Engelbert, Engelbert: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(Automatická aktualizace šablony)
m
Řádka 18: Řádka 18:
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
 
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
−
| fotodesc=<ee:imagedesc/>
+
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 
| povolání=<ee:profession>dirigent,</ee:profession>
 
| povolání=<ee:profession>dirigent,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
Řádka 42: Řádka 42:
 
<div class="names"><ee:names>
 
<div class="names"><ee:names>
 
== Další jména ==
 
== Další jména ==
−
<ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Emil</ee:names_firstname>
+
<ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Emil</ee:names_firstname>, <ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Eugen</ee:names_firstname>, <ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Emanuel</ee:names_firstname>, <ee:names_lastname>Engelberth</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>E. F.</ee:names_firstname>
−
<ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Eugen</ee:names_firstname>
+
−
<ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Emanuel</ee:names_firstname>
+
−
<ee:names_lastname>Engelberth</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>E. F.</ee:names_firstname>
+
 
</ee:names></div>
 
</ee:names></div>
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
Řádka 56: Řádka 53:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
<ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Bajgarová]]{{break}}</ee:author>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 144–145{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Bajgarová]]{{break}}</ee:author>
  
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]

Verze z 8. 2. 2017, 12:19

Engelbert Engelbert
* 2. 2. 1845 Habry u Golčova Jeníkova
† 22. 10. nebo 4. 11. 1903 Brno
dirigent


Psán též Emil, Eugen, Emanuel či E. F. Engelberth. Zdvojené příjmení je uměleckým pseudonymem. Manžel zpěvačky Běly Haislerové (nar. asi 1855), která působila v Brně (1893–96, 1903/04, 1905/06–1906/07, 1909/10), byla členkou Frýdovy společnosti, hrála se společností M. Zieglerové v pražském lidovém divadle Deklarace na Žižkově (1911) a v Městském divadle v Plzni (1912–16). Otec herečky Eugenie E., provd. Skálové (asi 1888–1976), která působila 1905–34 v ND v Praze.

1855–61 studoval hru na housle na konzervatoři v Praze a hru na varhany u J. Förstra. Několik let působil v zahraničí jako kapelník a koncertní mistr (Göteborg, Paříž, Milán, Řím, Nizza, Německo). Po návratu přijal 1875/76 dirigentské místo v Kramuelově divadelní společnosti v Plzni s úkolem ustavit malý orchestr, který by při představení nahradil nevyhovující ostrostřeleckou kapelu. Po krátkém působení v neznámém angažmá se vrátil do Plzně ke společnosti P. Švandy st. v období 1879/80–1880/81 a znovu 1884/85–1885/86. V únoru 1886 opustil i s chotí Švandovu společnost (na jeho místo nastoupil A. Kott) a stal se ředitelem kůru v Chotěboři. 1892 se připojil ke společnosti L. Chmelenského, s níž jednu sezonu cestoval po Čechách a po Moravě (Náchod, Dvůr Králové, Hradec Králové, Chrudim, Pardubice, Kutná Hora, Tábor, Prostějov aj.) a absolvoval s ní i zájezd do Vídně. Měl k dispozici sólisty, 12 sboristů a 15 členů orchestru. 1893 se stal kapelníkem společnosti J. Pištěka, která po několik sezon obsazovala brněnské Národní divadlo (1893/94 až 1895/96, 1897/98) a jejímž druhým letním působištěm bylo Letní divadlo na Král. Vinohradech. E. se zúčastnil i letního zájezdu do Splitu (1896). Pro srdeční chorobu byl pak nucen umělecké činnosti zanechat.

V Čechách začínal E. jako kapelník ve stísněných poměrech malých společností s nouzovým vybavením pro hudební provoz. Postupně zvládl poměrně široký repertoár, jehož interpretaci dokázal dobře přizpůsobit podmínkám a schopnostem pěvců, jež měl k dispozici. Jeho pohotovost, rutina a organizační talent převyšovaly jeho umělecký přínos, byly však mimořádně důležité. V Kramuelově společnosti v Plzni uskutečnil E. představení několika náročnějších klasických operet (Offenbach, Suppé, též Schenk: Vesnický lazebník). Na stabilizovaných městských scénách, v Plzni a v Brně, kde mohl vedle vlastních pěvců využívat i hostů z ND, se propracovával k individualizovaným dirigentským výkonům. V Plzni, kde konkurovala opernímu provozu Švandovy společnosti německá opereta, dal na program se zesíleným orchestrem mj. Smetanovu operu Hubička (1880, první mimopražské představení), obnovil řadu oper hraných zde na začátku 70. let a při hostování T. Boschettiové 1884 připomněl i virtuózní pěvecký repertoár z první poloviny 19. stol. (Donizetti: Lukrecie Borgia, Lucie z Lammermooru). Velmi dobrou úroveň mělo nastudování Bizetovy Carmen (1885), jemuž věnoval padesát zkoušek. Stabilní prostředí mu poskytla také Pištěkova společnost v Národním divadle v Brně; připravil zde 30 oper, některé opakovaně, a 33 operet. Vedle Smetany a Dvořáka (s několika místními premiérami) uvedl dílo J. R. Rozkošného (Stoja, 1895) a E. Nápravníka (Dubrovský, 1898). 1895 nastudoval operu slovinského skladatele B. Ipavce Teharští šlechtici a ve dvou sezonách, v březnu a prosinci 1895, dal na program Wagnerova Lohengrina. Přispěl k budování mimopražského hudebního provozu.


Dirigent

Premiéry v Plzni: V Kramuelově společnosti 1875: Verdi: Maškarní ples, Suppé: Ostří hoši, Offenbach: Růženka, spanilá voňavkářka, Svatba při lucernách, Hervé: Doktor Faust mladší; 1876: Suppé: Ostří hoši, Schenk: Vesnický lazebník, Offenbach: Čarovné housle. – Ve Švandově společnosti: 1879: Nicolai: Veselé ženy windsorské, Rossini: Lazebník sevillský, Gounod: Faust a Markéta, Suppé: Fatinica, Lecocq: Malý vévoda, Offenbach: Bandité; 1880: Brüll: Zlatý křížek, Smetana: Prodaná nevěsta, Boieldieu: Bílá paní, Auber: Zedník a zámečník, Kreutzer: Nocleh v Granadě, Joh. Strauss: Princ Methusalem, Rich. Genée: Nanon; 1881: Planquette: Zvonky cornevillské; 1882: Jonas: Javotta, Popelka bostonská, Offenbach: Vévodkyně z Gerolsteinu, Joh. Strauss: Veselá vojna; 1883: Raymann: Tři mušketýři, Lecocq: Den a noc, Anger: Záletníci; 1884: Hřímalý: Zakletý princ, Smetana: Dvě vdovy, Weber: Čarostřelec, Ricciové: Kryšpín a kmotra, Verdi: Troubadour, Auber: Černé domino, Flotow: Marta, Halévy: Židovka, Donizetti: Lucie z Lammermooru, Donizetti: Lukrecie Borgia, Lecocq: Spanilá Peršanka, Millöcker: Žebravý student, Planquette: Rip, Rip; 1885: Lortzing: Zbrojíř, Bizet: Carmen.  •  Premiéry v Brně: 1893: Smetana: Hubička (též 1897), Smetana: Prodaná nevěsta (též 1895, 1897), Verdi: Troubadour (též 1897), Gounod: Faust a Markéta (též 1896, 1898), Mascagni: Cavalleria rusticana, Verdi: Traviata, Flotow: Marta, Smetana: Dalibor (též 1897), Bizet: Carmen (též 1896), Joh. Strauss: Netopýr, Princ Methusalem, Offenbach: Vévodkyně z Gerolsteinu, Suppé: Krásná Galathea, Žádný muž a tolik děvčat, Fatinica, Lecocq: Malý vévoda (též 1896), Planquette: Zvonky cornevillské; 1894: Blodek: V studni (též 1895, 1897), Verdi: Maškarní ples, Mozart: Kouzelná flétna, Dvořák: Šelma sedlák, Offenbach: Orfeus v podsvětí, Princezna trebizondská, Suppé: Donna Juanita, Boccaccio, Joh. Strauss: Cikánský baron (též 1895), Millöcker: Žebravý student (též 1896), Rich. Genée: Námořní kadet; 1895: Weber: Čarostřelec, Dvořák: Tvrdé palice, Wagner: Lohengrin, Ipavec:Teharští šlechtici (prem.), Smetana: Tajemství, Lortzing: Car a tesař, Rozkošný: Stoja, Flotow: Marta, Rossini: Vilém Tell, Hervé: Mamzelle Nitouche, Lecocq: Giroflé-Girofla, Millöcker: Gasparone; 1896: Čajkovskij: Piková dáma (též 1897), Smetana: Dvě vdovy, Meyerbeer: Afričanka, Meyerbeer: Robert ďábel; 1897: Adam: Postilion z Lonjumeau; 1898: Nápravník: Dubrovský, Mozart: Don Juan.

Prameny a literatura

J. Schiebl: České divadlo v Plzni, Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 77; J. Zelenka: Vzpomínám …, 1929, s. 16; V. Š. Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 106, 107; F. Říha-Hladík: První angažmá, Český herec. Sborník Svazu českého herectva 1909–1939, 1940, s. 154; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; Krtička: Brněnská hudební epocha; V. Štěpánek: 90 let stálého českého divadla v Plzni, Plzeň [1955]; M. Bukovský: Svět v operetě. Světový operetní repertoár, I–IV, 1956, rkp. v DÚ; A. Grulichová: Příspěvek k dějinám brněnské opery v letech 1894–1904, dipl. práce univ. v Brně 1958; J. Knap: Umělcové na pouti. České divadelní společnosti v 19. století, 1961; Sto let českého divadla v Plzni, 1865–1965, Plzeň–Praha 1965, s. 61, 78, 288; České divadlo v Brně 1974, sv. II.  •  Kočí [E. Běla a Eugenie]; ČHS; NDp [Eugenie E.]; Postavy III; Česká divadla.

Životní události

  • 2. 2. 1845: narození, Habry u Golčova Jeníkova
  • 22. 10. nebo 4. 11. 1903: úmrtí, Brno

Další jména

Emil,  Eugen,  Emanuel, Engelberth E. F.


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 144–145
Autor: Jitka Bajgarová



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Engelbert,_Engelbert&oldid=20644“