Hofmann, Anna: Porovnání verzí

Verze z 8. 2. 2017, 20:21

Psána též Hoffmann. Od 1876 studovala zpěv u F. Pivody a od 1879 začala vystupovat na představeních jeho školy v ochotnickém Miku­lášském divadle na Starém Městě v Praze. Na profesionální scéně debutovala 1884 v Opavě. 1885/86 ji angažoval ředitel pražského StD A. Neumann a ponechal ji ve svém souboru i po otevření budovy Nového německého diva­dla (1888). Zpočátku se dělila o altové role s mladou L. Hilgermannovou, po jejím odcho­du 1889 se vypracovala do pozice první altist­ky. Angažmá trvalo do konce sezony 1895/96 (naposledy zpívala Posla míru ve Wagnerově opeře Rienzi 31. 5. 1896). Často účinkovala jako sólistka kantát a oratorií (mj. 14. 4. 1891 Verdi: Requiem, 5. 12. 1891 Mozart: Requiem, 2. 5. 1893 Händel: Samson, ad.). Z Prahy ode­šla do dvorního divadla ve Výmaru (1896–1901), pak do dvorní opery v Hannoveru (1901–03) a do městského divadla v Kolíně n. Rýnem, kde byla 1903–06 první altistkou. Jednu sezonu působila v divadle v Essenu (1906/07), do 1914 v Mainzu. 1910 hostovala v Covent Garden v Londýně, po první světové válce vyučovala ve Wiesbadenu. Po 1930 se vrátila do Čech ke spřízněné rodině skladatele Jelínka; žila v Kolí­ně n. L. a účastnila se práce v českém ochotnic­kém souboru.

Byla první mimořádnou domácí mezzoso­pranistkou (altistkou), kterou ředitel Neu­mann objevil po svém příchodu do Prahy 1885 (druhou byla Pražanka V. Nigrini, 1903). Hlas velkého rozsahu a dokonalé technické školení, s nímž zvládala i některé níže položené soprá­nové party, jí umožnily všestranné uplatnění. Nejen v Praze, ale i na dalších působištích vynikla ve Wagnerových operách, pro které měla kromě mohutných hlasových dispozic imonumentální herecký projev. Hned na po­čátku její pěvecké dráhy ji v těchto rolích ob­divoval G. Mahler, kterého údajně znala již dříve a s nímž nastoupila současně v sezoně 1885/86 do pražského angažmá. Zpívala bo­hyně Erdu a Fricku v pražském nastudování Wagnerovy tetralogie Ring des Nibelungen 1885 a 1887 (dir. G. Mahler a K. Muck). Se svou schopností vytvořit dramatickou postavu uspěla zvl. jako Brangäne (Wagner: Tristan und Isolde, 1890). Uplatnila se ve veristickém repertoáru, zatímco v Mozartově opeře zpíva­la pouze jedinou roli. Účinkovala v několika premiérách (mj. Martha při provedení opery Faust, od H. Zöllnera, 1888, Bes Slyders vprvotině pražského zpěváka a skladatele A. Wallnöfera Eddystone, 1889, Abatyše v opeře Pražana Kauderse v opeře Walther von der Vogelweide, 1895). Prokázala mimořádnou pohotovost, když během hostování pražského německého souboru v Petrohradě a v Moskvě 1889 po telegrafické výzvě bez zkoušky za­stoupila nemocnou kolegyni a dokončila celý zájezd s wagnerovským programem. Právě účast na tomto turné jí otevřela mezinárodní kariéru.

Role (ve StD a Novém něm. divadle)

1885/86: Erda, později Flosshilde (Wagner: Das Rheingold), Fricka (Wagner: Die Walküre), Hraběnka Rosenau (Strasser–Weinzierl: Fioretta), Clara (Kittl: Bianca und Giuseppe); 1887: Norna (Wagner: Götterdämmerung), Marzellina (Mozart: Figaros Hochzeit), Mercedes (Bizet: Carmen); 1888: Claudia, hospody­ně (Auber: Der schwarze Domino), Nancy (Flotow: Martha), Vévodkyně (Donizetti: Die Regimentstochter), Annina (Verdi: La Traviata), Matka Lisbetina (Brüll: Das eiserne Herz), Ortrud (Wagner: Lohen­grin), Mlynářka Theresa (Bellini: Die Nachtwandle­rin), Martha (H. Zöllner: Faust, prem.), Fatima (We­ber: Oberon), Bostanna (Cornelius: Der Barbier von Bagdad), Hedwig (Rossini: Wilhelm Tell), Martha (Boito: Mephistopheles), Hraběnka Olympia Colon­na (Klughardt: Astorre); 1889: Camilla (Schubert: Der häusliche Krieg), Emilie (Rossini: Othello), Dvorní dáma (Auber: Die Stumme von Portici), Bes Slyders (Wallnöfer: Eddystone, prem.), Margarethe (Boieldieu: Die weisse Dame), Posel míru (Wagner: Rienzi), Gertrude (Gounod: Romeo und Julie), Mag­dalena (Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg), Martha (Gounod: Faust und Margarethe); 1890: Brangäne (Wagner: Tristan und Isolde), Gertrud (Marschner: Hans Heiling), Markytánka (Meyer­beer: Der Nordstern), Maddalena (Verdi: Rigoletto), Dorothea, šafářka (Nessler: Der Rattenfänger von Hammeln), Uberta (Solovjev: Cordelia), Marie, dvorní dáma (Litolff: Die Tempelherren), Ritta (Hé­rold: Zampa); 1891: Fides (Meyerbeer: Der Prop­het), Markytánka (Wöbber: Der vierjährige Posten), Dáma (Mozart: Die Zauberflöte), Lucia (Mascagni: Cavalleria rusticana), Pasáček (Meyerbeer: Dino­rah), Sulima (Bretón: Die Liebenden von Teruel), Ci­kánka (Ant. Rubinštejn: Kinder der Haide); 1892: Královna (Mannheimer: Maritana, prem.), Nicola (Brüll: Gringoire); 1893: Paní Bertrand (Auber: Maurer und Schlosser), Amelie (Giordano: Mala vita), Maria (Tasca: Am Strande St. Lucia), Ayxa (Moszkowski: Boabdil, der letzte Maurenkönig); 1894: Ines, majitelka hostince (Forster: Rose von Pontevedra), Marie (Rossini: Moses), Paní Quickly (Verdi: Falstaff), Malvína (Buongiorno: Etelka); 1895: čarodějnice (Humperdinck: Hänsel und Gre­tel), Margareta (Vavrinecz: Ratcliff, prem.), Abatyše (Kauders: Walther von der Vogelweide, prem.), Mag­dalena (Kienzl: Der Evangelimann); 1896: Tao-Chin (Auber: Das eherne Pferd).

Prameny a literatura

Osobní data vyhle­dal Stát. okr. archiv Kolín. – Cedule NDT 1885–95, NMd. • Hudební a divadelní věstník 1, 1877/78, s. 53 [Pivodova škola]; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1887 až 1896; Teuber III, s. 810, 811, 812, 813, 815, 847; V. Joss: Prager Musik- und Gesang­schulen, Neue musikalische Presse 1897, č. 46, s. 17 [Pivodova škola]; 50 Jahre – Neues deutsches Thea­ter in Prag, 1938, s. 71; Rosenheim, s. 44, 91, 92 [v textu i v popisce k reprodukci plakátu „Im Ma­rien-Theater“ za s. 92 chybně uvedeno, že jde o diva­dlo v Moskvě, správně: Mariinské divadlo v Petro­hradě], 98, 101, 114; Divadlo v Kolíně. Památník vydaný Divadelním družstvem […], 1883–1939, Ko­lín 1939, s. 29 [zmínka]; Němeček 1963; Boženek: Opava, s. 64; J. Matějček: Alfred Maria Jelinek, 1884–1932. život a dílo skladatele, Kolín 1997, s. 7 [o rodině]. • Eisenberg; Kutsch 1997; Neues deut­sches Theater.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 203–204
Autor: Jitka Ludvová