Na radu B. Smetany se vrátil do Prahy a od března 1868 do počátku roku 1873 zastával místo ředitele orchestru a prvního houslisty PD. Se svými bratry založil smyčcové kvarteto, které vystoupilo 3. 7. 1872 v Umělecké besedě. 1873 psal do Pivodových Hudebních listů. 1873/74 byl předsedou česko-německého penzijního spolku hráčů obou divadel Philharmonia, který pořádal významné orchestrální koncerty. Pro konflikty s českým hudebními kruhy nastoupil H. do pražského německého divadla na místo druhého kapelníka. Napadán českým tiskem pro údajnou zradu národního zájmu, zrušil tam tříletý kontrakt a odešel v listopadu 1874 natrvalo do Černovic, hlavního města rakouské Bukoviny (dnes Ukrajina). Stal se ředitelem Filharmonické společnosti, Zemského spolku pro hudební vzdělání, čestným ředitelem zpěváckého spolku a primáriem nově založeného kvarteta. 1902 byl jmenován lektorem hudby na tamní univerzitě. Spřátelil se s P. I. Čajkovským a L. N. Tolstým. Jeho černovické působení pozvedlo tamní hudební kulturu (uvedl mj. Beethovena, 9. symfonii a pozdní kvarteta op. 127, 130 a 131 ad.). 1887 krátce působil ve Lvově [Lemberg]. S Prahou přerušil veškeré styky, vyjma kontaktů s F. Pivodou. 1896 obdržel zlatý záslužný kříž s korunou a 1905 rytířský řád Františka Josefa I. Hudebně činné byly též jeho děti: syn Otakar, divadelní kapelník v Rusku, napsal mj. 1921 operu Idyla bílého lotosu, dcera Felicita (provd. Lerchenfeldová) se stala operní pěvkyní.
Jeho kompozice nevynikaly originalitou invence, ale byly ceněny pro melodičnost a přístupnost. Z rozsáhlého díla dosáhly obliby zvl. práce pro divadlo, ať již hudba k činohrám, jíž se H. věnoval v době svého působení v orchestru PD, nebo zhudebněné žertovné a aktuální vložky režiséra Chramosty do činoher. H. dovedl navázat kontakt s publikem mj. tím, že v hudbě pro divadlo originálně uplatňoval (někdy jako první) v různých funkcích symbolické písně své doby (ruská hymna, Marseillaisa, Yankee Doodle, Kde domov můj apod.). Velký úspěch měla jeho operní prvotina Zakletý princ na libreto J. Böhma (prem. 1872), která využívá známého pohádkového motivu přenesení chudáka do bohatého prostředí. Po premiéře byla označena za vzor české komické opery a srovnávána s Prodanou nevěstou. Stala se oblíbeným a hojně uváděným dílem: PD 1872 a 1881, ND 1886, 1895 a 1933, Aréna v Eggenbergu 1881, Aréna na Smíchově 1881, 1894, Plzeň 1874, 1903, 1905, 1911, 1939, Brno 1886, 1891, 1907, Kroměříž 1910 (spolek Moravan), Olomouc 1911, 1936, Ostrava 1926, Opava 1952; v zahraničí Štýrský Hradec 1875 (překlad A. Waldau) a Záhřeb 1885 (překlad J. E. Tomić). Části vyšly tiskem v řadě úprav pro domácí provozování. Další operu Švanda dudák (1875), opět na Böhmovo libreto, které poněkud obměňuje Tylovu hru, ředitelství ND odmítlo. 1895 napadl H. ND v polemické brožuře a nařkl je z preferování Smetanových oper na úkor děl jiných českých autorů. Švanda dudák byl proveden (s upraveným libretem) v Plzni až 1896, o rok později v Černovicích.
Práce pro divadlo představovala jen menší část H. díla, jež bylo věnováno převážně instrumentální tvorbě. Jeho kompoziční pohotovost mu umožňovala snadno plnit kapelnickou povinnost a zásobovat činohry scénickou hudbou. H. odchod z Prahy, který přerušil rozvoj jeho operního kompozičního talentu, lze přičíst na vrub neurovnaným poměrům v českém hudebním životě té doby.
Dílo
Seznam skladeb uvádí E. Vlček (čtyřicáté výročí úmrtí V. H., Věstník pěvecký a hudební 52, 1948, s. 97). Podrobný přehled v ČHS.
Spisy
Příspěvky v Pivodových Hudebních listech 1873; Theoreticko-praktická škola na housle (úprava Bartákovy školy), Praha [1882]; Král. Národní divadlo české a čeští skladatelé, 1895 [nikoli 1894], též něm. jako Das Königlich böhmische National Theater und die böhmischen Componisten, Czernowitz 1895; Dreissig Jahre Musik in der Bukowina, Czernowitz 1904; Z mých hudebních vzpomínek životních, česká hudba [Kutná Hora], 1908, s. 12–14; Tonale und rhythmische Studien, s. a.
Práce pro divadlo
Opery a operety: Jako na divadle, opereta, 1 jedn., t: Böhm, 3. 10. 1868 Aréna v Kravíně; Zakletý princ, kom. opera, 3 jedn., t: Böhm podle von Plötze, komp. 1872, 13. 5. 1872 (nikoli 16. 5.) PD; Švanda dudák, lyricko-romant. zpěvohra, prolog a 3 jedn., t: Böhm podle Tylova Strakonického dudáka, dokonč. 1875, dvojzpěv z opery proveden 16. 5. 1884 na konc. Spolku čes. žurnalistů v Praze, premiéra celé opery 20. 1. 1896 v Plzni, revize libreta Želenský. • Hudba k činohrám: Jan Hus, předehra k Tylově dram. básni, 12. 8. 1866 PD; Mravenci, veselohra, t: J. J. Kolár, 3 jedn. (pův. název: číslo 76 aneb Praha před sto lety), 17. 7. 1869 PD; Krejčí a švec, fraška se zpěvy a tanci, t: Štolba, 3 jedn., 4. 8. 1869 Aréna Na hradbách; Rebelie v Kocourkově, kratochvíle se zpěvy, t: V. Vlček, 5 jedn., 8. 9. 1869 PD; Král liliputánský, veselohra pro děti se zpěvy, hudbou a tanci, t: F. Pravda (pseud. V. Hlinky), 1 jedn. s předehrou a dohrou, 16. 12. 1869 PD; Sedmašedesátníci, nár. fraška se zpěvy, t: Šamberk, 3 jedn., 12. 6. 1870 PD; Spiknutí v Podmasově, fraška se zpěvy a tancem, t: Štolba, 3 jedn., 26. 6. 1870 PD; Chňap, Lap, Šňůra, fantast. fraška, t: Goguenard– Fronville, překlad J. J. Kolár, 4 jedn., 7. 7. 1870 PD, hudbu Ad. Müllera upr. V. Hřímalý, hráno v úpravách též jako Mikado, Kouzelná nožka (Plzeň 1875), Světa půlí – proti vůli, Exekutor čínským císařem ad.; Kocour a kočka aneb Nová Praha v Americe, fraška se zpěvy a tanci, t: Sabina, 3 jedn., 22. 7. 1870 PD; Offenbach: Bandité, baletní vložka do operety, 30. 7. 1870 Aréna Na hradbách; Tři doby země české v Komárově, humorist. obrazy z novější historie se zpěvy, t: Jeřábek, 3 jedn., 17. 8. 1870 PD; Šantala čili Všude dobře, doma nejlíp, kouzelná fraška se zpěvy, tanci, skupeními a průvody, t: Böhm podle Elmara, 3 jedn. s úvodem a dohrou, 22. 9. 1870 PD; Farář z Podlesí, obraz ze života, t: Gruber, překlad Stankovský, 4 jedn., 6. 3. 1871 PD, hudba H. „a rozliční mistři“; Zlatohlav a tvrdohlavá žena, báchorka se zpěvy a tanci, t: Tyl, upravil Stankovský, 7 obr., 16. 8. 1871 PD; Pražský žid, drama, t: J. J. Kolár, 6 jedn., předehra Fibich, zpěvní čísla H., 24. 11. 1871 PD; Čert na zemi, féerie s předehrou, t: Pulda dle starší franc. předlohy, 3 jedn., 22. 7. 1873 PD; Das Vorhängeschloss, hra se zpěvy, podle angl. předlohy zprac. Juin, 27. 7. 1874 Novoměstské divadlo.
Prameny a literatura
Pozůstalost v Archivu města Plzně. – Orchestrální materiál skladeb v Hudebním archivu ND, v NMd, Archivu čes. rozhlasu, ČMH a v Archivu města Plzně. – Koresp. v Muzeu B. Smetany, Národní archiv (dříve SÚA), NMd, LA PNP. • Česká Thalia 4, 1870, s. 143; Světozor 4, 1872, s. 271; Dalibor 1, 1873, s. 30; 2, 1874, s. 326; 19, 1897, s. 362; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1874, s. 6 [2. kapelník StD]; ř.: Koncerty Hřímalých, Hudební listy 6, 1875, s. 150, 154, 158, 161; J. Štolba: Libretto pro B. Smetanu [Zakletý princ], Z mých pamětí, I, 1906, s. 243–259; Česká hudba 14, 1908, s. 53, 59–61 [nekrolog]; tmk [V. V. Tomek]: Za V. H., Hudební věstník 1, 1908, s. 50–51; Z. Nejedlý: Smetaniana, 1922; K. Šípek: Lidové noviny 16. 3. 1922, ranní vyd.; A. Berndorf, in: Za hudebním vzděláním 1, 1925/26, s. 91; E. Vlček: Vzpomínka na V. H., Hudební rozhledy 11, 1958, s. 431; Němeček: Kovařovic; J. Paclt: Hudba v čes. divadle a činohře II, Prolegomena scénografické encyklopedie 8, 1971, s. 91–128; DČD III; E. Vítová: O. Hostinský. Zhudebních bojů let sedmdesátých a osmdesátých, 1986, s. 102–105, 145–150 [Zakletý princ]; Tyrrell: Czech Opera; Smaczny: PD; PD 1862–83. • Obsahy oper: Hornové; Tvrdek 1 a 2; Machovi; české umění dramatické II; Branberger; Hostomská 1959 • ČHS; Grove 1980; Grove-opera; MGG 2003.
Životní události
- 30. 7. 1842: narození, Plzeň
- 15. 6. 1908: úmrtí, Döbling (Vídeň), Rakousko
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 217–218
Autor: Pavel Petráněk
