Dobrovský, Alois: Porovnání verzí
(Automatická aktualizace šablony) |
m |
||
Řádka 18: | Řádka 18: | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
− | | fotodesc=<ee:imagedesc/> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> |
| povolání=<ee:profession>zpěvák,</ee:profession> | | povolání=<ee:profession>zpěvák,</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
Řádka 40: | Řádka 40: | ||
<div class="names"><ee:names> | <div class="names"><ee:names> | ||
== Další jména == | == Další jména == | ||
− | <ee:names_lastname>Dobrowsky</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>Alois</ee:names_firstname> | + | <ee:names_lastname>Dobrowsky</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>Alois</ee:names_firstname>, <ee:names_lastname>Dobrawsky</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>Alois</ee:names_firstname> |
− | <ee:names_lastname>Dobrawsky</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>Alois</ee:names_firstname> | + | |
</ee:names></div> | </ee:names></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
Řádka 52: | Řádka 51: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
− | <ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author>'''Autor:''' [[Adolf Scherl]]{{break}}</ee:author> | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 112–113{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Adolf Scherl]]{{break}}</ee:author> |
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | <ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] |
Aktuální verze z 8. 2. 2017, 11:42
Psán též Dobrowsky, Dobrawsky. Syn důchodního Simona D. Úspěšnou dráhu v oboru hrdinného tenoru započal 1831/32 v Linci za ředitele Pelleta. V dubnu a v květnu 1833 vystoupil třikrát pohostinsky ve StD v Praze. Byl přijat do angažmá a zpíval v německých i českých operních představeních a ve hrách se zpěvy až do nástupu ředitele J. A. Stögera v dubnu 1834. Výjimečně vystupoval v české činohře v drobných rolích komorníků, poslů apod. Poté odešel do vídeňského Theater in der Josefstadt, ale již 1836 získal angažmá ve Frankfurtu n. M., jež přerušoval četným hostováním (v červnu 1836 v Praze jako Rossiniho Othello a Héroldův Zampa, 1837 ve vídeňské dvorní opeře a 1838 v Hamburku). 1839 byl krátce členem souboru berlínského Königstädtisches Theater, již koncem roku však odjel do Breslau [Wrocław], kde získal smlouvu jako první tenorista (1839–43). S tímto souborem hostoval 1841 v Theater in der Josefstadt a 1842 opět ve vídeňské dvorní opeře, ale angažmá zde nedosáhl. V zimě 1842/43 překonával těžkou chorobu. 1843 mu nabídlo angažmá divadlo ve Lvově, kde opět onemocněl a 1845 tamní smlouvu ukončil. V červenci 1845 účinkoval po celý měsíc v Theater in der Josefstadt jako velmi ceněná síla souboru ředitele F. Pokorného a 1846 přijal své zatím poslední známé angažmá v Pešti. Jeho další životní osudy nejsou známy.
V Praze debutoval 1833 v německém představení jako George Brown (Boieldieu: Die weisse Dame), Max (Weber: Der Freischütz) a Almaviva (Rossini: Der Barbier von Sevilla). Přes výtky, jež se týkaly nedokonalého tvoření tónu, nevhodného kostýmování a málo obratné herecké gestiky, si záhy získal uznání a bylo mu svěřeno několik dalších velkých rolí. Při jeho prvním českém vystoupení v roli Antonia z Cherubiniho Vodaře 1. 1. 1834 ocenila česká kritika i čistou výslovnost češtiny. Postupně obsáhl vrcholné tenorové role romantické opery. Nejpřesvědčivěji vytvářel vypjaté hrdinské postavy, pro něž měl průrazný hlas i atraktivní zjev; ve francouzských komických operách mu poněkud chyběla herecká lehkost a přirozená elegance. Ve StD, jež mu poskytlo první divadelní zkušenosti, se v posledním období triumvirátu Polawsky–Kainz–Štěpánek podílel na budování českého repertoáru.
Role
Ve StD: 1833: George Brown (Boieldieu: Die weisse Frau), Max (Weber: Der Freischütz), Almaviva (Rossini: Der Barbier von Sevilla), Lorenzo (Auber: Fra Diavolo), Zampa a Alfonso de Monza (Hérold: Zampa), Alfonso (Auber: Die Stumme von Portici), Leo von Stromberg (Auber: Der Maurer und der Schlosser), Jago (Rossini: Othello); 1834: Pedro Lopez (Spohr: Jessonda), Antonio (Cherubini: Vodař), Zpěvomil (Raimund–Drechsler: Dívka z čarovných krajů), Sir Hervey (Donizetti: Anna Bolena), Cassian (Gläser: Des Adlers Horst), Jaquino (Beethoven: Fidelio), Miloslaw (F. Škroup: Udalrich und Božena). • Jinde: Frankfurt n. M. 1837: Arnold (Rossini: Wilhelm Tell), Arthur (Bellini: Die Puritaner), Robert (Meyerbeer: Robert der Teufel); 1838: Zampa (Hérold: Zampa); 1839: Massarena (Auber: Der schwarze Domino); Berlín 1838: Fra Diavolo (Auber: Fra Diavolo), Sever (Bellini: Norma); Breslau 1839: Sever (Bellini: Norma), Masaniello (Auber: Die Stummme von Portici). – Lvov 1844: Fra Diavolo (Auber: Fra Diavolo), Othello (Rossini: Othello), Zampa (Hérold: Zampa). – Pešť 1845: Sever (Bellini: Norma).
Prameny a literatura
Cedule StD 1833–34, NMd. • Bohemia 12. a 31. 5., 6. 8., 13. 9., 19. 11. 1833, 3. 1. 1834; Česká včela 1, 1834, s. 15, 65, 143, 255; Almanach der deutschen Bühne auf das Jahr 1835, Frankfurt a. M. [1834]; Almanach für Freunde der Schauspielkunst [Berlin] 1, 1836 až 11, 1846; Allgemeine Theater-Zeitung [Wien] 1839, s. 466, 518; 1844, s. 340, 608; Allgemeine musikalische Zeitung [Leipzig] 1839, sl. 820, 1030; Allgemeine Wiener Musik-Zeitung [Wien] 1841, s. 270; Leseblätter [Lemberg] 1844, s. 264, 276, 195, 320, 564; Illustrierte Theater-Zeitung [Wien] 1845, s. 616, 1232, 1239; K. Emingerová: Obrázky ze staré hudební Prahy, 1924, s. 67; Vondráček I; A. Bauer: Das Theater in der Josefstadt zu Wien, Wien–München 1957, s. 93; J. Plavec: František Škroup, 1941; Got: Lvov; E. Grunsteidl: Die Geschichte des Linzer Landständischen Theaters im 19. Jh., dis. univ. ve Vídni 1970, s. 117.
Životní události
- 17. 9. 1814: narození, Vodňany
- po 1846: úmrtí
Další jména
Dobrowsky Alois, Dobrawsky Alois
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 112–113
Autor: Adolf Scherl